Ode zdi ke zdi: ČSSD posiluje*Voličovo přání? Leda tak nasrat!*Navrátilci z Kanady se soudili o byty*Jak se EU nepostavila za ČR*Zbourejme orloj!*Žáci se budou učit, jak špatně bylo za socialismu.
Onkologové nepřistoupí k čekacím listinám, pojišťovny zaplatí
Minulý týden jsme v Týdnovinách rozebírali informaci o tom, že pojišťovny vyhlásily “stop stav” na léčbu onkologických pacientů, protože prý došly peníze. To samozřejmě vyvolalo velký ohlas jak z řad pacientů, tak i odborné veřejnosti. Pojišťovny byly nuceny reagovat. Dost možná proto, že se stále více pacientů ptá, proč musí platit povinné pojištění, když za své peníze dostanou buď špatnou, nebo dokonce vůbec žádnou péči. Aktuální stav je tedy ten, že pojišťovny milostivě léčbu těžce nemocných zaplatí.
Pokud by se do Sněmovny volilo na konci října, ČSSD by výrazně posílila
Ode zdi ke zdi – tak by se dal charakterizovat většinový český volič. Proto prakticky od revoluce můžeme sledovat nekonečnou přetahovanou mezi ODS a ČSSD. Když vyhraje volby ČSSD, část voličů následně pochopí, že to není “to pravé ořechové” a příště volí proti ní – tedy ODS. Pak vyhraje volby ODS, která udělá nepopulární opatření a část nespokojených voličů se přesune zpět k ČSSD. Ta vyhraje volby a kruh se uzavře.
Překvapuje mě, že ani po více než dvaceti letech “svobody” se nenašlo více těch, kterým by došlo, že obě strany už dostatečně předvedly co dokážou, když se dostanou ke kormidlu. Logika sice říká, že nevyšla-li varianta A, ani varianta B, měla by se zkusit třeba C, D, E, …. Jenže český volič jako by viděl svět černobíle a tak s inteligencí křečka běhajícího v kole přebíhá z oranžového tábora k modrému a po čtyřech letech zase zpět. Nenapadne ho, že pokud je například pravicově orientovaný, mohl by zkusit třeba Svobodné.
O tom, jak na voliče pohlížejí sami angažovaní politici, svědčí spojování zdánlivě nesmiřitelných soupeřů ODS a ČSSD na radnicích. Dá se sice předpokládat, že volič ODS volil i proto (nebo právě proto), aby se k moci nedostala ČSSD a naopak. Našim politikům to ale nevadí – po volbách si padnou kolem krku a sestaví koalici. Proč by se měli ohlížet na to, že občan chtěl něco jinak? Vždyť v příštích volbách dá zase hlas jim, nebo jejich spojencům.
Poprask na radnicích? Vždyť voliči to tak chtěli
Moje slova o černobílém (resp. modro-oranžovém) vidění českých voličů odráží také zamyšlení Jiřího Hlavenky nad stávajícím rozčarováním z paktování ODS a ČSSD na radnicích. Hlavenka současnou situaci ale dává za vinu voličům, přičemž má v mnoha směrech pravdu. Konstatuje například, že: “Voliči… …dali polovinu a více hlasů dvěma největším stranám v zemi, ODS nebo ČSSD… …neprojevili vůli po změně, ačkoli měli dostatek prostoru.“ Musím jen souhlasit, protože neochota voličů vzít v potaz existenci alternativ v podobě tzv. “malých stran” je až do nebe volající.
Jak si představuji “typického/průměrného” voliče? Asi jako fotbalového fanouška: buď fandí Spartě, nebo Baníku (nebo někomu jinému) a přes to prostě nejede vlak. Na rozdíl od fotbalu ale v té politice o něco jde a kromě “fandění” ptákům respektive růžím by se při výběru týmu mělo také přemýšlet nad tím, jakou hru bude zvolený tým hrát. Ale to bychom chtěli po voličích příliš přemýšlení.
Hlavenka na závěr trefně komentuje: “Jestli strana udělá krátce po volbách něco, co od ní volič neočekával, existuje na to jen jediný trest – příště ji nevolit, již z principu, protože kdo je nedůvěryhodný, nemůže dostat důvěru, a kdo lže, ten taky krade. Obě strany si jsou vědomy toho, že pokud by byly volby opět za měsíc, dostaly by (po uzavření velké koalice – ještě pravda upečeno není, ale vůně už se line) od voličů výprask jako nikdy. Jenomže se volí za čtyři roky a oni vědí, že voliči zapomínají.”
Čunek přes výhru ve volbách nebude ve Vsetíně starostou ani radním
Občané mají jednou za čas možnost promluvit do politiky prostřednictvím volby svých zástupců. Ve Vsetíně tak voliči projevili přání, aby na radnici byl bývalý starosta Čunek. Asi s ním byli spokojeni – nejspíše proto, že se projevil jako nekompromisní člověk, který se nebojí nepřizpůsobivých občanů a jedná s nimi tak, jak by slušný občan očekával. Jenže přání voliče není tím, co by politiky zajímalo, takže i přes nezpochybnitelnou podporu, kterou Čunek dostal v podobě preferenčních hlasů, prostě nebude starostou. Je přeci po volbách, tedy ideální čas na to, aby naši mocní přestali hrát divadelní hru na téma “Nechť voliči demokraticky rozhodnou!” Teď zase nemáme čtyři roky otravovat….
Jak informují o problémech s menšinami slovenské televize?
Zde si dovolím odkázat na svůj vlastní článek, který ukazuje, jaký je zásadní rozdíl mezi Čechy a Slováky: východní bratří “mají koule.” Proto se nebojí v televizním zpravodajství vyváženě a objektivně informovat o tom, že s u nás protežovanou menšinou jsou nějaké problémy. O tom si zde můžeme nechat jen zdát. Patrně v rámci tzv. “pozitivní diskriminace” smí naše média ukazovat jen ty případy, kdy člen většinové společnosti nějakým způsobem ublížil utiskované minoritě. Když se stane to samé, ale vymění se strany, česká média neinformují buď vůbec, nebo jen kdesi v koutku a hodně stručně.
Kde se stala chyba, že vidím stále více věcí, které můžeme našim východním sousedům jen tiše závidět?
Obec nepustila dlužící navrátilce z Kanady do bytů
Hned tu máme první ukázku českého přístupu. Copak to asi bylo za “navrátilce”? Z reportáže se to nedozvíte, ve článku je jedna zmínka. Dá se to ale poznat z mentality: dotyční “navrátilci” odjeli do Kanady, protože jim jejich soukmenovci řekli, že se tam budou mít dobře, aniž by museli hnout prstem. Opustili své byty, dva roky neplatili nájem a po svém návratu se náramně podivili, že město jim byty odebralo. Dokonce měli tu drzost obrátit se na soud. Opravdu krásná ukázka přístupu – sice neplatili nájemné, ale předpokládají, že coby utiskovaná menšina mají přeci nárok na užívání bytu. Koho z vás by napadlo uvažovat tímto způsobem? Naštěstí soud zachoval chladný rozum, dokonce ani nedorazil žádný “obhájce lidských práv,” který by se zasazoval o bydlení zdarma pro vyvolené, takže dotčení svou při prohráli.
Jak by bylo s minimálním státem
js-ovo zamyšlení nad vizí, podle níž by občan byl opravdu svobodným člověkem, považuji za jednu z nejlepších úvah tohoto autora. Patrně nejde vypíchnout jen nějakou část, protože článek je výborný od začátku až do konce. Bohužel vize je sice pěkná a pro mne osobně velice lákavá, protože nabízí svobodu výměnou za osobní zodpovědnost. Je zde ale jedno zásadní “ale” – běžný občan si přeje silný stát, který se o něj pěkně postará. Co na tom, že za ono “starání se” zaplatí leckdy mnohem více, než dostane i než kdyby si to platil sám?
Lidé mě ocení až po mé smrti, tvrdí George Bush
Snad poprvé budu souhlasit s George Busem. Ten v rozhovoru pronesl hlášku, že ho lidé ocení teprve ve chvíli, kdy zemře. Ano, má pravdu. V tom okamžiku si totiž všichni oddechnou, že tento politik konečně udělal něco skutečně užitečného.
Víza do Kanady. Solidarita v EU? Jen když se hodí velkým státům
František Matějka připomíná historii zavedení víz pro naše občany cestující do Kanady (hádejte, kdo je zavinil :-P). Nezapomíná při tom také kritizovat fakt, že ačkoli EU slíbila v této věci tvrdě intervenovat, neudělala ve skutečnosti vůbec nic.
Ostatně 17. července 2009 jsem psal v tehdejších Týdnovinách: “Premiér Fischer tedy pokorně nastoupil před Evropskou komisi a poníženě poprosil, zda by nás v rámci jakési solidarity podpořila. Dokonce i pytlík švestiček z vlastní zahrádky donesl. Nebylo mu to ale nic platné – Evropská komise na nějakou pidi-republiku kašle a o něčem takovém bychom mohli uvažovat leda tak v případě, že bychom byli Němci.”
V březnu tohoto roku už jsem jen rezignovaně konstatoval: “Celý případ jasně ukazuje, jak funguje slibovaná rovnoprávnost a rovnocennost v Evropské unii. Když nám Kanada zavedla víza, machrovali naši vládní představitelé s tím, že Kanaďané za to budou mít vízovou povinnost do celé EU. Všichni za jednoho, jeden za všechny! Jenže když došlo na lámání chleba, postavila se k tomu EU stylem “to je váš problém, my se do toho montovat nebudeme.” Ukázala tím, že EU není společenstvím rovnocenných států…”
Matějka v podstatě konstatuje totéž. Ani v listopadu 2010, tedy šestnáct měsíců po zavedení vízové povinnosti, neudělala Evropská unie byť jen jediný krok či alespoň reakci. Do Kanady se tak díky neschopnosti našich politiků a absolutnímu nezájmu EU dostaneme jedině s vízem minimálně do roku 2013.
Na Václavském náměstí chtějí zbourat historický dům kvůli novostavbě
V civilizované Evropě je takřka nemyslitelné, aby v centru města zbořili historickou budovu a místo ní postavili železo-betonový skleník. U nás se ale na nějakou historii můžeme vykašlat – důležité jsou přeci peníze. Na “Václaváku” už několik “skleníků” máme, tak proč nepřidat další? Pokračovat by se mohlo na Staroměstském náměstí, kde je nějaký barák s hodinami, který tam zaclání už dlouhých 600 let. Za tu dobu se určitě okoukal a jistě by se na jeho místě lépe vyjímalo nějaké prosklené “shopping centrum.”
“Souhlas s demolicí domu jsme dali po dvou až tříletém jednání s mnoha architekty a urbanisty. Klub za starou Prahu si myslí, že jde o historicky cenný dům, ale mnozí jiní odborníci si myslí, že zase tak cenný není,” řekl Právu ředitel odboru památkové péče pražského magistrátu Jan Kněžínek. Jistě, že tak cenný není! Jeho cena se hodnotí tržně, tj. podle výše úplatku zainteresovaným “odborníkům,” kteří za adekvátní obolus napíšou podobný posudek třeba i na Pražský hrad.
Co na tom, že moderní budova bude v historickém centru vypadat jako pěst na oko? Hlavně, že řadový občan si v paneláku ani nesmí nainstalovat vlastní plastová okna, aby náhodou nenarušil vzhled celé budovy. Ano, tak je to správné – pořádek přeci musí být!
Ukáznění pionýři, žádní bezdomovci. Žáci se dozví o socialistických bludech
A jsme zase o dvacet let zpátky. Před revolucí nás na školách učili, jak je socialismus dobrý, jak se lidé za první republiky měli špatně a kterak na západě jen čekají na to, aby nám mohli naší zemi, spějící k rajskému komunismu, rozšlapat, nebo vyhodit do vzduchu atomovou bombou. V roce 2010 dostanou žáci podobný materiál. Budou v něm poučeni, jaké mají štěstí, že se narodili do dnešní doby, protože dřív to bylo mnohem, mnohem horší.
Samozřejmě to bude ta správná ideologická masáž, prolhaná podobně, jako někdejší socialistická propaganda. Chcete příklad? Autoři “připomínají, že si člověk nemohl v ČSSR vybrat doktora, nýbrž musel chodit k tomu, který mu byl přidělen. A pokud byl lékař špatný, měli jste smůlu.” Z vlastního dětství si velice dobře pamatuji, jak jsme několikrát měnili své lékaře, když jsme s nimi nebyli spokojení. Socialismus byl ale špatný, že áno, což se musí studentům vysvětlit i za cenu lží. Potvrzuje se (tuším js-ovo?) rčení, že školy přestávají vzdělávat na úkor ideologické výchovy.
0 komentářů