ČSSD odmítla snížení platů politiků*Další podvod na voliče v Ostravě*Úplatná doktorka stojí před soudem*VZP předá údaje o pacientech IZIPu*I když pacienti platí více, na léčbu těžce nemocných došly peníze.
ČSSD odmítla rychlé snížení platů politiků, návrh chce projednat ve výborech
Rozebírat zde, v jaké situaci je aktuálně státní pokladna, by bylo nošením dříví do lesa (tedy doufám 🙂 ). Kromě dalších úsporných opatření byly sníženy prostředky na mzdy státních zaměstnanců o deset procent. Potud vše pochopitelné.
Bohužel nejeden komentátor sklouzává k zjednodušování “státní zaměstnanec=úředník=parazit/zbytečný/příživník.” Nezapomínejme na to, že státními zaměstnanci je i většina kantorů, lékařů, zdravotních sester, hasičů a dalších, bez nichž bychom ať už jako jedinci nebo jako společnost nemohli fungovat.
Státními zaměstnanci jsou ale i naši drazí poslanci. Co víc – jsou to právě oni, kdož seděli ve Sněmovně, když se schvalovaly schodkové rozpočty, leckdy nereflektující ani ekonomickou situaci v Evropě a ve světě. Jsou tedy – více než kdo jiný – zodpovědní za to, že v rozpočtu na příští rok musela vláda přistoupit k razantním škrtům. Očekával bych, že když státním zaměstnancům klesnou platy o 10%, sníží se přinejmenším stejným způsobem i poslancům. Jenže to ne: poslanci si chtěli své platy snížit o pouhých 5%. Nechápu proč.
Uvědomme si jednu zásadní věc: například plat nastupující zdravotní sestry se pohybuje kolem 11-12 tisíc korun. Snížením tedy přijde (přinejmenším) o tisícovku, což je při této sumě zásadní částka. Proti tomu i kdyby si poslanci snížili základní plat o polovinu, pořád by jim zbývalo asi 29 tisíc, což stačí na solidní živobytí.
Ale dobrá – poslanci nejspíš tradičně usoudili, že patří mezi “nadlidi” a že tudíž pro ně budou platit jiná pravidla než pro jejich voliče. Jenže i když se základní plat poslance měl snížit o pouhé tři tisícovky (z 59 000 Kč na 56 000 Kč), našli se mezi nimi tací, kteří ani tuto symbolickou sumu nemínili obětovat. Konkrétně se jednalo o poslance ČSSD, kteří návrh vetovali. Škoda, že jejich voliči nepatří mezi ty, jež by si podobné chování pamatovali a vzali ho v potaz v okamžiku, kdy budou volit své zastupitele pro další volební období. Každopádně začínám chápat význam slovního spojení “nenažraní socani.” Chtít po poslancích ČSSD, aby projevili solidaritu s oškubanými státními zaměstnanci, by bylo příliš. Solidarita je zjevně jen jejich oblíbeným předvolebním tématem.
Ostravu povede opět koalice ČSSD a ODS
Manželství ODS a ČSSD v Ostravě dráždí voliče, už se rozdělují křesla
Letošní komunální volby ukázaly, že hláška “Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali!” není dobrým vtipem, ale naprosto relevantním konstatováním faktu. V mnoha městech nakonec budou vládnout koalice stran, které naprosto nekorespondují s přáním voličů. Například Ostravu nadále povede pakt složený z modrých a oranžových politiků. Je úplně jedno, že volič ODS s velkou pravděpodobností volil tuto stranu právě proto, aby radnici neovládla ČSSD, stejně jako volič ČSSD určitě nechtěl ve vedené města modré ptáky.
Volič a jeho přání, vyjádřené hlasem ve volbách, je až na vedlejší koleji. Důležité je, že se ostravští modří a oranžoví politici znají, pěkně spolupracovali v uplynulém volebním období a pokud jim to vydrží, určitě se nebudou dívat svým kolegům z “opozice” pod prsty, aby se oni zase nedívali pod prsty jim.
Naprosto přesně to vyjádřil v e-mailu jeden můj kamarád, který uvedenou situaci komentoval slovy: “…povolební outsideři domlouvají překabátění vítěze, ani nemaje potřebnou absolutní většinu – to mi zavání naprostým pohrdáním hlasu voliče. Jakoby vůkol znělo hlasité chrochtání a mlaskání “Hlavně že se držíme i nadále u koryta…!””
Je to komplot, bránila se úplatná lékařka u soudu
O propojení farmaceutické lobby s lékaři bych už pomalu mohl napsat knížku. Přeci jen pracuji ve zdravotnictví osmým rokem, leccos jsem zaslechl a viděl, takže pány s kufříky, navštěvující zpravidla v pracovní době ordinace lékařů, nebo si domlouvající “prezentaci” na poradě oddělení, dobře znám. I v televizi už několikrát probleskly informace o tom, jak farmaceutická firma uspořádala pro “spřátelené lékaře” konferenci v Egyptě, jejímž programem bylo opalování a koupání v moři. Pozváni samozřejmě byli jen ti, kteří ochotně spolupracovali – tedy předepisovali medikamenty dané firmy.
Stejně tak se raději moc nemluví o praktikách, kdy lékař ve zdravotnickém zařízení nesmí předepsat lék, který nebyl schválen vedením. Můžeme se jen domnívat, na základě čeho ono “schvalování” probíhá.
Nakonec přeci jen jednu doktorku, která si naprosto suverénně řekla o úplatek za to, že bude pacientům předepisovat léky od firmy Novartis, dostali až před soud. “Deset tisíc měsíčně a 250 korun za každého pacienta, který začne užívat lék Lamisil. Taková byla provize, kterou si bývalý zaměstnanec společnosti Novartis dohodl s brněnskou dermatoložkou Eliškou Jugovou.” Jsem docela zvědavý na to, jak celý proces nakonec dopadne. Vzhledem k právnímu stavu v této zemi ale neočekávám nějaký radikální rozsudek.
Z uvedeného je evidentní, že někteří lékaři nepředepisují pacientům léky podle toho, co je pro ně nejlepší, ale podle toho, která firma aktuálně poskytla největší úplatek. Sám jsem tomu nechtěl věřit, dokud jsem nespadl do péče alergologa, který mi soustavně měnil léky, ačkoli ty původní fungovaly velmi dobře. Divné bylo i to, že na tyto léky nevypisoval recepty, ale vytahoval je ze skříně, kterou měl v ordinaci. Řešení bylo jednoduché: změnil jsem svého ošetřujícího lékaře :).
Dobeš nechce, aby stát platil dluh za lyžařské mistrovství, návrh stáhne
Jak je mi ministr školství Josef Dobeš nesympatický, tak mě svým návrhem velmi příjemně překvapil. Odmítl totiž, aby stát (a tedy my, daňoví poplatníci) platil nerentabilní mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Navíc chce podat trestní oznámení na organizátory. Jen houšť a větší kapky!
Pro mne, jako jednoho z nedobrovolných sponzorů, je ale zásadní jiná otázka: proč by vůbec měl stát přispívat na podobné akce? Prakticky jakýkoli sport je založen na komerčním základě. Chce-li někdo pořádat sportovní podnik, nechť pořádá, ale ať si předem udělá zevrubnou kalkulaci nákladů a příjmů a na základě ní se rozhodne, zda nebude lepší se na celou akci vykašlat. Čerpat ze státní kasy peníze na sport, který zajímá jen naprosto minoritní část obyvatel, mi připadá jako nehorázná drzost.
Článek pro ty, kdo se bláhově domnívají, že letos volili pravici
Co by to bylo za Týdnoviny, kdyby se v nich neobjevil alespoň jeden Matějka, že? Ten komentuje sedm událostí, na kterých ukazuje, že pravicová vláda v naší zemi neznamená, že bude stavět na pravicových základech.
Například k pokutě soukromé společnosti Student Agency za to, že nabízela svým klientům služby za “příliš nízké ceny,” Matějka dodává: “Úřad pro ochranu hospodářské soutěže by se měl jmenovat spíše Úřad pro ochranu socialistické práce.” Osobně také nějak nejsem schopen pochopit, proč státní aparát zasahuje do konkurenčního boje soukromých firem, když ve výsledku na tom vydělá zákazník. Asi je to jednodušší, než řešit například tiché kartely mobilních operátorů nebo čerpacích stanic.
Matějka také kritizuje zavedení 50%-ní daně na státní příspěvky do stavebního spoření. Pro mne je tento krok potvrzením faktu, kterému jsem dlouho nechtěl věřit: totiž že stát jako instituce není věrohodný. I když existuje jasně daná smlouva, může kdykoli jednostranně změnit podmínky, aniž by chtěl po občanovi souhlas. Co se může stát v případech, kdy sice něco platíme, ale nemáme deklarované, co za to dostaneme (zdravotní pojištění, sociální pojištění), vidíme nyní v praxi: platit budeme stále stejně, ale dostaneme méně. Nikdo z nás nemůže za státem přijít s papírem a dožadovat se plnění dle podepsané smlouvy, protože nic takového neexistuje a pravidla hry určuje ten silnější, zatímco občan nemá ani sebemenší šanci něco změnit.
Matějka svou kritiku uzavírá: “Až zase tedy bude chtít někdo napsat pár slov o parlamentní pravici v České republice, ať toho raději nechá a vymyslí pro ni nějaký nový termín. V Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, ale ani ve Vládě České republiky, totiž žádná opravdu pravicová strana není.” Otázkou je, zda tento fakt někdy dojde voličům….
VZP chystá v tichosti privatizaci dat pojištěnců
Se zajímavou informací přišla na svém blogu Iva Bezděková. “Bez vědomí veřejnosti a bez vědomí správní rady rozhodla Všeobecná zdravotní pojišťovna o tom, že zdarma převede data o svých pojištěncích soukromé firmě IZIP… …VZP tedy předá velmi citlivá osobní data do rukou soukromé firmy o devíti zaměstnancích, jejíž vlastnická struktura je jen částečně průhledná.” Všichni, kdo by o chystaném kroku měli vědět, se ale tváří, jako že nic neví, včetně členů rady VZP a náměstka ministra zdravotnictví. To je přinejmenším podivné.
Ukazuje se další argument pro ty, kdož kritizují stávající systém veřejného zdravotního pojištění: kromě toho, že neexistuje jasně daná smlouva mezi pojistníkem a pojistitelem, není ani nijak upraveno, co vlastně smí zdravotní pojišťovny se soukromými a citlivými daty pacientů dělat. Takový systém opravdu může fungovat jen u nás – kdekoli v civilizovaném světě by podobný způsob nakládání s těmito informacemi vyvolal velký skandál.
Heger: Obyčejné zubní plomby budou dál zadarmo
Konečně mohu zmínit další rozumný krok současné vlády. Ministr zdravotnictví Heger nevyhověl nenažraným stomatologům, kteří by nejraději brali peníze i za odpověď na pozdrav, a pacienti tak nebudou muset platit za základní amalgámové plomby. Proti byli především politici ODS včetně předsedy Nečase.
Požadavek zubařů mi přijde naprosto absurdní a jdoucí proti všem dosud proklamovaným trendům, podle kterých by si měli pacienti připlácet jen za nadstandardní péči. Nevím, zda jsou stomatologové seznámeni s faktem, že pacienti platí povinné zdravotní pojištění, co ale vím s jistotou, že za jednu preventivní prohlídku, při které nemusí vykonat žádný zákrok, dostávají od pojišťovny slušnou sumičku v řádu stokorun. Přesto se nestydí dělat ze sebe chudáky a tvrdit, že ze své vlastní kapsy dotují amalgámové plomby.
Pacienty s rakovinou čekají utajené pořadníky, peníze na léčbu došly
Pamatujete si ještě ministra zdravotnictví Julínka, kterak před televizními kamerami mával grafy a žongloval čísly, jimiž obhajoval tehdy nově zavedené regulační poplatky? Vzpomenete si na jeho nástupkyni Filipiovou, jež dorazila do Otázek Václava Moravce s jediným “argumentem” v podobě výstřižku z novin, kde se v rámci politické propagandy psalo, jak je díky poplatkům více peněz na těžce nemocné pacienty?
V podobném duchu obhajovali rozhodnutí svého ministra i voliči ODS – jedni si chválili, jak nemusí čekat u lékaře (nesmysl – pracuji v nemocnici a denně vidím, kolik pacientů sedí v čekárnách), druzí si hráli na solidární filantropy, kterým nevadí přispět dalšími třiceti korunami na léčbu těžce nemocných. Levicoví voliči bylo označováni jako “socky,” které se nechtějí podílet na světlých zítřcích našeho zdravotnictví.
Já jsem měl a mám negativní postoj, který – jak se dnes ukazuje – můj názor stojí na zdravých základech.”
Největší zdravotní pojišťovna VZP lékařům na konci října oznámila, že peníze na nákladnou onkologickou léčbu jsou vyčerpány. Pro pacienty to znamená, že někde budou na léčbu čekat, někde dostanou jinou. Místo drahých moderních biologických léků či chemoterapie budou třeba ozařováni.” Moc pěkné, co říkáte? Tři měsíce před koncem roku došly peníze. To se, pokud vím, nikdy dříve nestalo. Pacienti sice platí víc, ale dostanou za to méně, nebo vůbec nic.
Lepší argument, že regulační poplatky jsou zcela nesystémovým krokem bez jakéhokoli pozitivního efektu, jsem opravdu najít nemohl. A proč došly peníze? Jednoduše proto, že se jimi plýtvá. Neplýtvá se ale na pacientech, nýbrž na investicích. Vždyť kolikrát jsme jen za uplynulý rok slyšeli, že ta či ona nemocnice nakoupila vybavení za evidentně přemrštěné ceny? A kolikrát jsme četli o tom, že by byl někdo z manažerů takových nemocnic za takové hospodaření stíhán, nebo alespoň odvolán?
Peněz ve zdravotnictví není málo, jak se nám snažili tvrdit někteří (především pravicoví) politici. Ono by jich bylo dost, kdyby je managementy státních nemocnic nevyhazovaly za zakázky, z nichž mají spřátelené firmy nehorázné zisky. Než se ale zaobírat možnou korupcí, je v této zemi jednodušší – za hlasitého potlesku některých “pravicových” voličů – zvýšit cenu za (většinou nedobrovolný) pobyt v nemocnici.
0 komentářů