Za zveřejnění databáze StB hrozí v dnešní době pokuta*Firmy možná nebudou muset platit za prázdná média*Kdo vlastně platí daně a odkud se berou státní peníze?
V občankách nebudou osobní údaje, lidé si je budou kupovat
To je, panečku, logika: od roku 2012 nebude v občanských průkazech uveden rodinný stav (ženatí záletníci jistě zaplesají), od roku 2017 nebude v OP adresa a od roku 2020 ani rodné číslo. Marně přemýšlím nad tím, co v tom průkazu vlastně zbude. Podle všeho jen fotka a číslo OP.
Protože zmíněné informace, které jsou nezbytné k provedení mnoha úkonů (např. vyzvednutí balíku na poště), již nebudou uváděny, vymyslelo ministerstvo vnitra podivuhodné řešení. Jestliže budete například potřebovat prokázat adresu trvalého bydliště, budete muset na Czechpoint a zaplatit poplatek. Za to, co se dnes dá zjistit jedním pohledem ze zalaminované kartičky, budeme v dalších letech platit a ještě bude nutné kvůli tomu chodit na poštu. Kdybych měl udělit cenu za největší debilitu, bylo by to rozhodně toto.
Za zveřejnění databáze StB hrozí Pencovi pokuta milion korun
Pencovi hrozí za zveřejnění databáze StB milionová pokuta
Jó, kde jsou ty časy, kdy se zvonilo klíči na náměstích a národ si myslel, že bude líp. Dokonce to jednu chvíli i vypadalo, že si došlápneme na všechny udavače, kteří se kvůli vlastnímu prospěchu neštítili donášet na své přátele, sousedy, známé či kolegy. Nakonec se ale ukazuje, že všechno je jinak. Komunistická propaganda sice byla postavena mimo zákon, komunistické strany ale nikoli. K těm, kteří tehdejšímu režimu ochotně napomáhali, je náš stát obzvláště ohleduplný.
Aktivista Stanislav Penc zveřejnil na svých stránkách databázi StB, v níž byli uvedeni nejen spolupracovníci, ale také osoby, o něž se tehdejší státní tajná policie zajímala. Čekal bych, že více než dvacet let po “sametové revoluci” nebude s podobnými materiály problém. Občané by měli mít právo vědět, že na ně donášel soused. Jenže my žijeme v podivné zemi, kde se nesmí vytahovat špína a doba minulá je tabu. Pencovi tedy hrozí od Úřadu pro ochranu osobních údajů pokuta ve výši až jednoho milionu korun. Patrně to pro něj má být poučením, že na zasloužilé soudruhy se prostě nesmí ukazovat prstem.
Přelomový verdikt soudu: Za prázdná média neplaťte autorský poplatek
Proti zavedení tzv. “autorských poplatků” se sice zvedla vlna kritiky, zejména ze strany odborné veřejnosti, nicméně jak tomu u nás bývá, jakékoli nesouhlasné názory jsou ignorovány. Takže platíme autorským svazům desátek i za to, že si vypálíme vlastní fotografie z dovolené, nebo vytiskneme obchodní dopis či graf z Excelu. Jakékoli pochybovačné názory na toto téma byly stírány a zástupci angažovaných společností dokola omílali písničku o tom, že placení “výpalného” je správné.
Zatuchající atmosféru v tomto týdnu rozptýlil Evropský soud, byť – to je vhodné podotknout – jeho rozsudek je zatím aplikován pouze na firemní klientelu. Neradujme se tedy předčasně – v případě firem totiž Evropský soudní dvůr počítá s tím, že tzv. “kompenzace” nemusí být placena v případě, kdy jsou například média použita k uložení záloh. U běžných uživatelů se ale nadále automaticky předpokládá, že mohou média, disky a tiskárny použít k uložení kopie autorského díla pro soukromé účely a tudíž jim nadále bude účtováno “výpalné” stylem “padni, komu padni.”
Mýtus oběda zadarmo aneb Kdo skutečně platí daně?
Příjemnou a pochopitelnou formou se nad některými otázkami odvodů do státní kasy zamyslel Jimmy Hayek. Rozebírá rozložení platby sociálního pojištění mezi zaměstnance a zaměstnavatele, daň z přidané hodnoty a pozastavuje se také nad tzv. “daní z luxusu.” Vždy nachází praktické příklady, na nichž i čtenář bez ekonomického vzdělání pochopí podstatu probíraného tématu. Zmíněný článek by si měli přečíst všichni, kdož žijí v iluzi “sociálního státu,” prezentované podobou hodného strýčka, jež se na vlastní náklady stará o chudé a nemocné. Autor své zamyšlení uzavírá slovy: “Mohl bych pokračovat dalším daněmi a nekonec bychom došli k závěru, že jakoukoliv daň zaplatí v konečném důsledku jen a jen obyčejný člověk.”
Chceme spořit tak, že nám stát vezme prachy a trochu jich pak vrátí!
V podobném duchu, jen nad trošku jiným tématem, se nese i glosa js-e, který se pozastavil nad tvrzením, že “miliarda státní podpory podpoří vznik zhruba 251 pracovních míst.” Naráží přitom na problém, který si lidé buď neuvědomují, nebo nechtějí uvědomovat – totiž na otázku, kde že se vlastně berou ony “peníze od státu.” Odpověď je přitom jasná: jsou vytahovány z našich kapes, eventuálně ze zisků firem. Autor k tomu dodává: “Škoda, že ještě nevyzkoumal, kolik pracovních míst zanikne v souvislosti s výběrem daní na onu miliardu.”
Za šetrnější operaci si pacienti připlatí, lékaři tvoří seznam nadstandardů
Otázka standardní a nadstandardní lékařské péče se nakonec bude řešit, jak jsem čekal, tou nejsnadnější a přitom nejhloupější cestou. Místo toho, aby zdravotnická zařízení nabídla movitějším pacientům “hotelový nadstandard,” který by byl náležitě zpoplatněný, budou všichni pacienti platit za úkony, které až dosud byly hrazeny ze zdravotního pojištění. Samotné pojištění se přitom nijak měnit nebude, takže pacienti sice odvedou státu stále stejně vysokou zdravotní daň, ale pokud nebudou chtít sáhnout do peněženky, dostanou horší péči.
Jako příklad jsou ve článku uvedeny kloubní náhrady. Dnes o tom, zda má či nemá smysl použít trvanlivější umělý kloub rozhoduje lékař na základě věku, zdravotního stavu a fyzické aktivity pacienta. Mladému sportovci tedy může implantovat kvalitnější náhradu, naopak u starých lidí zpravidla vystačí se “základní verzí.” Tomu ale nový systém “zatrhne tipec” a skutečnost, zda dostanete kvalitnější či méně kvalitní implantát, bude rozhodovat pouze vaše finanční situace a ochota platit. Trvám si na tom, že takový systém je od základu špatný. Na jedné straně se dočkáme zhoršení poskytovaných služeb, na straně druhé vznikne “zdravotnictví pro bohaté.”
Jistě není složité najít odpověď na otázku, zda dá nemocnice přednost pacientovi, za kterého dostane peníze jen ze zdravotního pojištění, nebo někomu, kdo ještě “přihodí” ze své kapsy. Občan, jehož příjmy postačují jen na základní potřeby, tak dostane nejen horší zdravotnický materiál, péči a úkony, ale i delší čekací doby.
Ombudsman odmítl nižší podporu pro ty, kdo dají výpověď
Nápad, že pracující, který sám podá výpověď, by měl dostávat nižší podporu v nezaměstnanosti, považuji za jeden z nejvíce idiotských, který tato vláda předložila. Přesto se zatím nesetkal s nějakou výraznější kritikou veřejnosti. Absurdní je například proto, že zaměstnanci platí povinné sociální pojištění a nevidím jediný důvod, proč by jedni měli dostávat více jen proto, že je zaměstnavatel vyhodil či propustil.
Na důležitý nedostatek uvedeného návrhu upozornil také nový ombudsman, který přidává argument: “Všichni, kdo sami ukončí zaměstnání, (…) například i tehdy, cítí-li se šikanováni, ale netroufají si zaměstnavatele žalovat, budou tedy znevýhodněni.”
Vše přitom zapadá do výše zmíněného konceptu, kdy občan odvádí státu stále stejné nebo i vyšší daně, ale dostane za ně méně.
0 komentářů