Co nám zakáže EU jako další? Cikánskou pečeni?*Na dálnici se podle expertů v noci jezdit nesmí.*Ministr Fuksa neumí vypočítat procenta.*Přímý přenos s vítkovskými žháři – proč?*Blikající LED se nikam věšet nesmí!
Pana Hujera nebude nikdo uvádět v omyl!
Minulý týden jsem se tu pozastavoval nad nesmyslnou žalobou Evropské komise proti označení “pomazánkové máslo.” Jestli je právě toto aktuální téma, kterým by se EU měla zabývat, pak jsme již patrně dospěli k blahobytu, kde je čas řešit takové hlouposti.
K pomazánkovému máslu, respektive k podstatě unijní buzerace, se postupně vyjadřovaly další osobnosti českého blogerské sféry. V Týdnovinách často citovaný js zakončil svou úvahu velmi trefnou poznámkou: “EU ho zachrání. Vymyslí další nařízení. Pan Hujer ještě trochu zhloupne, protože bude moci svůj mozek používat zase o trochu méně. Aspoň ho nenapadne o smyslu unie přemýšlet nebo dokonce pochybovat…” O tom, dost možná, řešení podobných “problémů” ze strany EU ve skutečnosti je.
V podobném duchu se nad absurditou žaloby EK zamyslel také František Matějka ve svém článku Cikánská pečeně, utopenci, kočičí jazýčky… budeme mít s EU problém?. Dochází k podobnému závěru: “Mám ovšem jiný problém, kterého řešení by se Evropská komise měla ujmout. Mám poslední dobou problém s pojmy Homo erectus (člověk vzpřímený) a Homo sapiens (člověk moudrý), které jsou ustáleny po celém světě, přestože minimálně v Evropě jejich význam poslední dobou výrazně ztrácí. To je skutečný problém dneška. Před Bruselem ohnutí lidé, ztrácející s každým Vaším dalším pitomým nařízením, jehož cílem je sešněrovat je a stanovit jízdní řády jejich životů, schopnost používat svůj přirozený rozum.”
S potkávacími světly je nebezpečná rychlost na dálnici už 60 km/hod
“Nepřizpůsobení rychlosti stavu a povaze vozovky” je oblíbeným zaklínadlem, na jehož základě jsou buzerováni a trestáni řidiči, kteří způsobili nebo se zúčastnili nějaké dopravní nehody. Aktuální absurditou tohoto typu, která se objevila v médiích, je případ pana Kocka, který v noci na dálnici narazil do auta, jehož řidič nezvládl řízení a po přeletění svodidel skončil na druhé straně komunikace. Logicky je viníkem nehody řidič, jež nezvládl své vozidlo a ocitl se tam, kde neměl co dělat. Žijeme ale v Česku, takže trestní oznámení za ublížení na zdraví posádce havarovaného vozidla obdržel i pan Kocek, ačkoli se těsně před nehodou pohyboval rychlostí pod stanoveným limitem.
Zdůvodnění znalce říká, že: “Aby byl řidič schopen zabránit nárazu, musel by vůz Fiat Brava spatřit nejméně na vzdálenost 100 až 120 metrů, což by byl schopen pouze za předpokladu jízdy na dálková světla… …Při jízdě s potkávacími světly by podle téhož posudku byl Kocek schopen zabránit srážce při maximální rychlosti od 34 do 58 kilometrů v hodině.”
Podle odborníka měl tedy pan Kocek jet po dálnici buď se zapnutými dálkovými světly a v případě, kdy by musel přepnout na potkávací, např. z důvodu protijedoucího vozidla, neprodleně snížit rychlost na nejvýše 58 km/h. Dle této logiky se vlastně nesmí ve tmě po dálnici jezdit, neboť dálková světla ani v nočních hodinách díky poměrně hustému provozu prakticky nelze použít a tudíž by se řidiči museli šinout maximálně uvedenou rychlostí. Proti tomu ale stojí Zákon o silničním provozu, který říká, že není-li vozidlo schopno jet na rovině rychlosti nejméně 80 km/h, musí řidič dálnici opustit na nejbližším výjezdu.
V tomto “právním státě” se prostě může stát, že když nějaký hlupák (a že jich na českých silnicích je!) udělá chybu, budete za ni popotahováni vy, aniž byste sami porušili byť jen jediný odstavec zákona.
Proč nikdy nikdo se zdravotnictvím nic neudělá
Poměrně trefný komentář k situaci ve zdravotnictví napsala Martina Riebauerová pro iDnes. Výstižně v něm glosuje nejpalčivější problémy v tomto segmentu, přičemž patrně nejvíce souhlasím s jejím tvrzením, že peníze nestačí i proto, že se “třicet procent peněz ve zdravotnictví rozkrade na podivných zakázkách či hromadně proplýtvá.”
Nemusíte být zaměstnancem zdravotnického zařízení, jako já, abyste měli poměrně přesný obrázek o tom, jak vypadají některé zakázky. Nákupy vybavení, za něž nemocnice zaplatily i násobně více peněz, než když se ten samý produkt prodával do zahraničí, jsou takřka zavedeným standardem. Soustavně posloucháme, jak se musí šetřit a odnesou to pacienti, ale zatím se nenašel ministr zdravotnictví, který by “měl koule” na to, aby si posvítil na investiční výdaje. Můžeme se jen důvodně domnívat, kde končí rozdíl mezi tržní cenou a cenou, kterou za to či ono vybavení zaplatila nemocnice.
Bohužel politici to s většinou tohoto národa umí tak dobře, že jim prakticky bez problémů prošly například regulační poplatky. Ty dokonce našly své zanícené zastánce, blahořečící tuto formu navýšení zdravotní daně jako způsob, kterým “pomůžeme léčit těžce nemocné pacienty.” Opakovat tvrzení jen proto, že “to říkali v televizi,” bez jakékoli snahy o vytvoření vlastního názoru, je v tomto národě bohužel tradicí. Je těžké vykolejit zastánce podobně nekoncepčních opatření například argumentem, že kdyby se ve zdravotnictví zatočilo s korupcí a bezuzdným rozhazováním za nesmysly, nemusely by poplatky vůbec existovat a ještě by nějaká ta miliarda zbyla. Chceme-li udělat reformu zdravotnictví a ne jen paskvil, jaký předvedl Tomáš Julínek, měli bychom začít právě z této strany hřiště.
Růst sazby DPH zdraží potraviny pouze o tři procenta
Nová vláda má zjevně nějaké problémy se základní matematikou, konkrétně s výpočtem procent. Například státním zaměstnancům před volbami slíbila snížení platů (resp. mzdových nákladů) o deset procent, předběžné informace ale ukazují, že mzdy poklesnou o mnohem, mnohem více.
Počítat neumí ani ministr zemědělství Ivan Fuksa, který v Otázkách Václava Moravce uvedl, že zvýšení sazby DPH se do ceny potravin promítne nárůstem cen jen o tři procenta. Snížená sazba, do níž potraviny spadají, je nyní 10%, přičemž se počítá s jejím zvýšením na 17%.
Asi je matematika základní školy pro pana Fuksu něčím, na co nerad vzpomíná, protože kdyby uměl počítat, jednoduše by zjistil že:
- Pokud dnes stojí nějaká potravina 100 Kč bez DPH, zákazník za ni při nákupu 10% zaplatí 110 Kč.
- Při zvýšení sazby na 17% tak zaplatí 117 Kč.
- Zdražení tedy činí 7 Kč, tj. 6,36%, což je více než dvojnásobek toho, co tvrdí pan ministr.
- Ani když si cenu potravin bez DPH libovolně změníte, na 3% se prostě nedostanete (zdražení=(x*1,17-x*1,1)/x*1,1, tj. po vykrácení činí zdražení=0,0636*x tj. 6,36%).
Zajímá mě podstata tvrzení ministra Fuksy, tedy to, zda je natolik hloupý, že nezvládne takto elementární výpočet, nebo zda si myslí, že jsou občané tak tupí a uvěří, že zvýšení DPH o sedm procent přinese jen tříprocentní zvýšení konečné ceny.
Spoléhat na to, že nárůst cen zbrzdí obchody, které se vzdají části svého zisku ve prospěch zákazníků, je v okamžiku, kdy zdraží prakticky vše, včetně elektřiny (kterou potřebuje jak obchod, tak výrobce produktu) buď těžký idealismus, nebo neznalost nejhrubšího zrna. Je vidět, že dnešní politici, stejně jako někdejší komunističtí pohlaváři, žijí naprosto odtržení od reality.
Další vojáky do Afghánistánu?
Nesouhlasím zdaleka se vším, co Lubomír Zaorálek ve svém zamyšlení o misích v Afganistánu napsal, nad jednou věcí jsem se ale také pozastavoval: vláda škrtá na všech frontách, ale za nesmyslné vojenské mise, které občanům této země nic nepřinesou, vyhazuje miliardy. Musíme si to nechat líbit, protože o státních financích rozhodují politici, nikoli voliči.
100 dnů hájení vlády už skončilo. Podívejme se, jak na tom je
Kompletně okomentovat výhrady Františka Matějky k současné vládě by vydalo na samostatný článek, ve kterém bych stejně jen a jen souhlasil. Doporučuji tedy hodnocení zhlédnout přímo na jeho blogu. Dobrá je například připomínka, že ačkoli “modří ptáci” slibovali, že nebudou zvyšovat daňové zatížení občanů, dnes již chystají – kromě již schváleného zavedení nových daní – radikální zvýšení spodní sazby DPH. Politici prostě lhali a lhát budou a voliči jim ty samé sliby zbaští i při dalších volbách, tak co….
Abych ale nebyl jen negativní, jedno pozitivum vládě upřít nemohu: totiž že konečně máme po mnoha letech ministerského předsedu, který umí vystupovat slušně a má, alespoň mám ten dojem, docela rozum. Petr Nečas je tak pro mne příjemným překvapením a přiznám se, že při jeho nástupu do čela ODS jsem vůbec nečekal, že se dokáže vyprofilovat z “šedé myšky” v docela silnou osobnost politické scény. Po Jiřím Paroubkovi a Mirku Topolánkovi je to výrazná změna k lepšímu.
Koncesionářská reality show ČT: Přímý přenos soudu kvůli Vítkovu
Další věc, ve které budu s panem Matějkou souhlasit, je výhrada proti televizním přenosům ze soudní síně z probíhajícího procesu s vítkovskými žháři. Nevidím byť jen jediný důvod, proč by měla televizní stanice, placená z povinných “koncesionářských poplatků,” přenášet zrovna tuto událost. Shoduji se s autorem v mínění, že jde o politickou objednávku – totiž o snahu našich mocných ukázat, jak tvrdě si soud došlápne na ty, kteří ublížili cikánské minoritě. Jen se divím, že v rámci politické korektnosti nekomentuje tyto přenosy Michael Kocáb a že výpovědi obviněných nejsou “vypípávány,” aby ideologický obraz byl ještě o něco jasnější.
Připadá mi to jako určitá forma reality šou, která začala dojemnými reportážemi o popáleném dítěti, pokračovala skoro každodenními živými vstupy z nemocnice a později z domácnosti rodiny Sivákových a nyní bude učiněna vrcholná tečka v podobě rozhodnutí kdo postoupí do vězení a na jak dlouho.
Jsem přesvědčen o tom, že přímý přenos ze soudní síně je naprostým nesmyslem. Ročně se stanou tisíce trestných činů, z nichž desítky končí ne “jen” popálením, ale třeba smrtí. Proč nejsou dělány přenosy o tom, jak soud potrestal jejich viníky? Patrně proto, že se tyto procesy nehodí do obrazu, který naši mocní chtějí v očích veřejnosti vytvořit. Dobrá, pokud někdo rozhoduje o tom, co se bude a nebude vysílat, proč si pak provoz takové televize neplatí sám, případně proč si na něj nevydělá z reklam? Proč musíme platit za něco, co nás prostě nezajímá? Asi proto, že žijeme v Česku.
Ministerské vydřenění blikající LEDkou
Dlouho jsem přemýšlel, jak popsat své překvapení nad aktivitou policie, snažící se dopadnout “teroristy,” kteří měli tu drzost, že přilepovali na různá místa v Praze devítivoltové baterie s blikajícími diodami. Zaujalo mě především to, že pokud občanovi například ukradnou auto či vykradou byt, dočká se tento ze strany policie maximálně tak dopisu, že pachatel je neznámý a případ byl odložen. Jakmile ale začnou politici v čele s Radkem Johnem jančit, že přilepovat baterie na sloupy veřejného osvětlení se přeci nesmí, policie najednou funguje lépe než kdykoli předtím.
Nakonec mi práci s formulacemi ušetřil Martin “Arthur Dent” Malý, který poukázal na paradox, že kvůli nevinnému zařízení (o kterém se velice brzy vědělo, že to není bomba) jsou policisté schopni udělat manévry, jako kdyby se u úřadu vlády objevil sám velký Usáma.
Ironií současnosti je, že většině lidí, co jsem tak sledoval diskuze, dnes už ani nepřijde divné, že policie nahání “pachatele,” který se dopustil jen toho, že kamsi přilepil blikající krabičku. Opravdu už je tento národ tak zblblý a zmasírovaný pohádkami o zlých teroristech, že považuje takový postup za správný?
0 komentářů