EU vymyslela další zákaz na úkor svobody občanů*Nehumánně zabíjet zvířata jest u nás dovoleno-ale jen menšině*Jak občan vyškolil hloupé policisty*Za řízení pod vlivem rok vězení-bohužel ne u nás*Nečasův doublespeak.
Je-li tabák tak nebezpečný, měl by stát mimo zákon, popichuje Klaus
Kuřáci si možná v restauraci či na úřadě nezapálí v celé EU. Prosazuje to Brusel
Jak se do Bruselu volá, tak se také z Bruselu ozývá. Prezident Václav Klaus si z věčného nařizování, přikazování a zakazování ze strany EU lehce utáhl, když konstatoval, že “…pokud jsou zdravotní rizika, spojená s problematikou tabáku opravdu tak zásadní a nebezpečná, že vyžadují takto dramatické kroky na úrovni Evropské komise, je jediná možnost – postavit se k nim čelem, nepokrytecky a zcela zásadně: postavit kouření tabáku mimo zákon, jako je tomu v případě jiných, tzv. měkkých drog.” Určitě má pravdu, což říkám jako kuřák. “Boj proti kouření” je ale spíše tragikomickou fraškou, v níž mocní jednou rukou vydávají zákazy omezující kouření a druhou rukou vybírají od kuřáků nemalé peníze na spotřební dani a DPH.
Výsledkem je, že stát na jednu stranu stále více šikanuje kuřáky, na stranu druhou je ale potřebuje. Proč? Počítejte se mnou: zvýšení spotřební daně na tabákové výrobky o 2 Kč má přinést do státního rozpočtu 2,4 miliardy korun. Dnes činí spotřební daň na jednu krabičku 40,20 Kč, tj. podle předchozího údaje přispívají kuřáci ročně do rozpočtu přibližně 48 miliardami. A to je dost značná částka na to, aby si stát mohl dovolit o ni přijít například tím, že by opravdu vyhlásil nemilosrdný boj závislosti na nikotinu.
Evropská unie je, jak známo, především buzeračně-byrokratický aparát, takže tento týden přišla s plánem na další omezování osobních svobod občanů. Chce prosadit celoplošný zákaz kouření ve všech veřejných prostorech, v dopravě a na pracovišti. Kromě toho hodlá zakázat také kouření v restauracích, což se mně osobně líbí ze všeho nejméně. Restaurace či hospoda totiž není klasický veřejný prostor – jedná se o soukromý majetek majitele. Za neoddělitelnou součást svobody považuji svobodu rozhodovat se, co ve svém soukromém prostoru budu dělat. Tedy pokud budu například majitelem restaurace, mělo by být vždy jen a pouze na mně, abych určil, zda se v mém podniku bude kouřit. To samé s dopravními prostředky: nevidím jediný důvod, proč by dopravce nemohl ve vlaku nabídnout kuřácký vůz. Samozřejmě chápu snahu o ochranu nekuřáků, ale nikdo je přeci nenutí chodit do kuřáckého vagónu nebo restaurace.
Že nemáte ve svém okolí nekuřáckou restauraci? Čím to asi bude? Přemýšlejte: kdyby o ni byl zájem, jistě by ji už nějaký schopný podnikatel otevřel. Nedostatek nekuřáckých podniků je pouze odrazem trhu: kde není poptávka, tam nemá smysl dělat nabídku. Jenže velké procento nekuřáků se dá popsat slovy jako netolerantní, neakceptující, neobjektivní a povýšení. Nedokážou přijmout fakt, že nejsou pro majitele podniků zajímavou cílovou skupinou a radují se z toho, že jim EU natvrdo prosadí jejich domnělé právo. Kdyby si alespoň položili tak jednoduchou otázku, jak by vnímali, kdyby EU postupovala obráceně – totiž kdyby (třeba v rámci zvýšení spotřeby a tím i odvodů) nařídila všechny podniky provozovat jako kuřácké. To by najednou bylo křiku o omezování osobních svobod!
Pro nadšené hýkače, kteří mají radost z toho, jak si Unie došlápne na kuřáky, tu mám ještě jeden pohled – totiž proč nezakázat v restauracích kromě kouření i alkohol? Že pitím piva nikoho neobtěžujete tak, jako kuřáci? Vy možná ne, ale mohl bych si vést kroniku, kdy mě opilci obtěžovali ať už svým zápachem, nebo vyřváváním po ulicích. A že pitím alkoholu neohrožujete cizí život? Ano, vy možná ne, ale co ty stovky mrtvých, kteří zemřeli jen proto, že nějaký opilec nezvládl řízení auta?
Ostatně přečtěte si Matějkovo zamyšlení Cigarety? Zakažme v barech i alkohol a pivo. A zbytek do PET lahve! a zamyslete se nad tím, zda náhodou nemá pravdu.
Podřezávat v ČR živá zvířata a vyhnout se trestu? Stačí být muslim
Pokud přijedu do nějaké země, akceptuji její pravidla. Připadá mi to přirozené; ostatně i staré pořekadlo říká “jiný kraj, jiný mrav.” Nepůjdu například do pravoslavného kostela v kraťasech, stejně jako nepolezu do mešity v botách. Dokonce ani nebudu protestovat proti tomu, že jsou podobnými věcmi omezována má práva jen proto, že se mé vnímání liší od místního pojetí.
Jenže muslimové (a nejen oni) se obecně vyznačují naprostou neochotou akceptovat, že jsou-li v nějaké zemi hosty (nebo emigranty), měli by se přizpůsobit pravidlům svého hostitele. Jednají přesně naopak: požadují, aby se hostitelská země přizpůsobovala jim. Takže se staví mešity, protože v Evropě máme přeci svobodu vyznání, ale běda, kdybyste přijeli do muslimské země s požadavkem na výstavbu katolického svatostánku. V tom lepším případě byste asi hodně rychle balili kufry. Takovou svobodu vám prostě v islámském světě nedají.
Přitom by to bylo tak jednoduché: v rámci zachování tradic, zvyklostí a zákonů postupovat stejně nekompromisně, jako to činí islámský svět. Vždyť přistěhovalce nikdo nenutí žít ve Francii, Německu, USA, nebo u nás, pokud jim nevyhovují pravidla. Chcete mešitu? Račte se vrátit domů a užijte si jich dosyta!
Jenže jestli Česko skutečně něčím vyniká, pak je to připosranost z jakýchkoli menšin, která se projevuje tím, že leckterá menšina má více práv než většina. Na jeden příklad upozornil František Matějka. Začnu od lesa: co by se asi stalo, kdybyste – coby člen většinové společnosti – podřízl zvíře a nechal ho pomalu vykrvácet? Pokud by vás někdo udal (v Česku velmi pravděpodobné), dočkali byste se stíhání za týrání zvířat. A je to dobře, protože usmrcování jakýchkoli tvorů pomalou a bolestivou smrtí prostě nepatří do civilizované společnosti.
O civilizovanosti muslimů si myslím své. Co se mi ale nelíbí, je jejich soustavná snaha měnit svět kolem sebe podle svých pravidel. Co je ještě horší: že naše země v obavách, aby náhodou neomezila právo menšiny, ochotně dá muslimům výsostné právo překračovat naše zákony. Konkrétní případ vypadá následovně: “Pokud jste ovšem muslim, vyznávající islám a žijící na území České republiky, jste z obliga a můžete zvířata rituálně podřezávat při jejich plném vědomí. Povolilo jim to naše Ministerstvo zemědělství České republiky dne 25. února pod č.j. 6930/2010-17210, čímž jim vlastně udělilo pardon z dosahu našeho trestního práva.”
Nechtěli by naši mocní, v rámci podpory menšin, předat veškerou moc muslimské komunitě? Ať si tady zavede vlastní právo, náboženství, postaví si mešit kolik hrdlo ráčí, … …a komu se to nebude líbit, tak dostane možnost emigrovat.
Řidič zkoušel strážníky ze znalosti zákona, vyškolil i přivolané policisty
Neznalost zákona neomlouvá. Ale jak kdy a jak koho. Každopádně se vyplatí znát svá práva, což dokázal pan Jasný, který perfektně ukázal městským i státním policistům, že buzerovat mohou jen v určitých mezích. Ironií na celém incidentu je skutečnost, že se pan Jasný odvolával na Zákon o obecní policii, který by měl být pro zúčastněné strážníky naprostým základem jakéhokoli jejich počínání.
Sestříhané video jak motocyklista důkladně vyškolil policisty najdete na iDnesu, plnou verzi pak ve dvou dílech na Youtube (1. díl, 2. díl).
PS: kupodivu se na mnoha českých serverech našlo dost lidí, kteří byli na straně evidentně neschopných policistů. Inu, vrána k vráně sedá :). Když si někdo dovolí vzepřít se autoritě, u mlčící většiny se nikdy nedočká podpory.
Jízdu v opilosti chce trestat slovenský ministr až rokem vězení
Čím dál tím více se v poslední době přesvědčuji o tom, že Slováci prostě “mají koule.” Vzpomeňme například na ministerskou předsedkyni Radičovou, která se nebála postavit Bruselu, požadujícímu povinnou pomoc Řecku. Máme tady další ukázku toho, že naši východní bratři se prostě s ničím nepářou: slovenský ministr vnitra Daniel Lipšic chce předložit návrh na novelu zákona, podle kterého by řízení pod vlivem alkoholu bylo trestným činem s trestní sazbou až jednoho roku vězení. Tomu říkám opravdu řešení problému! Ne jako u nás, kde se policisté s jakousi pochybnou hrdostí chlubí, že od začátku roku přistihli za volantem deset tisíc podnapilých.
Z hlediska řidiče je takový trest podstatně větší hrozbou. Přeci jen rok bez řidičáku se dá přežít, což potvrdili i někteří naši činovníci, které prostě vozil osobní řidič placený z našich daní. Pokutu si člověk s vysokými příjmy většinou může dovolit, ale rok ve vězení už taková legrace není. Kdyby naše vláda opravdu chtěla bojovat s opilci za volantem, pak by si měla ze Slováků vzít příklad. Zatím se nikdo, kdo by byl ochoten se tak rázně postavit postrachům silnic, v našich vládách nenašel.
Už jsem tu asi psal, že jsem Slovensko v minulosti bral spíše jako naše “chudé příbuzné,” ale v posledních letech mám stále intenzivnější pocit, že nás sousedé z východu v mnoha oblastech předbíhají přímo raketovým tempem.
Nečasovo chucpe
Petra Macha, předsedu Svobodných, dlouhodobě považuji za jednu z příčin, proč tato nesporně zajímavá strana nikdy nezískala větší podporu voličů. Přes nespornou inteligenci a zdravý pohled mu bohužel chybí jedna hlavní věc: neumí na sebe upoutat pozornost a to jak voličů, tak i médií. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby byl předsedou Strany svobodných občanů František Matějka, získala by výraznější tvář i podporu. Stačí si vzpomenout na Matějkův předvolební pokus o vhození složenek s rozepsaným státním dluhem mezi poslance Parlamentu, díky čemuž se dostal do hlavních televizních zpráv.
Tentokrát se ale Petru Machovi podařil komentář na účet ODS resp. jejího předsedy Petra Nečase, který si dovolím označit jako skvostný. Mach komentuje volební billboard, na němž předseda vlády slibuje, že ODS nedovolí zadlužování státu ani obcí. “Ten stejný Petr Nečas předkládá jménem vlády Poslanecké sněmovně rozpočet s deficitem 135 miliard…. …Vadí mi ten orwellovský doublespeak: Pravda je Lež. Dluh je Úspora.“ Na konci svého fejetonu Petr Mach vyzývá Nečase: “…vraťte návrh státního rozpočtu vládě k přepracování. Ať vám předloží návrh rozpočtu, který bude vyrovnaný. Slibujete to voličům na billboardech.”
Stát, a.s.
Zajímavé přirovnání státu k akciové společnosti a občanů k akcionářům přinesl tento týden js. Konstatuje, že “Normální firmu by akcionáři poté, co 10 let prodělávala, dávno prodali, nebo by ji dávno donutili fungovat lépe. Daňoví poplatníci coby akcionáři nic nezmohou, neboť stejné hlasovací právo mají i ti, co žádné akcie nevlastní.” Přiznám se, že jsem byl vždy proti nápadům, že volit by měli pouze ti, kteří se podílejí na financování tohoto státu. Na druhou stranu po přečtení uvedeného odstavce v tomto nápadu shledávám určitou logiku.
Zkusme si představit, že stát je tvořen deseti lidmi, z nichž jeden pracuje třeba 18 hodin denně a vydělává řekněme 100 000 Kč měsíčně, zatímco zbylých devět lidí nepracuje, protože se jim nechce a protože je ten jediný pracující (slovy našich politiků mu budeme říkat “bohatý”) sponzoruje skrze povinné sociální odvody. Další peníze pak dostávají od státu z daní, které vybere od toho jednoho pracujícího.
Přijde čas demokratických voleb a proti sobě budou stát dvě strany: jedna bude nabízet svobodu, s níž ale ruku v ruce půjde osobní zodpovědnost. Jinými slovy: pan “bohatý” by už nemusel platit povinné odvody, ale jeho zajištění by bylo čistě na něm. Na druhé straně spektra by stála strana, která by zbylým devíti voličům slibovala, jak se o ně pěkně postará a toho “nechutného zbohatlíka” ještě více oškube. Kdo myslíte, že by v takových volbách vyhrál? Ačkoli je pan “bohatý” z našeho příběhu jediným, kdo pracuje a udržuje “sociální stát” v chodu, jeho názor by byl přehlasován a jeho svoboda by se musela omezit, protože většina si prostě přeje, aby jim platil ještě víc.
Když se na otázku, kterou jsem začal tuto stať, podíváte z této perspektivy, možná vám najednou nebude připadat tak nesmyslné a nedemokratické, aby o politicích, potažmo o státních financích a způsobu hospodaření, rozhodovali jen ti, kteří celý systém platí.
0 komentářů