Kdo asi demonstroval za bydlení a vodu zadarmo?*Možná za 200 let se naše platy vyrovnaní Německu*Vánoční večírek pražského Magistrátu za 2,4 milionů*Opakované výjezdy k sebevrahovi zaplatíme my*Muslimové vyhrožují.
Topolánek: Jsem rozhodnut do politiky se nevrátit
“Bývalý premiér a expředseda ODS Mirek Topolánek v rozhovoru pro sobotní Právo řekl, že nechystá návrat do české politiky.” To je první dobrá zpráva pro tuto zemi za posledních několik let. Topolánkův styl mi prostě nikdy neseděl, proto jsem byl rád, když se na scéně objevil Jiří Paroubek, který odpovídajícím způsobem Topolánka vyvážil dle pravidla “na hrubý pytel hrubá záplata.” Primitivismu v naší politice ale přibývalo, takže jsme se dočkali například ukazování prostředníčků, vulgarit a dalších projevů, jež bych od těch, kteří nás zastupují, patrně nečekal. Teprve po nástupu Petra Nečase jsem si uvědomil, že politiku lze dělat i slušně, distingovaně a s rozumem a musím říci, že mi tento způsob vyhovuje mnohem více. Topolánek dovedl společně se svými kamarády ODS na pokraj propasti a bude opravdu dobře, když už se k politice nevrátí. Snad mu někde na západě najdou pěkné místečko, kde budou na jeho křupanský styl zvědaví a kde nenadělá moc škody.
Ucpávání vrtu PO AMERICKU
Kontroverzní novinář Adam B. Bartoš přišel se zajímavým názorem, týkajícím se ucpávání ropného vrtu v Mexickém zálivu. Jeho pohled je svým způsobem typický a očekávatelný, přesto je podle mne hodný zamyšlení. Bartoš upozorňuje na podivné souvislosti, ne nepodobné zvěstem ohledně pojištění budov Světového obchodního centra před jejich likvidací 11. září 2001: “…jeden z šéfů firmy British Petroleum (BP), které vrt patří, prodal měsíc před katastrofou své firemní akcie. Jakoby věděl, že jejich cena pak půjde strmě dolů.” Možná jsou to jen další konspirační teorie, nicméně nikdy není na škodu podívat se na věc i jiným pohledem. O oprávněnosti takových podezření pak svědčí postoj amerického prezidenta, kterému se ropná katastrofa náramně hodila k propagaci a protlačování tzv. “obnovitelných zdrojů.” Kdo ví, možná šlo opravdu jen o reakci na vzniklou situaci, která mu přidala vodu na mlýn.
Na německé platy si počkáme 200 let. Slováci by brzy mohli brát víc než Češi
Pamatuji si dobu těsně po revoluci a sliby tehdejšího ministra financí Václava Klause o tom, jak za deset let doženeme západ. V některých směrech ho opravdu nejen doháníme, ale dokonce předbíháme – máme například jedny z nejdražších pohonných hmot, brzy budeme na špičce i v cenách elektrické energie. Jediné, co se jaksi ne a ne dostat na úroveň například sousedního Německa, jsou platy. To je ostatně dlouhodobý trend: zatímco na srovnávání našich cen s Evropou narazíme při každém zdražení, na nějaké kroky, snižující rozdíly v příjmech, můžeme spolehlivě zapomenout.
Podle článku z Hospodářských novin už nás dokonce dohání i Slovensko – ještě nedávno země, kterou bychom si mohli dovolit označit slovem “chudá.” Ostatně mnohokrát jsem při svých někdejších cestách vlakem zapředl hovor se slovenskými dělníky a většinou jsem se nestačil divit tamní životní úrovni. Stačilo ale pár let a z někdejší “chudé země” se stává ekonomický i politický tygr mezi postsocialistickými republikami. Hospodářské noviny dokonce došly k závěru, že “Pokud se současný vývoj zásadně nezmění, budou na tom Slováci za pár let s platy lépe než Češi. A zatímco Čech by měl mít stejnou mzdu jako Němec řádově za stovky let, Slováci by se německé kupní síle mohli vyrovnat už v roce 2034.”
Měli bychom se pozastavit a zamyslet nad tím, jak je to možné. Že by přeci jen slovenské vlády byly schopné vytvářet lepší podmínky pro rozběh ekonomiky? Opravdu bych se dost nerad dočkal doby, kdy naši lidé budou emigrovat na Slovensko s vidinou lepšího života. Žel pod taktovkou našich politiků se toho pravděpodobně skutečně dočkáme.
Ostatně i František Matějka konstatuje přímo v nadpisu svého článku: Vládo ČR, nerad bych zjistil, že je lepší být Slovákem, než Čechem.
Už v příštím roce by mohlo dojít k navýšení DPH o 2 procenta
Nemohu ani při nejlepší vůli souhlasit se způsobem, jakým současná vláda řeší nedobrou situaci české ekonomiky. Nápad, že by se měla zvýšit nižší sazba DPH, bohužel patří do kategorie typické především pro levici: totiž když není dost peněz, musíme jich více vybrat, ale nikdy se nebudeme snažit situaci opravdu řešit. Tímto způsobem postupně dospějeme do stavu, kdy vydělané peníze rovnou odvedeme státu, který nám na oplátku vyplatí podporu v hmotné nouzi.
Zajímavé také je, že “by se nepřímé daně mohly zvednout od druhého čtvrtletí příštího roku.” Když se schvaluje zákon, který je ve prospěch občanů (a že jich moc není), obvykle od jeho projití zákonodárným sborem po uvedení do praxe uplyne i více než rok. Jakmile jde o to, kde zase odrbat pracující lid, je celý proces i několikanásobně rychlejší.
Nemocnice jsou bez peněz. Hrozí, že začnou odmítat léčit lidi s rakovinou
Pomiňme teď titulek, kterým se iHNed směle zařadil vedle Blesku. Je jasné, že článek s nadpisem, ve kterém se vyskytuje slovo, z něhož mají čtenáři strach, přečte více lidí, než kdyby na tom samém místě stála třeba totální endoprotéza. Podstatné je, že situace ve zdravotnictví balancuje na kritické hraně, za což můžeme poděkovat dosavadním ministrům, kteří nepodnikli absolutně žádné kroky k tomu, aby se vše začalo řešit. Došli jsme do stavu, kdy sice povinně odvádíme nemalé částky zdravotním pojišťovnám, nicméně ani tyto výběry údajně nestačí. Nemocnice tak nemají dostatek peněz a budou muset odmítat “drahé” pacienty. Nemohu se nevrátit do minulosti, kdy jsme tady sice měli “ošklivý socialismus,” ale systém zdravotní péče (přes milion výhrad, které jsem k němu měl) prostě fungoval. Nefungoval sice na základech ekonomických, což ale nemocného občana nejspíš netrápilo.
Jak vyřešit situaci ve zdravotnictví? Ne, regulačními poplatky opravdu ne – ty jsou jen dalším způsobem, jak vytáhnout více peněz z kapes občanů, ale v praxi jsou jen malým plivnutím do moře. Abychom se odlepili ode dna, na němž již dávno ležíme, je nutné začít dobře hospodařit, což ale managementy především státních zdravotnických zařízení většinou nedělají. Případy plýtvání penězi jsou ve zdravotnictví naprosto běžné – kdo z vás ještě neslyšel o té či oné nemocnici, kterak nakoupila nějaký přístroj za výrazně vyšší cenu? Zkuste se zamyslet nad tím, kde končí rozdíl mezi cenou tržní a tou, za kterou nemocnice nakoupila. Tady je potřeba začít něco dělat a pokud by se povedlo podchytit všechny podobné případy a důsledně potrestat/odvolat dotčené manažery, pak by bylo na léčbu pacientů peněz dost.
Jak šetří úřady? Chystají vánoční večírky za miliony
Moc hezká ukázka, jak funguje náš stát a naše města. Zatímco státním zaměstnancům, včetně zdravotníků, hasičů a policistů, mají od příštího roku poklesnout mzdy o tisíce korun měsíčně, pražský magistrát vyhlašoval výběrové řízení na vánoční večírky za 2,4 milionu. Inu, to je pak jasné, že se musí státní zaměstnanci uskromnit, aby modří ptáci měli co žrát! Jistě se po této zprávě všichni státní zaměstnanci smíří se snížením platu, protože budou vědět, že ušetřené peníze budou účelně vynaloženy.
Zahraniční mise přišly loni armádu zhruba na tři miliardy
Stručně a jasně: tři miliardy v prachu a co z toho mají ti, jež zahraniční mise zaplatili ze své kapsy? Samozřejmě nic. Nikdo se jich ani neptal, zda s takovým vynakládáním svých peněz souhlasí. A co z toho má naše země? Pochopitelně také nic. Musíme tedy šetřit i proto, aby naši mocní mohli následně takto nesmyslně rozhazovat.
Chtěl se zabít skokem ze sloupu. Od včerejška už potřetí
Opilec chtěl už počtvrté skočit ze sloupu, teď v Chlumci nad Cidlinou
Skokan na sloupu v Praze po čtyřech hodinách slezl a putoval k psychiatrovi
Na téma sebevrahů jsem tady před čtyřmi lety napsal článek Milí sebevrazi, neotravujte a vražděte se doma!, který vyvolal poměrně bouřlivé reakce nejen zde na blogu. Samozřejmě chápu, že existují situace, které mohou člověka dovést až k ultimátnímu řešení – mluvím tedy o tzv. “bilančních sebevraždách.” Sebevrah, který svůj čin míní vážně, ale většinou nepotřebuje poutat pozornost – jednoduše ukončí svůj život někde v ústraní, bez toho, aby se nechal kýmkoli přesvědčovat o tom, že život je přeci krásný.
Bohužel druhá skupina sebevrahů nemívá s těmi “skutečnými” mnoho společného. Obvykle se jedná o lidi, vyžadující pozornost okolí, tedy psychicky narušené sobecké egocentriky, pro které je jejich problém natolik důležitý, že považují za nutné jím zatěžovat ostatní. Typickým příkladem jsou sebevrazi, skákající pod vlaky metra – pomineme-li ty, jež tento způsob volí z důvodu poměrně slušné jistoty na ukončení života – pak mnozí z této skupiny provádějí svůj čin jako demonstraci a pravděpodobně i pomstu společnosti, která nevěnovala dostatečnou pozornost jejich “problémům.”
Typickým příkladem v Praze býval sebevrah, sedící na zábradlí Nuselského mostu a okatě čekající, až si ho někdo všimne a zavolá hasiče. Takový se pak většinou nechal ukecat například na cigaretu, následně byl stržen zpět a odvezen do blázince. Užil si pět minut své slávy a výjezd záchranných složek zacvakali daňoví poplatníci.
O tom, kam až může vést potřeba těchto lidí po pozornosti, dokonale vypovídá případ muže z Chomutovska, který během čtyř dnů celkem pětkrát vyšplhal na nějaký vysoký objekt, kde čekal, až přijedou záchranné týmy a začnou ho přesvědčovat, aby neskákal. Pět výjezdů posádek hasičů, záchranné služby a policie zcela určitě nejsou zdarma – neoficiálně se mluví o nákladech ve výši 200 tisíc korun. Jenže dokud takové úlety budeme platit z daní, tak onen “sebevrah” nebude mít důvod přestat se svou úchylnou zábavou. Proto jsem odjakživa pro to, aby veškeré náklady na podobné “záchranné akce” platili sebevrazi (pokud přežijí/nechají se přesvědčit), nebo jejich rodiny (v případě nepřeživších).
Například hasiče ze svých daní platím proto, aby chránili životy lidí a zvířat, nikoli proto, aby jezdili nějakému psychopatovi dodávat pocit důležitosti jeho života. Škoda, že si onoho pána z Chomutovska pokaždé někdo všimne (což jistě není náhoda – místo ke “skoku” si vybírá sám). Kdyby skočil, měli by záchranáři klid a my všichni bychom ušetřili. Jednu věc ale vím jistě: kdyby onen “nešťastník” omylem zvolil místo, kde by si ho třeba hodinu nikdo nevšiml, neskočil by. Jednoduše by zase slezl zpátky a zkusil to jinde.
Policisté obvinili hlídače skládky, který v úterý zastřelil zloděje
Romové kradli na cizím pozemku. Jeden mrtvý. A policie? Neskutečné!
Absurdistán v naší zemi pokračuje. Bylo nebylo, na jedné skládce chytil hlídač zloděje. Vznikla z toho potyčka, na jejímž konci se jeden ze zlodějů skácel mrtvý k zemi. “Dobře mu tak,” řekli byste si, “když jde krást, musí počítat s následky!” František Matějka také konstatuje: “Ve skutečně svobodném státě, kde právo na ochranu života, zdraví a majetku, je právem skutečným, nikoli jen na papíře, je to zcela normální a legitimní postup. Dokonce bych řekl že nadmíru žádoucí.” Ano, mělo by to tak být, jenže tady jsme v Česku a dotyčný zloděj byl k tomu všemu cikán, tedy chráněný druh s výsadními právy. Policie tedy obvinila a vzala do vazby hlídače, který nedělal nic jiného, než chránil majetek svého zaměstnavatele, zatímco přeživší zloděje vyslechla a propustila. Připadá vám to paradoxní? Pokud v této zemi nejste první týden, patrně nikoli. Jistě víte, že správný postup měl být následující: hlídač měl po spatření zlodějů buď po anglicku zmizet a neobtěžovat je, nebo jim měl pomoci s výběrem těch nejlepších kousků a jejich následnou nakládkou.
PS: podle posledních zpráv bude nakonec hlídač stíhán na svobodě.
Romové v Novém Boru demonstrovali za vodu a bydlení
Někdy si připadám jako naivní člověk, žijící v jakési zastaralé představě o fungování tohoto světa. Zrovna včera jsem ze schránky vylovil složenku na nájem a energie. Nepřipadalo mi to přitom vůbec divné: bydlím, používám vodu, elektřinu, plyn, televizi a tedy platím. Nevím kdy, ale myslím, že to bylo poměrně dávno, jsem pochopil, že za většinu věcí se prostě platí. Možná jsme se ale konečně dožili dříve slibovaného komunismu, jehož krédem byl slogan “Každému podle jeho potřeb.” Asi jsem si toho jen nestačil všimnout.
Všimli si toho ale jiní a přesně podle tohoto hesla se vydali demonstrovat za svá práva – tedy bydlení a vodu “dle svých potřeb” a samozřejmě zdarma. Shodou náhod se zrovna jednalo o členy nejpřizpůsobivější menšiny, kteří vždy přesně ví, nač mají nárok – leckdy i lépe než úředníci a právníci.
Starosta Nového Boru ale očividně žije v podobném zřízení jako já, neboť novinářům řekl: “Na nájemném z minulých let a za energie, které zaplatilo město, nám dluží bezmála půl miliónu korun. Ať si vodu koupí.” Mně to připadá logické, vám možná také. Nikoli ale těm demonstrujícím, které náš stát tak pěkně vychoval a přesvědčil je o tom, že reálný komunismus je možný. Nefunguje zcela přesně, jak nám slibovali – tedy že všichni lidé budou pracovat, aby si pak každý, včetně jich samotných, mohl brát podle svých potřeb, což mělo být hnací motivací k tomu, aby všichni jen nebrali. Český komunismus 21. století funguje zatím jen napůl: jedni pracují a ti druzí podle svých potřeb dostávají. A běda, když se celé soukolí zadrhne – hned vyrazí do ulic a demonstrují za svá nezpochybnitelná práva! Někteří dokonce chtějí držet hladovku!
Ale nebojte se, on jim zase nějaký Kocáb pomůže, aby se vše vrátilo k osvědčenému systému! Už tu máme první vlaštovku v podobě zástupkyně ombudsmana Jitky Seitlové, která na místo přijela osobně a “Rozhodla se zahájit šetření, které by mělo prověřit postup orgánů státní správy. Zaměřit se chce mimo jiné na oblast sociálně-právní ochrany dětí.” Nepředpokládám, že by dotyčná dáma v rámci ochrany práv dětí navrhla jejich odebrání rodičům, kteří nejsou schopni zajistit jim potřebné životní podmínky. Spíše se udělá “čoromoro” na městě, které prostě bude muset zaplatit, protože v inkriminovaném objektu pobývají (podle všeho nelegálně a bez souhlasu majitele) děti.
O mentalitě některých účastníků demonstrace svědčí i následující citát: “”Ať nám město dá práci a Romové budou plnit svoje povinnosti,” hřímal Tancoš.” Zajímavé – stejně, jako mě nikdy nenapadlo demonstrovat za vodu či bydlení zdarma, mi ani nepřišlo na mysl, že by mi práci mělo zajistit město. Jsem stará konzerva, takže jsem si ji vždy musel najít sám. Asi se zastavím za primátorem Ostravy, ať mi dohodí nějaké pěkné místečko :).
K demonstraci v Novém Boru se také vyjádřil František Matějka ve článku Romové budou držet hladovku. Za bydlení a vodu zdarma. Tak do toho!
Progresivní zdanění je legitimní nástroj, kterého využívají vyspělé státy
V tomto článku mě překvapilo hned několik “argumentů,” jimiž se autor snažil podpořit progresivní zdanění. Tak například: “Progresivní zdanění je totiž legitimní nástroj, využívaný v naprosté většině vyspělých států, jako prostředek k získání daní v závislosti na příjmových možnostech jednotlivých sociálních skupin.” Logika “v zahraničí to tak dělají také” je používána často, především tedy když jde o něco nepříjemného pro občany. Chtěl bych se autora zeptat: když na západě začnou hromadně skákat lidé z oken, půjde a skočí také? Asi ne, že?
A popojedeme na další perlu: “Je přece logické, že člověk, jehož spotřební koš je složen pouze z nájmu a potravin, není schopný zaplatit 35% na daních, zatímco člověku, jehož spotřební koš je plný luxusního a zbytného zboží, to nebude dělat sebemenší problémy.” Ne, to opravdu není logické. Vyjdeme-li z předpokladu, že více vydělávající znamená buď více pracující, a/nebo přínosnější pro svého zaměstnavatele, pak vyšší míra zdanění není ničím jiným, než trestem za snahu a/nebo schopnosti dotyčného. Vytažení termínu “luxusní a zbytné zboží” je pak typickou ukázkou levičáckého (chce se mi to pojmenovat slovem “sockoidního”) pohledu, ve kterém “ti oškliví bohatí” namísto aby se o plody své práce rozdělili, si za ně pořizují auta, domy, nebo – no považte tu drzost – se ládují kaviárem! Tomu je pochopitelně nutné učinit rázný konec, protože v naší zemi si všichni občané musí být rovni bez ohledu na to, jak moc pracují, jak jsou schopní, nebo zda vůbec mají zaměstnání. Bohužel přesně na toto slyší dost závistivých voličů, jež sice mimo pracovní dobu nehnou ani prstem a zatímco “ti oškliví boháči” třeba ještě pracují, shánějí zakázky, zajišťují chod své firmy, oni už sedí u piva a “syčí do půllitru slova plná zloby.”
Postavte mešitu u Ground Zero, nebo bude zle, varuje imám Rauf
Přesně takto to dopadá, když společnost začne být připosraná z menšin a přistěhovalců. Byli to pravděpodobně muslimové, kdo před devíti lety zničil budovy Světového obchodního centra v New Yorku. Nyní jsou to opět muslimové, kteří chtějí postavit kousek od tohoto pietního místa mešitu. Větší provokaci si snad ani neumím představit a jejich nápad mi připadá podobný, jako by v osvětimském koncentračním táboře chtěla sídlit německá armáda. Jenže v rámci korektnosti vůči menšinám si takřka nikdo nedovolí říci: “Tak takhle tedy, milí přivandrovalci, ne! Chcete-li mešitu, račte se vrátit do své země, kde jich máte bezpočet. Nikdo vás přece nenutí tady být!”
O muslimské mentalitě pak nejlépe vypovídá vystoupení Feisala Abdula Raufa, který v americké zpravodajské stanici CNN prohlásil, že: “…změna lokace by v této chvíli rozčílila velkou část muslimského světa a byla by z bezpečnostního hlediska ještě horší variantou. Novinové titulky v muslimských zemích by hlásaly, že jde o útok na islám, vysvětlil imám s tím, že pokud se centrum přesune, posílí se protiamerické argumenty radikálních muslimů.” Jinými slovy tento pán řekl, že pokud New York nebude skákat tak, jak si muslimové přejí, může se Amerika těšit na další teroristické útoky. Tím naprosto přesně vystihl smýšlení a mentalitu islámského světa, který tlačí své šovinistické náboženství do všech zemí, do kterých se jeho zastánci nacpou.
Osobně jsem velice zvědavý, zda americký prezident najde odvahu čelit takto evidentním výhrůžkám a pošle islámistům jasný vzkaz, že svobodná země neznamená, že si v ní každý může dělat co chce a to i na úkor druhých.
0 komentářů