Konec poslanecké imunity?*Zákaz kouření by byl cestou do totality*Porodné jen pro chudé. Na bohaté musí být přísnost!*Sociální dávky vzrostly desetkrát*Do důchodu v 70 letech?*Redaktor ČT lhal ve vysílání.
Opilí poslanci za volantem už se za imunitu neschovají
Občas mám pocit, že se s Nečasovou vládou blýská i na lepší časy. Tedy alespoň v některých směrech. Jedním z nich by mělo být zrušení poslanecké imunity na přestupky. Jistě by to byl chvályhodný krok, nicméně nemohu se neptat: proč si páni poslanci vůbec kdy takovou imunitu přiklepli? Nevidím k tomu byť jen jeden jediný rozumný důvod. Imunita by se měla týkat jen jejich působení na parlamentní půdě – tedy na jejich projevy a případné výpady vůči kolegům. Cokoli nad tento rámec je povyšováním se nad “obyčejné lidi.” Počkejme si ale, až zákon půjde na jednání Sněmovny. Teprve po jeho “odklepnutí” můžeme začít pět chvalozpěvy.
Docela trefně okomentoval tento návrh čtenář s přezdívkou Ewerell64: “Šálí mě snad zrak? Fakt se píše rok 2010 a ne 1990? Tohle měli schválit už hned po sametu, všichni hulákali NEJSME JAKO ONI!!! Takže s 20-ti letým zpožděním, možná snad… Vlastně tady všichni jásáme a ono je to jenom návrh.”
Restaurace a jídelny, národní podnik
Ladislav Jakl se mi líbí jako člověk především proto, že říká, co si myslí a formuluje své názory jasně, srozumitelně a přímočaře. Jeho zamyšlení nad tažením proti kuřákům, jež by mělo být realizováno zákazem kouření v restauracích, má od začátku až do konce hlavu a patu. Škoda, že podobně racionálně nejsou schopni uvažovat leckteří odpůrci nikotinového zlozvyku. Pro ty méně chápavé Jakl uvádí poměrně výstižné přirovnání: “Že je kouření hnusné? Že to smrdí a škodí zdraví? Jistě. Ještě hnusnější je kopat někoho špičatou botou do žeber a čurat na něj. Přesto takové divné věci někteří lidé druhým lidem dělají a ti za to ještě platí…. …Jde tam ten, kdo dobrovolně přijme určité nabízené podmínky. Nemůže tam přijít a pak volat polici, že mu někdo nadává a fackuje ho.”
Snaha dostat pokud možno veškeré dění pod kontrolu státu je evidentní. Jen stát, který nařizuje či zakazuje a následně kontroluje a trestá, může ze svých občanů udělat oddané a vděčné ovce. Jako bychom zapomínali na to, že žijeme v demokracii, kde by měl mít každý právo činit to, čím neomezuje ostatní. Už ovšem slyším ty argumenty: “Vždyť kuřáci mě omezují tím, že smrdí, nutí mě vdechovat karcinogenní zplodiny,…” Odpovídám: nutí vás někdo chodit do kuřáckých podniků? Nenutí! Je to stejné, jako byste si stoupli doprostřed frekventované křižovatky a pak si stěžovali, že vás srazilo auto. Pokud vám vadí cigaretový dým u jídla či piva, udělejte to nejjednodušší, co můžete učinit: jděte do nekuřácké restaurace! Nejen, že se tím ušetříte negativních pocitů, zapáchajícího oblečení a nepříjemného prostředí, ale především dáte najevo jejímu majiteli, že máte o takový podnik zájem a podpoříte ho svou útratou.
Snaha zakazovat cokoli v soukromém objektu je cestou k totalitě. Vždy by to měl být majitel resp. provozovatel, kdo bude určovat pravidla hry pro své zákazníky, nikoli stát.
Kalousek: Porodné se bude vyplácet jen za první dítě
Kalousek tvrdí, že vláda ušetří na dávkách 11 miliard
Přiznám se, že mě nápad vyplácet porodné jen za první dítě docela zaujal. Takovým krokem by se omezilo takřka nekonečné vyplácení této dávky jisté skupině obyvatel, která si z rození dětí udělala způsob obživy. Velice záhy se ale objevily doplňující informace – totiž slovy Kalouska: “…se bude přidělovat jen některým rodinám. Rodičům do 2,4násobku životního minima. Narodí-li se dnes nejbohatšímu Čechovi dítě, má nárok na sociální dávku, což je úplně absurdní.”
Zarazila mě ona “absurdita.” Co je absurdního na tom, že ti s nejvyššími příjmy (levicí i pravicí před ovcemi často prezentovaní označením “ti bohatí”), kteří odvádějí nejvyšší daně, by mohli dostat něco nazpět třeba právě v podobě porodného? Není mnohem absurdnější to, že tuto dávku leckdy dostávají lidé, kteří do státní kasy neodvedli ani desetník? Bohužel od nástupu Jiřího Paroubka se “boj proti bohatým” stal oblíbeným tématem politiků, kteří přeci mají tak rádi “obyčejné lidi.”
Pokud bychom chtěli být opravdu spravedliví, tak by se porodné mělo vyplácet poměrně podle toho, kolik kdo odvedl na daních – “bohatí” by tedy dostali více, “chudí” méně, nepracující nic. Jenže tato logika našim politikům nevoní – přeci jen většinu voličské základny tvoří ti, co se považují za “chudé” a proto, aby se udrželi u koryt i následující období, je nutné jim jít na ruku.
Osobně zastávám názor, že pokud by se mělo vyplácet porodné, pak paušálně “padni komu padni.” Všem ve stejné výši a bez ohledu na jejich příjmy. Návrh, že by tuto dávku měli dostávat jen ti, kteří sami odvádějí nejméně nebo vůbec nic, je totálním převracením základní logiky.
Stručně jsem Kalouskův návrh komentoval i v diskuzi pod článkem, kam jsem napsal: “Jistě, že menšiny se to týkat nebude. Nemá příjmy, takže se vejde do toho 2,4-násobku. Kdo vydělává, ten většinou 2,4 násobek přesáhne a nedostane nic i když z toho výdělku platí daně.”
PS: klasickou socialistickou terminologii, na kterou ovce slyší, použil Kalousek také v rozhovoru pro iDnes, kde řekl: “Nemyslím si, že můžeme plýtvat sociálními dávkami pro milionáře.” Inu, na ty nechutné zbohatlíky musí být přísnost!
Šetření státu bude bolet všechny, na řadě je porodné
V tomto článku je zajímavá informace: “Stát si podle něho nemůže dovolit podporovat polovinu obyvatel jako sociálně potřebných, protože 50 procent české populace skutečně pobírá nějakou ze sociálních dávek.” Jestliže je toto tvrzení pravdivé, pak vypovídá mnohé o situaci v naší zemi. Například to, že mnoho občanů uvažuje stylem “platím daně, tak z toho také chci něco mít.” Samozřejmě je to svým způsobem logické, ale měli bychom si uvědomit, že když takto bude uvažovat každý, tak tímto způsobem rozebereme vše, co jsme vybrali na povinných odvodech.
Ukazuje to také, jak dosavadní vládní strany pracovaly na své oblibě u občanů – slíbily jim osobní (finanční) prospěch a voliči šli a “hodili jim to tam.” A nemluvíme zde jen o ČSSD, u které je takový přístup takřka klasikou. Vzpomeňme na volby v roce 2006, kdy ODS slibovala více peněz snad všem skupinám obyvatel – důchodcům, rodinám s dětmi, zdravotníkům… …jen na ty “bohaté” jaksi zapomněli, protože by se to nelíbilo masám.
Další věc, která vyplouvá na povrch, je zjevně špatný systém kontroly. Kdyby vše fungovalo, jak má, nemohl by jakoukoli dávku získat nikdo, kdo na ni nemá prokazatelný nárok. Bohužel o podobných věcech rozhoduje obvykle úředník od stolu a protože nerozdává ze svého, ani není jakkoli motivován k úsporám, podepisuje bez prověření skutečností jednu dávku za druhou.
Chceme-li z této zapeklité situace vybřednout, je nutné nejen nastavit přísnější pravidla, ale také kontrolovat, prověřovat a zjišťovat co, komu a proč chceme dát a zda onen dotyčný opravdu nemá jiný způsob získání peněz, než je sociální dávka. Dokud budeme vyplácet každému, kdo přijde s požadavkem, nikdy se ze současného svrabu nevyhrabeme.
ČSÚ: Výdaje na sociální dávky od roku 1990 desetkrát vzrostly
Předchozí komentář dokresluje následující alarmující informace: “od roku 1990 se desetinásobně zvýšily výdaje na sociální dávky, které zahrnují například podpory v nezaměstnanosti, důchodové a nemocenské pojištění či přídavky na děti.” Samozřejmě do jisté míry má na toto číslo vliv skutečnost, že od roku 1990 výrazně stouply ceny zboží a služeb. Nicméně ani při hodně velkém přivření obou očí nemůžeme tvrdit, že rostly takto rapidně.
Podstata problému tkví někde jinde: zatímco za socialismu byla povinnosti pracovat (byť za cenu vytváření nesmyslných pracovních pozic), dvacet let poté si poměrně značná část občanů zvykla na to, že k obstarání peněz není nezbytně nutné chodit do práce (nebo alespoň do zaměstnání 🙂 ). Napomáhají tomu i nejrůznější “lidumilné” organizace, které tzv. “sociálně potřebným” pomáhají vyplňovat formuláře se žádostmi o tu či onu dávku, byt a další nezbytnosti, čímž je utvrzují v pocitu, že na mnoho věcí, na které si poctivý a slušný člověk musí vydělat, mají jakýsi automatický shůry daný nárok.
Stávající stav společnosti je tedy takový, že ti slušní a poctiví chodí do práce, aby si vydělali na své potřeby, odvádějí ze svých platů daně a povinná pojištění, zatímco druhá skupina sedí či leží doma a peníze si obstarává návštěvou příslušných úřadů. Zatím zde stále funguje cosi, jako “sociální smír” a mne osobně velmi překvapuje, že se pracující ještě nezačali bouřit proti tomuto principu takzvaného “sociálního státu.”
Když nic jiného, potvrzuje se jedna základní premisa odpůrců “sociální politiky”: totiž že jakákoli sociálnost řízená státem je sakramentsky drahá. A zaplatíme ji my, ze svých kapes a to i za cenu, že nezbudou peníze na důležitější věci.
Státní podpora bydlení nebo kinematografie? Ani omylem!
František Matějka se tentokrát opřel právě do jedné z děr, kterými z naší společné kasy unikají peníze doslova proudem, aniž by to bylo účelné a cokoli to přineslo těm, kdož onu kasu dotují. Svůj postoj obhajuje racionálním a rozumným argumentem volného trhu – totiž pokud je o něco zájem, zaplatí se to samo (resp. bude schopné se to uživit). Pokud o něco zájem není, pak prostě není důvod, aby to za každou cenu (přesněji řečeno za cenu našich peněz) držel stát při životě.
Bohužel nejen občané, ale celá odvětví, jako je například kultura či sport, jsou navyklá, že se o ně musí starat stát. Jak Matějka podotýká hned v úvodu: od toho tady stát není – tedy neměl by být – to je naše práce. Naprosto souhlasím s autorovým názorem, že: “jsem jednoznačným odpůrcem státních dotací tam, kde se nejedná o skutečnou veřejnou službu. Počínaje dotací slunečních panelů, přísad do biopaliv, zateplování domů, tvorby soukromých filmů a stovek dalších případů. Stát se má starat primárně o bezpečnost svých občanů a dohlížet na dodržování pravidel pro všechny stejných. Ne vytvářet výhody pro jedny, na úkor druhých.”
EU: lidé by měli chodit do důchodu až v 70 letech
Pomiňme teď fakt, že oddálením odchodů do důchodu už z principu nemůžeme pomoci ekonomice a to především proto, že se díky takovému kroku několik let nebudou uvolňovat pracovní místa. Již nyní často shánějí padesátníci práci jen velmi obtížně. Ani představa, že mě na dovolenou veze 69-letý řidič autobusu, mě opravdu nenaplňuje pocitem klidu.
Mnohem více mě zaráží skutečnost, že do této problematiky chce zasahovat Evropská unie. Jako tradičně uvažuje plošně, bez ohledu na situaci v jednotlivých zemích. Je přeci rozdíl mezi státy, které mají prosperující ekonomiku a těmi, jež se potácejí na hranici státního bankrotu. Proč by v zemi, v níž veřejné finance nejsou problémem, nemohli občané chodit do důchodu dříve než v těch, které neprosperují? Proč má EU tendence do všeho mluvit a postupně rozhodovat o každém prdu v každé zemičce své kolonie?
Za celý recept zaplatíte 30 korun. A v nemocnici nejméně stovku za den
A máme to! Primitivní Julínkův recept, kterak dostat do systému zdravotnictví více peněz, se zjevně ujal a v brzké době se podle všeho dočká upgrade. Za den v nemocnici tak zaplatíme 100 Kč. Příznivci této pseudoreformy argumentují faktem, že tutéž částku by pacient zaplatil i kdyby byl doma. Neplatí to ale vždy – například v Událostech ČT byla prezentována stará paní s důchodem 7 000 Kč měsíčně, která byla v nemocnici druhým měsícem. Z její penze by jí tedy zbylo 4 000 Kč, což se sice nezdá tak málo, dokud si neuvědomíte, že i když leží v nemocnici, musí platit nájem, energie, telefon a další výdaje. V tom momentě se již dostáváme k minusovým částkám, jež sice pěkně fungují ve státním rozpočtu, nikoli ale v životě normálních občanů.
Bohužel ani v této vládě se nenašel nikdo rozumný, kdo by navrhl, aby byla tato suma inkasována jen tehdy, je-li pacient ve stavu, v němž přijímá potravu, jak to chtěl zavést např. David Rath. Ocitnete-li se ve zdravotnickém zařízení nikoli vlastní vinou a ve stavu, v němž nemůžete se svou hospitalizaci nesouhlasit, zaplatíte úplně stejně, jako například alkoholik, který si v opilosti způsobil zranění.
Nezbývá než se ptát, co bude dál? Peněz ve zdravotnictví nebude nikdy dost, takže kam se časem dostaneme? Na 200 Kč za den? Na 1000 Kč za den? Dál tedy budeme platit zdravotní odvody v nezměněné výši a přitom stále více doplácet z vlastní kapsy. Inu, chytře vymyšlený způsob, jak z občanů vytahat ještě více peněz, aniž by se to jakkoli projevilo na statistikách daňového zatížení.
Jak se lže v České televizi
D-Fens si povšiml možná záměrné mystifikace ve zpravodajství České televize. Redaktor Richard Samko v reportáži o tragické bilanci uplynulého prodlouženého víkendu uvedl, že za výrazně lepšími čísly ze Slovenska může přísnější bodový systém. Divák by si možná nepovšiml malého detailu: na Slovensku žádný bodový systém nemají. Přesto v daném období bylo na Slovensku na silnicích bezmála devětkrát méně mrtvých než u nás. Patrně v rámci jakési podpory stávající právní úpravy a jejího zpřísnění se pan Samko dopustil lži.
Rozhodl jsem se tedy, coby poctivě platící koncesionář České televize, pana Samka zeptat a napsal jsem mu e-mail následujícího znění:
Dobrý den,
jako občan povinně platící koncesionářské poplatky samozřejmě sleduji, jakou kvalitu v podobě zpravodajství za ně dostávám.
Proto mě zaujal tento článek: http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2010070701, upozorňující na skutečnost, že jste v reportáži o nehodovosti na českých a slovenských silnicích během uplynulých dnů uvedl, že za nižší nehodovost na Slovensku může tamní přísnější bodový systém.
Jak ale uvádí autor odkazovaného článku i slovenské ministerstvo dopravy, na Slovensku bodový systém není.
Proto se na Vás obracím jako platící divák s žádostí o vysvětlení. Jednalo se o záměrnou lež, nebo prostě nejste schopen, byť jste novinářem jednoho z nejdůvěryhodnějších médií v Česku zjistit si informace?
Očekával bych kromě vysvětlení i nějakou formu opravy – samozřejmě nejlépe ve vysílání – což je ale patrně něco, čeho se nedočkám.
Budu tedy rád, když mi vysvětlíte, proč jste ve své reportáži lhal, mystifikoval, nebo uváděl nepravdivé informace.
Zkuste si tipnout, jak se redaktor námi placeného média zachoval. Odpověděl? Ale kde že! On přeci nemusí svým divákům zdůvodňovat, proč ve své reportáži lhal.
Pokusil jsem se dopracovat k nějakému výsledku ještě tím, že jsem uvedený dopis poslal i s informací, že pan Samko nijak nereagoval, řediteli České televize Jiřímu Janečkovi. Uvidíme, zda alespoň jemu bude stát divák a plátce za odpověď. Samozřejmě budu informovat zde na blogu :).
Šéf strážníků, který výrazně překročil rychlost, o místo zřejmě nepřijde
Když pojedete autem v místě, kde je dovolená rychlost 70 km/h, rychlostí 130 km/h, myslíte, že se vás někdo bude ptát, zda jste měl důvod bezmála dvojnásobně překročit limit? Nebude. Pokud tedy nejste ředitelem olomoucké městské policie, který byl právě při takovém porušení zákona přistižen. Že nepřijde o místo, ač by jako šéf “rukou zákona” měl jít příkladem, mě v této zemi ani za mák nepřekvapuje. Už jsem si zvykl na to, že od určitého levelu společenské prestiže ani porušení zákonů nemusí znamenat následné potrestání.
Kdybyste náhodou chtěli vědět, proč že to pan vrchní strážník pálil po silnici 130-kou, pak vězte, že řešil kolizní situaci. Zajímavé. Já takových situací řeším díky neschopnosti ostatních řidičů několik týdně a 130-kou jsem tedy, kromě dálnice, nikdy jet nemusel.
0 komentářů