Máme za sebou volby do Poslanecké sněmovny, které jsem komentoval v pondělním článku Jak vidím výsledek voleb 2010. Tím samozřejmě dění v minulém týdnu neskončilo, takže se pojďme podívat na novinky, které mě nejvíce zaujaly. Jednomu tématu se pak budu věnovat i zítra v samostatném článku Budeme se mít s ODS a TOP09 lépe, nebo hůře?
Jak nesehnat práci: lhát, páchnout a nic nevědět
Zajímavé. Asi to neplatí všude, protože u nás před dvěma a půl lety zaměstnali programátora, jehož zápach cítí kolegyně i dvacet minut poté, co projde chodbou. O jeho kvalifikaci také zdárně pochybuji, neboť naposledy se ptal na to, jak vyplnit pracovní výkaz, který zpracováváme v triviální tabulce v Excelu. No, ve státním si nemůžeme moc vyskakovat – na zaplacení opravdu kvalitních lidí nemáme. Po plánovaném snížení platů (počty zaměstnanců se skoro jistě redukovat nebudou kvůli statistikám nezaměstnanosti) to bude ještě horší.
Kdo o smradlavém kolegovi nečetl, tomu doporučuji mou sérii článků Best of kolega Tchoř.
Romové v Ostravě měli za hlas stovku, podle ČSSD je to provokace
K volbám přijel autobus plný Romů
Romové chtěli za hlas stovku. ČSSD mluví o provokaci
Ostrava musí vždy něčím zaujmout, což potvrdila i v průběhu voleb. Tentokrát si pozornost získali ostravští cikáni, kteří se hromadně účastnili voleb. Nebyla za tím ale jejich odpovědnost za vlastní budoucnost, nýbrž vidina okamžitého prospěchu. Kdosi jim totiž prý slíbil stokorunu za to, že půjdou volit ČSSD. Je pravda, že zmínění spoluobčané relativně myslí i na svou budoucnost, protože sociální stát, na který jsou zvyklí, jim Paroubek mohl zajistit mnohem pravděpodobněji než pravice. Přesto mi ale zůstává rozum stát nad smýšlením části této skupiny obyvatel, které je za blbou stokorunu úplně jedno, co bude dál se zemí, v níž žijí. Napadá mě přirovnání ze zvířecí říše: parazit také parazituje na hostiteli bez ohledu na to, že ho třeba nakonec zabije.
Zaujalo mě několik věcí, tato však nejvíce: “Je jich spousta negramotných, tak chtějí, aby jim druzí pomáhali a házeli tam devítku…” řekla prý předsedkyně volební komise. Nesleduji sice aktuální legislativu v této oblasti, ale neplatila v Česku povinná školní docházka? Naprosto zřetelně si umím představit, jak bych dopadl, kdybych svého potomka neposílal do školy. Jak je možné, že někomu to evidentně prošlo a nejedná se o výjimku?
O schopnosti integrace do společnosti svědčí i příhoda z Gajdošovy ulice – “skupina Romů s sebou „na pámatku“ odnesla tištěný volební zákon.” Otázkou je, co s ním budou dělat, když velká část z nich neumí číst. Možná si s ním vytřou svá pozadí, nebo ho použijí na podpal. Podle policejní mluvčí “nebylo zjištěno žádné protiprávní jednání.” Přeloženo do češtiny: tím, že cikáni něco ukradnou, se v Ostravě už ani nezabýváme.
New divide
Volby 2010
Podobně, jako já, jen o něco dříve, okomentovali letošní volby i D-FENS a js. Oba se shodují především na tom, že je dobře, že ze Sněmovny vypadli Zelení a KDU-ČSL, odstoupil Jiří Paroubek a vyjadřují své zklamání nad volebním výsledkem Svobodných. V podstatě se nedá, než s jejich hodnoceními souhlasit.
Proč jsem volil ODS
U tohoto článku z Britských listů mě samozřejmě zaujal už samotný nadpis. Lidí, jež jsou schopni a ochotni obhájit volbu ODS, není mnoho. Pavel Hudeček jako hlavní argument použil výsledky lobbingem protlačeného zákona o biopalivech, kde ODS byla jedinou stranou, která se alespoň částí svých poslanců postavila proti. Pravda, rozhodně hodnotím hlasování ODS kladněji, než jednomyslnou shodu ČSSD a KSČM v této otázce, leč podle mne by jedno hlasování nemělo být rozhodujícím faktorem. Pořád ještě byly k dispozici malé strany, které se v uplynulých letech nezkompromitovaly. Volba ODS je pro mne sice pochopitelnější, než hlas pro TOP09, nicméně stále je pro mne jednou ze špatných voleb.
Je volovina nevolit?
Aleš Tůma mi, upřímně řečeno, svou argumentací poněkud zamotal hlavu. Rozporuje totiž tvrzení, že kdo nevolil, nemá právo (nebo přesněji by neměl) kritizovat aktuální politické dění. Já jsem tohoto názoru, protože pokud chce člověk něco změnit, měl by pro to něco udělat – například jít k volbám. Pokud se nesnaží o změnu, ať pak drží ústa a krok.
Pan Tůma ale použil jinou (neříkám, že špatnou) logiku. Dovolím si ho citovat: “Ale Honza má možnost volby! Ano, Honza, který je v menšině, má poté, co půl života stráví prací na Jirku a Bohouše – možnost si odhlasovat, že chce změnu. Ó jak velkorysé! Ano, může se podařit prosadit dílčí změny. Ovšem nevím o jediné zemi, která by opakovanými demokratickými volbami dosáhla větší svobody a prosperity. Pokušení Jiřích a Bohoušů brát si stále víc a víc je prostě příliš silné. Ne, tohle nemá být žádný anarchistický pamflet. Ale k tomu, aby stát zajišťoval dejme tomu obranu nebo péči o sirotky nepotřebujeme přerozdělovací demokracii.”
Z této perspektivy pak samozřejmě vypadá celá otázka jinak. Navíc jsem si díky tomu uvědomil, že ani aktivní volbou nemohu ovlivnit svůj vlastní život. Pokud by vládu sestavovala ČSSD, nadále bych povinně sponzoroval flákače, kteří si pod slovem “vydělávat” představují výběry dávek na poště. Naopak když vyhrála pravice, dočkám se opatření, která jsou vysloveně proti mé vůli, ale přesto budu muset financovat běh tohoto státu. Úniku z této klece není. Snad jen malá naděje, že příště už dostaneme do Sněmovny stranu, která bude hájit i mé zájmy.
Celkově vzato, podstata argumentu zní: “kdo nevolí, nemá právo si stěžovat? Je to právě naopak. Kdo horlivě volí a demokraticky prohraje, nemá právo si stěžovat, když nebude po jeho. Sám přece chtěl, aby většina rozhodla!” Kdybych měl oponovat, musel bych použít fakt, že demokracie v naší zemi je taková, jaká je – tedy většinová, se všemi s tím souvisejícími následky a nevýhodami. Já sám o tom nerozhodl a musím se tomu podřizovat. Tím, že jdu volit, se snažím systém ovlivnit. Naopak pokud volit nejdu, dávám systému, který existuje, volný průchod a uvolňuji tím ještě větší prostor pro ty, co volit půjdou. Nevolit tedy podle mne je chyba a takový člověk by si pak opravdu neměl stěžovat na to, co se v této zemi bude dít další čtyři roky.
Končí divadelní komedie o demokratických volbách
Přesně opačnou perspektivu na otázku účasti ve volbách má Dan Kučera ze Zvědavce. Autor například říká (a já s ním souhlasím): “Nevolič svou neúčastí nezmění nic k lepšímu a nikoho tím ani neztrestá, jen sebe. Ve volbách se rozhoduje o mnoha velmi důležitých věcech, které následně ovlivňují náš život.” Rozhodně tento článek doporučuji jako doplnění toho předchozího :).
Na světě je radikální plán na ozdravení penzí
Komise odborníků připravila plán penzijní reformy. Znám podobné komise “odborníků,” takže automaticky předpokládám, že jejich výsledkem bude v lepším případě mlácení prázdné slámy. Tentokrát ale musím vyjádřit respekt, neboť tzv. Bezděkova komise přichází přesně s tou variantou, kterou už dlouhodobě vnímám jako nejschůdnější. Od politických stran se doporučení liší především tím, že není založeno na myšlence “ještě více oškubeme občany,” ale překvapivě ponechává na bedrech lidu míru osobní zodpovědnosti. Buďme konkrétní: “Počítá se s tím, že by lidé státu na důchod odváděli z platu mnohem méně peněz. Namísto současných 28 procent by posílali jen 23 procent. Po lidi s platem kolem 20 tisíc by to představovalo úsporu asi tisíc korun.” Tyto peníze by si pak poplatník mohl uložit do penzijního fondu, tedy tak, jak si představuji nejlepší možnou cestu.
Jediná otázka, na kterou neznám odpověď, jsou garance. Jak bude zajištěno, že za nějakých 30 let, kdy patrně půjdu do důchodu, bude ještě bankovní ústav a v něm uložené peníze existovat? Podívejme se na současné Spojené státy, kde v posledních měsících padlo neuvěřitelné množství bank. Ostatně i v naší historii jich několik najdeme. Bude či nebude občanovi garantováno, že se se svými penězi v důchodu opravdu shledá?
Nechal bych také volnost ve výběru investování. Pokud někdo bude chtít ušetřenou tisícovku po Paroubkovsku prožrat, nechť tak učiní, ale v důchodu ať si pak nestěžuje. Penzijní připojištění by pochopitelně muselo mít motivující prvky a to alespoň ve stávající míře, tedy formou státních příspěvku a daňových úlev. Pokud chceme po lidech zodpovědnost, musíme jim dát důvod. Naopak pokud se někdo rozhodne zajistit si stáří rizikovými investicemi, nechť je to čistě jeho volba.
Osobně se ale domnívám, že návrh Bezděkovy komise nově sestavovaná vláda nenechá ve stávající podobě. Není totiž zvykem snižovat lidem daně, ani jim nechávat takovou míru osobního rozhodnutí a svobody.
mKonto zdarma končí. Nově jen s podmínkami
Internetová mBank: konec života bez poplatků
Oblíbený a permanentně omílaný argument klientů “sockobanky” (alias mBank) “mám všechno zadarmo” končí. Jak je v Česku zvykem, máme-li volný trh, neznamená to, že zákazník vždy dostane to nejlepší za nejnižší možnou cenu. Banka “zdarma” tedy vydržela v tomto režimu jen relativně krátkou dobu. Moc dobře nechápu, jak nyní bude chtít konkurovat jiným ústavům, když u ní žádnou normální cestou ani nejdou vložit peníze na účet.
My máme jako domovskou banku Raiffeisenku (spoření máme ale u ING – kvůli rozložení rizika a vyššímu úroku). Neplatíme málo, ale díky spolupráci s bankéřem jsme nakonec celkové platby výrazně optimalizovali. I “Rajfka” chystá zdražení – patrně se v rámci své reklamní kampaně “Vadí mi poplatky” rozhodla nasrat své klienty. Přesto neuvažuji o změně ústavu. Když pro nic jiného, tak kvůli individuálnímu přístupu, kdy má každý klient osobního bankéře. Určitě je lepší domlouvat se s jedním konkrétním člověkem, který vás zná, než pokaždé s jiným operátorem na infolince.
mKonto mBank. Konec polského snu o účtu zadarmo
Patrně nejpodrobnější souhrn dění a změn kolem mBanky sepsal pro Měšec.cz Dalibor Z. Chvátal. Pokud máte s tímto bankovním ústavem něco do činění, rozhodně doporučuji věnovat tomuto odkazu pozornost.
Svět teď soudí Izrael a sám má máslo na hlavě
Nejsem zrovna odborníkem na izraelsko-palestinský konflikt, proto jsem velice vděčný panu Matějkovi za to, že nabídl jeden z možných pohledů, s nímž se mohu ztotožnit. Pokud jste sledovali média, informující až podezřele hystericky o napadení tzv. “humanitární pomoci v mezinárodních vodách,” rozhodně byste se měli podívat i jinou optikou – třeba právě tou Matějkovou.
Neúspěšný a žadonící kandidát ODS naštval. Hodila ho přes palubu
Daniel Petruška, neúspěšně kandidující za ODS, předvedl naprosto dokonalým způsobem, proč jsou někteří z politiků v politice. Sám má 12 milionů dluhů a usednutí v poslanecké lavici pro něj bylo takřka existenční otázkou. Voliči mu ale udělali dusno kroužkováním, díky kterému milého pana Petrušku přeskočili kandidáti, jež byli za ním. Dotyčný se nejprve snažil prosadit, aby tito kandidáti odstoupili, což ale bylo i na ODS příliš silným šálkem kávy. Následně přišel s tím, že by tedy ti úspěšnější měli zaplatit kampaň. Vůbec mu nepřipadalo divné zpětně měnit pravidla hry a kdyby se do Parlamentu dostal, nejspíš by s takovým nápadem nikdy nepřišel. Život na vysoké noze ze státního platu očividně Petruškovi zatemnil mozek.
ODS mimořádně překvapila, když milého diletanta vyhodila z postu krajského stranického lídra. Že by nakonec tragický volební výsledek sliboval lepší časy i v této straně?
Julínek se vrací. Je favoritem na ministra zdravotnictví
Julínek ministrem zdravotnictví? Proboha! Jen to ne! Myslím, že tento pán už jasně ukázal, čeho je schopen, zejména pak jak je neschopen rozumné/rozumové argumentace. Modří ptáci ho odstranili z ministerstva a schovali kamsi do ústraní, aby svou arogancí a tupostí nedráždil veřejnost. Máme po volbách, názor “deseti milionů lidí tam venku” může být zase čtyři roky politikům u zadku, takže ODS opět vytahuje Julínka na scénu. Doufejme, že ho při koaličních jednání neprosadí a pokud ano, že se Julínek předvede v takovém světle, aby z politiky zmizel jednou provždy.
„Vy svině bílý!“ Romové vybili Ředhošť a média mlčí?!
František Matějka upozornil na událost, která se stala v obci Ředhošť. “Celý incident začal už v restauraci, kde jednoho z poškozených napadli dva útočníci. Kamarádi poškozeného mu běželi na pomoc, avšak Romů postupně přibývalo. Nakonec se sami ocitli na zemi a na jejich těla začaly přistávat kopance, pěsti a dokonce i škrábance místních Romek.”
Jistě nikoho nepřekvapí, že o tomto napadení média neinformovala – po masáži Kocábem, Stehlíkovou a dalšími aktivisty, se smí mluvit a psát jen o tom, co provedla ta ošklivá, zlá a netolerantní většina chudáčkům bezbranným cikánům.
Kdo zná zdejší právní systém, toho nezaskočí ani fakt, že policie celý incident řeší jako výtržnictví, ačkoli cikání během bitky vykřikovali: “Vy svině bílý, my vás pobijeme!” Patří do zlatého fondu našeho právního systému, že útok pod slovy “bílé svině” je hodnocen jinak, než když je použito sviní černých. Ostatně podobný případ jsem komentoval loni v Týdnovinách s podtitulkem Bílé svině ve vlastním státě.
Opět musím zopakovat otřepané klišé, že nikoli sami cikáni, ale státem nastavený systém dvojího metru “pro ně a pro nás” je jedinou skutečnou příčinou vzájemné nevraživosti a tzv. extremistických projevů. Dokud se toto nezmění, nezmění se ani pocit křivdy, který právem pociťují “bílé svině.”
Soudce zprostil obžaloby expolicistu Řebíčka a jeho kolegy
Soud osvobodil policisty, kteří prý brali úplatky. Mezi nimi i bratra exministra
To je ale překvapení! Jen se k moci dostala ODS, hned se vyřešil soudní spor s bratrem exministra dopravy a kamaráda Mirka Topolánka Aleše Řebíčka! Existující nahrávky mafiánských praktik soud označil za nedostatečné a milého Řebíčka II. propustil s odůvodněním, že nejsou důkazy. Už jsem si říkal, zda náhodou nenastane doba, kdy skutečně zatočíme s korupcí. Ne, nebojte se, nenastane. Dokud se bude u moci střídat současná skvadra, budou zde stále rovní a rovnější.
Aleši Řebíčkovi a ODS gratulujeme, neboť tak dlouhá chapadla nemá snad ani italská chobotnice.
Jan Kraus tvrdí, že ČT chtěla jeho pořad Uvolněte se, prosím cenzurovat
Moderátor Jan Kraus na svém webu rozporuje tvrzení České televize a dokládá, že důvodem ukončení spolupráce nebyly jeho finanční požadavky. S Uvolněte se, prosím končí z mnohem prozaičtějšího důvodu: námi placená televize pod vedením bývalého komunisty Jiřího Janečka se vrací k dobám totality (kde se asi Janečkovi líbilo) a součástí smlouvy byla i pasáž, že Kraus bude s desetidenním předstihem předkládat ke schválení seznam hostů a probíraných témat. Chce někdo transparentnější důkaz toho, že tzv. listopadová revoluce ve skutečnosti nebyla žádnou revolucí?
Auta bez dálniční známky připravují stát o stamiliony
Některé lidi asi nikdy nepochopím. Roční dálniční známka stojí 1200 Kč, takže pokud si na ni chcete našetřit, stačí si měsíčně odkládat pouhou stokorunu (tak to alespoň děláme my). To věru není mnoho. Bohužel mentalita tohoto národa velí krást, krást a až to rozkrademe, tak zase krást, takže například na Ostravsku jezdí celých 9% řidičů po dálnici bez známky. Ano, říká se, že platy v tomto regionu jsou nižší, než například v Praze, ale kdo má na to, aby jezdil autem, ten snad najde každý měsíc 100 Kč. Vždyť cena dálniční známky dnes odpovídá jedné plné nádrži, na kterou v nejlepším případě ujedete 650 km.
Nechápu ale jednu věc: pokud stát přichází o stamiliony, proč nezavede permanentní kontroly dálničních známek? Řekněme, že státu uteče 200 milionů (přesné číslo jsem bohužel nenašel). Pokud bychom najali po dvou policistech na dvě směny (tj. měli bychom dohled 16 hodin denně) se superhrubou mzdou 35 tisíc a koupili jim auto za půl milionu, činí roční náklady na jednu takovou hlídku 2,2 milionů (další roky ještě méně, protože by se jim nekupovalo auto). Z těch 200 milionů bychom mohli zaplatit 91 hlídek. Při počtu 1000 km dálnic by každých 20 kilometrů mohla stát jedna hlídka v každém směru, což by zcela jistě stačilo na to, aby každý, kdo vjede na dálnici bez známky, byl přistižen a pokutován. Výnosy z pokut by pak zaplatily nejen celou policejní akci, ale také přinesly do rozpočtu chybějící peníze. Jsem opravdu jediný, kdo si to takhle selsky spočítal? Nebo na ministerstvu dopravy sedí jen samí idioti?
0 komentářů