Třetí pokračování rozboru volebního programu SSO – tentokrát se podíváme například na daně, rozpočet, silniční dopravu a zdravotnictví.
Proč chci volit Svobodné?
VI. Daňová a rozpočtová politika
“Současný systém veřejných financí bere lidem svobodu rozhodování o svých vlastních výdělcích, postrádá odpovědnost v podobě vyrovnaného hospodaření a je nespravedlivý v důsledku existence mnoha různých úlev a výjimek.”
S tím nelze než souhlasit. Bohužel stávající systém je nezbytný k provozování “hodného strýčka – státu” a ČSSD ani ODS neměly nejmenší vůli toto změnit. Jediný, kdo svého času přicházel s celkem rozumnými návrhy, byl Vlastimil Tlustý, který ale letos nekandiduje.
“Zrušení daně z příjmu fyzických osob pro zaměstnance i živnostníky je nejzásadnějším daňovým návrhem Svobodných.”
Tento návrh osobně považuji za nejodvážnější bod programu SSO. Pokud by se skutečně jednou povedlo dosáhnout toho, že by pracujícím nebyly strhávány daně ještě před vyplacením mzdy, přineslo by to celou řadu pozitivních efektů. Jedním z nich je vyšší objem peněz, jež by občané měli k dispozici, což by celkem logicky nastartovalo poptávku po zboží a službách a tím i ekonomiku. Neméně podstatné je omezení role státu, které by tím vzniklo – pokud by vláda měla k dispozici méně peněz, musela by lépe hospodařit a více hlídat, zda neodtékají podezřelými kanály, jak je tomu nyní. Další důvod, proč s tímto opatřením souhlasím, je ryze praktický: pracující občan je zdaňován hned několikrát: poprvé před výplatou, podruhé když nakupuje (DPH, případně spotřební daň), leckdy i potřetí a počtvrté (daň z nemovitosti, silniční daň). Kdybychom spočítali celkovou sumu, kterou z vydělaných a poté utracených peněz odvedeme státu, dostali bychom se na poměrně nehoráznou částku. Nic proti tomu, pokud by peníze spravoval “dobrý hospodář” ku prospěchu nás všech. Bohužel situace je taková, jaká je a poslanci naše peníze utrácejí za zdánlivé nesmysly a hlouposti, které jsou ale ve skutečnosti pouze dobře promyšleným způsobem, jak vyvést státní finance do soukromých kapes.
Pokud by byla zrušena daň z příjmu, pak je pro mne představitelná varianta, že bych například platil svým dětem školné. Jednoduše bych na něj našetřil z peněz, které bych dostal navíc na ruku. Taková idea ale pochopitelně nebude vyhovovat těm, jež by takto nabyté peníze projedli (prokouřili, propili). Ti by se následně dovolávali sociálního státu.
“Ve výsledku budeme méně peněz státu dávat a méně od něj žádat.”
Ano, mně se tato myšlenka líbí. Během manželství jsem se naučil postarat se o sebe a rodinu sám, vlastními silami a prostředky. Proto mi idea větší svobody výměnou za vyšší zodpovědnost vyhovuje. Své “jistoty a prosperitu” si prostě umím zajistit sám, byť to samozřejmě vyžaduje i větší snahu v podobě více než jednoho zaměstnání.
“Součástí plánu Svobodných je také zrušení čtyř daní, které vynášejí minimum prostředků do státního rozpočtu a vzhledem k administrativním nákladům se je nevyplatí vybírat… …Jedná se o tyto daně: dědická, darovací, z převodu nemovitosti a silniční…. …Svobodní chtějí zrušit daň z nemovitosti. “
Naprosto podporuji tuto myšlenku. Mně osobně nejvíce vadí daň z nemovitosti (byť já sám ji neplatím), kterou považuji za nespravedlivé a bezdůvodné vícenásobné zdanění. Naprosto nechápu drzost státu, který bez uzardění vybírá daně za něco, co již v minulosti zdanil. Proč by občan, který například něco zdědí, měl z tohoto odvádět daň? Daň za příslušný majetek či peníze zaplatil zesnulý ať už formou daně z příjmu, nebo DPH. To samé platí i pro daň darovací či z převodu nemovitosti. V případě daně z nemovitosti mám dokonce pocit, že se jedná o jistou formu výpalného (“nezaplatíš, přijde na tebe finančák”). Přitom člověk, který postavil například dům, musel nejprve zdanit své příjmy a poté zaplatit DPH za služby dělníkům a z ceny materiálu. Již tak byl zdaněn dvakrát. Nevidím byť jen jediný racionální důvod, proč takového člověka danit každý rok znovu.
VIII. Silniční doprava
“Svobodní odmítají bodový systém v silniční dopravě. Je založen na principu dvojího trestu za tentýž čin a v praxi vytváří korupční prostředí.”
S bodovým systémem bych neměl zásadní problém – pokud by byl ovšem spravedlivý a fungoval stylem “padni komu padni.” Bohužel ale žijeme v Česku, kde “se to vždycky dá nějak udělat,” takže máte-li známé na magistrátě či místním úřadě, nemusíte se nějakými body zatěžovat. To samé platí pro vlivné politiky či podnikatele. Bodový systém je tu bohužel jen pro dolních deset milionů a to je samozřejmě špatně.
Celkově bych ale ideu bodového systému neopouštěl – byť uznávám argument SSO, že se jedná o dvojí trest. Jsem ale přesvědčen o tom, že může mít výchovný efekt, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Samozřejmě i zde je možné celý systém vylepšit a dát mu racionálnější rámec, aby přestupky byly hodnoceny podle míry společenské nebezpečnosti, nikoli paušálně za maličkosti typu nerozsvícená světla.
Zlepšit by se měla i práce policie, která se zaměřuje na nejsnadněji prokazatelné a doložitelné přestupky, jako je překročení nejvyšší povolené rychlosti. Například akce zaměřené na nebezpečné předjíždění se dělají maximálně jednou za rok, přitom při nehodách, způsobených tímto způsobem jízdy, umírají ročně desítky lidí.
“Svobodní navrhují, aby tam, kde je to technicky možné, nebyla omezována maximální povolená rychlost.”
S tímto také nesouhlasím. Úroveň většiny českých řidičů totiž není tak vysoká, abychom jim mohli dovolit jezdit neomezenou rychlostí. Česko není Německo, kde k sobě řidiči přistupují s větším respektem a ochotou. Navíc stav většiny českých silnic a dálnic je leckdy takový, že i stávající maximální rychlost je na hranici bezpečnosti.
“Svobodní odmítají předsudky vůči českým řidičům, kteří se údajně neumí chovat stejně odpovědně.”
To nejsou předsudky, to je bohužel holý fakt. Jezdil jsem jako řidič v mnoha evropských zemích: ve Švýcarsku, v Německu, Rakousku, Maďarsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Řecku, Srbsku, Polsku, Litvě, Makedonii, na Slovensku a Ukrajině. Jednoznačně nejhorší řidiče (rozuměj “největší prasata”) jsem potkal na našem území. Konkurencí jsou jim jedině litevští řidiči kamionů.
Prakticky ve všech ostatních zemích jsem se setkával s mnohem větší ohleduplností a tolerantností k ostatním. Například v často kritizovaném Řecku jsem si během tří týdnů ježdění po tamních silnicích připomněl doby, kdy ještě řízení auta patřilo mezi oddechové a zábavné činnosti. V Česku je tomu, bohužel, přesně naopak.
“Svobodní budou prosazovat změnu povinného ručení tak, aby místo povinného pojištění vázaného na vozidlo bylo možné uzavřít pojištění vázané na škodu způsobenou řidičem.”
Svým způsobem je to jistě rozumný nápad. Může se stát, že například způsobíte nehodu autem, které není vaše a následné malusy postihnou majitele vozidla. Otázkou je, kolik by měli platit například řidiči, kteří nejezdí nebo jezdí málo a jak by bylo možné takovou skutečnost doložit.
X. Zdravotnictví
Zdravotnictví je pro mne nejožehavějším tématem, protože v tomto segmentu pracuji již řadu let a aktivně sleduji veškeré dění.
“Cílem svobodných je transformovat stávající systém tzv. zdravotního pojištění na systém skutečného pojištění. Základním východiskem pro skutečnou změnu ve zdravotním pojištění musí být oddělení základního povinného pojištění od individuálního pojištění.”
Myšlenku chápu tak, že by nadále existovalo povinné “základní” pojištění s možnosti individuálního připojištění. S tím osobně souhlasím v případě, kdy by povinná část zdravotního pojištění byla nižší, než stávající “zdravotní daň.” Na rozdíl od vizí, jež jdou v tomto směru ještě dále – konkrétně ke zcela komerčnímu systému pojištění – jsem pro zachování povinné složky. Důvodem je pro mne nutnost léčit i pacienty, kteří by si sami ze svých prostředků nemohli leckdy finančně velmi náročnou léčbu dovolit. V tomto směru jsem tedy pro zachování vzájemné mezilidské solidarity. Povinné zdravotní pojištění by mělo být počítáno ze mzdy a to stejným procentem – tedy bez “zastropování,” ale také bez úlev. Každý by tak přispíval podle svých možností.
Za peníze z individuálního připojištění bych pacientům nabízel nadstandard, ovšem nikoli co se týká léků či provedených zákroků, nýbrž tzv. “hotelové služby.” Důležité podle mne je, aby zdravotnická zařízení nebyla ještě více orientována na zisk, díky čemuž by v krajním případě odmítala pacienty, za které by dostala méně peněz a preferovala ty “vysokopříjmové.”
Měl by být vypracován systém postupů, aby bylo jasné, jaký způsob léčby je doporučený pro to které onemocnění. Systém by měl být pružný – tedy pravidelně (minimálně jednou ročně?) aktualizovaný, aby odrážel nejnovější trendy. Stejně tak by měla být možnost v případě potřeby zvolit individuální postup léčby, pokud ho lékař shledá pro pacienta jako efektivnější. Přitom by měl poskytovat odpovídající standard minimálně na současné úrovni. Absolutně nesouhlasím s návrhy (zejména z dílny ODS v podobě ministra Julínka a ministryně Filipiové), aby například movitým pacientům byl operován žlučník laparoskopicky a těm méně majetným invazivní metodou. Pacient by měl mít nárok na “dobrý standard” i za základní pojištění.
Nesmíme dopustit, aby zdravotní systém přešel do systému, jaký měli před Obamovou reformou v USA, kde pojišťovny vypovídaly smlouvy těžce nemocným, protože jejich léčba by byla drahá, nebo kde nemocnice odmítají přijímat pacienty bez pojištění. I z tohoto důvodu je nutné zachovat – byť třeba minimální – povinné zdravotní pojištění.
“Lékaři poskytující zdravotnické služby mají dostat zaplaceno bezprostředně a nezávisle na pojištění pacienta. Účet za lékařské služby si nechá pacient proplatit u své pojišťovny.”
Nesouhlasím z prostého důvodu: některé zákroky mohou stát řádově až statisíce korun. I když si v této zemi hodně lidí nakradlo, většina má podprůměrný příjem a takový výdaj nemůže uhradit. Právě proto máme zdravotní pojišťovny, které zajišťují proplacení péče i za pacienty, kteří by si to sami o sobě nemohli dovolit.
“Svobodná tvorba cen je nejlepší zárukou, že pacient zaplatí za lékařské služby nejnižší cenu.”
Není to pravda. Tedy alespoň ne v Česku. Stačí se podívat na kartel našich mobilních operátorů, kterým byly sníženy propojovací poplatky, což ovšem ani jeden z nich (podle mne po vzájemné dohodě) nepromítl do konečných cen.
XI. Sociální politika
“Starobní důchody: Cílem Svobodných je zvýšit osobní odpovědnost, stát má ponechat občanům prostředky pro hledání individuálního řešení… …Svobodní jsou pro zeštíhlení tzv. průběžného systému tak, aby občanům zůstalo více peněz na individuální zajištění na stáří…”
S tímto nápadem vcelku souhlasím. Současný systém výpočtu a vyplácení důchodů není ani zdaleka ideální – mnoho důchodců žije na hranici minima, leckdy i pod ní. Samozřejmě není možné ze dne na den zrušit průběžný systém a nechat současné důchodce bez peněz. Vidím ale poměrně schůdnou cestu: preferovat penzijní připojištění, garantované státem, které by bylo patřičně zvýhodněno, aby občany motivovalo k investování do svého stáří. Osobně se tímto směrem již ubírám, protože jsem si vědom, že oficiální důchod by patrně jen stěží pokryl mé potřeby. Z tohoto důvodu jsem před časem zřídil penzijní připojištění sobě i své manželce, které chci časem navýšit, abychom si na stáří zajistili dobrý standard. Jsem tedy pro, aby podobný systém byl nabízen jako varianta zajištění na stáří s příslušnými výhodami pro ty, kteří se o sebe chtějí, dokážou a jsou ochotní starat sami.
0 komentářů