Třetí část zápisků, postřehů, zážitků a pocitů z cesty Pavla Horny po Číně.
Pondělí 22. 3. 2010:
Budíček v 7 hodin, hodinová snídaně – vše od hranolek, přes vajíčka, salám, okurky, marmeládu, po meloun, čaj, džus. Venku je kraj písečné bouře – viditelnost cca 400 metrů, +14 *C, slabý vítr. V centru Pekingu jsou dopravní zácpy, na okrajích už je situace v pohodě. Navštěvujeme perlorodé farmy s ukázkou jejich chovu, kontaktní aktivací tvorby, jejího otevírání a výběr perel s následnou možností koupě hotových výrobků – vše s 20% slevou. Náhrdelníky, náramky, náušnice, ceny od 80 juanů – do 2300. Při spojení se zlatem ceny i 6000 juanů. Podle pověsti jsou perly dračí plivance. Následovala procházka údolní Cestou duchů se sochami zvířat a poté chrámy, v niž jsou pohřbeni císaři. Jeden z chrámů se může pyšnit největší místností ze dřeva v Číně. Je zde umístěna socha císaře a zlatá koruna. Při odjezdu čekaly u autobusu prodejkyně ořechů. Koupil jsem “mix” 500 g za 20 juanů. Sami jsme si ale museli seřídit váhu, protože nás chtěli ošidit špatným vážením. Následoval oběd v restauraci, kde se zpracovává a prodává jadeit (nerost) ve tvaru postaviček převážně zvířátek. Ceny přes 100 juanů. Oběd byl stylem švédského stolu. Autobusem jsme dojeli k Velké čínské zdi – oblast Badaling. Následný rozchod dával 2 možnosti výstupu – na 2 strany. Zeď je neskutečná stavba, která ale podle mojeho názoru byla v určitých místech celkem nízká – cca 3 metry. Počasí nám ale přálo – přes celkem silný vítr, který ale vyjasnil oblohu, svítilo skoro pořád slunce. Prodejci přímo na zdi prodávali trička, mikiny, košile, obrazy a obrázky, pohlednice, … Usmlouval jsem si na 120 juanů dřevěný obraz “malovaný” různobarevným peřím, levně košili a ve spolupráci s Milanem Kubaczkou i “mramorovou” destičku s mým jménem a datem návštěvy zdi. Cestou zpět do Pekingu jsme jeli kolem trati Peking – Moskva a viděli (samozřejmě i zdokumentovali) jsme 2 osobní vlaky. Před večeří byla ještě v plánu návštěvy tržnice s jídlem. Ochutnal jsem ústřice, krevety, žraloka a na konec jahody v karamelu. Vynechal jsem ale spoustu dalších jídel, jako brouky, housenky, hady, různé vnitřnosti, … Při placení 15 juanů jsem musel dát “50” bankovku. Po podezřelém pohledu při vracení jsem si překontroloval bankovky a byly to falešné (běloruské/ukrajinské/…). Okamžitá námitka ale byla akceptována a už mi vrátil správně. Večeře v hotelu byla “klasická”. Od 21 hodin jsme měli někteří objednanou masérku – celého těla. Masírovala vše – mimo intimních částí – asi 15letá holka, ale bylo to uvolňující. Trvala asi 1 hodinu – za 120 juanů. Po masáži jsem konzultoval s panem Surým mimo jiné návrhy dalších dovolených. Padly návrhy Kuba, Korea, Tibet, Indie, Vietnam, Hongkong, Kanada. Po dopsání deníku jsem šel spát přesně o půlnoci.
Úterý 23. 3. 2010:
Budíček v 7:30, hotelová snídaně (jasno, teplo, jemný vítr) a odjezd k Olympijskému areálu – na volnou prohlídku. Hlavní národní stadion Vlaštovčí hnízdo byl otevřený – za poplatek. Turistických výprav zde bylo mnoho. Na ploše mezi stadiony (Vlaštovčí hnízdo a Vodní kostka) prodejci nabízeli navázané draky – kupovalo se… Další suvenýry – lampičky, přívěsky, popelníky, modely stadionů,… Poté jsme se vydali k Letnímu paláci. Za ohraničující zdí bylo dobře, ale v areálu přímo – u velkého umělého jezera – hodně foukalo. Areál je hodně rozlehlý. U paláců bylo hodně typických čínských symbolů – draků. Kolem jezera byla k další části budov zastřešená chodby – pod stropem vymalovaná. Zajímavá byla kamenná loď, stojící v přístavu. Následoval tradiční oběd a odjelo se do dalšího areálu, kde na kopci byla velká bílá věž. Pohled od věže byl zajímavý hlavně tím, že byl vidět obrovský kus Pekingu s jezerem a starou zástavbou. Následoval oběd a odjezd do velkého obchodního domu (kryté tržnice) se vším. Nakupoval se hlavně čaj (10 dkg za 30 juanů) a oblečení (tričko za 125 juanů, gatě za 210 juanů, boty za –asi- 150 juanů) + spousta suvenýrů (magnety za 10 juanů). Smlouvání bylo zdlouhavé, těžké, úsměvné, napínavé, ale hlavně prakticky vždycky pro nás vítězné – s pěknou konečnou cenou. Dalo se většinou dostat pod 10% původní chtěné ceny. Významná skupina si odnesla i malované magnety. Zakončení nakupovaní bylo oslaveno v restauraci v nejvyšším patře obchodního domu – ke smůle bez přímého výhledu ven – 100% koktejlem z čerstvého ovoce (vybral jsem si banán) za 30 juanů. V audio-video prodejně jsem koupil DVD o Velké čínské zdi – oblast Badaling – za 35 juanů. V supermarketu rýžovou vodku – 56%, v lahvičkách 100 ml a 0,5 litru. Jídlo a pití je tam obecně levné (2,5 litru Coca Coly stálo 6 juanů). Několik nás večer šlo do sousedního hotelu, kde v sále probíhalo od 19:30 představení čínské opery. Protože představení bylo v době večeře, dostali jsme balíček – banán, mlíko, marmeládu, krosant, jablko, oplatek, chleba s marmeládou a suchý chleba. V předsálí se herci líčili (byla možnost je točit a fotit). V sále byla možnost se během představení navečeřet, nebo vypít speciálně naservírovaný čaj. Před začátkem se hudebně představila kapela a začalo se hrát. Byl to šok!!! Při porovnání s naší klasickou operou to bylo úplně o něčem jiném!!! Moc se nezpívalo, spíše šlo o pohybové vyjádření boje dobra se zlem – v doprovodu skřehotající a kvílející kapely. Hlavní představitelka předváděla ke konci (po asi 1,5 hodině – i s přestávkou) i jemně akrobatické prvky, další herec i pyrotechnické. Ve vstupní hale tamního hotelu hrála při odchodu hudebnice krásně na piáno. Spát se šlo před půlnocí.
0 komentářů