Dnes jsem zaslechl úryvek svazáka Topolánka o tom, jak opatření ve zdravotnictví rapidně snížilo nemocnost, jak na nemocenské jsou už jenom ti skutečně nemocní. Ve skutečnosti simulanti simulují dál a zaměstnanci začali přecházet nachlazení, chřipky a podobně v podstatně vyšší míře než dříve. Skálopevná rétorika bývalých bolševiků, dnes vyznavačů pravicové ideologie je skutečně popuzující. Jsem pamětníkem týchž způsobů, téhož stylu argumentace komunistických funkcionářů, za totalitního režimu. Evidentní většina důrazných zastánců totalitního režimu, většina z těch, co se jich lidi mnohdy oprávněně obávali, dnes aktivně zastává zásadní antikomunistické postoje a prosazuje vyhraněnou pravicovou ideologii. Pokaždé když slyším, nebo čtu argumenty, razantně zastávající antikomunismus a pravicovou ideologii, myslím na to, jací vysoce uvědomělí a obávaní komunisté by se stali z těchto zastánců, nebýt pádu totality. V opačném gardu to můžeme vidět například u prominentního bolševického novináře Štětiny s kariérou založenou na řičení a slintání o zákazu komunistické strany.
Můj diskusní příspěvek k pohádce o daních se týkal způsobu myšlení a k napsání mne motivoval styl “logické” argumentace, styl připomenuvší mě časy minulé, zejména pak těmi počtářskými úkony. (Kolikrát jsem v úžasu, s otevřenou hubou, naslouchal komunistickým žvástům a obdobným argumentům vysoce uvědomělého soudruha, dnes pana továrníka, vysoce uvědomělého pravičáka).Tolik k pochopení důvodu pro napsání pár řádek do diskuze o pohádce. Neočekával jsem žádnou reakci ale obsah těch tří mne vybudil k napsání tohoto příspěvku. Domnívám se, že odmyslíme-li od vztahu ke státu ideologii, pak může být řada našich názorů shodných. Myslím tím, když bude stát plnit základní funkce, jejichž zajišťování bylo důvodem pro vznik státního zřízení, pak teprve nastává prostor pro uplatnění pravicové nebo levicové ideologie. My se můžeme přít o to, zda je to levice, která víc a bezúčelněji rozhazuje peníze, nebo pravice, jejíž rozhazování státních peněz není vedeno plošně, nýbrž cíleně, individuálně. Výsledek, že rozházeno je vždy zhruba stejné množství nám jaksi uniká. Za daného stavu půtky pravicového nebo levicového vidění odvádějí od základní podstaty věci a lidé působící v řízení státu, v zákonodárném sboru a zejména v soudnictví, si dělají co se jim zachce. Počátek všeho, kdy hlavní ekonom státu, ministr financí, nerozlišuje špinavé a čisté peníze, vytvořil základ marasmu, především marasmu mravního, základ nejužšího propojení ekonomiky se zločinem a je otázkou kdy, jaká a zda vůbec je z toho nějaká cesta ven.
To, že právní systém našeho státu podporuje růst mravní bídy je zřejmé. Příkladů lze uvést nespočet. Hovado majitel bytu, když chce nájemníka s regulací vypudit, udělá nájemníkovi z života peklo. Ten je bezmocný. Slušný majitel bytu, když má nájemníka hovado, těžce se dobírá k nájemnému, byt je postupně devastován a pokud vlastník nemá žaludek na jiné řešení než právní cestou, je rovněž bezmocný. Slušný člověk, když se dostane do sociální krize, tak má tolik překážek k tomu aby dostal sociální dávky, že to raději vzdá. Hovadu proslulému lhaním a podváděním, pokud má správný etnický původ, stačí vyplnit “čestné prohlášení” a úřad mu dávky vyplatit musí, aniž by jej čímkoli obtěžoval. Nespočet různých zákonných ustanovení či vyhlášek umožňující krajně nemravné jednání, k takovému jednání až nabádá. (Úspěšná reklamace na závadu auta 10 let po koupi, zabavení auta zakoupeného v autobazaru, protože bylo kradené, prohlášení za nesvéprávného10 let po jeho smrti a na tomto základě zpochybnění vlastnictví pozemků, na kterých byly postaveny domy, ztráta auta daného do opravy – soudní tahanice až do doby krachu firmy, výsledek: není na kom požadovat náhradu, firma, právní osoba neexistuje a někdejší majitel má firmu jinou – tolik jen namátkou). Z jiného soudku – načerno zaměstnaní nezaměstnaní pobírající sociální dávky nebo podporu v nezaměstnanosti, vyplácení minimálních mezd s doplatky na černo. A tak dále a podobně.
Konec konců to, že je právním osobám umožňováno uchylovat se do “daňových rájů”, aniž by se to týkalo osob fyzických, to smrdí rovněž na sto honů.
A znenadání tu máme hospodářskou krizi o které nikdo z ekonomických odborníků na slovo vzatých, včetně bývalého ministra Dlouhého, nepředpokládal a prý ani nemohl předpokládat, že přijde. Krizi umožňující snižovat platy a požadovat vyšší výkony, zásluhou vysoké nezaměstnanosti.
Mravní bída kořistnického způsobu myšlení, vyústila v nástup Hitlera k moci a ještě před tím k nástupu bolševiků v Rusku. Je zapomenuto, proč vyhráli komunisté volby, je zapomenuto, proč mohlo dojít k únorovému vítězství. Křečovité snahy o zákazu komunistické strany mohou být vedeny vědomím, neúprosnou logikou, že pokračování stávajícího marasmu může vést k novému uchopení moci komunisty. Není to od věci. Rozhodně ale nejsou vedeny snahami o nápravu věcí, o nápravu, která by takové možnosti zabránila.
Těm, kteří mají možnost něco ovlivnit je to zřejmě jedno. Bohužel i sdělovacím prostředkům mocně manipulujícím veřejným míněním. Ani zmínka ohledně vrcholně pokryteckého auditu zadaného knížetem Schwarzenbergem. Auditu objednaného jen z toho důvodu, aby mu pomohl vylhat se z jeho planých slibů vydaných v souvislosti s Čunkovou aférou. Ani zmínka co se týče nemalých afér Kalouska řičícího chyťte zloděje. Mravní bída, jak vidno, vzkvétá i zásluhou Českých zaměstnanců ve sdělovacích prostředcích vlastněných Němci.
V daných souvislostech si závěrem ještě jednou dovolím citovat Tomáše Baťu: “To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující.“
Luděk Prokop
28.1.2010.
0 komentářů