Možná je čas položit si otázku, zda onen sociálně-solidární stát není v konečném důsledku až příliš asociální a drahý.
Máme za sebou tak trochu zvláštní týden – televizní zprávy opět nepřinesly reportáž o tom, že by rodiče popálené Natálie Sivákové začali chodit do práce. Ba co víc – nebyl ani jeden živý vstup z jejich obýváku. Tak takhle, soudruzi, ne! Povědomí obyvatelstva je nutné udržovat a názor společnosti formovat tím správným směrem!
Živnostník dal výpověď líným poslancům. Marná snaha, říkají právníci
Ve Vsetíně jsou očividně zajímaví lidé – nejprve pan Čunek, o kterého se po raketovém startu popularity “postarala” média, nyní podnikatel Roman Ramach, který dal výpověď poslancům z důvodu jejich častých absencí v Parlamentu. Právníci obratem vyrukovali s tím, že poslanci nejsou vzhledem k voličům v takovém vztahu, aby jim jejich nespokojení živitelé mohli dát kopačky. Po právní stránce je tomu skutečně tak, nicméně pan Ramach tím vlastně upozornil na věc, kterou si mnozí neuvědomují: ač páni poslanci dělají svou práci sebehůře, zadlužují nás, setkávají se s lobbisty (hehe, kdyby se jen “setkávali,” že?), případně svou práci nedělají vůbec, není páky, kterou by se dali od svých koryt vyhnat. Právem občana je jednou za čtyři roky jít k volbám a z předpřipravených seznamů vybrat jednu partu, kterou pustí ke kormidlu. Pak může je doufat, že jím zvolení vyvolení pojedou alespoň částečně v kolejích, jež slíbili před volbami a že se v jejich řadách nenajde nějaká proradná a úplatná svině, diplomaticky označovaná jako “přeběhlík.”
Kysele pak vyznívá komentář ústavního právníka Jana Kysely, který výpověď poslancům komentoval: “…pokud poslanec někoho reprezentuje, tak lid jako celek, ne bezprostředně toho jednoho voliče.” Problém je ale v tom, že ani kdyby se veškerý “lid” rozhodl milé zákonodárce nakopat do zadnice, nebude mít z pohledu práva sebemenší šanci, jak toho dosáhnout.
Pan Ramach od našeho blogu získává alespoň ocenění “Borec na konec týdne.”
Volební tahák ODS: Za nasekané dluhy snížíme platy vládě i poslancům
ODS předvádí zoufalý boj o to, aby se opět dostala ke korytům. Před posledními volbami slibovali zdravotním sestrám, rodinám s dětmi a důchodcům hromady peněz navíc, přičemž realita pod jejich taktovkou dopadla úplně jinak. Obě velké strany, aspirující na vítězství, jedou podle osvědčené taktiky řekněte si, co chcete a my vám to slíbíme. Letos je hitem odpovědnost vládních činitelů, což měla být věc, která podle mého názoru měla přijít hned po sametové revoluci.
Ce tedy Mirek Topolánek chce slíbit? “Budeme prosazovat ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti, podle nějž by se platy ministrů i poslanců, kteří hlasovali pro rozpočet, mohly podle skutečného výsledku hospodaření státu a vývoje HDP snížit až o čtvrtinu.” Nejsem právník, ale na první pohled vidím několik kliček. Tou první je formulace “kteří hlasovali,” z níž by vyplývalo, že kdo by nehlasoval, tomu by se plat nesnižoval. Ve výhodě by tedy byli ti poslanci, kteří nechodí do práce.
Dále se mluví o platech, nikoli o veškerých příjmech – přičemž reálně tvoří poslanecký plat zhruba polovinu možných příjmů (v některých případech ještě méně), takže snížení o čtvrtinu by poslanci zaznamenali poklesem o cca. 12,5%, což není mnoho, vzhledem ke skutečnosti, jak nezodpovědně hospodaří s našimi penězi.
Proč si myslím, že by se voliči neměli nechat chytit na tuto líbivou udičku? Především proto, že ODS slibuje příliš malé postihy za špatné nakládání s financemi vybranými od občanů. Nezapomínejme především na to, že jde o předvolební slib a ty jsou z principu odsouzeny k tomu, aby po volbách skončily v zapomnění. Stačí se podívat na “modré knihy” ODS a posoudit, co z nich ODS nakonec uvedla v život. ODS a ČSSD jsou navíc strany, jejichž sliby patří mezi ty nejméně důvěryhodné, což jsme si mohli jako voliči opakovaně ověřit (mnohým to ale přesto stále nedochází).
Osobně bych navrhoval mnohem větší osobní/finanční zainteresovanost poslanců/senátorů/členů vlády na hospodářském výsledku státu. V zahraničí není výjimkou, že se předseda vlády v případě krize rozhodne snížit si plat na jedno euro. Proč by něco takového nebylo možné u nás? Chtějí si páni poslanci nahrabat, nebo chtějí vést tuto zemi ke světlým zítřkům? V Česku je bohužel skutečností to první….
Lidi otravuje smrad od sousedů. Inspekce je bezmocná
Novinky proti smogu: MHD zdarma, kontroly kotlů
Ještě jednou naťuknu téma, které jsem řešil i minulý týden – totiž kontroly zaměřené na to, čím občané topí v kamnech a kotlích. Na jednu stranu je pravda, že někteří bezohlední lidé jsou skutečně schopni spálit cokoli, včetně odpadu, uvolňujícího při spalování toxické zplodiny. Na stranu druhou je tu ale fakt, že se takto nechová většina a případná opatření typu “přepadová kontrola z úřadu” by se tak dotkla mnoha slušných lidí. Na celou věc existují dva pohledy: jedna strana si říká “nic špatného nedělám, nemám se čeho bát, ať mě klidně (z)kontrolují!” Případně dodává, že si konečně někdo posvítí na ty, jež škodí životnímu prostředí a obtěžují své sousedy. Druhá strana je méně liberální a vnímá tento přístup jako narušení základních lidských svobod. Nepopírám, že ač mám zkušenost se sousedem, spalujícím takřka jistě věci, jež se spalovat nemají, patřím do té druhé skupiny. Na jednu stranu si totiž opravdu můžeme říkat, že my, kdož se chováme slušně, se nemáme čeho bát a ať si kontrola na naše dveře zaklepe, kdy chce. Je tu ale jedna zásadní otázka: totiž kdy a kde takový přístup skončí? Dnes chtějí poslanci kontrolovat kotle a kamna. Co když za rok přijdou s tím, že stejným způsobem budou moci do bytů vstupovat i další kontroloři, aby se například podívali, zda nepoužíváte nelegální software, nevypalujete si CDčka s hudbou, nebo nesledujete filmy stažené z Internetu? Pak už je opravdu jen otázkou času, kdy bude stát skrze své kontrolory hlídat, čim krmíte své děti a jak se stravujete vy sami. Stejně, jako v případě spalování čehokoli v kamnech, bude mít argument v logicky a férově znějící formulaci, že tímto předejde nějakému negativnímu vlivu či důsledku. Už jen krůček pak zbývá k tomu, aby státem pověření kontroloři chodili kontrolovat vaše názory, protože i ty mohou škodit většinové společnosti.
Je tu ještě jedna věc, která mi na tomto návrhu vadí. Návrh počítá s povinnými pravidelnými kontrolami kotlů. Kdo bude tyto kontroly platit? Samozřejmě majitel nemovitosti. Nejde tedy o nic jiného, než vynalezení dalšího způsobu, jak vytáhnout z lidí peníze. Je to stejné, jako s řízením auta – dříve stačil řidičák, dnes jako řidič-zaměstnanec musíte mít profesní průkaz, zdravotní prohlídky, pravidelná proškolení a to všechno musí někdo zaplatit – buď samotný řidič, nebo v lepším případě jeho zaměstnavatel. Umím si živě představit tehdejší lobbing firem, jež u poslanců prosazovaly zavedení jednotlivých povinností pro profesionální řidiče. Samozřejmě argumenty byly pouze libé a logické, nicméně podstata sama byla někde úplně jinde: snaha nahrabat si na státem přikázaných úkonech. V případě revize kotlů si nedělejme iluze o tom, že by za tím bylo něco jiného.
Ještě šílenější je pokus o zavedení daně za starší – tzv. “neekologické kotle.” “V roce 2015 by měl “smogový” poplatek činit 500 korun, postupně by měl však narůstat až na 3 tisíce za rok.” Kdo jiný, než právě výrobci kotlů, by měl na něčem podobném zájem? Navíc mi připadá nespravedlivé, když se takto za pochodu mění podmínky a člověk, který si před lety koupil nějaký výrobek, má být nyní postihován, ačkoli ho na to v době koupě nikdo neupozornil. Dovedeno ad absurdum by vláda jednoho dne mohla přijít s tím, že kdo má auto starší než pět let, bude platit “ekologickou daň” třebas 10 000 Kč ročně. Je jen otázkou času, kdy se naši zkorumpovatelní zákonodárci nechají přesvědčit k podobnému rozhodnutí. Opět budou mít plná ústa toho, jak takové opatření bude prospěšné pro všechny, protože bude méně zplodin, po silnicích budou jezdit jen bezpečnější auta, nicméně z pohledu jednotlivce to nebude nic jiného, než sprostý podraz.
Topolánek: Odstraňme obtěžování občanů při silničních kontrolách
ODS se očividně vydává do voleb cestou populismu, naprosto srovnatelného s ČSSD. Předseda Topolánek se dokonce nechal slyšet, že “Povinné dýchání při každé silniční kontrole nepřispěje k větší bezpečnosti silničního provozu, ale je zbytečným obtěžováním slušných lidí.” Samozřejmě s ním v tomto bodě souhlasím, leč musím se pozastavit nad otázkou, zda by takto formuloval svůj názor i v případě, kdy by se neblížily volby. Osobně si myslím, že nikoli a že jde tedy jen o snahu získat co možná nejrychleji popularitu pro svou stranu. Přesně, jak v Týdnovinách píšu často, myslí Topolánek na “deset milionů lidí tam venku” jedině tehdy, když je sám potřebuje.
A ještě jednou Baron Topolánek Prášil. Podobně, jako ČSSD už třikrát recyklovala slib o zrušení poplatků ve zdravotnictví, míní i ODS slibovat to, co jednou slíbila, ale nesplnila. S návrhem jednotné DPH přišla strana “modrých ptáků” již před volbami 2006. Tehdy slibovala i mnoho dalších pro lid prospěšných novinek – například zjednodušené daňové přiznání na jednom listu. Když se pak Mirek Topolánek dostal se svou skvadrou k moci, sliby byly obloukem vyhozeny do koše. Nedočkali jsme se ani sjednocení daně, ani jednoduššího daňového přiznání a pokud mě paměť neklame, tak z předvolebních slibů nebyl splněn ani jeden. Topolánek ale očividně věří v hloupost svých voličů a v to, že mu na ty samé sliby skočí i po čtyřech letech. Smutné je, že se nejspíše ve svém úsudku nemýlí. Předpokládám, že takový “detail,” jako že zvýšení dosavadní nižší sazby by přineslo zdražení potravin a léků, na volebních billboardech uveden nebude.
Muž šest let simuloval nemoci, skončil za mřížemi
Na tomto případu se dá zastáncům poplatků nádherně ukázat, že systém regulačních poplatků ve zdravotnictví je naprosto k ničemu, protože nic nereguluje, pouze tahá peníze z kapes pacientů. V uplynulém týdnu byl zadržen 39-letý muž, který šest let nedělal nic jiného, než simuloval. Objížděl nemocnice prakticky po celé zemi a zaměstnával lékaře smyšlenými zdravotními problémy. Celkem jeho léčba stála dva miliony korun. Nezastavily ho ani zavedené regulační poplatky, přestože podle ex-ministra zdravotnictví Julínka měly zabránit právě simulantům v tzv. “nadužívání péče.” Realita je ale taková, že simulanti rádi obětují 30 či 60 Kč, zatímco pro příjmově slabé skupiny může být taková částka bariérou v přístupu ke zdravotní péči. Chce někdo ještě transparentnější důkaz, že poplatky nic neregulují, respektive regulují jen slušné a méně majetné pacienty?
Rozhovor s bývalým novinářem iDNES.cz o mediální manipulaci
Minulý týden jsme si zde názorně ukázali, že přes deklarovanou demokracii a svobodu se naše společnost nenápadně, ale jistě vrací do doby normalizace. Novinář Adam B. Bartoš byl vyhozen z MF Dnes jen proto, že si dovolil psát články s názorem a proto, že se odmítal zapojit do masmediální propagandy ve prospěch Lisabonské smlouvy. Díky stávající svobodě, existující v tuto chvíli už asi jen na Internetu, alespoň mohl svůj příběh medializovat a poukázat tak na realitu fungování současných médií, jež slouží režimu naprosto stejně, jako Rudé právo sloužilo KSČ před dvaceti lety.
Tentokrát přinášíme odkaz na rozhovor s panem Bartošem. Je to dlouhé, leč velice zajímavé čtení, podporující v názoru ty, jež se domnívají, že média jsou tendenční a neslouží k ničemu jinému, než k propagandě politických záměrů. Bohužel dává za pravdu těm, kdož tvrdí, že svoboda projevu – přinejmenším v masovém měřítku – již opět neexistuje, což Bartoš komentuje: “Pokud vlastním názorem myslíte názor, který se od toho všeobecného (levicově liberálního) liší, pak ano. Myslím si, že skutečně žijeme v době, kdy nám opatrnost velí své skutečné názory skrývat, pokud si nechceme dělat problémy.”
Teď se můžeme jen dohadovat a ptát, kdy nám naší mocní zregulují Internet. Ještě dnes se můžeme smát nebo naopak litovat Čínu za její cenzurování, nicméně měli bychom se podívat do vlastních vod a zamyslet se nad tím, zda náhodou nesměřujeme na podobnou cestu.
Většina romských dětí je ve zvláštních školách neprávem
Skupina pokryteckých pravdoláskomilů, sdružujících se pod hlavičkou Amnesty International, přišla s dalším nápadem, kterak zaintegrovat cikánskou menšinu do společnosti. Prý by mělo být zrušeno přijímání dětí do prvních tříd zvláštních škol, kde nyní až 80% tvoří cikáňata. Jak je zvykem od doby, kdy se v plejádě ministrů objevily maškary typu Džamila Stehlíková či Michael Kocáb, nepodporuje svůj nápad žádným doložitelným argumentem – jen konstatuje, že stávající stav je špatný, protože se dotýká problémové menšiny. Nikde už se ale nedozvíte, proč ty děti končí ve zvláštní škole – že například neumí správně jazyk, trpí nejrůznějšími formami retardace, nejsou schopné se soustředit atd.. Jediným argumentem je “rovná příležitost,” která by v praxi nepřinesla nic jiného, než další zbrzdění systému vzdělávání.
Nápad AI mi připadá stejně postavený na hlavu, jako by někdo chtěl, aby na vysoké školy byli povinně přijímáni mentálně zaostalí. Z hlediska lidského by to jistě bylo pěkné gesto, které by se také dalo podložit “snahou o integraci.” Praktický pohled ale napovídá, že by to přinášelo jen problémy, počínaje frustrací zaostalých a konče nutností přizpůsobení celého vzdělávacího procesu tak, aby alespoň částečně stíhali.
Nejen že jsem proti rušení zvláštních škol – já dokonce podporuji ještě důraznější formu třídění dětí podle jejich schopností. Vyrůstal jsem za socialismu, kdy existovaly jen dva “levely” – zvláštní a základní škola. Protože jsem byl nadané dítko a číst, psát a počítat jsem uměl již od čtyř resp. pěti let, tak jsem se v prvních letech své školní docházky nehorázně nudil. Zatímco spolužačka koktavě četla “má- má- máma me- me- mele,” já jsem měl přečtený celý slabikář, čekal a rýpal se v nose (obrazně 🙂 ). Tehdy bohužel neexistovala víceletá gymnázia (nebo alespoň nebyla tak dostupná, jako dnes), abych alespoň v páté třídě mohl říci zpomaleným spolužákům “nazdar” a zařadit vyšší rychlost. Musel jsem přežít ve školním systému “pro průměrné” dlouhých osm let, které jsem zvládal i při absencích přes 200 hodin za pololetí s vyznamenáními. To je právě chyba v tehdejším systému – zatímco část spolužáků doslova excelovala, ale neměla prostor k rozletu, druhá část škobrtala, propadala a nezvládala. Co znamená opravdu se vzdělávat, jsem vlastně poznal až na gymnáziu, zatímco ti méně zdatní obvykle končili v učebních oborech (což neříkám s despektem – naopak dobrého zedníka či šikovného automechanika si vážím více, než kdejaké administrativní pracovnice s gymplem).
Byl bych tedy pro, aby děti byly již od první třídy pečlivěji tříděny – ty nadané, nechť “jedou” hned zpočátku rychlejším tempem, než ty “pomalejší.” Samozřejmě by musel existovat mechanismus, skrze který by bylo na základě dosažených výsledků přejít z jednoho “levelu” do druhého (oběma směry). Nevidím ale důvod, proč by zaostalé děti měly studovat s těmi nadanějšími jen proto, že je to dobré pro jejich integraci. Je to kontraproduktivní a kromě dobrého pocitu několika rádoby lidumilů to nikomu (ani těm dětem) nic pozitivního nepřinese.
Sněhová kalamita odhalila slabinu moderních vlaků
Kdybychom kupovali vlaky z Afriky, asi by mě nepřekvapilo, že je může odstavit z provozu obyčejný sníh. Když ale tento problém odstaví z provozu soupravy vyráběné naší Škodovkou, je to přinejmenším k zamyšlení. Podle mne to ukazuje na klesající kvalitu výroby – což se netýká jen vlaků. Prostě “zlaté české ručičky” jsou dnes spíše individuální záležitostí, nežli charakteristickým znakem většiny tohoto národa. Domnívám se tak proto, že staré (socialistické) mašiny jezdí i po několika desetiletích za sněhu, mrazu i deště relativně bez problémů, nebo jen s poruchami danými věkem či špatnou údržbou. Zatímco v minulosti byla funkčnost před designem, dnes je tomu v mnoha oborech přesně naopak.
Ostrava se bouří proti zpoplatnění městského úseku dálnice D1
Policii se nelíbí zpoplatnění D1 v Ostravě
Když si čtu podobné zprávy o tom, kterak by rádi v Ostravě jezdili po dálnici bez placení, připadám si jako v nějakém městě “socek.” Nedávno jsem citoval čtenáře, který napsal velice pravdivou myšlenku: ten, kdo nemá na dálniční známku (tj. 100 Kč měsíčně), nejspíše nemá ani na údržbu svého auta. Pak je jedině dobře, když takový člověk nebude jezdit nejen po dálnici, ale ani po rychlostních komunikacích.
Naprostou komedií je tvrzení dopravních policistů, že zpoplatnění dálnice zkomplikuje dopravu v centru. V první řadě je nutné podotknout, že D47 (nyní už D1) centrem vůbec nevede a v Ostravě jsou nyní funkční jen tři sjezdy: jeden u Poruby, druhý u Svinova a třetí v Přívoze (ve všech případech jde o okrajové části města). Frekvence mezi těmito čtvrtěmi není zrovna vysoká a z celkového objemu dopravní zátěže na D1 ani zásadní. Dálnice v tomto úseku není otevřená tak dlouho a existuje celá řada poměrně slušných alternativ, jak se dostat z jednotlivých míst a to bez nutnosti jezdit přes centrum. Opravdu tedy nevím, jaké komplikace dopravy v centru policie očekává.
Primátor Kajnar před blížícími volbami, ve kterých podle všeho bude kandidovat do Parlamentu, chce získat hlasy za každou cenu, takže svým občanům slibuje, že se o zadarmové ježdění po dálnici bude třeba i soudit se státem. Bohužel se jistě najdou lidé, kteří za stokorunu měsíčně zapomenou, kterak primátor hospodařil s jimi odvedenými penězi a dají mu svůj hlas.
Pár (nejen) ekonomických pravidel pro začátečníky
Užitečný článek o tom, kterak žít a hospodařit s finančními prostředky (nejen) v této zemi. Autor se poměrně výstižně trefuje do problémů, na něž naráží celá řada občanů. Dovolím si zvýraznit především jeho tvrzení, že “…bohatnutí / chudnutí nezávisí až tak moc na velikosti příjmů (ta určuje jen rychlost bohatnutí / chudnutí), jako spíš na způsobu nakládání s nimi.” Přesně toto znám z praxe, kdy si lidé s nadstandardními příjmy stěžují, jak se mají špatně. Přitom bez uzardění vyhodí své peníze za naprosto zbytné věci a pak jim nezbývá na to důležité. My máme domácí příjmy víceméně v průměru (resp. z jednoho průměrného platu žijeme dva) a nestěžujeme si. Proč? Právě proto, že hospodaříme v duchu zásad, uvedených v odkazovaném článku.
Občane, makej a pak rychle chcípni!
Pavel Přeučil rozebírá důsledky důchodové reformy, jež by měla posunout věk odchodu do důchodu na 67 let. Zdůrazňuje přitom, že průměrný věk, kterého se v naší zemi dožívají muži, je 72 let. V hře je prý dokonce varianta, že by se do důchodu odcházelo v 69 letech, čili by si průměrný muž mohl užívat “zaslouženého odpočinku” pouhé tři roky.
Zkusil jsem se při této příležitosti zamyslet nad tím, jak by fungoval systém, kdy by občan odváděl státu pouze daně a o své zdravotní a sociální resp. důchodové pojištění by se staral sám. Došel jsem poměrně k zajímavému výsledku.
Průměrná mzda ve druhém kvartále roku 2009 činila 22 992 Kč hrubého (tj. 30 810 Kč tzv. “superhrubé” mzdy = nákladů zaměstnavatele), ze kterých zaměstnanec vidí pouhých 17 897 “na ruku.” Z této částky odvede zaměstnanec na sociální pojištění 1 495 Kč a jeho zaměstnavatel 5 748 Kč – celkem tedy 7 243 Kč, z nichž se platí nejen stávající důchodci, ale i nezaměstnaní (včetně “nezaměstnaných,” kterým se nechce pracovat) a různé další skupiny, navyklé na to, že se o ně “někdo” stará.
Kdyby se celý tento systém zrušil a zaměstnanec by dostal oněch 7 243 Kč na to, ať se z nich zajistí na stáří (pro případ ztráty zaměstnání, na období nemoci, …) dle svého uvážení, nemuseli bychom řešit ani to, že na podzim už nebudou peníze pro důchodce, ani skutečnost, že staří lidé mnohdy žijí na hranici chudoby se směšnými důchody mezi sedmi a deseti tisíci korunami. Počítejte se mnou – pokud by občan pracoval od 20 let a odchod do důchodu by si sám zvolil například v 60 letech, našetřil by si 3 476 640 Kč. Kdyby tuto částku chtěl vyplácet po dobu následujících 12 let (do dožití průměrného muže), mohl by dostávat 24 143 Kč měsíčně. I kdyby mu plat (a tím pádem i částka na vlastní sociální zabezpečení) po celou dobu nerostl a nereflektoval by ve svém spoření ani inflaci, stále by se jednalo o velice pěknou sumu, z níž by se dalo nejen přežít, ale dovolím si tvrdit, že by si občan poslední roky svého života i náležitě (a zaslouženě) užil. Kdo by chtěl jít do důchodu později, dostal by se na ještě vyšší cifry. Odpadlo by neustálé kladení otázky, kde vzít na důchody pro současné silné generace a nemuselo by se řešit, že důchodci nemají peníze na to či ono. S takovým příjmem by celkem bez problémů zvládli i zvýšené náklady na své mnohdy problematické zdraví.
Bohužel současný systém, kdy se o nás “stará hodný strýček stát,” je na tom tak, jak můžeme vidět kolem sebe. Možná je čas položit si otázku, zda onen “sociálně-solidární stát” není v konečném důsledku až příliš asociální a drahý, když přes nemalé odvody ponechává vysloužilé občany na hranici bídy. Kdyby lidé měli možnost zajistit se za stávajících podmínek sami, dle vlastního uvážení, očividně by se mohli mít lépe (tedy ti zodpovědní, jež by mysleli na zadní kolečka, by se lépe měli zcela jistě).
0 komentářů