Týdnoviny aneb Vedení města Ostrava a jejich kamarádíčci
Cikánům, navrátivšim se z Kanady, by města neměla dělat problémy s užíváním bytů i když neplatili nájem.*Moje vize školného na VŠ.*Chodit do práce, nebo ležet doma s prasečí chřipkou?*Nesouhlasím s tezemi Miloše Zemana.*Stávkující euroúředníci.
Mnozí čeští Romové v Kanadě neuspěli, stovky se jich vracejí
O Cikánech, kteří se vydali do Kanady za vidinou světlých zítřků a nyní se nám vracejí zpět, jsem psal už minulý týden. Mnozí z nich se před několika měsíci sebrali a odjeli. Neplatili nájemné, sociální, ani zdravotní pojištění. Jak by asi bylo naloženo s “normálním člověkem,” který by se choval takto nezodpovědně? Kdyby neplatil nájem, patrně by byl již dávno vystěhován. Co se týká zdravotního pojištění, mám k dispozici názorný příklad: paní odjela na dva měsíce do zahraničí a pojišťovna se jí po více než roce důrazně ozvala, přičemž požaduje nejen doplacení chybějící částky, ale i nemalé penále, které odmítá prominout. Přitom dotyčná po celou předchozí i následnou dobu poctivě platila. Možná, že právě v tomto je problém.
Pro skupinu lidí, vracející se z Kanady, budou platit – jak už jsem minule předvídal – zcela jiná pravidla. Ředitelka Kanceláře rady vlády pro záležitosti romské komunity (BTW: viděli jste někdy ředitele rady vlády pro záležitosti většiny či slušných občanů?) Gabriela Hrabaňová se již nechala slyšet v tomto duchu: “úřad se snaží apelovat na místní samosprávy, aby nedělaly navrátilcům problémy s užíváním bytů, které opustili.” Cítím poměrně značené rozhořčení! Jak “nedělali problémy?” Nájemní vztah je snad dán nějakými zákony a pokud nájemce neplatí (jako že většina oněch emigrantů neplatila), má pronajímatel právo jim zamávat a nastěhovat do bytové jednotky někoho jiného?! Nebo to opět platí jen pro vybrané, tedy pro poctivé osly, kteří se třebas jen dočasně dostali do platební neschopnosti, zatímco nezodpovědný Cikán si může rok neplatit a na byt mu nesmí nikdo sáhnout, protože by to byla diskriminace?
Dostávám se k tomu, nad čím poslední roky často přemýšlím: totiž proč stále více lidí sympatizuje s tzv. “extrémistickými stranami.” Nejde o to, že bychom byli národem rasistů – což potvrzuje i fakt, že vztah většiny lidí (alespoň co vím) k Vietnamcům je buď neutrální, nebo vysloveně kladný, přestože mají jinou barvu pleti. Jde o to, že v tomto státě je jedné skupině lidí nadržováno a projde jí mnohem, mnohem více, než většinovému občanovi. Nikdo pak nemůže požadovat, aby ti, kterým nadržováno není, měli privilegovanou menšinu v lásce. Kdyby opravdu vláda chtěla něco dělat “s rostoucím extrémismem” a nemělo by se jednat jen o prázdné fráze, vedoucí k ještě většímu zvýhodňování menšin, pak by se musela zaměřit na rovnost všech – tedy naprosto stejné podmínky, stejnou míru podpory, stejné chování k lidem v dané situaci. Bohužel toto se neděje – realita je taková, že si nejrůznější pravdoláskomilé hrají na ochránce lidských práv, přičemž lidmi, jejichž práva hájí, je jen jedna specifická skupina.
Třetina studentů je pro školné. Platili by 15 tisíc
Zajímavé, kolik ti mladí dnes mají peněz a jak jsou zodpovědní, že by je dokonce rádi nasypali do svého vzdělání. To já v době svých studií dostával finance na učebnice a vycházel jsem – i s ohledem na jejich cenu – tak tak. Dotazovaným patrně ani nevadí fakt, že díky vzdělání dosáhnou obvykle na vyšší platy, díky čemuž budou až do smrti odvádět státu vyšší daně a pojištění.
Skoro by se mi chtělo ptát, zda se průzkum neuskutečňoval mezi dětmi nějakých prominentů, kteří mají nahrabáno a nevědí už, za co by utratili peníze.
Na druhou stranu je ale pravdou, že můj názor na placení školného se v uplynulých měsících dosti posunul. Nadále nesouhlasím s tím, aby vzdělání bylo jen pro ty, co na to mají. I z chudinských poměrů může vyrůst špičkový odborník ve svém oboru, který by se v případě placení školného nemusel dostat k práci, kterou prospěje buď jedincům, nebo celé společnosti.
Sleduji ale trendy ve studiu na vysoké škole, včetně nejrůznějších “věčných studentů,” jež v kontrastu s poctivě studujícími berou školu jenom jako způsob, kterak se vyhnout práci. Obvykle je živí rodiče, jejich věčná studia, zdravotní, sociální a nevím ještě jaké výdaje platí stát, respektive pracující. Souhlasil bych tedy se školným v situaci, kdy si student neúměrně prodlouží dobu studia. Samozřejmě bych ponechal nějaký limit navíc, protože někdy skutečně mohou nastat okolnosti, díky kterým si studující musí svůj vzdělávací proces prodloužit. Řekněme tedy například, že na vystudování bakaláře by měl každý tři a půl roku, na absolvování inženýra, magistra, … pak další dva a půl roku (v případě šestiletého studia tři a půl). Kdo by tento limit přesáhl, automaticky by za další pokračování/opakování musel platit plné náklady, související s jeho vzděláním, včetně odvodů státu. Stejně tak bych nechal školné zaplatit každému, kdo by studium nedokončil. To by podle mne bylo spravedlivé a omezilo by to časté parazitování, jehož jsme v současné době svědky.
Ostatně platby ve školství jsou často zdůvodňovány právě faktem, že by ubylo “věčných studentů” a můj nápad toto pokrývá, přičemž souběžně s tím nebrání sociálně slabším ve studiu na VŠ.
Poraďte mi, prosím, milí zákonodárci
Autorka se zamýšlí nad tím, kterak naložit s případným onemocněním prasečí chřipkou. Je nesporné, že toto onemocnění je nebezpečné – samozřejmě se můžeme bavit o tom, kolik z té nebezpečnosti je dáno pouhou medializací, případně propagandou farmaceutických firem. Je ale nesporné, že na tuto virózu mohou někteří nemocní i zemřít.
Co ale dělat v případě, kdy onemocníte? Zůstat doma a vyležet to, přičemž jako bonus nebudete ohrožovat ostatní, zní jako celkem rozumný nápad, který fungoval dlouhá desetiletí. Jak se ale k tomu má postavit člověk, který díky reformě z pera ODS přijde o třídenní plat, plus v následujících dnech o další peníze? Pokud se bude jednat o někoho, kdo dosahuje alespoň průměrného platu, pak takové “vyležení chřipky” bude celkem citelným zásahem do domácího rozpočtu.
Stalo se tu jakýmsi zvykem, že si pracující na dobu nemoci berou dovolenou. Ta je ale určená k zotavení, nabrání sil do dalšího pracovního procesu, nikoli pro marodění. Počet dnů dovolené je navíc omezen a oč déle se budete léčit, o to méně pak můžete opravdu odpočívat.
Sám za sebe upřímně říkám, že pokud budu nemocný, budu (umožní-li mi to můj stav) nadále chodit do práce. Možná je to bezohledné vůči všem, s nimiž přijdu do styku, nicméně ani jeden z těch lidí mi dozajista nebude ochoten přispět ve chvíli, kdy díky nemocenské nevystačím s penězi. Za to mi nějaká ohleduplnost vůči druhým opravdu nestojí – pracuji s kolegy, nikoli s přáteli.
Před časem jsem pronesl, že když onemocním prasečí chřipkou, budu svině a budu dál chodit do zaměstnání. Trvám si na tom, dokud systém nemocenské bude nastaven tak asociálně, jak to umí jen ODS. Dokud mohu vydělávat peníze, udělám pro to vše, co bude v mých silách, bez ohledu na případná rizika. Můžete za to poděkovat vládě Mirka Topolánka.
Jak vyléčit státní finance? Zeman radí progresivní daň
Ač jsem Miloše Zemana vždy respektoval jako jednoho z našich nejlepších politiků, v posledních Otázkách Václava Moravce jsem s ním musel ostře nesouhlasit. Zeman totiž jako jeden ze způsobů řešení nedostatku financí ve státní pokladně vidí zavedení progresivní daně. Když pomineme, že je tento systém nespravedlivý, protože vysloveně trestá za úspěch stylem “máš vyšší plat, tak koukej více dávat státu,” neměli bychom přehlížet skutečnost, že právě “ti bohatí” již nyní odvádějí více, než ti s malými platy. Skupina s vyššími příjmy si při případném zvýšení daní najme daňové poradce a bude se snažit odevzdat státu co nejméně, což v konečném důsledku může znamenat ještě nižší příjmy, než máme nyní.
Zeman tak ukázal, že uvažování sociálních demokratů je víceméně stejné – neřeší, zda se neutrácí příliš, jestli peníze nemizí v černých děrách, nebo v kapsách nejrůznějších kamarádů politiků, ale zabývá se pouze tím, jak dostat do státní kasy ještě více peněz, aby se mohlo více utrácet (a ztrácet).
I když s Milošem Zemanem v mnoha dalších směrech názorově souzním, tak s tímto nápadem vyslovuji velký nesouhlas. Tudy cesta k opravdové prosperitě skutečně nevede! Je to jen způsob, jak se přiblížit závistivým voličům, jež druhým závidí vyšší platy místo toho, aby se snažili na ně dosáhnout například doděláním vzdělání či zvýšením své kvalifikace. Voliči ČSSD ale na podobná gesta slyší.
Státní podnik vlastními slovy (a hlavně ty vitamíny)
Hodně zajímavou analýzu státního podniku Lesy ČR přinesl Jiří Hlavenka. Zabývá se tím, kolik peněz vydává státní firma z peněz nás všech na své zaměstnance. Samozřejmě nic proti, pokud by se takto o své zaměstnance starala soukromá firma, která by na to obětovala část zisku. Dokonce jsou i takové, jež svým lidem poskytují ještě nadstandardnější podmínky – jmenujme třeba Google. Proč ale státní podnik, kde by měly platit tabulkové platy a který sponzorujeme z daní my všichni, rozhazuje plnými hrstmi bez ohledu na krizi? Jednoduše právě proto, že to management nedává ze svého a cizí peníze se vždy utrácejí jednoduše, což dokazují i naši politici.
Je to přesně ta ukázka, kterou jsem potřeboval k podpoře svého názoru, uvedeného o odstavec výše: na jednu stranu se hledají způsoby, jak nalít do rozpočtu více peněz, na stranu druhou se ty peníze vysloveně neefektivně vyhazují do vzduchu. Dokud se otázka rozpočtu nezačne řešit právě z této strany, nikdy se nedobereme alespoň nulového schodku, natož pak přebytku.
Euroúředníci stávkují, i přes krizi chtějí vyšší platy
Euroúředníci stávkovali, i přes krizi chtějí vyšší platy
Evropští úředníci stávkují za zvýšení platů
Že je celá Evropa, respektive celý svět v krizi, slyšelo už asi každé malé dítě. O něco výše jsme si ukázali, jak i v této době státní organizace rozhazují peníze daňových poplatníků. Podobné uvažování ale není vlastní jen nám – jak ukazují uvedené odkazy, ve stejném duchu smýšlejí i bruselští úředníci. Těm jakási směrnice garantuje navyšování platů. Přesně v tomto bodě se ukazuje, jak se liší soukromé podnikání od provozu podobných institucí – zatímco soukromník si na zvýšení platů musí umět vydělat, státnímu úředníkovi ho zajišťuje směrnice. Je úplně lhostejné, zda onen úředník pracuje, nebo jen zahřívá svým velectěným pozadím židli. Stejně tak je jedno, jestli je schopný, nebo úplně neschopný – jednou se stal úředníkem a na pravidelné zvyšování platu má nárok a basta! Když mu nepřidají, jde do stávky.
Sám jsem státním zaměstnancem a v současnosti jsem rád alespoň za to, že nám nehrozí ministrem Janotou navržené snížení platů o čtyři procenta. Přeci jen nejsme povětšinou placeni tak dobře, jako páni poslanci či členové vlády, pro které jsou ona 4% zanedbatelnou položkou. Na rozdíl od poslanců ani nemáme podíl na tom, v jaké situaci se ocitl státní rozpočet.
Máme platy dané tabulkami a stejně jako v Bruselu nezáleží na tom, jací jsme odborníci, jak dobře či špatně pracujeme, což je pochopitelně chyba. Nikdy by mě ale nenapadlo nárokovat si zvýšení platu – a to ani v době hospodářské prosperity, natožpak v krizi. Když se mi můj plat nebude líbit, nebo mi nebude postačovat, nikdo mi nebrání najít si jiné zaměstnání a stejně tak v tom nikdo nebrání bruselským úředníkům. Věřím ale, že je pro ně pohodlnější jeden den oficiálně nepracovat, než aby sami iniciativně něco udělali, pokud nejsou spokojení.
Nelíbí se mi tento přístup, protože je vysoce sobecký. V situaci, v níž se nachází prakticky celý svět, by každý rozumný člověk měl uznat, že pokud je placen ze státního respektive unijního rozpočtu, měl by se přestat chovat jako nenažrané prase a alespoň na chvilku omezit svou touhu po penězích. V opačném případě by se totiž mohlo stát, že rozpočet dosedne na dno a milí úředníčci přijdou o práci.
Když se tak sám sobě snažím zdůvodnit myšlení stávkujícího bruselského úředníka, dostávám se i k samé podstatě otázky, proč mají úspěch populistické strany, slibující lidem peníze, aniž by jakkoli vysvětlovaly, kde na to vezmou (naposledy v parlamentních volbách nejvíce peněz navíc slibovala ODS). Přemýšlející volič se nad tím přinejmenším pozastaví, leč očividná většina přemýšlí stylem “hamty, hamty, hamty, ať mám víc, než tamty” a jde hodit lístek tomu, kdo slibuje největší osobní profit. Máme přeci nárok na to, abychom se měli dobře a vláda se o nás musí postarat. V tomto směru se stále více ztotožňuji s těmi, kteří tvrdí, že místo neefektivního sponzorování černé díry, označované jako “státní pokladna,” bychom se spíše měli snažit postarat se o sebe sami. Pak bychom nepotřebovali ani nenažrané bruselské úředníky, ani naše podobně zaměřené poslance, senátory a členy vlády.
Nápis Ostrava!!! na letadlech: zbytečné plýtvání veřejných peněz?
Město připravilo zakázku na míru
Názor: Mám ráda svého primátora
Občas se divím, jak se ostravskému primátorovi Petru Kajnarovi daří držet zájem médií stranou od prazvláštních městských zakázek, neřku-li kšeftíků. Začínám mít na tohoto člověka i na základě dalších informací docela jednoznačný, leč těžko publikovatelný názor. Jeho “doba panování” byla pro mne patrně tím nejlepším důkazem, že volit ČSSD by byla osudová chyba.
Primátor Kajnar totiž patří přesně mezi ty státní úředníky, jež rozhazují veřejné peníze velkými hrstmi a potvrzují tak, že z cizího se utrácí překvapivě snadno. V tomto případě jde o vyhlášenou soutěž na leteckou společnost, která bude na plášti letadla nosit nápis “OSTRAVA!!!.” Celá legrace bude stát 3,5 milionu, které primátor zcela jistě nedá ze své kapsy – naopak je tu podezření, že ona částka skončí v čísi spřátelené peněžence.
Pomiňme nyní fakt, že ona propagace města, která – podle slov Petra Kajnara sice bude stát miliony, ale přinese miliardy – bude podle všeho velice neefektivní. Nebo snad znáte někoho, kdo viděl na letadle nápis či logo a vydal se utrácet peníze k inzerentovi? Umíte si představit, že nějaký Vídeňák po spatření nalakovaného letadla vyrazí do Ostravy, kde kromě jedné ulice s hospodami není absolutně nic zajímavého?
Zajímavé na celém případu jsou podmínky soutěže, které jako by byly ušité na míru jedinému možnému vítězi – společnosti Central Connect Airlines, patřící místnímu podnikateli Daneši Zátorskému. Můžeme jen spekulovat o tom, zda existují nějaké osobní vazby mezi primátorem a zmíněným podnikatelem. Na tuto otázku si odpovězte sami – jako vodítko můžete použít následující fakt: “Společnost CCA ostravského podnikatele Daneše Zátorského přitom není pro politiky neznámá. Při rozlétávání pravidelné linky Ostrava – Vídeň získala od krajského úřadu, kde měl v té době dopravu na starosti tehdejší náměstek hejtmana Pavol Lukša, přes 75 milionů korun bez jakéhokoliv výběrového řízení.” Zajímavé? Ne pro toho, kdo se alespoň okrajově zajímá o práci ostravského primátora a jeho lidí.
Takto to bohužel funguje nejen v Ostravě, ale v celé zemi, kde o našich penězích rozhodují politici nikoli tak, aby to bylo výhodné pro stát, kraj či město, ale mnohdy jen podle toho, jak je to výhodné pro ně či jejich kamarády. Možná, že na malých obcích se podobné věci nedějí – lidé se tam znají, vidí si takříkajíc do talíře a za podobné levoty by komunální politik mohl dostat přinejmenším negativní reakce přímo od svých voličů. Ve městech jsou ale zastupitelé výše a se svými voliči se vlastně ani nevidí – jen matně tuší, podobně jako Mirek Topolánek, že venku jsou nějací lidé, jež mu pomohli ke korytu. Mohou tak hrát své hry, jež leckdy hraničí nebo dokonce překračují hranici korupce a mafiánských praktik. Co s tím může dělat volič? Většinou nic – zpravidla se totiž o podobné věci nezajímá, ani se o nich nedozví.
Zakončím tuto pohoršenou úvahu citací jednoho ze čtenářů: “To nepochybně přiláká zahraničního investora… Kvůli hezkému logu se vrhne do hlubin našich podělaných zákonů, předpisů a nejhoršího daňového “systému” v širokém dalekém okolí… :-))) —- Na druhou stranu, když dá město 3,5 mega za tuhle blbost, tak se mu dá prodat cokoli… Třeba rozdání milionu reklamních letáčků formátu A6 s nápisem “Ostrava!!!” v centru Paříže, Londýna, nebo na Islandu. Za skvělou cenu vzešlou z veřejné soutěže – 36,50 Kč za kus… :-))”
Inu, když v Praze mají Opencard, v Ostravě musí mít alespoň letadlo….
Dechovou zkouškou projde od ledna při kontrole každý řidič
Dechová zkouška bude nově součástí všech silničních kontrol
Dechové zkoušky jako standard silničních kontrol od ledna 2010
Upřímně nevím, jak se k takové informaci postavit. Na jednu stranu jsem rád, že možná ubude těch, jež nezodpovědně sedají za volant svého auta pod vlivem alkoholu. Na stranu druhou to ale vidím jen jako další snahu o zvýšení buzerace motoristů. Nemohu se nepozastavit nad skutečností, že policie se bude zaměřovat pouze na alkohol a nikoli na drogy, které jsou přitom přinejmenším stejně nebezpečné. Stejně tak nechápu nulový limit tolerance, který u nás platí, když ve většině evropských zemích existuje hladina, s níž ještě můžete usednout za volant a která je tedy – přinejmenším podle zahraničních odborníků – relativně bezpečná.
Dopravní policie přitom neřeší přestupky, jež mohou ohrožovat ostatní účastníky provozu na zdraví a na životě. Zkuste se zamyslet nad tím, kolikrát jste viděli policajty sledovat předjíždění na plné čáře, nebo v nepřehledném úseku, které je přitom častým důvodem smrtelných nehod. Policajti mají rádi pohodlí – ideálně když za ně rychlost měří nějaká budka, která rovnou posílá fotografie, nebo když mohou někomu prohrabat lékárničku. Chtít po nich ale aktivitu, směřující k vyšší bezpečnosti na našich cestách, by ale bylo příliš. Maximálně tak jednou, dvakrát do roka, když se udělá Kryštof, spatříte u silnic a v ulicích tolik policajtů, kolik by jich tam mělo být (což už nám sliboval nespočet ministrů vnitra) každý den.
Jak bych si to tedy představoval já? Dýchání do alkoholtesteru při každé kontrole ano, ale souběžně s tím by se měly dělat i testy na drogy. Nevidím důvod, proč by měl být buzerován jen nešťastník se “zbytkáčem,” zatímco nafetovaný gauner se bude vesele prohánět ulicemi. Kromě toho si myslím, že by měl být zvýšena tolerance hladiny alkoholu alespoň na 0,2 promile, čímž se souběžně odstraní tahanice o přesnost policejních přístrojů a výmluvy na pojídání tyčinek Margot.
Nový Linux Ubuntu 9.10 působí lépe než Visty, ale Windows 7 nepřekonal
Poměrně povedená recenze aktuálního vydání operačního systému Ubuntu 9.10. Zejména těm, kteří Linux resp. Ubuntu neznají, doporučuji přečíst a prohlédnout obrázky – alespoň si uděláte představu o jiném světě a souběžně s tím i o systému, který mně osobně připadá nejlogičtější a nejergonomičtější :).
Zemanova strana sepisuje program, požaduje revoluci ve volebním systému
Zemanova strana chce radikálně změnit volební systém
Zeman: Kromě mě moc dinosaurů v mé nové straně nebude
Ač mám Miloše Zemana rád a považuji jej za mimořádně inteligentního člověka, po přečtení volebního programu Strany práv občanů vím, že tuto stranu v následujících volbách nepodpořím. Stručně k tomu s čím souhlasím a s čím ne:
- Návrat k progresivnímu zdanění příjmů – zásadně nesouhlasím. Jde o nespravedlivý systém, trestající ty, kteří více vydělávají a nezohledňující skutečnost, že lidé s vyššími příjmy i při rovné dani odvádí vyšší částky do rozpočtu.
- Vyšší zdanění právnických osob – vynikající způsob, jak v době krize přidusit české podnikatele. Naprosto kontraproduktivní opatření, jež by v konečném důsledku mohlo způsobit nižší příjmy státu.
- Zdanění luxusu – ano, na tohle závistivci jistě rádi uslyší.
- Zákon o prokázání původu příjmů a majetku – něco v tomto duchu nám už slibovali hodně let nazad. Jak to dopadlo? Samozřejmě tak, jak se dá čekat i v příštím roce, pokud by se Zemanovci dostali do Sněmovny: díky podivným vazbám mnohých poslanců na lobbisty skončí jakýkoli pokus o kontrolu námi placených politiků v koši.
- Posílení zahraničních protiteroristických vojenských misí na úkor ostatních aktivit armády – klasická ukázka smýšlení většiny dnešních politiků. Proč bychom nerozhazovali, když z naší kapsy to neplatíme? SPO chce zvýšit daňovou zátěž obyvatel a podnikatelů patrně proto, aby měla na nesmyslné a pro naší zemi naprosto nepřínosné zahraniční mise.
- Snížení preferenčních hlasů při volbách z pěti procent na tři – s tím nelze než souhlasit a klidně bych šel s tím limitem ještě níže.
- Zavedení možnosti výběru osobností z kandidátek více stran – ano, to rozhodně! Volit bychom měli lidi, nikoli bandičky kamarádů, seskupených do jedné strany, skládající se leckdy i z voličům naprosto neznámých kandidátů.
- Zvýšení počtu volebních krajů z dnešních 14 na 35 – opět souhlas. Pointou této myšlenky je rozdrobení republiky na více částí, aby kandidáti mohli navštívit a představit se ve všech obcích svého volebního okrsku.
- Přímá volba starostů, primátorů, hejtmanů a prezidenta – mně by zatím stačil ten prezident, nicméně nebránil bych se ani přímé volbě dalších politiků. Otázkou ale je, kolik voličů by je vybíralo na základě nabízených tezí a kolik jen proto, že to kandidátovi sluší na billboardu.
- Přijetí zákona o referendu spolu s rozšířením možností místních a krajských referend – tady je mi jasné, že ač myšlenka je to pěkná, nikdy neprojde. Nevím, co by se muselo stát, aby politici dali alespoň část své moci a kompetencí do ruk občanů. Krásně jsme to mohli pozorovat v případě amerického radaru či Lisabonské smlouvy – rozhodovat mohli jen politici, protože jejich voliči tomu údajně vůbec, ale vůbec nerozuměli.
- Proti hospodářské krizi chce Zeman bojovat přesunutím části rozpočtových prostředků ze spotřeby na investice do veřejných zakázek – zní to sice pěkně, nicméně stačí se podívat, jak se zachází s veřejnými zakázkami nyní. Zemanův přesun financí by tak v konečném důsledku znamenal jen více peněz pro kamarády komunálních a krajských politiků.
- Prostředky na veřejné zakázky chce získat jak omezením přebujelé spotřeby státního aparátu, tak zvýšením daní – krásné pohádky tom, jak je nutné redukovat přebujelý státní aparát, slýcháváme v podstatě již od revoluce. Skutečnost ale bude stejná, jako v britském seriálu Jistě, pane ministře/premiére – na státní úředníky se prostě sahat nebude. Zvýšení daní je pak typickým způsobem, jak si již dvacet let tento stát vydělává na stále vyšší režii. Děkuji, ale myslím, že již nyní odvádím spolu se svým zaměstnavatelem více, než je zdrávo.
- Výplatu sociálních dávek chce vázat na účast příjemců na veřejně prospěšných pracích – opět pěkná idea, ale v našich podmínkách naprosto nerealizovatelná. To by zase byl povyk, jak tady diskriminujeme…. Bohužel jisté skupiny lidí nejsou ochotné ani hnout prstem a žijí v iluzi, že peníze na dávky přicházejí odkudsi shora a jsou určeny právě nemakačenkům.
- Školné by měla SPO odmítnout, protože by ztěžovalo přístup ke vzdělání dětem ze sociálně slabších rodin – souhlas, ale s výše uvedenými vylepšeními – tedy limity na dokončení školy a zavedením školného pro ty, kteří školu nedokončí.
Podstatně více než s Milošem Zemanem se ztotožňuji s návrhy, jež ve svém upgradovaném volebním programu přinesl včera js. Bohužel k takovému stavu demokracie a osobních svobod, jakým směřuje autorovo myšlení, se v naší zemi s našimi politiky asi nikdy nedostaneme. Výhrady mám jen vůči školnému, které bych modifikoval podle výše řečeného. Jinak ale kdyby existovala strana, která by v tomto duchu chtěla pracovat, měla by můj hlas jistý.
Zjistila, co si za ni lékař účtuje, a nestačila se divit
Někteří lékaři jsou tak nenažraní, že jim nestačí ani poplatky od pacientů či kapitační platby za kartu v kartotéce a dovolí si zdravotním pojišťovnám účtovat i výkony, které neprovedli. Je to normální zlodějina a překvapuje mě, že se takové jednání řeší pouze na úrovni pojišťovna-lékař, nikoli skrze hospodářskou kriminálku. Každopádně po přečtení odkazovaného článku jsem se rozhodl, že si na počátku příštího roku nechám od své pojišťovny poslat výpis, abych viděl, co si na mně páni doktoři naúčtovali. Jsem docela zvědavý, co se dozvím – možná se budu hodně divit. Doporučuji toto všem našim čtenářům – nepodporujme ty, jež bezohledně vykrádají již tak nemocný systém zdravotního pojištění!
Na uklízení chodníků nemáme peníze, tvrdí obce a spoléhají na občany s hrably
Na výmluvy obcí a měst, že nemají finance na úklid chodníků, který jim připadl po mnoha letech díky spravedlivě postavenému zákonu, asi nejvýstižněji odpovídá reakce jednoho ze čtenářů:
“Jo, když jste rozdávali pokuty za neuklizené chodníky, to se vám to líbilo že ? Nutit lidi zadarmo do práce na Vašich obecních pozemcích.
Najednou, když se právo umoudřilo a každý si má uklízet na svém se vám to holoto nelíbí co ?
Nemáte peníze ? Ale to nás vůbec nezajímá ! Vás taky nezajímalo, proč jsme nestihli uklidit sníh před domem.
Takže úředníkům pěkně hrabla do teplejch a šupem šupem. Já bych vám dal, spoléhat na dobrotu lidí. Nejdřív zvednete skoro všude daně z nemovitostí a pak po lidech chcete, aby za vás vykonávali vaše povinnosti.”
0 komentářů