Začneme konečně také buzerovat Němce v příhraničí? * Češi neumí jezdit po dálnici. * Je po všem – Lisabon je podepsán. * DP v Plzni ruší noční MHD. * Pražský DP chystá amorální stávku.
Vnitru došla trpělivost s německými kontrolami v pohraničí
Jednou z výhod Evropské unie má být bezhraniční schengenský prostor. Papaláši slavnostně přeřezali závory, z některých přechodů už dokonce zmizely budky, v nichž seděli patrně nejotravnější policajti ze všech. Praxe je ale taková, že ne všude Čech zažije opravdovou Evropu bez hranic. Speciálně naši západní sousedé se v nejrůznějších buzeracích našich občanů doslova vyžívají. Po Internetu dokonce kolují historky o tom, kterak němečtí gestapáci nutili českého řidiče, aby se vymočil do kelímku přímo vedle silnice. Teď se prý budeme bránit – alespoň to tvrdí ministerstvo vnitra. Jenže praxe bude taková, že český policajt si nedovolí zastavit Němce ani kdyby prováděl kdoví co. Většina z pomáhačů a chráničů totiž neumí žbleptnout nic víc, než “gůtn tág,” natož aby dokázali vysvětlit, co po dotyčném chtějí.
Chuť Němců buzerovat Čechy mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Na Německo-Švýcarských hranicích postával policista, který působil víceméně jen jako pohyblivá kulisa, protože mával na projíždějící auta “jeďte, jeďte.” Bez problémů pustil auto s teroristkou – ehm, pardon – s muslimkou zabalenou v těch jejich hadrech, ale jakmile spatřil naše auto s českou registrační značkou, okamžitě naklusal do vozovky a signalizoval “Stát!” Nejprve si odnesl pasy, které asi deset minut prověřoval. Pak přišel s tím, ať mu ukážeme kufr a dokonce nebyl líný některá zavazadla otevírat. Samozřejmě s typicky německou povýšeností se absolutně neobtěžoval komunikovat jiným jazykem, než německy, což jsem ale striktně odmítal a dožadoval se angličtiny, protože v tu chvíli jsme ještě nebyli německým protektorátem. Třetí fáze tedy proběhla následovně:
Policajt: “You can drive.”
Já celkem logicky odpověděl na tázací větu: “Yes I can.”
Německý policajt nasadil nechápavý výraz, zopakoval opět tu samou větu, přičemž rukami naznačoval řízení auta.
Opět jsem mu odpověděl že ano, že mohu/umím řídit auto.
Policajt začal do vzduchu kreslit obdélník (asi tak formátu A3) a opět se tázal: “You can drive?”
Pochopil jsem, že asi chce řidičák. Ujistil jsem se tedy otázkou: “You mean driving license?”
Já sice Němce pochopil, ale Němec očividně nepochopil mne a stále mával rukama. Odevzdal jsem mu tedy řidičák, na což spokojeně odběhl do své budky, kde ho dalších deset minut studoval.
Když se manželka šla zeptat, zda je nějaký problém, byl schopen pouze zakroutit hlavou jako že ne.
Problém byl ve skutečnosti ten, že jsme byli Češi a dovolili jsme si vjet do západního světa. Přitom v průběhu celé doby kolem projíždělo jedno auto za druhým a nikdo se o ně nezajímal. V leckterých seděly osádky, jež bych já do své země v rámci bezpečnosti raději nevpouštěl. Protože ale měli na registrační značce D a ne CZ, jako my, tak je nikdo nebuzeroval.
Po nějakých 25 minutách jsme byli milostivě vpuštěni do země.
Bylo by opravdu na čase říci “Dost!” těmto povýšeneckým německým praktikám, kterými si patrně vybíjejí svou frustraci ze druhé světové války. Pokud si chceme hrát na jednotnou Evropu a máme cosi jako Schengen, pak by se buzerační techniky měly řešit nejen na našem ministerstvu vnitra, ale na nejvyšší evropské úrovni. Bohužel žádný z našich politiků nemá koule na to, aby si dovolil postavit se Němcům.
Nevykladajte si pravidlá po svojom – trojpruh na D1
I sedmnáct let po rozpadu republiky je v některých směrech vidět, jak moc toho máme společného s bratry Slováky. Na blogu Spravodaj řeší autor jízdu po dálnici D1 v místech, kde jsou tři pruhy, což je pro slovenské řidiče očividně oříšek. A nejen pro ně. Když jsem jel před dvěma týdny do Prahy, zůstal jsem stát kvůli nehodě dvě hodiny u Slavkova. Je jasné, že po rozjezdu byl celkem živý provoz. Bohužel na našich dálnicích se jezdí stylem, že pravý pruh je pro kamiony a levý pro osobní auta. Když se někdo zařadí správně podle zákona, tedy do pravého pruhu, pak se prakticky vzdá šance, aby se do levého ještě někdy podíval. Neochota českých řidičů komukoli udělat místo je bezmezná. Srovnat mohu s Německem, kde se opravdu jezdí vpravo a pokud dojedete pomaleji jedoucí auto, tamní řidiči v levém pruhu často zpomalí ještě předtím, než pustíte blinkr, protože logicky předpokládají, že budete potřebovat předjíždět. Stejně tak kamioňáci tam nejezdí stylem “hodím blinkr a rvu se do levého – vy za mnou se třeba poserte.” Jedinou výjimkou, kdy jsem musel intenzivně brzdit, byl náklaďák s ostravskou SPZkou jedoucí podle svých českých zvyků.
Vrátím se ke své poslední cestě do Prahy. Levý pruh jel střídavě mezi 80-110 km/h za neustálého přibrzďování, které se neslo efektem domina směrem vzad. V místech, kde se dálnice rozšiřovala o pruh pro pomalá vozidla, se absolutně nikdo neobtěžoval s uvolněním toho levého. Situace tedy vypadala tak, že v levém pruhu jela šňůra vozidel kolem stovky, prostřední byl úplně prázdný a v pravém jezdily kamiony. Přiznám se, že ač je to proti všem předpisům a osobně považuji takový manévr za nebezpečný, jezdil jsem v takových okamžicích prostředním pruhem a předjížděl ty v levém. Opravdu nechápu, proč český řidič musí za každou cenu jezdit vlevo i kdyby se v tom pruhu jelo 80 km/h. To je prostě idiocie a už nějaký ten pátek, co sleduji dění na našich vozovkách, uvažuji o tom, zda mám jít vrátit řidičák s tím, že na tohle nemám nervy, nebo jestli mám napsat knížku o našich řidičích, která by se jmenovala “Banda idiotů.”
Toho, že by naše líná dopravní policie začala dělat něco jiného, než sedět s radarem a kasou, jako třeba pokutovat bezdůvodnou jízdu v levém pruhu, se ale nejspíš nedočkáme.
Z Prahy až do Ostravy po dálnici? Zřejmě už za tři týdny
Dva nové úseky na D47 budou nejspíš otevřené na konci listopadu
Tak se snad koncem tohoto měsíce dočkáme a po mnoha letech průtahů, zpoždění, platební neschopnosti a nevím čeho ještě, budeme jezdit z Ostravy do Prahy (a samozřejmě i naopak) po dálnici. Bude to mít ještě své mouchy – například v jednom úseku bude otevřená pouze polovina dálničního tělesa, na mnoha místech nejsou dokončené sjezdy a nájezdy, nicméně pořád je to lepší, než dosavadní stav. Takže třikrát hurá!
Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu
Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu
V úterý v 15 hodin podepsal prezident republiky Václav Klaus pod nátlakem západních mocností a českých přizdisráčských eurohujerů Mnichovskou dohodu. Naše země tak přišla o další část svobod a suverenity, čímž pokračuje v procesu federalizace a přenášení zodpovědností z naší země na západ.
Václav Klaus byl, jak známo, zásadním odpůrcem tohoto dokumentu. Nyní se tedy celkem pochopitelně ozývají hlasy, že pokud skutečně s Lisabonem nesouhlasil, neměl ho podepisovat. Jako jedna z variant možné reakce byla zmiňována abdikace. Ano, kdyby Klaus abdikoval, zachoval by si v této otázce zcela čistý štít. Každá mince má ale dvě strany – v tomto případě si zkuste představit reakci nejen našich, ale též zahraničních politiků, kteří by abdikaci prezidenta vyložili jako další pokus o házení klacků pod nohy. Již nyní se masivní mediální propagandě podařilo u mnoha neuvažujících lidí vyvolat dojem, že Klaus zdržuje přijetí pro nás prospěšného dokumentu a tím nám vlastně škodí. To celé podtrhovaly průzkumy, tvrdící věci, jako že prezident škodí republice a podobné nesmysly. Těch uvažujících, jež se nad směrem prezidentových snah alespoň zamysleli, bylo minimum. Dokáži tedy pochopit, že Klaus nechtěl déle snášet narůstající tlak a Lisabonskou smlouvu podepsal. Nezapomínejme, že to nebyl on, kdo zradil. Byli to v první řadě naši politici a především pak poslanci Parlamentu v čele s ČSSD. Ti smlouvu, kterou zaprodali naší republiku, schválili a prezident ji pouze ratifikoval.
Nyní se můžeme těšit na ještě zásadnější vměšování se “eurosajůzu” do našich věcí, na zákazy určující, jak se má v naší mateřštině jmenovat to které zboží a na nesmyslné kvóty, jejichž smyslem je výhradně podpora západní produkce na úkor té východní.
K podpisu Lisabonu se mimořádně vyjádřil i D-Fens ve svém článku Den, kdy jsme šli k čertu. Ten jako způsob protestu umístil na svůj web ikonku Strany svobodných občanů. Rád bych se připojil, bohužel se ale s touto stranou neshoduji v jiných pro mne zásadních věcech. Naprosto se ale ztotožňuji s autorovým označením našich politiků za kolaboranty. Bohužel na rozdíl od dob minulých se nejspíš nedočkáme toho, že by tu chátru někdo postavil ke zdi a popravil za vlastizradu.
Romové ze Slovenska umlátili koně holemi
Patrně další fáze multikulturního obohacování naší společnosti vypadala následovně: “Na internetu koluje video, na němž Romové z východního Slovenska mlátí holemi koně, až padne na zem, a tam ho utlučou.”
Nejsem sice milovník koní, ale všechno má své hranice. Přiznám se, že mě zamrzelo, že zpráva nemá přesně opačné znění – totiž že kůň neukopal tu bandu k smrti. Jenže to by se z něj rázem stal kůň-rasista a Kocáb by měl důvod pro založení dalšího úřadu, který by zcela jistě zafinancoval ze svého, jako všechny ostatní zbytečné nápady z jeho mozku.
Čím více se zabývám etnickými a národnostními otázkami, tím častěji dospívám k závěru, že prostě nejsme všichni stejní (dokonce ani v rámci jedné národnosti/rasy/kulury). Přesto se nás vymývači mozků snaží přesvědčit, že bychom měli přistupovat ke všem lidem shodně. To je prostě hovadina a snaha o pokrytectví – nic víc.
Konec piva v Česku? Pivovarníci uvažují o přejmenování na sladové víno
Nejprve nám Unie zakázala, aby se to, co tady nazýváme několik desítek let rumem a pomazánkovým máslem, jmenovalo rum a máslo. Teď přichází další level. Provozovatelům pivovarů se celkem pochopitelně nelíbí, že je stát skrze spotřební daň staví do role výběrčího daní. Jako protiopatření chtějí přejmenovat pivo na sladové víno, přičemž předpokládají, že tím vypadnou z daňově zatížené skupiny zboží. Už vidím následující stupeň: pojďme přejmenovat naší republiku na Kocourkov nebo Absurdistán. Podobně, jako v případě pomazánkového a tuzemáku, by to cizincům pomohlo v orientaci, co je ta naše země vlastně zač.
České Budějovice zruší noční MHD
Opravdu s podařeným nápadem přišli radní z Českých Budějovic. Chtějí v rámci úspor zcela zrušit noční městskou hromadnou dopravu. Podle náměstka Rudolfa Vodičky se prý “jedná o nadstandardní službu.” Tady alespoň vidíte, jak individuální je vnímání pojmů standard a nadstandard, což v případě hromadné přepravy ještě nemusí mít tak vážné následky, jako v případě ve zdravotnictví, kde se s těmito pojmy pracuje s rostoucí intenzitou.
Radost samozřejmě mají taxikáři, kterým by v takovém případě vzrostly tržby.
Jednou z největších kuriozit je tvrzení, že pokud lidé noční spoje zaplní, třetina z cestujících nemá jízdenku. Určitě existuje celá řada možných řešení, jako například pardubický přístup, kdy se od určité hodiny smí nastupovat pouze předními dveřmi a cestující se musí prokázat řidiči platným jízdním dokladem. Jenže proč to dělat jednoduše, když to můžeme zrušit, že? To je přesně logika ve stylu myšlení modrých ptáků.
Pevně doufám, že občané Budějovic neskončí svůj protest proti tomuto nápadu jen podepisováním petic, ale že si to také uvědomí u následujících komunálních voleb, kde dosud vytrvale volili ODS. Nemohu nedodat dovětek, že tohle by se tedy za socialismu opravdu nestalo – tím jsem si jistý.
Stávka pražského DP vypukne zřejmě v úterý
Husto začíná být i v pražském Dopravním podniku, kde se na toto úterý chystá generální stávka. Nepojedou autobusy, tramvaje, ani metro. Na jednu stranu máme sice v této zemi zákonem garantované právo na stávku, na stranu druhou je ale otázka, zda to tomto případě není v rozporu s jinými zákony. Pokud si cestující zakoupil časový kupón, zaplatil si tak právo cestovat prostředky provozovanými pražským DP a má tedy na svou přepravu nárok. Jedinou výjimkou, kdy může být tento nárok omezen, jsou vlivy neovlivnitelné provozovatelem, jako třeba povodně, kalamita apod.. V případě roční jízdenky cestující zaplatili za to, že je DPP bude přepravovat 365 dní, nikoli jen 364 nebo ještě méně. V případě, že pražští řidiči skutečně půjdou do stávky, poruší tak vlastně smlouvu, kterou jejich zaměstnavatel uzavřel prodejem časového kupónu se svými zákazníky. Cestujícího prostě nemusí zajímat, zda má DP Praha problémy – on si zaplatil a chce jet, protože na to prostě má nárok. Nechal bych tedy všechny stávkující z jejich mezd uhradit adekvátní část vybraných peněz, které by se následně měly vracet po předložení jízdního dokladu předplatitelům MHD.
Je to stejné, jako byste přišli do restaurace, kde se platí předem (asi taková není, ale zkuste si ji představit). Usedli byste ke stolu, objednali si, zaplatili a po chvíli by přišla servírka s tím, že kuchaři se nechce vařit, protože je nespokojený s politikou zaměstnavatele a že tedy máte vypadnout. Celkem logicky byste asi požadovali navrácení zaplacené částky. Obávám se, že v případě DP Praha klient s takovým požadavkem narazí a uplatnit jej bude moci pouze soudně, což pochopitelně obnáší další náklady.
Řidiči DP Praha si tedy nejen berou cestující jako své rukojmí, ale navíc tím způsobí neplnění již zaplacených služeb. Dovolím si tvrdit, že stávka je v takovém případě krajně amorální. Připočtěme si k tomu fakt, že cca. 3/4 rozpočtu DP Praha tvoří dotace od města, vybrané na daních od nás všech. Musím konstatovat, že stávka je něčím, co by si zaměstnanci DPP vůbec neměli dovolit a nejedná se o nic jiného, než bohapusté primitivní vyděračství, realizované na zcela nevinných lidech.
Alespoň se mi ukazuje, že individuální doprava – bez ohledu na emise – je prostě výhodnější a to nejen z toho důvodu, že vedle mne nesmrdí bezdomovec a nemusím stát, ale i proto, že mám jistotu, že se za své peníze dostanu tam, kam potřebuji.
0 komentářů