ČSSD slibuje a slibuje. * Kocáb a jeho podpora nelegálních nájemníků. * Nenažraní modří ptáci. * Víza do Kanady a kdo za ně může? * Zvací dopis soudruhů Vondry, Havla a Schwarzenberga.




ČSSD tvrdí, že zvýší sociální dávky a ještě ušetří


To jsou samé “dávky, dávky,” ale o druhé straně téže mince – totiž o nemalých odvodech – se jaksi nehovoří. Systém je přitom relativně prostý: stát vybere prostřednictvím svých institucí odvody (pojištění, daně, …), část prožere a určitou část vrátí zpět formou nějakých dávek či investic. ČSSD patrně vymyslela nějaké perpetuum mobile, díky kterému dokáže vydat více peněz, aniž by musela více vybírat. Neslibuje ale žádné úspory, kterými by se toho dalo dosáhnout.


O voličích také mnohé vypovídá to, že v reklamních kampaních je zmiňován nárůst dávek a nejrůznějších doplňkových plateb (“pastelkovné,” třinácté důchody), což potěší především ty nepracující, ale na pracující se jaksi nemyslí. Kdyby se na ně myslelo, hovořilo by se také o snížení odvodů. Celé to působí dojmem potrhlého Jánošika, který sice říká “budeme vám více dávat,” ale ani náhodou neslíbí, že bude méně brát.




Senátorská ústavní stížnost na Lisabon bude do čtrnácti dnů


Nezbývá než doufat, že bude lépe připravená, než ta poslední. Lisabonská smlouva je zhoubou pro tuto zemi, významně omezující její suverenitu. Stačí se podívat na současné dění kolem kanadských víz – i kdybychom chtěli provést protiopatření v podobě zavedení vízové povinnosti pro Kanaďany, máme smůlu. O těchto věcech prostě rozhoduje Evropská unie a my musíme držet ústa a krok a podřídit se. Podpisem Lisabonské smlouvy se pravomoci EU ještě více rozšíří a zasáhnou i do oblastí, ve kterých jsme dosud byli svými pány. Pěkně nás poslanci ČSSD a ODS zavlekli do spolku, ve kterém hraje první housle Francie s Německem. Když nás Němci nemohli ovládat po prohrané světové válce, povedlo se jim to alespoň nyní a s podstatně nižšími náklady.




Úřední superman Kocáb


Moc pěkné zamyšlení nad postupem ministra Kocába ve věci squatterů. Autor kromě jiného upozornil na fakt, že Kocáb je člověkem bez mandátu, který se mu nepodařilo získat ani v senátních volbách. Na svém místě sedí především díky Martinu Bursíkovi a také díky povolebním šachům Mirka Topolánka, jež uvolnil až příliš mnoho ministerstev malým stranám, které získaly velmi nízké procento volebních hlasů.


Je nesporné, že Kocáb je ochoten starat se pouze o lidi vysloveně nepřizpůsobivé, dlužníky, nelegální nájemníky a další spodinu společnosti. Na slušného občana, živícího se poctivou prací, kterému například povodně zničily bydlení, tento pán z výšky kašle. Pro někoho je to nepochopitelné, ale stačí se podívat na minulost (?) jeho dcery a hned je jasné, proč Kocáb rozumí spíše vyvrhelům, než normálním lidem.


Dovolím si malou citaci autora: “Ministr pro lidská práva není pomáhající profese ani superman s kulatým razítkem, který osobně zaskakuje, rozdává peníze, zpívá, demonstruje a objevuje se, pokud uzná za vhodné, coby deus ex machina. Co byste si pomysleli o ministru zdravotnictví, který vždy přispěchá k větším a mediálně vděčným dopravním nehodám či přírodním katastrofám, aby mohl osobně ošetřit některé zraněné? To je parodie na fungování státu.”




Pane ministře, já bych taky potřeboval bydlet


Kocábova iniciativa, díky které dostalo několik nelegálních obyvatel byty v centru Prahy za 1 Kč měsíčně, notně rozezlila mnoho lidí, kteří musí každý měsíc platit nemalé částky, případně hypotéku a k tomu se ještě část z nich může těšit na deregulaci nájemného. Kocáb zjevně pojal metodu cukru a biče svérázným způsobem – totiž na ty, co umí křičet a dělat bordel (nejen na náměstí) jde s cukrem, naopak pro ty, kteří se chovají slušně a spořádaně, je tu hned několik bičů.


Autor dopisu pro Lidové noviny píše lehce sarkastickým způsobem ministrovi: “Jim jste pomohl a tak věřím,že mi u nás v Plzni též seženete nějaké to bydlo zadarmo.Vždyť copa bysme to byli za lidi a kampa bysme došli dyby sme si nepomáhali.”


Zbývá jen odpověď pana ministra, která by se mohla nést přibližně v tomto duchu: “Milý pane, vzhledem k tomu, že nefetujete, nekradete, neodmítáte pracovat, netrávíte čas dolováním sociálních dávek z našeho systému, nemáte správnou barvu pleti, nepřivazujete se ke komínu a ani se nechystáte emigrovat, musím bohužel konstatovat, že Vám nemohu pomoci.”




Ještě ke šrotovnému


Je takřka štěstím pro ekonomickou teorií netknutého čtenáře, pokud narazí na odborníka, jež umí tento obor podat srozumitelným způsobem. Jedním z těchto lidí je pro mne Pavel Kohout. V aktuálním zamyšlení se zabývá otázkou šrotovného, jehož nesmyslnost ukazuje na eseji Frédérica Bastiata. Ačkoli za přečtení rozhodně stojí celý článek, právě zmíněná pasáž ukazuje jeden z možných pohledů opravdu výstižně:


“Vypráví o výkladní skříni, kterou rozbije malý chlapec. Majitel obchodu zaplatí sklenáři šest franků za nové sklo. Sklenář si koupí chléb, čímž prospěje pekaři. Ten si dále koupí boty, což prospěje ševci, a tak dále. Nakonec se zdá, že malý výtržník je vlastně dobrodincem místní ekonomiky. 

Je tedy rozbíjení oken veřejně prospěšné, protože pomáhá rozproudit koloběh peněz? Zastánci šrotovného by se svým povrchním způsobem uvažování museli nutně souhlasit. Stejně tak vulgární keynesiáni. Frédéric Bastiat ovšem varuje: »Stop! Vaše teorie je omezena na to, co je vidět; nebere v úvahu to, co vidět není.«

»Není vidět, že když náš obchodník utratil šest franků za jednu věc,« pokračuje Bastiat, »nemůže tuto částku utratit na něco jiného. Není vidět, že kdyby nemusel nahradit rozbitý výklad, mohl by nahradit například své staré boty, anebo přidat další knihu do své knihovny.«

Znamená to, že nula od nuly pojde.”




Bude se zkoušet hybridní výběr mýtného


To je ale překvapení! Když se řešilo elektronické mýtné, hodně se řešilo, zda se má provádět pomocí satelitů, nebo mýtných bran. Druhý zmíněný systém byl sice poněkud zastaralejší, nicméně nakonec se zvolil právě tento. Už tehdy se v zákulisí hovořilo o tom, že se satelitním mýtným přijde KAPSCH později, aby mohl ještě něco nadojit.


Je to podobné, jako s modernizací vlakových koridorů, které se nyní přestavují na maximální rychlost 160 km/h, ačkoli ČD již mají několik vozidel, která by mohla jezdit ještě rychleji. Ptal jsem se tehdy jednoho stavbyvedoucího a přípraváře staveb, proč se nemodernizuje rovnou třeba na 200 km/h. Odpověď byla jednoduchá jako facka: prý proto, že se teď udělá modernizace na 160 km/h a až se to celé dodělá, začne další modernizace – třeba právě na těch 200 km/h. Zajišťuje to práci na několik let dopředu. Kdyby se stavělo rovnou pro 200 km/h, pak by za pár let jaksi nebylo co dělat.


Podobné to bude i s mýtným: nejprve se nasadil starý systém, když všechny etapy skončily, začíná se mluvit o tom, co by se mohlo dělat dál. Vzhledem k neprůhlednosti veškerých smluv mezi státem a firmou KAPSCH, kde je celá řada dokumentů a dodatků tajných a veřejnosti nepřístupných, se dá předpokládat, že KAPSCH nebude muset poskytnout rozhraní svého mýtného systému jiné straně. Tím pádem v rámci kompatibility bude jedinou možností, že lukrativní zakázku na satelitní mýto dostane opět tato firma. Krásný byznys, co říkáte? Ostatně že mám pravdu, dokazuje i následující věta z článku: “Hybridní systém by se měl vyzkoušet na 10 tisících jednotkách. Na základě smluv s Českem bude 5000 kusů testovat firma Kapsch, která mýtný systém v tuzemsku dosud jako jediná firma provozuje, na zbylých 5000 bude vypsáno výběrové řízení.” KAPSCH tedy bude moci testovat bez výběrového řízení – to snad říká vše.




VZP platí politikům miliony


Další fórek, ukazující prohnilost systému našeho Kocourkova. Zatímco je díky krizi omezováno všechno možné – nedávno například musely zdravotní pojišťovny omezit bonusy pro své klienty – politici dostávají od VZP pěkně tučné odměny. Na jednu stranu na nás pravicoví ministři zdravotnictví hrají šarádu s třicetikorunovými poplatky a zdůrazňují, jak důležité jsou tyto peníze pro zdravotnický systém, na stranu druhou jim vůbec není proti srsti brát odměny od 140 do 255 tisíc ročně. Ještě jim někdo věříte, že to s námi myslí dobře? Z osmi poslanců, kterým VZP peníze vyplatila, je šest z ODS (jaké překvapení – nenažraní modří ptáci…), jeden z KSČM a jeden z ČSSD (asi aby se neřeklo). Patrně bude potřeba dosadit na post ministra zdravotnictví Davida Ratha, aby ve VZP zase udělal pořádný průvan.




Fischer varuje: Téma víz zneužijí v kampani extremisté


Víz zneužijí extremisté, varoval Fischer. A ozvala se Dělnická strana


Díky aktivitě cikánské menšiny, která se hromadně přesouvala do Kanady v domnění, že tam dostanou spoustu peněz za nic, nebo za správnou barvu pleti, jsme se dočkali zavedení víz. Viník je, myslím si, celkem jasný. Pokud do nějakého státu budou proudit tisíce utečenců, lačných výhod tamního sociálního systému, je celkem pochopitelné, že takový stát provede opatření, jehož účelem bude právě ochrana před vyžírky.


V našem případě se jednalo o Cikány, což v podstatě nikdo nerozporuje. Právě díky nim byla zavedena vízová povinnost, která zkomplikuje život všem bez ohledu na to, zda chtěli do země javorového listu na návštěvu za známými, příbuznými, nebo prostě jen jako turisté. Neměli bychom se snažit zakrývat pravého viníka tohoto nepříjemného důsledku, jak se to snaží činit média a politici v čele s premiérem Fischerem a ministrem Kocábem.


Že toto téma využijí (newspeakem pana Fischera “zneužijí”) v předvolební kampani politické strany, které se nebojí poukazovat na problémy, jež vadí slušným lidem (v podání newspeaku pana Fischera jde o “extrémisty”), je celkem pochopitelné. Ne každému záleží jen na tom, aby dostal co nejvyšší dávky, což je patrně podle současných vládních stran to jediné správné a politicky korektní téma k letošním volbám. Kdepak, aby se mluvilo o tom, že jsme díky určité skupině lidí, která zná jedině to, jak a kde vydojit peníze, jež pracující odvedli na daních a sociálním pojištění, dostali do situace, v jaké je vůči Česku například Ukrajina. O takových věcech se v dnešní době nesmí mluvit, protože je to – no pomyslete – extrémistické, rasistické a nevím ještě jaké. Prostě fuj! Dělejme jako že o žádných vízech nevíme a pokud náhodou ano, tak se tvařme, jako že netušíme, proč nám je Kanada vlastně zavedla.


Mimochodem všimněme si jedné zajímavé skutečnosti: pokud je v Česku takový rasismus, že kvůli němu někteří opouštějí zemi a žádají o azyl, jak je možné, že neemigrují například Vietnamci? Ti jsou přeci také jiné rasy, ne? Rozluštit tuto hádanku není obtížné: Vietnamci jsou obecně pracovití a z mé zkušenosti se snaží chovat spíše nenápadně. Je celkem logické, že takto se chovající skupina prostě lidem nevadí. V tomto je právě jádro problému: Češi nejsou rasisti, ale vadí jim parazitování na systému, do kterého sami nalévají nemálo peněz.


Bohužel je ale v tomto absurdistánu zvykem nazvat každého, kdo nehlásá názory ve shodě s režimem a médii, rasistou a ukazovat na něj prstem, že on je ten špatný, zlý a extrémistický. Nepřekvapuje mě, že v národě, který čtyřicet let věřil ve světlé zítřky a tupě poslouchal tehdejší propagandu, nadjeme stále mnoho těch, kteří tomuto cejchování uvěří.




Evropská komise automaticky víza pro Kanadu nezavede


Toto téma jsem načrtnul výše. Po zavedení vízové povinnosti při cestách do Kanady chtělo Česko tento krok opětovat (ano “oko za oko” – i o tom je diplomacie). Máme ale smůlu: jsme členy Evropské unie a na rozhodnutí v tomto smyslu prostě nemáme nárok. Ještě jednou připomínám, že po ratifikaci Lisabonské smlouvy budeme mít nárok samostatně rozhodovat v ještě méně otázkách.


Premiér Fischer tedy pokorně nastoupil před Evropskou komisi a poníženě poprosil, zda by nás v rámci jakési solidarity podpořila. Dokonce i pytlík švestiček z vlastní zahrádky donesl. Nebylo mu to ale nic platné – Evropská komise na nějakou pidi-republiku kašle a o něčem takovém bychom mohli uvažovat leda tak v případě, že bychom byli Němci. Maximem, co pro nás tento orgán udělal, bylo politování nad současným stavem a vyjádření ve smyslu, že snad je opatření Kanady jen dočasné. Jinými slovy máme smůlu – jsme prdem Evropské unie a jako s takovými je s naší zemí zacházeno. Díky aktivitě ODS a ČSSD bude dost možná ještě hůř.




Kanadě víza neoplatíme, za nás rozhoduje Brusel, kritizuje Klaus


Nezbývá než smutně konstatovat, že prezident Václav Klaus zhodnotil situaci pragmaticky a realisticky. Bohužel – situace je taková, že za nás prostě rozhodují jiné státy. Takovou míru diktátu ze zahraničí jsme tady neměli ani v době věčného přátelství se Sovětským svazem. Ale máme, co jsme si zvolili. Vzhledem k předvolebním preferencím, kterým dominují ODS a ČSSD, patrně tento stav většině národa vyhovuje. Ukazuje to buď, že voliči nemají ani kousek národního cítění, nebo že prostě nepoužívají hlavu a na základě logiky fotbalového fanouška pořád dokola volí buď modrou, nebo oranžovou. Ve stejném duchu funguje i většina médií, která každého, kdo si dovolí postavit se na odpor, nemilosrdně ostřelují tak dlouho, dokud ho lidem neznechutí. To je ostatně i osud prezidenta republiky, kterému dnes naslouchají a pokyvují hlavou jen ti, kteří jsou schopni používat vlastní hlavu a nenechají se manipulovat médii.




Vypálená rodina z Vítkova si našla domek, potřebuje sehnat 200 tisíc


Krásnou ukázkou mentality cikánské minority je rodina z Vítkova, které před čtvrt rokem kdosi vypálil barák, v němž bydleli bez vědomí majitele a pochopitelně i bez placení jakéhokoli nájemného. Po mediální masáži, kdy se prakticky ze všech televizních stanic stala TV Roma, nakonec část obyvatel usoudila, že než aby jim peníze na půdě chytily plíseň, pošlou je této rodince. Celkem se nasbíralo skoro třičtvrtě milionu.


Třetinu této částky chtějí využít na rekonstrukci jakýchsi prostor, kde by měla bydlet část rodiny, za zbytek – tedy půl milionu – hledali zbývající členové příbytek. Nakonec našli domeček za 720 tisíc. K částce, vybrané od lidí, by tedy měli (ze svého) přidat ještě 200 tisíc. Teď je tu ale otázka, kde takovou sumu sebrat? Na sociálce jim čtvrt milionu nedají. Jít do práce? Ale prosím vás?! Nezapomeňte, o jakou rodinu se jedná. Takže hurá s tím do médií, třeba se ještě najde pár blbečků, kteří přispějí. To je přístup, že ano? Zkusil by něco podobného někdo z vás? I kdyby ano, garantuji vám jednu věc: tolik peněz byste nevybrali, protože byste nedostali tolik prostoru v médiích. Na Kocába se soustrastným výrazem také zapomeňte. Možná by měl někdo oné rodince sdělit naše malé tajemství: totiž že peníze se neshánějí, nýbrž vydělávají.


Napadá mě při té příležitosti již notně vousatý vtip:


Gádžo: “Cikáni kam jdete?”
Romové: “Do kina!”

Gádžzo: “A na co?”

Romové: “Na “Cikáni jdou do nebe.””

Gádžo: “A co takhle “cikáni jdou do prace?””

Romové: “Né, na sci-fi my nechodíme!”




Cena ropy je nejnižší za poslední dva měsíce


Levná ropa, levný dolar, ale všiml si někdo nějak nápadně levného benzínu či nafty u čerpacích stanic? Já tedy ne….




Dostal zákaz řízení kvůli alkoholu, během pár hodin se při nehodě zabil


Můžete klidně mentorovat, že o mrtvých se má mluvit jen dobře a že bychom neměli nikomu přát smrt. Ano, souhlasím. Ovšem s výjimkami, jako je právě tato: chlapíka zastavila policejní hlídka, dala mu dýchnout a zjistila, že má v krvi přes promili alkoholu. Nařídili mu tedy odstavit vozidlo a odebrali řidičský průkaz. Jen co se policisté ztratili z dohledu, dotyčný sedl za volant, následně havaroval, vyletěl z auta a zabil se. Musím konstatovat jen dobře mu tak a můžeme být rádi, že nesebral sebou někoho nevinného, jak se často stává. Kéž by “Boží mlýny” mlely pokaždé tak rychle a spravedlivě!




Politici z Východu píší Obamovi: Máme z Ruska strach


Bojíme se Ruska, vzkazují Obamovi východoevropští politici


Otevřený dopis východoevropských politiků Baracku Obamovi


Pokud jste si podobně jako já mysleli, že větší ukázku řitního alpinismu, než byla Vlasta Parkanová zpívající s Janem Vyčítalem “welkom radare” už neuvidíte, zmýlili jste se. Opravdový výkvět českého národa totiž sepsal dokument, který v mnohém snese srovnání se zvacím dopisem, jež sepsali soudruzi v roce 1968. Rozdíl je v podstatě jen ve směru, kterým byl ten který text odeslán.


Nejzelenější šašek Václav Havel, věčně podřimující Karel Schwarzenberg a největší eurohujer Alexander Vondra se zděsili sbližování Spojených států a Ruska. Co kdyby se totiž obě velmoci dohodly a my bychom rázem ztratili dnešními politiky oblíbené a hojně využívané strašidlo? Čeho by se pak přizdisráčový národ bál a jaké “bububu” by politici mohli používat k prosazování svých mocenských zájmů? Ovládání strachem je něco, co funguje nejen u nás – vždy je ale nezbytné najít něco dostatečně účinného. To by pro naše politiky byla velká rána, kdyby jim někdo sebral jejich strašáka!


Zatímco USA ohledně radaru a raketového sila aktuálně spíše váhají, čeští politici jsou snad ochotni postavit vše na státní náklady, aby se Američanům zavděčili. Co na tom, že celý systém je pro naší zemi bezpečnostním rizikem a nijak ji nechrání? Lhalo se a bude se lhát.


Dovolím si na tomto místě tvrdit, že zmínění pánové se nijak neliší od těch, kteří sem v roce 1968 pozvali vojska Varšavské smlouvy. Teď sem jiní zvou americké vojáky a výslovně vyzývají k tomu, aby se USA a Rusko nedaly dohromady. Hezky postavíme radar a ty zlé, ošklivé Rusáky budeme provokovat. Bát se nemusíme, “Amíci” nás zachrání. Co na tom, že se vykašlali na svou milovanou Gruzii, když potřebovala pomoc a zasahovali vždy jen tam, kde chtěli zvýšit mocenský vliv, nebo zajistit dodávky ropy. To na nás se určitě nevykašlou! A doufám, že tomu všichni budete pěkně věřit. Kdybych mohl, plivnul bych Havlovi, Schwarzenbergovi a především Vondrovi do tváře.


PS: pojďme si zavzpomínat jedním odstavečkem z dopisu:


“V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.”




Tři koruny z dárcovské SMS pokryjí jen náklady, tvrdí operátoři


Poslali jste někdy dárcovskou SMS? Pokud ano, tak vězte, že tři koruny si uzmul operátor. Prý to pokrývá náklady. Samozřejmě již nikde není specifikováno jaké náklady, ovšem vzhledem k tomu, jak velkému zájmu se tzv. “DMS” těší, půjde o zajímavé částky. Právě proto nikdy tyto SMSky neposílám, protože nevidím jediný důvod, proč by si z mé dobročinnosti měla cokoli strhávat firma generující zisky v řádech miliard. Zrovna při těchto povodních jsme posílali peníze přímo převodem na účet Člověka v tísni. Částka doputovala tak, jak jsme ji nastavili a ani její sebemenší část nesežral nenažraný operátor. Mohu-li vám radit, dělejte to také tak!


iDnes k tomu píše: “Podle mluvčího Vodafone Miroslava Čepického odeslali dárci přes všechny tři operátory během povodní přes 700 tisíc DMS. To znamená, že tímto způsobem se na pomoc postiženým dostalo téměř 19 milionů korun. Zároveň se ale na režii DMS spotřebovaly více než 2 miliony korun. A to je částka, která by v leckteré menší obci mohla být doopravdy znát.

Nevím, co by za dva miliony “režijních nákladů” museli operátoři s darovanými penězi provádět, aby se to dalo označit jako adekvátní taxa.

Kategorie: Týdnoviny

0 komentářů

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *