Brožové došlo, že by nemusela stíhat politiku a divadlo * Džungle na našich silnicích * Dálnice – další ukázka plýtvání * Německé buzerace * Kdo by měl být předsedou ČSSD a proč tuto stranu nebudu volit.
Brožová vzdala kandidaturu, na poslancování by neměla čas
Herečka Brožová vzdala kandidaturu
Nejen mnou kritizované nasazení herečky Kateřiny Brožové (alias “Paroubkovy tlačenky”) na kandidátku ČSSD, má zajímavé vyústění. Poté, co se skrze zvláštní zákulisní tanečky podařilo tuto dámu nominovat na jedno z předních míst, oznámila Brožová, že se kandidatury vzdává. Jako důvod uvedla, že by neměla čas na své dítě a hereckou kariéru. Došel jsem na základě toho k závěru, že Brožová má očividně hodně dlouhé vedení, když jí tyto skutečnosti došly až po několika týdnech. Každopádně míní-li ČSSD tímto způsobem pokračovat ve výběru kandidátů, obávám se, že přijde i o tu část přemýšlejících voličů, která jim ještě zbývá.
Poslanci dali obcím víc času na zákaz akcí extremistů
Poslanci odsouhlasili změnu shromažďovacího zákona, spočívající v tom, že obec, které někdo nahlásí demonstraci, nebude mít na rozhodnutí o jejím zákazu tři kalendářní, ale pracovní dny. Nechápu ale jednu věc: jak je možné, že obec může shromáždění zakázat? Listina základních práv a svobod jasně říká: “Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.” Pravda, hned v dalším bodě se píše, že: “Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.”
Právě druhá klauzule jako by popírala tu první, která má ještě rysy demokratického přístupu. Skutečnost je bohužel taková, že na veřejnou demonstraci svých názorů musíte mít povolení. Pokud se nějaký úředník rozhodne vám povolení nedat, máte prostě smůlu – demonstrace nebude. Samozřejmě existuje “pojistka” v podobě soudů, leč i když se stalo, že soud následně obcí vyslovený zákaz vyhodnotil jako bezdůvodný, není to organizátorům k ničemu, protože se tak stalo několik týdnů po termínu akce.
Jsem toho názoru, že by nemělo existovat jakékoli omezení svobodného projevu. Maximálně bych ještě souhlasil s něčím jako “ohlašovací povinností,” aby město mohlo přijmout patřičná opatření. Na akci by pak samozřejmě měli být přítomni policisté, kteří by dohlíželi na její průběh, zejména pak na případné porušování zákonů. Akce by se neměly zakazovat od stolu, ale na základě prokazatelného skutku, který se na nich odehraje – například projevu rasové nebo jiné nesnášenlivosti. Teprve pak je legitimní učinit přítrž tomuto chování.
Chodec v noci přebíhal dálnici před Prahou, zabilo ho auto
Aspirant na tzv. “Darwinovu cenu,” což je ocenění pro lidi “kteří se zasloužili o zlepšení lidského genofondu, tím, že se z něj sami odstranili skutečně stupidním způsobem.” Přebíhat v noci dálnici, to je debilita nejhrubšího zrna. Nepomíjejme fakt, že chodec nemá na dálničním tělese absolutně co dělat.
Bohužel na podobné idioty narážím skoro každý den. Minulý týden jsem se například přetahoval na kruhovém objezdu s chlápkem, který mi přes značku “Dej přednost v jízdě!” odmítal dát přednost. Skončilo to tak, že málem najel do svodidel, rozdělujících průběžný a odbočovací pruh. Neméně hloupé jednání předvedla cyklistka ve Studénce, která si počínala doslova drze přesto, že najížděla z vedlejší silnice. Ubrzdil jsem to nějakých 50 cm před ní, za což si sice vysloužila šťavnatý komentář, leč milá dáma se chovala, jako by se nechumelilo. Pro změnu tento týden jsem na ostravské Rudné měl šanci pozorovat idiota v Opelu Astra, který nejprve vymyškoval asi šest, sedm aut, aby se pak před křižovatkou na suché vozovce smykem otočil o 180 stupňů.
S tímhle přístupem to má na našich silnicích nějak vypadat! Ani se nedivím, že máme tak vysokou úmrtnost, naopak se spíše divím, že není ještě vyšší. Představa, že bychom se dostali do stavu, jaký je na německých dálnicích, kde se i přes neomezenou rychlost jezdí slušně, skoro až galantně, je v našich končinách nejspíše na hranici sci-fi. Řízení auta pro mne už pomalu přestává být radostí a stává se každodenním bojem, kdy sleduji provoz kolem sebe a snažím se předvídat, co mi který z debilů za volantem provede. Většinou se ve svých věštbách nemýlím a zatím jsem byl “vždy připraven.”
Vrátím se zpět k onomu chodci. Škoda, že patrně nebude mít na náhrobku nápis ve stylu “kdybych nebyl blbeček, neměl bych tu hrobeček.”
Lidovci i ČSSD žádají hlavu ministryně zdravotnictví
KDU-ČSL na své “kandidátce” do předčasných voleb nemám odjakživa. V případě ČSSD, ke které jsem se v minulosti hlásil, nacházím v poslední době stále více důvodů, proč právě jim nedat hlas ani náhodou. Dočasná ministryně Dana Jurásková je podle mne jednou z nejlepších ministryní v tomto resortu. V podstatě by se dalo říci, že proti ní mám jedinou výhradu a tou je obhajoba a snaha o zachování poplatků ve zdravotnictví.
Celkově vzato ale mají její návrhy a kroky opodstatnění, je zřejmá snaha řešit probíhající krizi a především je evidentní, že se jedná o člověka z oboru, který má přehled o tom, kde jsou mezery, jež je potřeba zacelit.
Přesto se ČSSD při každé příležitosti nechává slyšet, že bude požadovat odvolání této dámy z funkce. Krom svého kladného hodnocení si myslím, že nad podobnými nápady by “oranžoví” neměli ani přemýšlet z důvodu, že jde o dočasnou vládu a té by měl být ponechán klid na to, aby dovedla zemi k předčasným volbám. Řešit personální otázku v případě, kdy vláda bude řídit zemi ještě nějaké čtyři měsíce, je prostě zbytečné.
Nevím, oč ČSSD jde – zda o snahu se zviditelnit, nebo jestli to myslí vážně. Každopádně s podobnými nápady zásadně nesouhlasím a vidím je jako kontraproduktivní nejen pro resort, ale pro celou zemi.
Dálniční viněty přenosné nebudou
Nejprve nám poslanci slibovali, že zavedení tzv. “elektronických dálničních známek” přinese řidičům nepopiratelnou výhodu: totiž přenositelnost. Pokud, například jako já, někdo jezdí po dálnici jednou za čas, vyplatilo by se koupit jen jednu vinětu do rodiny, kterou by používal jen ten, kdo právě hodlá po dálnici jet. Dává to smysl: je přeci rozdíl, když někdo jezdí po dálnici každý den a opotřebovává ji tak násobně více, než jiný, který jede třeba čtyřikrát do roka. Přesto oba v současnosti platí stejných 1000 Kč.
Nebylo by to ale naše ministerstvo dopravy, kdyby nechalo uvést v život něco, co by bylo pro řidiče výhodné, takže se velmi záhy po schválení tohoto způsobu zpoplatnění objevila zpráva, že viněty proti původnímu plánu přenosné nebudou. Prý by se tak snížily očekávané příjmy. Ve středu jsem se tu zamýšlel nad tím, kam se poděly peníze z dálničních známek a elektronického mýtného, když stát pozastavuje prakticky všechny dopravní stavby a nejsou peníze ani na základní údržbu a opravy silnic. Přesto chce nyní investovat do systému, jehož uvedení v život bude minimálně padesátkrát dražší, než ten stávající s “nalepovacími” známkami. Asi nikoho nepřekvapí, že na plánovaných 1,5 miliardách, jež tato legrace má stát, bude participovat nechvalně proslulá společnost KAPSCH. Kdopak tam má prsty?
Maďarští extremisté v europarlamentu požádají o zrušení Benešových dekretů
Václav Klaus se jistě musel usmívat svým typickým úsměvem, když se doslechl o požadavcích maďarských extremistů, jež chtějí prosazovat v europarlamentu. Když jsme byli samostatným státem, byly Benešovy dekrety nedotknutelnou součástí naší legislativy. To platilo i ve chvíli, kdy jsme vstoupili do Evropské unie. Díky Lisabonské smlouvě nás poslanci ODS a ČSSD zavlekli do situace, kdy o mnoha legislativních věcech bude rozhodovat europarlament a navíc ani nebude potřebovat k prosazení absolutní shodu. Můžeme se tak těšit na zajímavé věci, které by mohly vyvrcholit zrušením Benešových dekretů. Co dodat? Němci budou mít zcela jistě obrovskou radost. My, obyvatelé kdysi suverénního státu, můžeme leda tak skřípat zuby a dívat se na to, jak se “někde na západě” rozhoduje o nás bez nás.
Nezbývá, než doufat, že se Václavu Klausovi podaří zpochybnit Lisabonskou smlouvu u Ústavního soudu a dosáhnout tak zrušení její ratifikace parlamentními a senátními řitními alpinisty. Pokud se to nepodaří, mohli bychom pány Paroubka a Topolánka postavit na hranice s chlebem a solí, aby vítali vracející se Sudeťáky.
Britové varují před stavbou brdského radaru
Nejen u nás na ZaRohem zachováváme, na rozdíl od Vlasty Parkanové, Jana Vyčítala a dalších “amerických vlezdoprdelistů,” zdravý rozum v otázce amerického radaru. Aktuálně se proti plánům na jeho vybudování postavili britští poslanci, kteří kromě jiného kritizují, že by toto zařízení nebylo ziskem pro evropskou společnost. Kromě čistě technických aspektů, ze kterých je jasné, že by radar nechránil naše území a nejspíš ani západní Evropu, je tu ještě další věc: radar oprávněně dráždí Rusko. Vůbec se nedivím, že východní velmoc vidí stavbu takového zařízení jako ohrožení vlastních zájmů. Jsem přesvědčen o tom, že v rámci zachování dobrých vztahů na evropském kontinentu není dobré provozovat na území EU zařízení, jež je zřejmě namířeno i proti Rusku.
Poslanci přicházejí s podstatně zajímavějším a smírnějším řešení: podobné zařízení by mělo vzniknout ve spolupráci USA, NATO (připomínám, že zapojení radaru do systému NATO je pravicovými médii jen často používanou lží) a Ruska.
Kontroly českých řidičů v Německu
Postup německých policistů, kteří v příhraničních oblastech doslova buzerují české řidiče, se dostal až na ministerstvo vnitra. To slíbilo “odvetné akce.” Já se ale ptám: je podobné jednání v souladu s principy evropského společenství? Domnívám se, že není. Přesto si ale Němci podobné chování dovolují s arogancí a povýšeností sobě vlastní.
Sám jsem zažil sice mírnější, ale přesto podobnou akci na německo-švýcarských hranicích. Ačkoli se jedná o schengenský prostor, kde by členové EU neměli být buzerováni, stál na bývalé hranici celník. Auta s německými registračními značky pouštěl bez problémů laxním odmávnutím, ale jakmile spatřil naše vozidlo, doslova se mu rozsvítily oči. Naprosto suverénně, zcela bez jakéhokoli dotazu, zda mu rozumíme, nařídil odstavení auta a vyžádal si pasy. Domohl jsem se alespoň toho, že se mnou bude komunikovat anglicky, leč jeho angličtina byla natolik špatná, že neovládal ani základní slovíčka, jako je “driving licence.” Přeci se Němec, obyvatel někdejšího státu, který dokázal zdecimovat celou Evropu, nebude učit mezinárodně používaný jazyk.
Po asi desetiminutovém studování pasů, během kterého jsme měli možnost pozorovat jeho neschopnost práce s počítačem, přišel s tím, že chce otevřít kufr. Nejprve pootevřel můj batoh, kde mohl vidět maximálně tak pantofle a spodní prádlo, následně mě požádal, ať otevřu manželčin kufr. Dalších deset minut čekání, načež přiklusal s požadavkem na řidičský průkaz. Ten vyžadoval slovy “You can drive,” doplněnými náznaky, jako by držel volant. Logicky jsem mu odpověděl “Yes, I can,” leč Němec nepolevoval a začal ve vzduchu kreslit obdélník. Mé udivené “You mean driving license?” absolutně nepochopil. Takhle nás tam péroval asi dvacet, třicet minut, než nás s “Danke” pustil dál.
Možná by měl někdo Němcům vysvětlit, že už nejsou oním “vysněným západem,” kam by od nás chtěl někdo utíkat a že jejich “namátkové kontroly” nejsou ničím jiným, než obyčejnou buzerací, která naprosto popírá Schengenskou dohodu. Jenže očekávat, že se Evropská unie zastane malé zemičky s deseti miliony obyvatel, je naivní. EU je tady proto, aby prosazovala zájmy velkých zemí. Pro nic jiného neexistuje.
ČSA zrušily pravidelný let do New Yorku. Došla jim letadla
ČSA nemají letadla. Zrušily pravidelný let do New Yorku
ČSA zrušily v neděli pravidelný let do New Yorku
Nikdy jsem nechápal, jak je možné, že letecká společnost typu a velikosti ČSA končí v červených číslech. Vždy jsem to přisuzoval špatnému managementu a byl jsem přesvědčen, že pod dobrým vedením musí taková firma slušně vydělávat. Ostatně kdyby tomu tak nebylo, neucházely by se o odkup ČSA takové společnosti, jako je KLM, Air France, nebo Aeroflot.
O tom, jak funguje vedení ČSA, jsme se mohli přesvědčit v praxi minulý týden. Začalo to na letišti v Mošnově, odkud měli odletět cestující charterového letu na dovolenou do Turecka. Airbus A310 ale nebyl schopen letu, takže milí turisté strávili pěkný víkend na ostravském letišti, případně v okolních hotelích. Média sice závěr celé události prezentovala tak, že se jejich letadlo nakonec podařilo opravit, leč následující dění ukázalo, že pravda je někde jinde: ti, kteří dlouhé čekání vydrželi, nakonec odletěli jiným Airbusem téhož typu. Už fakt, že ČSA nebyla schopná dát letadlo do pořádku v rámci 24 hodin, ukazuje mnohé o uzavřených servisních smlouvách s dodavatelem letadel.
Oním “opraveným strojem” bylo nakonec letadlo, jež ČSA používá na lety pravidelné linky Praha-New York. Tím ale došlo k zajímavé situaci: aerolinky tak neměly čím letět do New Yorku a celý let zrušily. Ptáte se, zda má ČSA tak málo letadel? Nikoli – vlastní ještě jeden stroj tohoto typu, který ale čeká na prodej. Je podle vás v pořádku, že největší česká letecká společnost má letadla tak akorát na naplánované lety a nemá v záloze žádnou náhradu? Je normální, že za tohoto stavu prodává jediný stroj, který by bylo možné použít právě na zálohu pro případ podobných událostí?
Co si asi po ČSA pomyslí zákazníci, když jedna skupina čekala na odlet 24 hodin a druhá skupina neodletěla vůbec? Jako by toto bylo managementu jedno – hlavně, že budou mít peníze z jednoho prodaného stroje. Takhle ale podnikat v sektoru, kde je jedním z kritérií úspěchu spokojenost klientů, opravdu nelze! Alespoň pro mne jsou proběhlé události vysvětlením, proč firma s potenciálem prosperovat končí v mínusech.
Konečně jsem v hnízdě pravicových iDnesáckých blogů našel také jeden, který píše člověk s podobným politickým smýšlením. Autor – pan Pavel Přeučil – je ale zjevně jedním z přemýšlivých voličů ČSSD a sám předestírá, že je voličem bývalým. Jako jednu z chyb “oranžových” vidí Jiřího Paroubka v čele strany. V mnoha pohledech se s ním ztotožňuji, ostatně i já sám jsem zde opakovaně vyjadřoval mnohá negativní hodnocení předsedy ČSSD. Zejména poslední, skoro až diktátorská snaha o prosazení Kateřiny Brožové na kandidátku, byla pro mne ukázkou, že Paroubek není dobrým předsedou. Ostatně o tom jsem přesvědčen i z mnoha dalších důvodů.
Otázkou je, kdo by měl ČSSD vést. Nesouhlasím s názorem pana Přeučila, že by to mohl být Bohumil Sobotka, který by prý mohl získat hlasy mladých voličů. Samozřejmě zaměření na mladé lidi není špatný nápad a ČSSD má mnohé rezervy v tom, jak je oslovuje. V Sobotkovi ale nevidím vůdčí osobnost a v mém pohledu tomuto člověku chybí jakékoli charisma. Navíc jde o někoho, kdo se prakticky nikdy nesetkal s realitou “obyčejných lidí,” protože se dosud pohyboval jen v politických kruzích.
Navrhovat na předsedu strany Davida Ratha nebudu, ač bych si ho tam osobně uměl představit. Leží totiž v žaludku nejen pravičákům (což je moc dobře), ale také mnoha sympatizantům ČSSD. Osobně jsem z mnoha důvodů přesvědčen o tom, že vhodným předsedou by byl Lubomír Zaorálek. Myslím si to proto, že je inteligentní, umí vystupovat a jasně formuluje své názory. Umí také mluvit tak, že ho pochopí “normální volič,” aniž by se ale snižoval k “traktoristicko-buldozerovskému” stylu Jiřího Paroubka. Pokud by ČSSD nevyhrála předčasné volby – přes své zřejmé šance z průzkumů a díky pochybením, za nimiž mnohdy stojí právě předseda strany – jsem přesvědčen o tom, že by Jiří Paroubek měl uvolnit svou funkci. Co tak ale pozoruji jeho sebereflexi, která se v mnohém podobá Mirkovi Topolánkovi, na nového předsedu se asi těšit nemůžeme.
Nikdy jsem nechtěl maturitu bez češtiny…
Média předminulý týden informovala o tom, že ČSSD by ráda prosadila maturitu bez češtiny. Jiří Havel, europoslanec za tuto stranu, ale ukazuje, nakolik se médiím dá věřit – v podobném duchu se prý nevyjádřil. Jeho skutečný postoj k této otázce si můžete přečíst na osobním blogu.
ČSSD chystá 38procentní daň pro roční příjmy nad 1,2 milionu korun
Paroubkův útok na bohaté začal. ČSSD odkryla daňové plány
Soc. dem. chce zvýšit daně, 38 procent z příjmu nad 100 tisíc
Tady máte jeden z důvodů, proč nebudu volit ČSSD. Vadí mi totiž politika, založená na jedné z typických českých vlastností: závistivosti. Právě v tomto duchu se nesou návrhy na zavedení progresivní daně, podle kterých by lidé s příjmy nad 100 tisíc Kč měsíčně měli odvádět do státní pokladny 38% z příjmů. Kdyby ČSSD toto opatření měla tiše v některé ze svých “oranžových knih,” pochopil bych to (ač by to nic neměnilo na mém nesouhlasu), ale skutečnost, že ho prezentuje takřka halasně, mě skoro až děsí. Jako by ČSSD chtěla zahrát na tu správnou strunu (s odpuštěním) jednoduchým lidem, kterým sděluje “zvolte nás a my se postaráme o to, aby ty bohaté svině nebyly tak bohaté!” Prostě začal hon na “horních 250 tisíc” (tolika lidí by se měla nejvyšší sazba daně z příjmu týkat).
Ne, ne, pane Sobotko, na tohle podle mého názoru tu inteligentnější část vašich voličů neutáhnete! Postavit ekonomiku na tom, že budeme obírat úspěšné (obecně se dá říci, že vyšší plat = vyšší schopnosti, samozřejmě ne ale vždy), zatímco “chudé” necháme být, nelze. Nevidím ani elementární náznak jakékoli spravedlnosti – vždyť i při fixní sazbě daně ten “bohatší” zaplatí v absolutních číslech vyšší částku, než “chudý,” tak proč to takhle eskalovat?
Další mé názory a důvody, proč ČSSD nechci volit jen stručně:
- Daň “pro bohaté” v navrhované výši 38%, to už není daň, ale obyčejná zlodějina a lumpárna (nyní je daň 15%, reálně 23%).
- Společné zdanění manželů – nechápu moc proč by to mělo být výhodné. Stávající systém není špatný a manžele, kde jeden vydělává a druhý například ne, zohledňuje.
- Zrušení superhrubé mzdy je jen způsob, jak před zaměstnanci schovat reálné náklady za jejich práci. Návrat k předchozímu systému neznamená nic jiného, než snahu o to, aby se zaměstnanec snadno a rychle pouhým přečtením výplatní pásky nedozvěděl, kolik vlastně státu odvádí on a jeho zaměstnavatel. Když je totiž vidět, že ona suma není malá, těžko se pak věří tvrzením, že stát nemá peníze.
- Zavedení dědické daně – tady vůbec nechápu, jakým právem si stát dovoluje ukrajovat peníze z transakcí, jako je dar, dědictví, nebo vlastnictví nemovitosti. Poslední zmíněné vnímám jako jistou formu výpalného, lišícího se od mafie jen tím, že má podporu státu. Navíc: když něco koupím, zaplatím z toho státu spotřební daň. Když to pak někomu daruji, nebo odkážu, nevidím jediný důvod, proč by to měl danit znovu. Nemluvilo se snad při předcházejících volbách o zabránění několikanásobnému zdanění?
Jak vidíte, důvodů, proč nevolit ČSSD, mám poměrně dost. Jistě by se našly i další – ostatně kdo sleduje Týdnoviny pravidelně, mnohé z nich si již mohl přečíst. Faktem je, že navrhovaná opatření nijak nepomohou ekonomice a to je věc v době krize zásadní.
Jsem velice zvědav, s jakým ekonomickým plánem přijde Vlastimil Tlustý z Libertas.cz. Doufám, že nezklame a jeho pohled bude výrazně jinak orientovaný.
0 komentářů