Jak hluboko do řitního otvoru Evropské unie zasunou poslanci a vláda hlavu českého lva?
Nelegálně stahující uživatelé v EU mohou být odpojeni od internetu
EU by ráda od internetu odstřihávala i piráty z Česka
Zatímco média nikdy neopomenou podotknout, že v komunistické Číně vládne cenzura Internetu, o plánech EU v tomto směru informují jen stroze. Evropská unie totiž chystá celou řadu opatření – například odpojování uživatelů, jež nějaká společnost typu OSA nabonzuje. To je ale jen třešnička na pořádně shnilém dortu. Podstatně méně bývá zmiňována pravá nefalšovaná cenzura, schovávaná za fráze typu “ochrana před škodlivými/extrémistickými stránkami,” což ale samo o sobě zavání pořádnou porcí totality. Kdo a na základě čeho bude rozhodovat o tom, co ještě je a co už není “škodlivé?” Jsou obyvatelé EU nesvéprávní, aby jim “nadstát” musel určovat, co je pro ně vhodné sledovat? Zajímavé je také operování s obratem “právo přístupu na Internet.” To zní skoro jako “výjezdová doložka” (právo vyjet za hranice státu). Jsem přeci zákazníkem nějaké firmy, které každý měsíc platím za přístup na Internet několik stokorun, tak jaképak “právo?” Bude snad EU definovat i “právo na konzumaci rohlíků,” ze kterého vyplyne, že i když si rohlík koupíte, nemusí být samozřejmostí, že jej budete moci sníst?
Krásnou ukázkou toho, kam směřuje demokracie v EU, je soudružka Christine Albanelová z Francie, která dokonce pronesla, že “Brouzdání po internetu nemůže být považováno za základní lidské právo.” Někdy mám chuť Francouze i s jejich šaškem Sarkozym, hrou na evropské leadery, věčnými stávkami a přistěhovaleckými nepokoji poslat do… …Číny.
Co se týká stahování materiálů, označených jako “nelegálních”: v současné úpravě naší legislativy toto trestné není, což se IFPI a jí podobným organizacím, žijícím z výpalného, pochopitelně moc nelíbí. Přitom platíme “autorský poplatek” v každém zakoupeném CD, DVD, USB-flashce, což měla být jakási kompenzace za to, že si na ono médium uživatel uloží autorsky chráněný obsah. Funguje tu systém “padni, komu padni,” takže i když si vypálíte video nebo fotky z vaší dovolené, poplatek platíte stejně, jako když si povedete videotéku s filmy z torrentů. Předpokládám tedy, že když si takto uživatel fakticky předplácí možnost uložení autorsky chráněného obsahu, může takový obsah i získávat.
Unijní návrh má fungovat tak, že když uživatel bude třikrát “přistižen” při stahování nelegálního materiálu, bude následně odpojen. Otázkou je, jak bude probíhat ono “přistihování při činu.” Založí snad IFPI nějaký veselý web typu “stáhnětě si u nás Pána prstenů” a následně požádá o blokaci všech IP adres, jež si stáhnout více, než dva díly? Nebo to bude ještě jednodušší? Stačilo by, kdyby poskytovatelé připojení museli dát k dispozici LOGy se záznamy o tom, po kterých stránkách uživatel surfoval a jaké soubory přenesl. Ty je (samozřejmě zdůvodněno bojem proti terorismu) povinen ukládat a archivovat půl roku nazad. Pak by stačil nějaký jednoduchý filtr a seznam “nežádoucích” by byl dílem okamžiku.
Tohle má být ono “společenství demokratických států?” Ne, tohle je čínská totalita v podání EU! Nejsmutnější na tom je, že celý nápad vydatně podpořila Česká republika, toho času předsedající Evropské unii. Ještě aby ne – naši “europolitici” jsou správní řitní alpinisté, neváhající podílet se ani na zcela zjevném zavádění totality. Teď už čekám jen na to, až k nám po vzoru vlády z roku 1968 pozvou západní armády k nastolení pořádku….
PS: Zatímco naši zákonodárci ochotně vlezou do pozadí francouzskému prezidentovi, v Europarlamentu očividně ještě existují ti, kteří si zachovávají vlastní názor a pohled. Díky tomu europoslanci odmítli odpojování uživatelů internetu.
Vězení se mají polidštit: internet, kaple, vyšší platy
Další výsměch všem slušným občanům této země. Chudáci pachatelé trestných činů se prý nemají dobře, tak se stát postará o to, aby se měli lépe. Dodnes si vzpomínám na vzpoury vězňů krátce po revoluci. Noviny tehdy přinášely rozsáhlé reportáže o tom, co trestanci zapálili, nebo vyhodili z oken. Mne tehdy zaujalo, že vyhazovali i kiwi a ve školní práci jsem se pozastavil nad tím, zda není podivné, že coby dítě jsem v nemocnici viděl maximálně tak jablko, kdežto odsouzenci nejen, že mají exotické ovoce, plné vitamínů, ale ještě ho vyhazují. Většina třídy se mnou tehdy souhlasila, jen jeden pisklavým hláskem vřeštěl “Karel je komunista!!” Pisklavý hlásek se později vysvětlil, když si dotyčný chlapec přivedl na sraz po deseti letech od základní školy přítele. Proč bych ale měl být komunista jen proto, že kritizuji nadstandardní podmínky ve věznicích, to jsem se nikdy nedozvěděl.
Jako dítě (tj. za socialismu) jsem měl pocit, že vězení jsou instituce, kam lidé chodí za trest, když provedou něco, co se nesmí. Očekával jsem tedy velice spartánské podmínky a prostředí, jehož jediným smyslem bylo uzavření problémových osob mezi čtyři stěny. Zejména po revoluci začaly prosakovat zprávy o tom, že to není tak špatné, jak si mnozí mysleli. Vězni například telefonovali, řídili mobilem své firmy, ovlivňovali svědky, někteří dokonce mohli chodit na vycházky mimo objekt a měli nárok na “dámské návštěvy.” Rozdíl mezi životem slušného občana a vězně byl čím dál tím menší a v současné době bych si dovolil tvrdit, že spočívá pouze v tom, že občan musí na ten samý standard, jaký má vězeň, pracovat. Vězni pracovat nemusí a náš stát se ochotně postará o to, aby měli veškerý komfort. Máme tu přeci nějaká ta “lidská práva” a co na tom, že mnozí vrazi, násilníci a úchylové před svým uvězněním na “lidská práva” svých obětí a jejich příbuzných leckdy z výšky kašlali?
Studenti managementu založili hospodu, ta zbankrotovala
Tento článek mě neskutečně pobavil a současně s tím mi potvrdil má tvrzení, že vysoká škola sama o sobě není (očividně nejen v Česku) garantem vůbec ničeho. Dobrým novinářem se prostě nestanete studiem žurnalistiky, stejně jako z vás vysoká neudělá dobrého manažera. Přesto je takřka českou národní tradicí chlubit se tituly a ze druhé strany těmto titulům dávat váhu. Sám jsem poznal několik vysokoškoláků, u kterých jsem jen kroutil hlavou, jak “něco tak blbého mohlo udělat VŠ.” Na druhou stranu znám lidi, kteří se vypracovali, ač měli třebas “jen” průmyslovku a nyní jsou na klíčových pozicích, protože jsou prostě “odborníky z praxe.” Ostatně nemusím chodit daleko – když jsme v předchozím zaměstnání hledali administrátora sítě, přišel na pohovor vysokoškolák, který sice dokázal odvykládat teoretickou část protokolu TCP/IP, ale když jsme po něm chtěli nastavit Windows tak, aby fungovaly v síti, dotyčný prostě nevěděl. Nakonec jsme to místo obsadili člověkem z průmyslovky s pětiletou praxí v oboru.
Rád bych viděl udivené tváře studentů managementu, kterým ve Švýcarsku umožnili ochutnat rozdíl mezi teorií a praxí. Studenti dostali za úkol vést hospodu a skončilo to fiaskem – podnik dosáhl ztráty 100 000 eur a skončil v konkurzu. Pozitivem je alespoň fakt, že nejen u nás jsou vysoké školy v praxi mnohdy zcela k ničemu.
Čeští extremisté vyrostli a země jim fandí, varuje vládní zpráva
Toto téma podle mne výstižně analyzoval Luděk Prokop v úterním článku Stát a rasismus. Dovolím si zde, coby komentář, navázat jednou z mých reakcí z diskuze pod zmíněným článkem.
Dnes musíme neustále sledovat všelijaké pardonování. Když se někdo (primátorka Řápková např.) rozhodne s Cikány jednat, jako s každým jiným člověkem, který dluží peníze, hned vznikne ohromné haló, přijede ministr Kocáb, všichni je brání a odsuzují vymahače. Jako by bylo normální neplatit dluhy?! Pak si to srovnám se svou situací, kdy jsem dlužil za leasing, přijel vymahač a zabavil mi auto. Nikde jsem hlasitě nevykřikoval, protože jsem věděl, že to byla moje chyba, nepřijely za mnou ani kamery, ani nějaký pan ministr, bojující za má práva, protože já ani žádného takového ministra nemám.
Toto je jen jedna z mnoha ukázek nespravedlnosti, kterou stát zakládá na barvě pleti, resp. etniku. Nemůže se pak divit, že se lidé staví proti, protože nespravedlnost vnímá asi každý. Pak se hledají cesty, jak se vzpříčit a nahlas říci “a dost, pánové!”
Jenže jak to říci? ČSSD i ODS mají shodnou cikánskou politiku ve stylu “pomáhat a chránit.” Když s tím nesouhlasíme, moc na výběr nemáme – tedy kromě stran, které média označují jako “krajní” či “extrémistické.” Přitom většině sympatizantů nejde o to, aby odsud byl kdokoli vyhnán, nebo aby s někým bylo zacházeno v rozporu s lidskými právy a slušností, ale jde jim jen o to, aby bylo se všemi občany nakládáno stejně, bez všelijakých pardonů.
Deficit roste. Už teď je vyšší, než měl být koncem roku
Vím, že je krize, nicméně už při loňském sestavování rozpočtu levice doslova řvala, že ten rozpočet je přehnaně optimistický a že absolutně neodráží v tu chvíli teprve nastupující krizi. ODS ale postupovala svým klasickým stylem “my jsme ti, co vědí všechno nejlíp a kdo to nevidí, je hlupák, který nepochopil…” Rozpočet byl tedy nakonec schválen a hle – už po čtvrt roce se ukazuje, že je od základu špatný! Jako by to ta levice neříkala, že? Jenže uznat chybu, to je další věc, kterou nejen politici ODS prostě neumí. Takže máme za tři měsíce státní dluh vyšší o 55 miliard, což je polovina toho, co se za celý rok loni povedlo Topolánkovi a předloni Paroubkovi. Přesto ale koluje mediální rádoby-dogma, že ČSSD je tou stranou, která nás zadlužuje a ODS tou “Onou jeDinou Správnou stranou,” která to umí jinak. Nechápu, jak mohl ministr financí Kalousek dostat nějaké ocenění, když se jím navržený rozpočet zcela bez diskuzí nejvíce odchyluje od reality. Rozpočet, schválený vládou Mirka Topolánka, je od základu špatný – to není tvrzení, to jsou fakta. Byl špatný stejně, jako celá slavná vláda ODS. Jen už bychom se měli konečně probudit a nenechat si lhát o tom, kdo tady zadlužuje stát, protože to bude právě ODS, která se stane absolutním rekordmanem v celé historii existence samostatné České republiky.
Radek Hulán je nesporně jednou z ikon českého internetového života. Jeho články lidé chodí číst buď proto, aby se pousmáli nad jeho provokativní hrou, nebo aby mu pěkně zanadávali v diskuzích pod jeho články (ostatně nepopírám, že se občas tímto stylem inspiruji 😉 ). Z mého pohledu se jedná o nesporně inteligentního člověka, který si “kopání do mas” vybral jako svou marketingovou strategii, což, jak se ukazuje, přineslo své ovoce. Jinak ale, soudě alespoň z videa s rozhovorem pro server 30 minut, je Radek celkem pohodový týpek s libůstkou pro produkty firmy Microsoft a žijící v přesvědčení o své pravdě (což v žádném případě nemíním jako kritiku).
Zvolená rétorika samozřejmě přitáhla internetové křiklouny, takže Hulán poměrně záhy přistoupil na to, co jsme u nás zavedli minulý týden – totiž moderování diskuzí. Pravda, v rADově případě může čtenář získat pocit, že schválením projdou jen příspěvky souhlasící, pochvalné a pochlebující :). Co je nesporné, je skutečnost, že Hulánův blog ukázal celé spektrum internetových diskutérů, včetně těch, kteří si na myego.cz chodili zvyšovat vlastní ego útoky a pokřikováním (my jsme měli zatím jen jeden výraznější exemplář tohoto typu). Hulán tak získal celkem rozsáhlé zkušenosti s českou internetovou komunitou, které shrnul právě ve článku o webu 3.0, jež by podle jeho představ měl být “jen na pozvánky.”
Při čtení je samozřejmě nutné “odečítat” klasické autorovy výpady, které jsou spíše folklórem a potravou pro rozvášněné davy, nepochopitelně se vracející přes omezení diskuzí, jako bumerang, aby si užily svou pravidelnou dávku emocí :-P. Pokud toto odfiltrujete, najdete ve článku mnoho pravdy a poznatků, na které majitel jednoho z nejnavštěvovanějších webzinů narazil.
Dovolím si ocitovat jednu – sice typicky “hulánovsky” kontroverzní – větu: “Přínosem je kontrolované elitářství, kdy je spodina zcela odříznuta od možnosti pořvávat, komentovat, ovlivňovat dění. Ze spodiny nemůže nikdy vzejít nic dobrého, průměr hromady nul pičmulínků je zase jenom nula.”
Nechci samozřejmě sortovat čtenáře tohoto blogu, neboť v diskuzích se projevuje jen mizivé procento (nebo spíše desetiny procent) z nich, nicméně je pravdou, že i tady jsme zavedli jakési rozdělení na “elity” (tj. ty, kteří mohou přispívat, aniž bychom jejich komentáře schvalovali), “střed” (jejich příspěvky schvalujeme) a “spodinu” (tj. ty, kterým systém rovnou odmítne převzít příspěvek ke schválení). Jsem přesvědčen (a dosavadní průběh diskuzí po zavedení opatření mi to potvrzuje) o tom, že toto je cesta, jak udržet nějakou úroveň média a kulturu v diskuzích. Očividně v tomto přesvědčení nejsem sám :).
Poplatky a šetření v oblasti léků: Lhali nám
Věřili jste ministryni na vozíku, která během svého působení neudělala pro kolegy-vozíčkáře vůbec, ale vůbec nic? Ano, mluvím tu o ministryni zdravotnictví Filipiové. Ta do svých prvních Otázek Václava Moravce dorazila vybavená jen jakýmsi výstřižkem z novin, kde se tvrdilo, že zavedení poplatků umožnilo léčit těžce nemocné pacienty. Nic jiného tato dáma neměla a především jí chyběla jakákoli konkrétní čísla, nebo argumenty. Davidu Rathovi rozhodně nebyla důstojným oponentem a ten ji nerozmetal jen díky tomu, že byla nová, a že to byla žena, do které se rozhodně nedá tak snadno “šít,” jako do arogantního holohlavce. Jak to ale je ve skutečnosti s tím, zda se vůbec něco za ušetřené peníze udělalo, rozebírá odkazovaný článek. Pokud ho nechcete číst celý, stačí vám závěr nadpisu: lhali nám.
Topolánková si bude muset zvyknout na život bez řidiče
Ač paní Topolánková s premiérem již nějaký ten pátek nežije, vozila si své pozadí policejními vozy s ostrahou, skoro jako soudruzi z ÚV KSČ v 613kách. Důvodem podle ochranné služby prý bylo, že “premiérovu ženu obtěžují lidé na ulici otázkami.” Vidíte to, chudák paní! Tak si tak říkám, jestli bych také neměl nárok na auto s řidičem, protože mě v zaměstnání uživatelé obtěžují všelijakými dotazy. Každopádně bude dobře, až nás tato “elita národa” v čele s pánem, který dokázal tak maximálně nasadit na hlavu hučku a vzít do ruky valašku, definitivně opustí. Pak si paní Pavla bude muset zvykat na život normálního člověka. Patrně to pro ni bude velký šok. No, snad to nějak přežije! Tipuji, že v další fázi se rozhodne pro kandidaturu do Europarlamentu, aby se nemusela vzdát navyklého komfortu.
Cohn-Bendit: Klaus by před hlasováním o Lisabonu mohl podplatit senátory
Cohn-Bendit: Klaus je schopen kvůli Lisabonu zkorumpovat senátory
Poslance Evropského parlamentu Cohna-Bendita jsem v prosinci tituloval slovem “eurohulvát.” To bylo poté, co přijel do České republiky a s prezidentem naší země jednal tak arogantně a povýšeně, jako by mu to tady patřilo. Už tehdy jsem říkal, že pokud bude naše integrace do EU pokračovat – například přijetím Lisabonské smlouvy – bude ještě hůř, protože podobní “poslanci,” považující se za jakousi “šlechtu,” budou mít skrze své velké země větší práva.
Pět měsíců po oné politováníhodné návštěvě musím konstatovat, že Cohn-Bendit není jen hulvátem, ale i “euroidiotem.” Nepřekvapuje mě jediná věc – totiž že dotyčný je členem evropských Zelených, což je samo o sobě dostatečně výmluvné a naznačuje, co můžeme čekat (Ano, silou, Katěnko, silou!). Čím se tento člověk zasloužil o to, že ve svém hodnocení sklouzávám na hranici urážky? Nechal se slyšet, že by prezident Klaus mohl podplatit některé senátory, aby hlasovali proti Lisabonu. Toto už je opravdu do nebe volající drzost! Kdyby měl nějaké důkazy, prosím, rád se s nimi seznámím. Bez důkazů se ale jedná o lživé tvrzení, dotýkající se hlavy našeho suverénního státu. Uráží nejen našeho prezidenta, ale i mne osobně, neboť Václav Klaus je pro mne v tomto volebním obdobím prezidentem, hájícím i mé zájmy. Náš prezident vždy jednal slušně, korektně a diplomaticky. Není tedy důvod, aby ho kritizoval nějaký bruselský příživník, který si myslí, že je nejchytřejší ze všech jen proto, že je ze západu.
Rétorika Cohna-Bendita mi silně připomíná Mirka Topolánka. Škoda, že se tehdy místo Klause nesetkal s ním. Věřím, že by si oba pánové pěkně rozuměli a předešlo by se tak takřka mezinárodní ostudě. Na závěr svého setkání by si vzájemně mohli ukázat vztyčené prostředníčky s tím, že jsou přeci jedničky.
Skupina senátorů ODS chce předat Lisabon k Ústavnímu soudu
Senát schválil Lisabon, Klaus ale zatím nepodepíše
Konečně jsme se dočkali a vstrčili prostřednictvím senátorů hlavu českého lva do řitního otvoru západních velkých států. Merkelová a Sarkozy nás chválí – aby také ne, když jejich země budou mít již brzy v Evropské unii výrazně větší slovo. Najít blbečka, co se dobrovolně zřekne svých práv ve prospěch většího a silnějšího, to se může podařit skutečně jen u nás…. My jsme jich našli hned několik desítek.
Děkuji našim poslancům a senátorům jak z ODS, tak i z ČSSD za to, že mi dali zakusit pocit, jaký občané této země zažívali po podepsání mnichovské dohody, nebo při vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území. Teď už vím, jak se cítí člověk, o jehož státě a jeho suverenitě rozhodli jiní, údajně povolanější. Konečně jsem v praxi prožil “o nás bez nás.” Mám trpký pocit zrady a to i díky tomu, že pro přijetí hlasovali poslanci ČSSD.
Přijetí Lisabonu alespoň ukazuje, jak mimo byl Cohn-Bendit se svým obviněním prezidenta Klause. Očekávat od tohoto lidského odpadu omluvu asi hlava naší země nemůže, protože ten “nadčlověk z Bruselu” zcela jistě není schopen přiznat, že se hluboce mýlil.
Pro mne osobně jsou ti, kdož pro Lisabon zvedli ruku, vlastizrádci a Cohn-Bendit je ukázkou toho, do jakého zadku jsme to vlastně díky nim vlezli.
Dovolím si jako komentář požít fragmenty ze středečního projevu senátora Jiřího Pospíšila (ODS):
“…se tímto zákonem legitimizuje porušení Ústavy v tom smyslu, že při použitém mechanismu Lisabonské smlouvy je prezident zcela zbaven své ústavní úlohy v procesu projednávání zahraničních smluv a zastupování České republiky v zahraničí. A to i z mezinárodních organizací srdci některých tak blízkých, že už říkají, že to ani zahraničí není.
… K řadě argumentů, které přinesl premiér o tom, jak je Lisabonská smlouva špatná, přidám další. Na rozdíl od něj však v závěru nedojdu ke kurióznímu závěru, že špatná smlouva se má schválit a setrvám na běžnějším a obyčejnějším závěru, že špatná smlouva se má odmítnout.
Premiér také mluvil o podřízení se. Ano, podřízení se je základem toho, o čem chci mluvit. Tato smlouva totiž buduje hierarchickou společnost souhlasu, společnost, kde jediný přijatelný názor je říkat ANO, kde ti, kteří řeknou NE, už byli předem označeni v několika projevech zde takovou spoustou nálepek a takových podezření, že jsou to nejspíše nějací spiklenci.
Jednáme o smlouvě, která by podle platných pravidel byla už smlouvou zamítnutou. Jednáme o smlouvě, která se obnovila ze smlouvy zamítnuté ve slavném dopise paní kancléřky Merkelové, která se ptala předsedů vlád, zda jim nevadí, že v podstatě bude ta smlouva obdobná a že zachová všechny důležité věci z té smlouvy odmítnuté.
Čili bavíme se o smlouvě dvakrát zamítnuté. Zdá se, že pravidla jsou jiná, než ta napsaná. Protože – a to je příznakem společnosti souhlasu – jediná pravidla, která platí, je to, že souhlasit se musí. Hlasovat a “referendovat” se pravděpodobně bude tak dlouho, dokud se nebude souhlasit.
Takovou společnost znám. A já takovou společnost Evropě nepřeji.
Když se podíváme na smlouvu konkrétně, tak v ní jsou vymezeny tři druhy kompetencí. Ty, co má výlučně Unie, jsou jasné. A nikdy tam není dodatek, že ten článek je omezen, pokud je v rozporu s nějakým zájmem členské země. Nikdy. To jsou jasné napsané kompetence.
Pak jsou tam kompetence sdílené. Ty jsou definovány přesně stejně, jako se jinde v hierarchických modelech definují kompetence velitelské. Prostě členský stát vykonává kompetence tehdy, pokud je Unie nevykonává nebo je přestala vykonávat….
…A aby to bylo dokonalé, tak je tam douška o tom, že jejich výkon musí být v souladu s cíli Unie. Cíle Unie jsou také zajímavý pojem. Cíle Unie jsou definovány velmi obecně, jsou tam stanoveny tři. Je to blahobyt, ještě cosi a nějaké hodnoty. Nikdy nikdo nevymezil hodnoty evropské, čím se liší od hodnot neevropských, čím jsou tak specifické. Mnohokrát jsem se na to ptal, nikdy jsem se to nedozvěděl…
…Pak je kompetence členských zemí a skoro ve všech článcích tam naopak je dodatek, který říká buďto, pokud je to v souladu s cíli Unie, pokud to není v rozporu s cíli Unie atd. Čili zase omezuje, i ty kompetence členských zemí jsou omezeny….
…Smlouva z hlediska kompetencí vypadá tedy tak, že Unie může v podstatě všechno, o čem se rozhodne, že je to v souladu s jejími cíli, že je to jejím cílem.…
…v podstatě je to smlouva, která vydává veškeré pravomoci EU, a domnívám se, že je právně obtížně vymezitelné dokonce to, které kompetence jsou vydány touto silou, a které nejsou vydány. Kdysi jsme klopýtali v minulém reálném socialismu, na konci jsme viděli světýlko a strašně jsme se těšili, až jsme vyšli na světlo. Pak jsme byli oslněni a teprve po čase jsme si uvědomili, že jsme pořád na kolejích. Místo zdí tmavého tunelu byly krásné ploty. Říkalo se, že vstupem do společnosti, které záleží na volném pohybu osob, myšlenek, zboží, služeb, na to se nějak zapomíná poslední dobou. Místo toho máme nařízení, která se jmenují nařízení, máme komisaře, kteří jsou komisaři, máme směrnice, máme různá doporučení, která jsou většinou závazná, máme kvóty, kolik smíme a pomocí těchto nařízení, směrnic, doporučení, koordinací těch agentur, které kontrolují, např. agentura na koordinaci národních regulátorů, to už začíná být až nepřehledné. V této společnosti se lidská svoboda jaksi ztrácí. Začíná to vypadat, že i cíle EU jsou důležité. Tato smlouva je špatná, je navíc špatně napsaná, a ač dělám její rozbor pečlivě, rozbor, který náš Ústavní soud neudělal, ten se tou smlouvou příliš nezabýval, ten se zabýval spíše českou ústavou, kterou vykládal tak dlouho a tak umně, až ten metr přizpůsobil tak, že mohl konstatovat, že není v rozporu, přestože o lepší působnosti v tomto činění mluví článek 9 naší ústavy. Takže tato smlouva není prospěšná Evropě ani ČR. Není prospěšná svobodě obyvatel a společnost souhlasu, společnost, kde ten, který řekne “ne”, se ocitá na vedlejší koleji, abych použil, mimo hlavní proud, nebo je vydán napospas Rusům tou společností, tou hodnou společností budoucí, která vydává člověka, který vyjádří jiný názor, napospas Rusům, země, která nesouhlasí se smlouvou, bude vydána na pospas Rusům, opravdu je taková ta evropská společnost? Pokud ano, tak je skoro nebezpečné v ní být. Čili je to smlouva, které nemohu říci “ano” a i vám doporučuji, abyste se nad tím zamysleli….”
Janota chce zmrazit mzdy státních zaměstnanců
S patrně budoucím ministrem financí budu souhlasit a to i přesto, že jsem státní zaměstnanec. Zatímco soukromým sektorem, co tak sleduji a hovořím s lidmi, otřásá krize docela citelně, práce ve státním zahrnuje alespoň nějaké jistoty. To je přidaná hodnota, s níž někteří zaměstnanci často jaksi nepočítají. Zvýšení platů samozřejmě potěší – ostatně jen málokdo pracuje z jiného důvodu, než aby měl peníze. Současná ekonomická krize je ale něco, čemu bychom se měli přizpůsobit. Zmrazení platu je relativně jen malým “nepohodlím,” které jsem ochoten akceptovat. Jen doufám, že až “zase bude lépe,” tak si na nás páni poslanci vzpomenou.
PS: paradoxem je, že odcházející vláda schválila zvýšení platů státních zaměstnanců o 3,5%. Podle mne to je jen populistický krok, kterým se s námi Topolánek a jeho parta loučí.
Češi patří mezi největší pracanty v EU, dělají 38 hodin týdně
Češi jsou s touto týdenní pracovní dobou mezi pěti nejvíce pracujícími zeměmi v Evropě. Co se týká platů, tam už to tak slavné nebude. Ostatně umíte si představit například Němce, Švýcara, nebo Francouze, jak pracuje za 1 000 euro?
Sám pracuji 40 hodin týdně, takže ty statistiky “tahám” i s kolegy a zdravotnickým personálem o něco nahoru :).
Poplatky úplně ztratily smysl, říká budoucí ministryně Jurásková
Zajímavý rozhovor s nastupující “dočasnou” ministryní zdravotnictví Danou Juráskovou najdete na iDnesu. Myslím, že z odpovědí asi každý čtenář pozná zásadní rozdíl, když se na toto místo dostane politik a když je na něm člověk se zdravým rozumem (BTW: zkuste mi ukázat politika se zdravým rozumem).
Ministr Kocáb startuje kampaň za práva dětí, chce převychovat fackující rodiče
Kocáb zahájil národní kampaň proti násilí na dětech
Pozor, pozor, na vědomost se dává, že brouk Pytlík a ministr, který sám vychoval mladou fetku, bude nyní rodičům radit, jak mají vychovávat své děti. Kocáb je pro tyto otázky zcela jistě tím nejkompetentnějším v tomto státě. Kampaň, která bude stát deset milionů, by měla zabránit “ubližování dětem.” Sám Kocáb ale v rozhovoru přiznal, že na svou nezvedenou dceru občas fyzický trest použil. Toto je klasická ukázka pokrytectví – člověk, který sám dítě vychoval tímto způsobem, nyní bojuje na opačné straně barikády. Vybavuje se mi známé rčení, že zloděj křičí “chyťte zloděje.”
Kocáb prý věří, že když se s dětmi spíše mluví a vše se jim vysvětluje, prospívá to i jejich intelektuálnímu vývoji. Naprosto dokonalou ukázkou jeho výchovných metod je velice vydařená dcera Natálie, která nejen, že fetovala, ale ještě o tom vydala knížku. Asi se chtěla světu pochlubit, jaká je šikovná holka. Její tatínek teď bude rodičům z celé republiky kecat do toho, jak mají vychovávat vlastní děti.
Nějak se zapomíná na to, že jsou to rodiče, kdo nese za dítě zodpovědnost, kdo ho živí, šatí, platí mu studia a další výdaje. Nerozporuji, že by děti měly mít nějaká práva, ale mělo by to být jen v omezené míře tak, aby se nepodrývala autorita, vyplývající z rodičovských povinností. Kde je povinnost, tam by mělo být i nějaké právo, aby to bylo vyvážené.
Práva dětí se ale stávají podobnou modlou, jako práva Cikánů. Ani v jednom případě nedělá jejich přehnané upřednostňování dobrotu. Nedávno jsem si vyměnil několik mailů s učitelkami, jež mě učily na základní škole. Byly to “paní kantorky,” kterých si dodnes vážím. Přesto, že všechny zmíněné dámy měly za našich časů výraznou přirozenou autoritu, postěžovaly si mi, že učit dnešní mládež je opravdu hrozné. Sám, když sleduji chování dnešních dětí, jsem stále více přesvědčen, že znovuzavedení přiměřených fyzických trestů na školách by bylo jen pro dobro věci. Ostatně vzpomeňte si na Svěrákovu Obecnou školu a podívejte se, jak s dětmi jednal učitel Hnízdo a jaký to na ně mělo vliv.
V dnešní době je ale všechno jinak, takže se nemůžeme divit ani tomu, že nám do výchovy našich dětí bude mluvit člověk, který sám toto očividně nezvládl. To je v tomhle státě, bohužel, naprosto normální a podobné lidi najdete nejen v politice, ale asi všude kolem sebe.
PS: tradičně nezklamali čtenáři iDnesu se svým mnohdy specifickým humorem. Na přiznání ministra Kocába, že coby otec malou Natálii strčil pod studenou sprchu, když měla hysterický záchvat, jeden napsal: “představ si že se na tebe valí Kocáb s hadicí v ruce a smrtí v očích,” druhý pak navázal: “no sprchovat vzteklé dítě v supermarketu,když mu nechceš koupit celej regál bonbónů…” Alespoň nejsem sám, kdo se idiotským zeleným návrhům ještě dokáže zasmát….
0 komentářů