Čím dále častěji vyvstává otazník nad životaschopností našeho svérázného demokratického zřízení potažmo státu jako takového, státu neschopného v neustále rostoucím počtu případů zajistit řadovým a řádným občanům plnění jejich základních a samozřejmých práv, neřku-li potřeb.
Bezpráví je u nás tolik, že upírání nadměrné až nezřízené pozornosti k vyvolené oblasti, míním tím oblast rasismu a konkrétně rasismus vůči cikánům, může tento rasismus jen umocňovat, nikoli mírnit. Podhoubí rasismu jako takového, živí absolutní neschopnost politiků a sdělovacích prostředků, rozlišovat rostoucí averzi vůči neochotě a neschopnosti dodržovat ty nejzákladnější společenská pravidla. Zejména základní pravidla hygieny, nebo pravidla společenského taktu, slušnosti a nezbytnosti brát ohled na ostatní. Podhoubí rasismu jako takového, živí absolutní neschopnost rozlišovat tuto averzi od pojmu rasismus. Pokud nejsme schopni rozlišovat a rozlišit, že rasismus, například vůči židům, pracovitým Vietnamcům, nebo studentům ze zahraničí, je rasismem v pravém smyslu toho slova, že je to něco zcela jiného, než kontroverzní vztah, zdůrazňuji nikoli ke všem – ale vůči těm cikánům, kteří tvrdošíjně odmítají brát na vědomí zmíněná pravidla hygieny, společenského taktu a slušnosti, pak nemáme šanci v boji proti rasismu uspět. Bohužel, kontroverzní vztah vůči zmíněné většinové části cikánů, zásluhou státní politiky a sdělovacích prostředků, ve skutečný rasismus přerůstá. Díky této politice a stylu informování, stylu ignorujícím skutečné příčiny rostoucího napětí, se máme čeho bát.
A ke skutečným, minoritním rasistům, se díky tomuto státu a sdělovacím prostředkům, postupně připojují normální občané, kterým nedělal problém kamarádit se s cikánem. Proč? No protože když někdo v příslušném postavení začne vymáhat plnění základních povinností po cikánech, jsou toho sdělovací prostředky hned plné, jako v případě starostky v Chomutově. Rozhodně jsem dalek toho, abych tuto, zřejmě kompetentní dámu, přirovnával k Čunkovi, vyvezeném na cikánské otázce až do nejvyšších pater naší svérázné politiky. A to jemu, dík našim sdělovacím prostředkům, stačilo pár populistických keců a přestěhovat neplatiče do buněk, ve kterých na stavbách přebývají například montéři. A nikoho v této souvislosti nenapadne, zabývat se tím, jak na tom jsou bezdomovci. A nikoho nenapadne ptát se, jak je možné, že mezi bezdomovci nenajdete žádného cikána, vzdor jejich notoricky známému přístupu k neplnění základních společenských povinností a pravidel, včetně povinnosti platit dluhy. Podotýkám, že mých kamarádů z jejich řad se to netýká. Ti řádně pracují, nebo pobírají důchod po více než čtyřicetiletém pracovním poměru. Dlužno dodat, že takových je mezi nimi malá menšina. A nebylo by to tak, kdyby stát prostřednictvím státních zaměstnanců nevolil tu nejjednodušší cestu, za vydatné podpory pseudohumanistických žvanilů. Nebylo by to tak, kdyby stát prostřednictvím státních zaměstnanců požadoval po nich totéž, co požaduje od ostatních občanů a vymáhal to stejně důsledně, jako po ostatních. Kdyby stát prostřednictvím státních zaměstnanců k nim měl stejný přístup, jako k ostatním občanům. Kdyby k nim byl stejně nekompromisní, ať již se to týká školní docházky, vyhýbání se práci, nebo čehokoli jiného. Netroufám si odhadnout, jak by na tom byl státní rozpočet v sociální oblasti, kdyby každý občan měl možnost využívat sociální síť stejným způsobem a ve stejné míře, jako mají cikáni s oním jejich typickým „a kdo se o nás postará ?!!!“. Pokud si politické vedení tohoto státu neuvědomí, (jedno zda pravicové či levicové), že k odstraňování rasismu cikánského typu nepovede žádná jiná cesta než ta, kdy stát prostřednictvím státních zaměstnanců bude důsledně požadovat a účinně vymáhat stejnou morálku od cikánské populace, jako od ostatních občanů, potud bude tento typ rasismu narůstat. Bohužel, jednou započaté přerůstání kontroverzního vztahu vůči cikánům v rasismus, v rasismus neberoucí ohled na žádné etnikum, nebude brát konce a šířit se pak bude víc než prasečí chřipka.
Luděk Prokop
4.5.2009
P.S. Omlouvám se, že nepoužívám označení „Róm“, které po většinu mého života neexistovalo a ani nevím, který vynálezce či jazykozpytec jej vynalezl či vnesl do jazyka českého.
0 komentářů