Tento týden byl mimořádný především díky kauze Wolf-Dalík, které věnuji speciální vydání Týdnovin.
Pojďme se společně podívat na události, o kterých se v uplynulých sedmi dnech také psalo.
Uplácelo Kosovo na Maledivách?
Miloš Zeman na svém setkání se studenty ostravské VŠB řekl o Kosovu, že jde o teroristy, podporované narkomafií. Kosovo, jak je všeobecně známo, je zemička, která se svévolně oddělila od Srbska a vyhlásila samostatnost. Celá řada států jej následně uznala. Nyní se ukazuje, že Zeman nebyl se svou poznámkou o mafii daleko od reality – na povrch totiž vyplavalo podezření, že Kosované uplatili maledivské ministry částkou dva miliony dolarů, aby uznali jejich stát. Kosovští lobbisté samozřejmě zatloukají a tvrdí, že obvinění si vymysleli Srbové (typická ukázka Topolánkovské politiky :)) ). Inu i takto se dá dělat zahraniční politika.
Dělníci začali zužovat magistrálu v Legerově ulici
Na magistrále v Legerově ulici se opakují dlouhé kolony
V Praze o víkendu definitivně vyvrcholilo šílenství, podporované tamním magorstrátem. V rámci snahy o snížení emisí a hluku byla zúžena jedna z nejdůležitějších dopravních tepen – Legerova ulice. V pondělí byla situace na tomto dopravním tahu ještě celkem v pořádku, nicméně v následujících dnech se již začaly vytvářet kolony, sahající až za Nuselský most. V říjnu jsem na toto téma napsal: “auta pojedou místo ve čtyřech ve třech pruzích, tím pádem budou vznikat zácpy a kolony, auta budou zastavovat a opět se rozjíždět. Přitom rozjíždějící se automobil spálí rozhodně více paliva a tím vypustí více škodlivých emisí, než auto, které pomalu popojíždí. S hlukem je to stejné. Zajímalo by mne, jak Magistrát dospěl k tomu, že auta poposkakující v koloně budou méně hlučná a smradlavá.” První měření, provedená na místě, potvrdila mou předpověď – hluk se skutečně zvýšil. To jen těm nahoře to jaksi nedošlo předem.
Celý nápad je postavený na hlavu. Kromě již zmíněného nesmyslu se snížením hluku a emisí je otázkou, proč k tomuto kroku pražští radní přistoupili právě nyní. Pochopil bych, kdyby tak učinili v době, kdy bude kolem Prahy dobudován neustále odkládaný okruh a auta budou mít kudy se centru vyhnout. Okruh ale není a jak to zatím vypadá, ještě dlouho nebude. Díky tomu řidiči nemají možnost volby a magistrálu, vedoucí centrem města, prostě využívat musí.
Nedivil bych se tomu, kdyby byla pravda, že smyslem celého “pokusu” je snaha o vytvoření parkovacích míst před hotely v Legerově ulici. Docela by to odpovídalo současné politické situaci u nás, kdy nějaký vlivný podnikatel dal patřičný obolus a za něj dostane parking přímo před svým podnikem.
Ivana Řápková je “šik ženská” a co víc – je to výborná politička. Nesmírně mě překvapuje, kde se vzal v ODS někdo tak orientovaný na problémy lidí a ochotný bojovat za zájmy svých voličů. Primátorka Chomutova dokázala svým tvrdým přístupem proti neplatičům (jež se z velké části rekrutovali z “nepřizpůsobivých menšin) takřka nemožné: dala lidem slušnou alternativu k Dělnické straně. Zatímco “Dělníci” by vše nejraději vyřešili baseballkami, paní primátorka využívá možností, které jí dává zákon a na rozdíl od mnoha jiných primátorů a starostů jen nezahřívá svou židli, ale opravdu něco dělá.
Řápková je často přirovnávána k předsedovi KDU-ČSL Čunkovi v době, kdy byl starostou Vsetína. Na rozdíl od Čunka ale volí výrazně méně provokativní slovník, což ale neznamená, že by s problémovými lidmi jednala v rukavičkách, jako všechny dosavadní vlády. Mluví jasně, pochopitelně a občané s ní prostě nemohou nesouhlasit, když říká, že: “Z tvrdého postupu, který zastávám, rozhodně neustoupím. Ti lidé si musí uvědomit, že pokud se nebudou chovat slušně, tak nebudou jíst. To je jednoznačné.”
Dosavadní politika byla vedena stylem “nechejme je být i když neplatí,” případně “vysolme jim co nejvíce peněz, ať nám dají pokoj.” Asi i hodně málo chápavému politikovi musí být jasné, že tímto přístupem naštve pracující většinu, která poctivě vydělává, platí daně a především platí nájem a dluhy. To, kolik dlužníků nyní v Chomutově začali řešit, je transparentní ukázkou skutečnosti, jak dlouho se tato závažná problematika nechávala u ledu.
Obecně se čeká, že se příliš populární dáma stane podobným terčem, jakým byl svého času Čunek. Rétorika tohoto stylu se totiž v naší politice nenosí a především: úspěch u voličů se neodpouští. Co kdyby se snad časem stalo, že by Řápková vyšoupla z postu předsedy ODS Topolánka? Proto každým dnem čekám, kdy na ní něco najdou a vytáhnou ze skříně nějakého toho kostlivce. Přesně, jako se to dělo v kauze Čunek. Nezbývá, než držet “primátorce na odstřel” palce a pokud nejste z Chomutova, tak zoufat, že v čele svého města nemáte někoho tak schopného a ochotného řešit problémy. Paní Řápková je pro mne ukázkou, že řešit problémové menšiny lze i bez extremismu a krajních projevů.
138 vypálených filmů = škoda 52 miliónů
Tento “příběh” je zde jen proto, aby ukázal nenažranost všech těch “asociací na ochranu autorských práv,” ať už hudebních, nebo filmových. Šestadvacetiletý muž z Bruntálska se rozhodl, že si vylepší svou finanční situaci. Začal tedy na Internetu nabízet DVDčka se staženými filmy. Za jeden disk si účtoval 35 Kč a podle šetření policie jich prodal 138. Celková suma, kterou na tomto “podnikání” získal, je tedy 4 830 Kč (čistý zisk při ceně jednoho DVD 7 Kč činí 3 864 Kč). Společnost, zastupující autorská práva k filmům, ale požaduje náhradu škody ve výši 52 milionů. Skutečně by mě zajímalo, jak k této částce došla. Pokud podle počtu prodaných nosičů, pak by si za jedno DVD “účtovala” přes 370 tisíc Kč. Jestli brala v potaz fakt, že mladík vlastnil 600 nelegálních filmů (což nemusí být trestné!), pak to dělá skoro 90 tisíc za jeden. To opravdu není normální a racionálně podložené!
Nezapomínejme na jeden důležitý fakt, který v tomto případě nebyl zmíněn: každý, kdo si v obchodě koupí prázdné médium, z něj odvádí zákonem stanovenou částku právě organizacím, zastupujícím autorská práva. Lze to chápat jako určitou formu daně za to, že na toto médium můžete uložit například film, za který jste nezaplatili (např. kopii pro vlastní potřebu, kterou zákon dovoluje). Ponechme stranou fakt, že když si na takové médium uložíte své fotky z dovolené, tak stejně platíte desátek organizacím typu OSA či IFPI. K paranoie ale docházíme ve chvíli, kdy se tato otázka začne řešit s někým z IFPI – ti totiž tvrdí, že to tak není a držet stažené filmy je nelegální (což není pravda). Dotyčný tedy koupí médií odvedl IFPI poplatek, přesto je stíhán (což je pochopitelné, když si z toho udělal byznys) a dokonce je po něm požadována astronomická a ničím nepodložená částka. Když chtějí zmíněné organizace poplatky z médií, nemohou se pak divit, že lidé neberou takové počínání jako krádež – vždyť si přeci takovou možnost předplatili!
Příznivci Gipsy.cz vybrali píseň do Eurosongu
V roce 2007 kandidovali Gipsy.cz do Eurosongu, ale neuspěli. Do finského finále poslali diváci skupinu Kabát. O rok později kandidovali Gipsy.cz znovu. Opět neuspěli – do Srbska putovala Tereza Kerndlová. Patrně v rámci nějaké kvóty se Česká televize rozhodla, že letos nebudou o kandidátovi rozhodovat diváci a sama vybrala – světe div se – dvakrát diváky odmítnuté Gipsy.cz. Aby se neřeklo, nechala své koncesionáře hlasovat alespoň o tom, s jakou písní v Moskvě vystoupí. Jako ukázka české muziky tedy zazní skladba Aven Romale. To máme radost!
Obávám se, že s tímto přístupem opět nebudeme mít sebemenší šanci a patrně se ani nedočkáme nějakého toho bodíku v semifinále. Hodnotit skladbu jako takovou nebudu – věřím, že na Chánově či v Chomutově může mít úspěch, ale z celoevropského hlediska bude zcela jistě nestravitelná. Jen doufám, že v rámci politiky ministra Kocába nepojedou příští rok na Eurosong další “shora dosazení” – tentokrát by to mohli být například Vietnamci.
Bursík s odpadkovým zákonem narazil
Kraje a obce vystoupily proti Bursíkovu odpadovému zákonu
O nesmyslném návrhu ministra životního prostředí Bursíka jsme zde psali na začátku března. Není pro mne tedy překvapením, že se proti němu zvedla vlna nesouhlasu. Mnohé argumenty vyjadřují to, nad čím jsem se pozastavoval před dvěma týdny. Zmiňoval jsem například skutečnost, že již nyní je obtížné najít odběratele pro tříděný odpad – Pavel Drahovzal ze Svazu měst a obcí k tomu říká, že: “reálně hrozí, že se vytříděné složky budou v obcích hromadit.” Obce také nechtějí v platbě za svoz odpadu “pohyblivou částku,” kterou chtěl Bursík účtovat podle toho, jak bude kdo třídit. Má slova potvrzuje Drahovzal: “Je to technicky a administrativně náročné a řekl bych neaplikovatelné, aby se měřilo podle hmotnosti odpadu. Čtyřicet procent domácností žije v sídlištích a nikdo nezváží, kolik kdo vhodil do velkoobjemových kontejnerů.” Podle ministerstva je to ale jednoduché – prý stačí “účtovat podle velikosti popelnice, frekvence svozu či při využití tzv. pytlového svozu.” Když je to tak jednoduché, mám tu také jednoduchou otázku: i kdybychom došli do fáze, že u popelnic budou pytle s nápisy jako “domácnost Karla K.-sklo,” jak bude zajištěné, aby popeláři takový pytel korektně zvážili a zaevidovali, abych pak mohl mít nižší sazbu za to, že třídím? Jak bude dále ošetřeno to, že by se mnou třídila například Visnery?
Bursíkovy nápady jsou skutečně odtržené od reality a s ekologií nemají pranic společného. Díkybohu za to, že se jeho politická strana rozkládá zevnitř a souběžně s tím klesá i přízeň jejich voličů. Je na čase, aby tato banda kašparů, neschopných přijít s jakýmkoli racionálním nápadem, konečně zmizela z politické scény. Pak si to Bursík bude moci vyřešit hezky v klidu, bez stresů a silou!
0 komentářů