Rath zřídí neziskovou nemocnici. * Kocáb chce kvóty pro ženy v politice. * Další nehoda na kolejích díky šlendrijánu. * Gipsy.cz pojedou na Eurosong i když je tam nikdo nechtěl. * Macek vs. Rath před soudem. * Poslanci schválili Lisabon. * Klaus zlobil v Europarlamentu.
Rath: Středočeský kraj požádá o zřízení neziskové nemocnice
Zatímco ex-ministr zdravotnictví Julínek se snažil neziskové nemocnice zrušit, David Rath postupuje přesně podle mých idejí, neboť chce v právě v tomto režimu provozovat středočeské nemocnice. S nápadem naprosto souhlasím – ostatně v diskuzi pod jedněmi z Týdnovin jsem napsal: “Celkově vzato si myslím, že státní nemocnice by se mohly transformovat na neziskovky, ale soukromé by měly vznikat samy.” Systém neziskové nemocnice považuji za jediný kompromis mezi státním a soukromým zdravotnickým zařízením. Zatímco v podstatě jakýkoli státní podnik se zpravidla vyznačuje chaosem v mnoha vrstvách a často i neprůhledným tokem financí, v případě soukromého sektoru jde primárně o zisk. Domnívám se, že provozovat zdravotnické zařízení, které by mělo mít jako primární účel pomoc lidem, s myšlenkou “co nejvíce vydělat,” prostě není správná cesta. Nezisková nemocnice má pro mne podstatně přijatelnější podobu, neboť do ní vložené finance (ať už z pojišťoven, města, kraje, nebo státu) se musí nějakým způsobem investovat. Neexistuje zde varianta, že nemocnice “vyrýžuje” pacienty, následně investuje jen minimum prostředků do nějaké údržby a zbytek si po Novém roce rozdělí manažeři v milionových odměnách, jako v ČEZu. “Neziskovka” prostě musí skončit “nulou,” čehož se v případě kladného hospodářského výsledku (zisku) dociluje především investicemi do vybavení přístrojovou technikou, zlepšení prostředí pro personál i pacienty, nebo například financováním dražších způsobů léčby.
Sám jsem za svůj život pracoval ve dvou velkých nemocnicích. V jednom případě se jednalo o nemocnici státní a přístup managementu byl takový, že vedení neustále vymýšlelo, jak z nemocnice (a státní kasy či pokladen zdravotních pojišťoven) odčerpat co nejvíce peněz do soukromého sektoru. Samozřejmě v tom odčerpávajícím soukromém sektoru měli někteří manažeři své podíly, takže si vlastně za peníze nás všech namastili vlastní kapsy. Nemocnice jako celek ale spíše “tlela,” některé pavilony sice hlasitě volaly po rekonstrukci, nicméně dočkávaly se jí jen velmi, velmi pomalu.
V případě neziskové nemocnice jsem, coby zaměstnanec, nemohl přehlédnout, že se s penězi hospodaří jinak. Samozřejmě i v takovém zařízení je možné nalézt lidi, kteří jsou schopni najít způsob, jak si “zahrát malou domů.” Na rozdíl od předchozího případu ale vidím podstatně výraznější rozvoj a to jak po stránce lékařského vybavení, tak také po stránce zázemí, ať už se jedná o rekonstrukce celých budov, vybavení technikou, nebo vylepšování životního prostředí pro ty, kteří zde musí přebývat.
Davida Ratha tedy v jeho snaze podporuji a věřím, že právě tímto směrem bude zdravotnictví postupovat v případě, kdyby volby vyhrála ČSSD.
PS: nebráním se soukromým zdravotnickým zařízením, ale jsem proti, aby “vznikaly” ze státních. Tedy: chceš-li podnikat ve zdravotnictví, pak si sežeň/postav budovu, najmi si personál a “nalákej” pacienty. Nevidím důvod, proč by soukromému podnikateli měla do dlaní doslova spadnout “hotová nemocnice.”
Kocáb chce více žen v politice. Líbí se mu kvóty
Ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb předvedl, že jeho ministerstvo, bez ohledu na výměnu figurek v čele, nemá žádnou ucelenou koncepci a jeho funkce se skládá spíše ze zoufalých výkřiků. Ať už z paní ministryně Stehlíkové, nebo z Kocába, mám dojem, jako by se řídili pravidlem “Nemusím dělat, ale musím dělat, že dělám.” Zatím posledním nápadem, vzešlým z této zcela zbytečné instituce, je návrh na zavedení kvót na počet žen v politice. Prostě a jednoduše řečeno: na daném počtu židlí by seděly ženy bez ohledu na to, jak a zda jsou schopné. Seděly by tam jen proto, že mají prsa (některé ani to ne) a mezi nohama něco jiného, než tam mívají muži. To asi podle Kocába jako kvalifikace stačí.
Nemám nic proti emancipovaným ženám a chtějí-li některé z nich dělat vrcholovou politiku, moc rád je v ní uvidím. Sám za sebe musím konstatovat, že rozhodně raději vidím a slyším paní Šojdrovou, než Čunka či Kalouska, Jakubkovou a Zubovou, než Bursíka a v každém případě Němcovou, než Topolánka, takže ženám v politice fandím. Myslím ale, že nápad pana Kocába je jen jakousi populistickou snahou, která může najít odezvu jen u nesebevědomých chudinek. Důkazem budiž již zmíněná místopředsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová z ODS, o níž si dovolím tvrdit, že je přímo prototypem emancipované ženy – političky. Němcové nechybí sebevědomí a osobně z ní mám dojem, že je dámou (slovo “dáma” říkám v jejím případě opravdu s respektem) na svém místě a naprosto snese srovnání se svými mužskými kolegy “z branže” (ostatně jednu dobu se jí přezdívalo “Klaus v sukních”). Právě Němcová se ke Kocábově nápadu vyjádřila nesouhlasně, když řekla: “Nechtěla bych být na kandidátce své strany jen proto, že jsem žena, ale proto, že něco dokážu, že umím reprezentovat” Nezbývá mi, než souhlasit! Jsem v každém případě pro více paní Němcových ve Sněmovně i Senátu, ale ne za cenu, že tam budou jen proto, že to nařizuje nějaká kvóta.
Mimochodem – připomíná mi to poněkud trapnou situaci v některých amerických seriálech (zejména detektivních a lékařských), kde – patrně podle nějakých kvót alá Kocáb – najdete vždy jednoho asiata, jednoho černocha, jednoho Inda a samozřejmě dané procento žen a mužů. Možná by příště pan Kocáb mohl přijít s návrhem, kolik poslanců by mělo být bílých, kolik žlutých, kolik hnědých a kolik černých…. Do toho ale asi nepůjde, protože kapři si, jak známo, sami rybník nevypustí.
Za srážku vlaků může strojvedoucí
Srážka vlaků: Strojvůdce jel na červenou. Neví se proč
42 zraněných po srážce vlaků u Paskova
Když jsem četl první informace o čelní srážce vlaků u Paskova, hned mě napadlo “To zase bude nějaký povedený Hroch, co se vyflákl na své pracovní povinnosti” (vysvětlivka: Petr Hroch je tramvaják, který přesto, že měl v rozpisu zapsáno “vyčkej na křižující tramvaj,” nevyčkal a způsobil čelní srážku na Vřesině se čtyřmi mrtvými). Podle dosavadního šetření, které prokázalo, že staniční zabezpečovací i signalizační zařízení bylo v pořádku (jinými slovy: na návěstidle svítila červená a strojvedoucí přesto vyjel), to skutečně zatím vypadá na další případ lidského šlendrijánu. Po této srážce naštěstí nezůstali na místě mrtví, ale bilance více než čtyřiceti zraněných také není zrovna optimistická.
U večerních zpráv jsem si pro změnu říkal, že už se těším na další “hrozně smutný obličej” a “upřímné litování,” doplněné jednostranným a k obětem zcela neobjektivním, až necitlivým zpravodajstvím.
Až se mě zase někdo zeptá, proč by měl řidič tramvaje smrti Hroch, nebo strojvedoucí od Paskova dostat nepodmíněný trest, tak mu odpovím toto: protože se vykašlal na povinnosti, vyplývající z jeho pracovního poměru a způsobil zranění/smrt zcela nevinných lidí, kteří ani neměli šanci jeho šlendrijánskému chování zabránit. Je mi úplně jedno, jestli viník lituje, nebo nelituje – ve výsledku to totiž vůbec nic nezmění. Mrtví zůstanou pod zemí a někteří zranění se budou s následky a případnými komplikacemi potýkat až do konce života.
Nepodmíněný trest by v těchto případech neměl “nápravný charakter,” ale měl by být trestem za to, že viník nehody porušil daná ustanovení, která přitom byla jasná a jednoznačná (tj. zápis v “itineráři,” resp. žlutá a následně červená na návěstidle). Jakákoli jiná forma trestu (např. podmínka) by byla pouze “výstrahou” a na tu je v obou zmíněných případech pozdě.
ČT odtajnila songy, které Gipsy.cz zkusí prodat Evropě
Soutěži Eurosong jsme se v uplynulých letech na našem blogu věnovali požehnaně (a letos tomu, myslím, nebude jinak). Letos Česká televize připravila pro domácí diváky nepříjemné překvapení: zatímco v předchozích dvou letech rozhodovali o kandidátovi, který bude reprezentovat naší zemi, diváci, tentokrát tomu tak nebude. Skupina Gipsy.cz nezaujala diváky ani loni, ani předloni, takže bylo potřeba zasáhnout a Gipsy.cz pojedou na finále do Moskvy alespoň v tomto roce. Jak je to možné? Jednoduše: ČT totiž neuspořádá národní kolo tak, jak je zvykem ve většině účastnících se zemí, ale prostě natvrdo vybrala právě tuto formaci. Asi v rámci nějakých kvót nebo pozitivní diskriminace nás letos bude zastupovat kapela, která podle mého v žádném případě nereprezentuje muziku, jakou poslouchají čeští posluchači. Přesně tohle je ukázka, jak vypadá jakákoli forma diskriminace v praxi – včetně té výše uvedené Kocábové kvóty. Předpokládám, že do užšího finále se tedy ani letos nedostaneme a Evropě předvedeme něco opravdu dosti podivného.
Ve slovenské osadě zemřely dvě děti, zřejmě umrzly
Tady si dovolím nejprve malou citaci ze článku: “Podle místních rodiče holčičky fetovali a o dítě se nestarali. Matce ve věku 16let nebylo divné ani to, že děvčátko spalo po celý den a vůbec se neprobudilo.” Šestnáctiletá, fetující matka, které nepřišlo nějak zvláštní, že dítě spí celý den. No, co dodat: v tamních poměrech asi taková normální rodinka….
Investigativní novinář je třídní nepřítel
Prezident Václav Klaus, kterého bych celkově hodnotil jako “docela osvíceného panovníka,” mě svým podpisem pod novelu trestního zákona poněkud zklamal. Jak asi slyšel každý, kdo v této zemi čte noviny, schválený zákon zakazuje pod přísnou pokutou a nepodmíněným trestem zveřejňování odposlechů. Hana Formánková, jedna z mých vůbec nejoblíbenějších blogerek a komentátorek, opět velice výstižně popsala situaci slovy: “Novela trestního zákona je super kamufláž, jak se zbavit investigativních novinářů, kteří jediní se nebojí nahlédnout pod prsty politikům a s nasazením vlastního krku odhalovat zločiny a korupci nepostižitelných mocných.”
V souladu s Janem Krausem, který něco podobného podotkl i ve svém úvodním komentáři pořadu Uvolněte se, prosím!, autorka trefně dodává: “Pro bulvární novináře, kteří se dopouštějí pomluv a nactiutrhání jsou tresty v podobě pokut jen symbolicky směšné, aby jim nebránily pokračovat v jejich skandálně pomlouvačné práci.”
K paní Formánkové opravdu nemá smysl psát další komentář – její zamyšlení je stručné a velice výstižné, takže případné zájemce o tuto problematiku odkazuji na její článek.
Macek zaplatí za facku Rathovi sto tisíc, rozhodl odvolací soud
Donedávna místopředseda ODS Miroslav Macek, který se kromě kauzy s Knižním velkoobchodem medializoval zákeřným fyzickým útokem na Davida Ratha, byl odsouzen k pokutě ve výši 100 000 Kč. Potěšila mě informace o tom, že alespoň nějaká spravedlnost v naší zemi funguje. Kauze jsem věnoval hned dva články: Rath versus Macek: vítěz na body a Za kolik si budu moci kopnout do Macka? I dnes si stojím za názorem, že chování pana Macka bylo projevem maximálního primitivismu, odpovídající svou úrovní mentalitě žáka zvláštní školy. Po několika “vydařených” gestech, hláškách a nakonec i podobném jednání ze strany Mirka Topolánka, jsem ale usoudil, že takové jednání je u některých předních politiků ODS jakýmsi koloritem. Patrně musíme počítat s tím, že když “straně modrých ptáků” dojdou argumenty, přijdou na řadu facky. Podobné tendence mají i někteří voliči této “strany ranařů,” kteří například pořádají sbírku na další fyzické útoky. Žijeme opravdu ve zvláštním státě: Dělnickou stranu, která nikdy nikoho fyzicky nenapadla, chtějí zakázat, ale stranu, jejíž členové i voliči prokazatelně schvalují fyzické útoky nikdo zakazovat nebude. Vidíte tak naprosto zřejmý důkaz, kterak ministerstvo vnitra pod vedením Ivana “Íčka” Langera měří dvěma metry. Soudruzi z někdejší KSČ by se od této vlády mohli učit, jak likvidovat nežádoucí opozici a současně s tím dělat něco mnohem horšího, než ona.
Nádhernou ukázkou, kterak vidí svět někteří politici ODS, je slovo obhájkyně Miroslava Macka, která v rámci své řeči pronesla, že “Žalobce je známý svou agresivní rétorikou, musel počítat s jistou formy odplaty” – tedy jinými slovy: pokud mluvíte tak, že se to ODSákům nebude líbit, dostanete přes držku a ještě k tomu s tím musíte počítat.
Poslanci schválili Lisabonskou smlouvu
Sněmovna schválila lisabonskou smlouvu
Co je obsahem Lisabonské smlouvy?
Lisabon prošel, ale vyhráno nemá. Do hry vstoupil Klaus
Už nyní, kdy žádná Lisabonská smlouva neexistovala, mluvila Evropská unie do celé řady věcí, včetně otázek národního hospodářství (kvóty na výrobu cukru, či pěstování vína) a nařizovala zbytečné hlouposti, jako že se pomazánkové máslo nesmí jmenovat “máslo.” Čeští poslanci v rámci řitního alpinismu schválili ve středu dokument, který dále omezuje některé pravomoci a snižuje suverenitu České republiky, čímž se staneme vazalem velkých evropských států, které nyní budou moci rozhodovat o nás bez nás. Osobně považuji schválení tohoto dokumentu za určitou formu vlastizrady a velice mě mrzí, že lví podíl na tomto procesu, který se odehrál bez účasti veřejnosti (formou referenda) stylem “my víme, co je pro vás dobré,” mají právě poslanci ČSSD. Ještě větším paradoxem pro mne je, že kromě komunistů se proti postavilo i několik členů ODS, což není zrovna strana, se kterou bych se často shodoval.
Jednu věc vím jistě: až budou příští volby, položím si vedle sebe kandidátky jednotlivých stran a výsledky tohoto klíčového hlasování. Straně, jejíž členové výrazněji podpořili Lisabonskou smlouvu, v žádném případě hlas nedám.
Chodníky ať uklízejí ti, kterým patří, řekli poslanci
Ať sníh na chodníku uklízejí obce, rozhodli poslanci
Dosavadní zákonná úprava, ošetřující úklid sněhu na chodnících před domy, byla skutečně postavená na hlavu. Když napadl sníh, musel ho majitel nemovitosti zadarmo odklidit, protože mu jinak hrozilo, že se s ním budou soudit chodci, kteří na takovém chodníku upadnou a něco se jim stane. Ještě zajímavější byla situace, když byl dotyčný v práci, nebo mimo domov – v takovém případě se pak sníh na chodníku uklidit prostě nedá a přesto zodpovědnost zůstávala. Kdyby ale chtěl ten samý člověk, který zdarma odklízel sníh, umístit na chodník třeba lešení, reklamní poutač, nebo postavit zahrádku (měl-li v domě restauraci), musel zaplatit nemalé peníze za pronájem. Nějaké – “uklízíš, tak za to něco budeš mít,” prostě neexistovalo.
Na změně zákona se podílel především poslanec Kubera (ODS), známý ze sjezdu ODS hláškou, že jediná funkce, na kterou by mohl kandidovat, je funkce čestného předsedy, které se krátce předtím vzdal prezident Václav Klaus. Kuberův návrh má logiku – přeci jen pokud se občan o něco musí starat, měl by mít také nárok využívat to podle svého. Tady to neplatilo a stávající úprava v podstatě dělala z majitelů přilehlých nemovitostí panské robotníky, neřku-li přímo zákonem ustanovené otroky.
Po schválení změny, podle níž bude za chodník zodpovědný jeho majitel, tedy město, nastal samozřejmě rozruch. Představitelé mnoha obcí začali protestovat, že buď nebudou mít peníze, nebo lidi a nebo že se úklid sněhu významně protáhne…. Všechny pokusy o tuto argumentaci se ale podařilo celkem hezky vyvrátit. Otázku financí vyřešil Kubera pohotově odpovědí, že “Majitelé budov platí daň z nemovitostí. To lze považovat za příspěvek na úklid chodníků,” což lze hodnotit jako naprosto logické! Často diskutuji s lidmi, kteří si postavili nebo koupili domek, jakou logiku má, že musí každý rok platit cosi jako výpalné ve formě zmíněné daně. Nikdy jsme nenašli důvod, proč by majitel nemovitosti měl být opakovaně zdaňován jen na základě toto, že cosi vlastní. Teď to alespoň nějaký důvod má.
Personální otázku zase vyřešil ex-ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach (ČSSD): “Určitě se shodneme, že právě v době krize je dobré hledat a vytvářet další pracovní příležitosti ve formě veřejně prospěšných prací,” řekl k tomu. I s tímto se dá jedině souhlasit. Systém, kdy nezaměstnaní jen sedí doma u televize a pobírají podporu, není příliš efektivní. Budou-li nezaměstnaní “tlačeni” třeba touto formou alespoň k nějaké aktivitě, pak se možná budou více snažit, aby si našli “více odpovídající” zaměstnání. Takže další plus pro návrh poslance Kubery.
Vida, tak alespoň za něco lze poslance ODS pochválit (tento týden již podruhé)! Skoro se začínám bát, abych tady nedělal veřejnoprávní službu v podobě objektivního a vyváženého zpravodajství :).
Léky jako modafen či nurofen budou jen na předpis, rozhodli poslanci
U tohoto článku jsem zůstal zírat, jako kdybych viděl zjevení. Častým argumentem zastánců poplatků bylo, že v čekárnách lékařů poklesl počet pacientů, kteří si nechávali předepisovat léky, jež si mohli koupit sami. Zjednodušeně řečeno se argumentace ubírala stylem “proč chodit s rýmičkou k lékaři, když si pacient může prášky koupit sám.” Když pominu fakt, že se pacient mohl při sebe-diagnostice splést, dá se s tímto argumentem alespoň polemizovat. Pacienti “s rýmičkou” se ale podle všeho do čekáren vrátí a nejen to, že je zase naplní, ale navíc ještě budou muset odvádět minimálně dva poplatky ve výši 30 Kč (jeden u lékaře a jeden v lékárně). Jak je to možné? No, kromě toho, že žijeme v Koucourkově, je to možné díky tomu, že poslanci schválili návrh zákona, podle kterého budou léky s obsahem pseudoefedrinu (tj. např. Modafen, Paralen Plus, Panadol Plus Grip, Nurofen Stopgrip, Aspirin Complex a další) výhradně na recept. Bez návštěvy lékaře si je tedy nebudete moci koupit.
Důvod? Někteří lidé – jako například ona povedená cikánská matka z výše uvedeného článku – si z těchto léků připravovali drogy. Sice jich byla menšina (která ale odebrala většinu těchto léků), ale návrh postihne všechny a nejvíce ty, kteří se například nachladili. Takový klasický princip kolektivní viny v praxi. Přitom by stačilo málo – a takový návrh také byl – definovat určité množství léků tohoto typu na osobu a čas – tedy např. omezit jedno deseti-tabletové balení na pět dní a osobu. Lékárny by pak přes centrální registr kontrolovaly, kdy a kolik léků bylo pacientovi vydáno a podle toho by prodaly, nebo neprodaly další. Mohlo to být jednoduché, ale proč by mělo, že? Takhle hezky odrbeme pacienty o další peníze na poplatcích, naplníme čekárny a budeme se chlubit, kolik jsme letos vybrali….
PS: proti rozhodnutí Sněmovny se vyslovil i náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr, který řekl, že “Sněmovna vytahuje peníze z kapes občanů, kteří uvedené léky používají výhradně k uzdravení, a to jednou nebo dvakrát do roka.” Proti je i ministryně Filipiová, které se nelíbí, že pacient bude muset k lékaři, kde nakazí další pacienty a výjimečně se shodla i s Davidem Rathem, podle kterého zákon prošel “přesto, že se přesně nevědělo, o čem se hlasuje.” To je u nás ale zcela běžné a obávám se, že ani Lisabonská smlouva na tom u většiny poslanců nebyla jinak….
Projev Klause v EP vyvolal velké emoce, poslanci odcházeli ze sálu
EU je revolučním experimentem, řekl Klaus bučícím europoslancům
“Soudruzi, když nám někdo bude říkat něco, co nechceme slyšet, nebudeme ho poslouchat,” to si patrně řekli poslanci Evropského parlamentu, když před nimi vystoupil český prezident. Klaus přitom nebyl zásadně kritický, spíše jen nastínil některé atributy členství v EU, které trápí naší zemi. Přesto se našli poslanci, kteří při jeho projevu bučeli (ano, i v Europarlamentu se očividně najdou volové – u nás například máme hýkajícího premiéra, že), někteří nakonec opustili sál. Eurorepubliku si přeci rozvracet nedáme! Poněkud mi to připomíná situaci před rokem 1989, kdy se o některých tématech prostě mlčelo a když už se náhodou někdo ozval, nikdo ho nesměl oficiálně poslouchat.
Vzpomínám, jak jsem v dobách vlády jedné strany ladil na středních vlnách rádio Hlas Ameriky. Kromě toho, že bylo vysílání rušeno rušičkami signálu, si pamatuji i to, že se o něčem takovém nesmělo mluvit, protože by prý “byly problémy.” Svěřil jsem se tehdy svému spolužákovi a zjistil jsem, že poslouchá také. Sdíleli jsme tak pocit jistého spiklenectví z toho, že posloucháme něco, co se oficiálně poslouchat nesmí. Tahle vzpomínka se mi vybavila, když jsem si četl o odchodu některých poslanců během projevu Václava Klause. Stejně, jako tehdy u nás, i dnes v Bruselu prostě existují tabu, o kterých se “mezi slušnými lidmi nemluví nahlas.” A to nám náš Parlament schválil smlouvu, díky které právě tato totalitou zavánějící instituce bude rozhodovat o našem osudu více, než kdy předtím. Tak to tedy pěkně děkujeme!
0 komentářů