Bylo to neslýchané, komentoval Klaus ostrou schůzku s europoslanci



Začneme příhodou ze života prezidenta Václava Klause. Na Hrad za ním přijeli europoslanci a jejich nosnou myšlenkou očividně bylo ukázat, že Evropská unie je “někdo,” zatímco Česko je cosi jako toaletní papír, se kterým si mohou vytírat zadky. To je ostatně fakt, který doslova čiší z Lisabonské smlouvy, kterou náš prezident, v tuto chvíli patrně jediný aktivní politik, používající hlavu, vidí a reaguje na něj.



Francouzsko-Německý politik Daniel Cohn-Bendit se rozhodl jasně ukázat, že EU je v první řadě o velkých státech a že by ty malé měly skákat tak, jak se bude pískat a především držet hubu a krok. Kromě toho, že si dovolil div ne rozhodovat o tom, s kým se Klaus bude stýkat, se snažil tvrdit, že Klaus prostě bude muset podepsat pro nás nevýhodnou smlouvu o svrchovanosti “euro-sajůzu.” Celé jednání se podle dostupných dokumentů neslo ve stylu “já jsem poslancem velkého Svazu sovětských evropských republik, kdežto Vy jste prezidentem malého, bezvýznamného prdu.” Ano, přátelé, takhle se k nám staví a v případě schválení Lisabonské smlouvy i budou chovat “evropští politici!”



Dotyčný kašpar dokonce přivezl vlajku EU s tím, že by měla vlát na Hradě. Klaus tuto formu řitního alpinismu delší dobu odmítá a já s ním naprosto souhlasím! Hrad je sídlem prezidenta České republiky, nikoli kapličkou EU! Ani v dobách relativně dobrých vztahů se Sovětským svazem nad ním nevlála rudá vlajka s kladivem, srpem a hvězdou a je-li mi známo, dokonce ani v období německé okupace se nad ním, dokud byl přítomen český prezident, netyčila zástava s hákovým křížem. Nevidím jediný důvod, proč by tam nyní měl viset modrý hadr s hvězdičkami.



Velice trefně se k celé aférce vyjádřil D-Fens ve článku Are we NUTS?, který napsal: “Přepis z jednání na Hradě je velmi poučný a vypovídá o tom, co si nýmandi z Bruselu všechno dovolí na území naší země. Chovají se, jako by jim to tady patřilo, podobně jako hodnostáři SS nebo ruští poradci před lety. Kdo dosud pochyboval o tom, jak dalece utrpěla suverenita naší země a prestiž jejích představitelů vstupem do EU, může se nyní zamyslet nad tím, zda jsou představitelé EU vůbec oprávněni takhle jednat s prezidentem naší země.” Pod to bych už dodal jen podpis a upozornění pro všechny: zamyslete se nad tím, co pozitivního by nám, Čechům, měla přinést Lisabonská smlouva? Negativ je celá řada, ale pozitivum nevidím ani jedno. Návštěva europoslanců a jejich chování k prezidentovi naší země mi jen ukázala, jak se “velká Evropa” dívá na naší republiku a jak by se k ní chovala poté, co se pod nátlakem vzdáme své suverenity.



O tom, že Evropská unie vykazuje jasné znaky totalitního státu, svědčí i další zpráva: Čína se zlobí na Sarkozyho. Jednoznačně totalitní režim se rozhodl kecat do toho, zda by se francouzský prezident měl či neměl scházet s Dalajlámou. Nevidím absolutně žádný rozdíl, mezi vyjádřením nesouhlasu s tímto setkáním a komentářem Cohn-Bendita k setkání našeho prezidenta s irským odpůrcem lisabonské smlouvy Declanem Ganleym. Totalitní režim prostě považuje za přiměřené rozhodovat i o tom, s kým se mohou a nemohou setkávat prezidenti.



PS: Čeští europoslanci žádají v Bruselu omluvu za hulvátství vůči Klausovi.  Myslíte, že se ta arogantní tlupa hulvátů z Evropy omluví? Obávám se, že nikoli. Oni jsou přeci někdo! Oni jsou europoslanci, kdežto jakýsi Klaus je prezidentem nějakého Evropou regulovaného prdu.



Zpráva o smrti mladíka po zásahu policie vyvolala v Řecku nepokoje



Řekové jsou zvláštní a podle současného dění i nespravedlivý národ. Jakýsi harant, kterému rodiče patrně věnovali málo času, hodil po policistech zápalnou láhev. Kdyby se trefil, mohl to nějaký strážce pořádku odskákat v lepším případě šerednými popáleninami, díky kterým by byl poznamenán do konce života, v horším případě to mohlo skončit bolestivou smrtí. Policisté zareagovali vcelku mírně – začali střílet, podle dosavadních informací dokonce ani nestříleli přímo na útočníka. Přesto se jim povedlo nezvedeného parchanta trefit a usmrtit, což je podle mne správné. Útočí-li někdo takto zákeřnou zbraní, musí počítat s tím, že jeho útok bude opětován. Řecký národ má ale jinou představu – patrně si myslí, že policisté měli stát, jako trvdá Y, případně, když se to nepodařilo dotyčnému, zapálit sami své policejní auto, zavřít se v něm a dobrovolně uhořet.



Pro Řeky to byl signál k tomu, aby začali dělat bordel, takže vyrazili do ulic a začali ničit, podpalovat a poškozovat vše, na co narazili, včetně automobilů obyvatel, autobusových zastávek a podniků, které přitom za vzniklou situaci vůbec nemohly (čím se například provinily banky, které demonstranti podpalují?, nebo prodejna českého skla?). Davová hysterie je špatná věc a současné dění ukazuje, že si řecká vláda s podobnými jevy neumí poradit. V zájmu ochrany životů, zdraví lidí a majetku by vůbec nebylo marné povolat armádu a učinit tvrdý zákrok k nastolení pořádku.



Bankomat České spořitelny ukrýval důmyslnou čtečku



Česká spořitelna našla v bankomatu nový typ štěnice



Na bankomatu České spořitelny v Kladně našli zařízení, sloužící ke kopírování karet. Zařízení bylo údajně tak důmyslné, že ho odhalili až opraváři, kteří přijeli opravit nefungující tiskárnu výpisů. Na celém případu je k vidění hned několik absurdit – například mluvčí České spořitelny zákazníkům chytře poradila, aby si před použitím bankomat důkladně prohlédli. K čemu to bude, když zmíněný případ objevili až odborníci, kteří s bankomaty přicházejí do styku dnes a denně?



Osobně se přikláním k variantě, že za celou věcí stojí pracovníci údržby bankomatů, protože tak složité a detailně zpracované zařízení nemohl vyrobit a namontovat někdo, kdo bankomat vidí jednou měsíčně, když si vybírá výplatu. Velice zajímavá je také otázka, k čemu jsou vlastně na bankomatech kamery, když se nenašel záznam, zachycující tak zásadní manipulaci s přístrojem. Ani sama Česká spořitelna nebyla schopná sdělit, od kdy byl bankomat kompromitován.



Neméně zajímavý byl i jeden z příspěvků v diskuzi pod článkem, kde jeden z klientů uvedl, že byl upozorněn na možnost zneužití své karty, ačkoli vybíral peníze pouze v Praze. Očividně se tak do médií nedostanou ani zdaleka všechny případy těchto podvodů. Proč? Protože je jasné, že by to nepřispělo k popularitě bankomatů a debetních/kreditních karet. Ať zákazníci raději žijí v iluzi bezpečnosti, než aby znali pravdu.



Očkování proti chřipce: stížnosti pacientů se množí



Docela jsem se divil, když se objevil tento článek. Farmaceutická loby je totiž mocná a v médiích se vždy propaguje jen samými pozitivy. Reklamu na očkování proti rakovině děložního čípku viděl asi každý. Stejně tak i propagace očkování proti chřipce je na podzim a v zimě zřejmá, neboť se objevuje prakticky v každé zprávě o blížící se chřipkové epidemii. Viděli jste například někdy reklamu či zprávu, pojednávající o povinném očkování proti TBC? Asi ne. Proč? Protože z povinného očkování nemají farmaceutické firmy takový byznys, jako z očkování nepovinného.



Po důkladné mediální masáži pak pro mnohé, jež uvěřili, přišlo překvapení: vakcína v některých případech neúčinkovala a dotyčný dostal chřipku, nebo dokonce dostal chřipku po jejím naočkování. Nikde se totiž nedozvíte, že u imunitně slabších jedinců se očkování může “zvrtnout,” přitom se v žádném případě nejedná o ojedinělé případy!



Teď je to tedy konečně venku – očkování proti chřipce nemusí přinést jen pozitiva, ale i negativa. Farmaceutické společnosti to samozřejmě neslyší rády, protože to může ovlivnit jejich byznys. Pacientům radím: nebuďte tupé ovce a před investicí do svého zdraví se snažte zjistit i něco o případných nevýhodách, nebo rizicích. Očkování totiž není jediné, které přináší i jistá nebezpečí.



V Česku zavřelo první multikino



Přestalo promítat první multikino



Diví se tomu někdo? Pominu-li samotné centrum na Novodvorské, které již od začátku bojuje s nezájmem zákazníků (kdo by se plahočil autobusem až tam, když na nejbližší trase metra C je obchodní centrum hned o dvě stanice dál a z vestibulu vede eskalátor skoro k nákupním vozíkům), pak vidím i další příčiny. Tak například kvalita nabízených filmů – už opravdu dlouho jsem nezachytil film, který bych chtěl vidět, nebo se snad dokonce na nějaký těšil. Když jsem byl naposledy v kině, odcházel jsem s pocitem, že jsem za 150 korun strávil 90 minut u totálně bezduché ptákoviny. Demotivující je i cena vstupenek – podle statistik návštěvnosti českých kin se průměr pohybuje kolem 114 Kč (včetně dětského a studentského vstupného). Reálně počítejte s výdajem kolem 150 Kč, což v případě čtyřčlenné rodiny obnáší 600 Kč. Za tu cenu sedíte v sále, kde musíte poslouchat pokašlávání, smrkání, chroupání popkornu a další pazvuky, narušující divácký zážitek. U domácího kina jste podobných kulturních zpestření ušetřeni a můžete u něj sedět třeba v trenýrkách.



Čekám, že podobných krachů bude více. Megalomanská multikina totiž drží cenovou hladinu na poměrně vysoké úrovni a soudě nejen podle Novodvorské ji nemíní snižovat ani v případě, že promítají prázdnému sálu (což byl ostatně v tomto podniku častý případ). S tímto ekonomickým smýšlením, absolutně nereflektujícím křivku nabídky a poptávky, v součtu s braky, které divákům nabízejí, nelze očekávat, že by se návštěvnost kin zvedla. Doby, kdy chodily mladé páry “za pár kaček do bijáku” se asi nevrátí a těžko může někdo předpokládat, že přitáhne mladé diváky na ceny, které jsou zásadním zásahem do kapesného.



Zimní pneumatiky budou na dálnici D1 od zítřka povinné až k Velké Bíteši



Na téma zimních pneumatik na D1 píši v Týdnovinách celkem často. Stále vidím jako hloupost, aby použití zimních gum bylo dané kalendářem a nebralo v potaz aktuální meteorologické podmínky. Prodloužení úseku, v němž je na D1 povinná “zimní výbava,” přineslo to, oč se snaží lobbing pneumatikářských koncernů – totiž objevily se hlasy, prosazující zavedení zimních pneumatik všude. To vidím jako velmi nerozumný nápad – je přeci rozdíl, když někdo jezdí ve sněhu a náledí po dálnici 200 km tam a zpátky a když důchodce ve své Škodě 120 jede na letních dva kilometry po vesnici do nejbližší samoobsluhy na nákup. Navíc největším nebezpečím nejsou ani tak řidiči, kteří z nějakého důvodu nepřezuli, ale ti nezkušení! Těm totiž za ztížených klimatických podmínek nepomohou ani gumy s hřebíky.



Chtělo by to používat hlavu – zimní pneu na D1 budiž, ale jen za definované situace, jako je sníh, náledí, nebo teploty pod hranicí, kdy letní pneu ztrácejí svou účinnost. Ničit si zimní gumy při teplotách kolem 20C, jaké jsou v dubnu celkem normální, je prostě hloupost.



České dráhy nabídnou prožitkové cestování ve speciálním vlaku



Cena jízdenky ve vlaku, nabízejícím “prožitkové cestování” má přitom začínat na 20 000 Kč.



Z vlastní mnohaleté zkušenosti s cestováním vlakem vím, že České dráhy dokážou nabídnout cestu plnou prožitků i za podstatně nižší, leckdy i setinové ceny. Například podnapilý průvodčí je docela zajímavým cestovním zážitkem. Několikahodinová stání uprostřed polí kvůli výpadku zabezpečovacího zařízení, nebo protože se někdo rozhodl nechat se přejet, jsou taktéž zpestřením cesty, které se díky neschopnosti ČD zajistit náhradní dopravu může změnit v zajímavou reality show, v níž nedobrovolní účastnící z řad cestujících bojují o přežití v divočině. Zajímavým zážitkem bývá i návštěva vlakového záchodu, kde najdete buď smrad po kuřácích, kterým zrušili kuřácká kupé, nebo podobně nevonící výsledky neúspěšné hry zvané “jak se trefit se do špinavé mísy a přitom se jí nedotknout.” Takových zážitků například na cestě Praha-Ostrava poznáte celou řadu, aniž byste museli platit sumu v řádu desítek tisíc. Věřím ale, že na vlak s “prožitkovým cestováním” si ČD vyhradí to nejlepší, co mají – třeba zařadí vagon s fanoušky Baníku, nebo cestujícím pořádně zatopí ve vozech, ve kterých nepůjdou otevřít okna.



Dopravce slib nesplní



Nánaná, slipy se maj plnit o Vánocích! Tedy vlastně sliby to byly, co se ještě v dobách slávy Janka Ledeckého plnily o Vánocích. Dnes už Janek takovou hvězdou není a stejně tak ani ty sliby už se plnit nemusí. Konkrétně v Ostravě se po dubnové nehodě tramvají na trati do Vřesiny slibovaly hory doly, jak se udělá zabezpečení, aby se už nikdy nic podobného nestalo. Vánoce se blíží a ostravský dopravní podnik se nechal slyšet, že do konce roku tato trať zabezpečená nebude. Prý jsou nějaké problémy s pozemky kolem ní. No, nevím, ale mám dojem, že máme cosi, jako “stavbu ve veřejném zájmu,” což obnáší i možnost vyvlastnění. Tady by se vyvlastňovat nemuselo – bohatě by stačilo vykopat strouhu na kabely a kdyby někdo frflal, tak ho prostě setřít “veřejným zájmem,” kterým bezpečí cestujících v každém případě je. Místo toho se zvolily tahanice, dohady a s tím související průtahy. Zabezpečení prostě bude kdoví kdy a veškerá bezpečnost cestujících nyní visí na prastarém principu, kdy řidič tramvaje zavolá telefonem/vysílačkou na dispečink, že jede a tam mu sdělí, zda může vyjet, nebo ne. Až podobně, jako viník tragédie Petr Hroch, na dispečinku někdo “zaspí,” můžete se zase těšit na dramatické zpravodajství z našeho kraje.



Česká pošta končí se sloganem “Dnes podáte, zítra dodáme”



A dobře udělali! Lhát se přeci nemá! Nátěry na autech bude nutné přemalovat na jiné, které teprve kreativci vymýšlejí (ideální by bylo “letos to přivezeme!”), což samozřejmě není zadarmo. Proto se Česká pošta rozhodla ke zdražení, ze kterého to zákazníci zaplatí. Jen tak dál! Za chvíli bude levnější ten balík odvézt vlastním autem….



Do hor s dárky od OMV! Aneb nakupujte u nás my Vás pak kopneme do zadku



Cimrmanovského “Piš a pilně střádej barde a až budeš mít milión, zúčtujeme spolu!” se držel autor odkazovaného článku. Naletěl (jinak, než naletění se to nazvat nedá) na reklamní kampaň benzínek OMV, ve které slibovali za načerpání určitého množství paliva značkové baťohy. Autor nakonec dostal jen tašku s tím, že “baťohy nejsou.” Máme s manželkou podobnou zkušenost – když jsme si šli k OMV vyzvednout model rallye auta, dozvěděli jsme se to samé – autíčka nebyla a dostali jsme DVD (absolutně o ničem). Takže zkušenost s OMV: na jejich reklami akce se vykašlete! Je nepravděpodobné, že byste dostali to, co slibují. My aktuálně čerpáme u Agipu a jsme spokojeni nejen s kvalitou nafty (což jsme u OMV také), ale především s tím, že dárky, které slibovali, jsme dostali i na konci akce.





Most ve Studénce podpíraly dřevěné špalky, znalci jsou zděšeni



K pádu mostu ve Studénce mohly přispět dřevěné podložky



Most ve Studénce: Podpíraly ho jen dřevěné špalky!



Kauza Studénka: Most podpírala prkna, potom se zřítil



VIDEO: Most ve Studénce podpíraly dřevěné špalky, znalci jsou zděšeni



Hodně jsem se tento týden rozčílil u pořadu Ta naše povaha Česká, když generální ředitel ODS-DSO Tomáš Vítek protestoval proti označení způsobu práce na stavbě mostu ve Studénce slovem “fušeřina.” Podle něj to fušeřina nebyla. Patrně, když se most při nasouvání začal smekat a dělnící jej vypodložili dřevěnými destičkami, jako by stavěli domeček z dětských kostek, se nejednalo o fušeřinu, ale běžný pracovní postup. Přiznám se, že na Tomáše Vítka mám alergii už od prvního záběru, kdy se objevil v televizi. Ten arogantní obličej a ještě arogantnější, přezíravé vystupování mě prostě točí. Místo, aby “stáhl ocas,” chodil kanálama a choval se pokorně za to, co jejich firma, případně subdodavatel, kterého si najali, udělali, vystupuje v médiích jako ten největší boss. Ani bych se nedivil, kdyby jednoho dne prohlásil, že se vlastně tak moc nestalo.



ODS-DSO, jejíž dálnice D47 do Ostravy je další ukázkou kvality jejich práce (před sjezdem na Rudnou už se formuje další hrb), se ústy svého ředitele snaží z celé tragédie vyvlíknout. Hrají to především na to, že práce prováděla firma Bögl & Krýsl. Přitom ale ODS-DSO dělala inspekce, při kterých si ale údajně takové maličkosti, jako že někdo podkládá čtyřsettunový most prkýnky, jaksi nevšimla. Prý se zaměřovali na jiné, jistě důležitější věci.



Firmám ODS-DSO a Bögl & Krýsl můžeme poděkovat za osm mrtvých a sedm desítek zraněných, ale i za to, že už třetí měsíc jezdíme ve Studénce místo po mostě přes frekventovaný železniční přejezd. Na tom přejezdu si řidiči postojí klidně i dvacet minut, navíc k němu vedoucí silnice, která rozhodně nebyla dimenzovaná pro takovou zátěž, je postupem času ve stále horším technickém stavu. Jiná cesta ale směrem od Příbora a Mošnova do Studénky a na Bílovec bohužel nevede. Poděkovat můžeme i hejtmanu Tošenovskému a jeho ODS za to, že těsně před odchodem z funkce až podezřele rychle schválili výstavbu nového mostu tou samou firmou. Nezbývá, než doufat, že stavebníci konečně pochopí, že nestaví z Lega a neodnesou to další nevinní lidé.



Každopádně rčení “zlaté české ručičky” už zdaleka neplatí. Asi by se mělo přeformulovat na “zlaté české fušerství.”





Brněnští Romové dluží na nájemném desítky milionů



Vidíte, já, když budu dlužit byťáku desítky tisíc, tak mě brzy navštíví exekutor a bude-li to pokračovat, nejspíš mě vystěhují. V tomto státě ale zjevně platí pro různé lidi různá pravidla. Cikáni v Brně tak například dluží v průměru přes 80 tisíc na jednu domácnost a přesto se s nimi nic neděje. Oni prostě považují za zcela normální, že někde bydlí a nedávají za to peníze. Zajímalo by mě, co bych musel udělat já, abych měl stejně nadstandardní podmínky, neboť za bydlení dáváme zhruba třetinu příjmů naší domácnosti. Že bych se musel “jít opálit a pak dělat bordel na náměstí, jak říkal pan Čunek, než ho vládní garnitura skrze několik vykonstruovaných afér usměrnila?



Tohle je prostě diskriminace. Prý pozitivní. Co je na ní pozitivního? Já chci taky bydlet zadarmo!





Klausova SMS



Dnes zakončím trošku odlehčeně, satirickým fejetonem, ve kterém autor paroduje SMSku Václava Klause, podle níž smazal ministra Langera z mobilu. Pokud se chcete pobavit, doporučuji přečíst!





O rozdílných slovnících



Když už jsem skončil v tom odlehčeném duchu, tak přidám ještě jeden zábavněji pojatý článek. Martin Malý alias Arthur Dent píše o svém soukromém životě jen velmi zřídka. Odkazovaný článek ale pobavil mnoho čtenářů, ačkoli se jedná o “příhody všedního dne.” Nosnou pointou jsou běžné požadavky žen vůči mužům a (naše) snaha o jejich naplnění. Jistě ne náhodou získalo mnoho čtenářů (alespoň soudě podle diskuze pod článkem), včetně mne, pocit, že Martin randí s jejich partnerkou/manželkou :-D. Pro muže bych tento článek doporučil, jako povinnou literaturu a důkaz, že “v tom nejsou sami,” pro ženy pak třeba jako námět k zamyšlení, zda se čistě náhodou v příběhu nepoznají :)).

Kategorie: Týdnoviny

0 komentářů

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *