Drahou elektřinou dotujeme managerské platy
Opět odkazuji na mou oblíbenou Hanu Formánkovou. Asi málokdo na českém Internetu mi tak mluví z duše, jako právě tato dáma. V odkazovaném článku se zamýšlí nad zvyšováním cen elektřiny, které se od příštího roku dotkne každého z nás. ČEZ je, jako spousta dalších firem v Česku, nenažraný a ačkoli jsou jeho zisky každým rokem vyšší a vyšší, ceny dále stoupají. Jednou to vysvětlují jako reakci na nárůst cen ropy, která během léta dosáhla rekordních výšin, jindy se to hází na zvýšenou poptávku, jež podle zákonů trhu zvyšuje i cenu. S končícím rokem klesla cena ropy na rekordně nízkou úroveň (aktuálně je na čtyřletém minimu – prodává se kolem 45 USD/barel), díky krizi se výrazně propadla i poptávka, přesto bude ČEZ opět zvyšovat ceny. Důvod tentokrát hledají jen velmi těžko – tedy kromě hodně nepodařeného argumentu, který jsem zaslechl v televizi – totiž že ceny elektrické energie pro domácnosti mají jistou setrvačnost, vlastně žádný podložený argument doteď neuvedli. Napříč situaci na trhu se u nás prostě bude platit víc a basta!
Potěšila mě alespoň skutečnost, že si někdo v České televizi vzpomněl na to, jakými řečmi nás krmili, když se stavěl Temelín. Tehdy se slibovalo, že díky Temelínu budeme moci vypnout všechny tepelné elektrárny, což znělo super a hlavně obyvatelé postižených regionů se těšili, že se po desítkách let konečně budou moci zhluboka nadechnout. Realita po dostavbě jaderné elektrárny je taková, že nedošlo, je-li mi známo, k vypnutí byť jen jediné tepelné elektrárny. Stejně tak se slibovalo, že díky levnější výrobě energie v JTE klesnou ceny elektřiny pro domácnosti. Jaká je realita, to už snad nemusím rozebírat.
Nepomíjel bych ani fakt, že ČEZ vyrábí elektřinu v elektrárnách, které se v Česku postavily za socialismu (za vlády ODS ani ČSSD k stavbě žádné další elektrárny, je-li mi známo, nedošlo). Tyto elektrárny se financovaly ze státního rozpočtu – tedy z daní nás všech, našich rodičů a prarodičů, ale také ze zisku státních podniků. Před rokem 1989 jsme skutečně mohli žít představou, že jsme si to postavili pro nás (takové novodobé “národ sobě”) a něco z toho máme. Po revoluci se mně nepochopitelným způsobem dostala tato zařízení do rukou soukromé (akciové) společnosti, která vyrobenou elektřinu aktivně vyváží do zahraničí a odrbává ty, díky jejichž penězům elektrárny stojí, o miliardy ročně.
Toto je jedním z důvodů, proč se často sám pro sebe zamýšlím nad tím, co dříve bylo tak nějak jinak – lepší pro dobro všech. Je zcela zřejmé, že tehdejší energetická politika byla pro občany této země výhodnější, ač (nebo právě proto) se nesla v duchu socialistického systému.
Pražský dopravní podnik chce opět zdražovat
Kromě ČEZu, Českých drah a pokusu České televize tu máme další firmu, která se chce zapojit do procesu razantnějšího vyprazdňování peněženek občanů této země. Tou firmou je Dopravní podnik hlavního města Prahy, který v reakci na snížení dotací ze strany státu uvažuje o zvýšení cen. Pražský Dopravní podnik je přitom dlouhodobě nevýdělečný – před posledním zdražením se mluvilo o tom, že cena jízdenky pokryje maximálně čtvrtinu reálných nákladů. Přemýšlím nad tím, na jaké drahé palivo se v Praze jezdí, pokud vezmeme cenu jízdenky 26 Kč. Platí-li, že je tato částka čtvrtinou, pak by to znamenalo, že na přepravu jedné osoby je nutné vynaložit 104 Kč. Za tuto částku ujedete průměrným naftovým automobilem vzdálenost zhruba 50 km, což je napříč celou Prahou tam a zpět. V pražské MHD se přitom za tutéž sumu můžete vozit maximálně hodinu. Samozřejmě beru v potaz, že například kloubový autobus má vyšší spotřebu, ale kolikrát? Pětkrát, osmkrát? I kdyby, tak také nevozí jednoho, ale výrazně více pasažérů!
Dlouhodobý problém DP Praha je v jeho hospodaření a živení rozsáhlého aparátu “technicko-administrativních pracovníků.” Pracoval jsem ve firmě s podobnou filozofií práce a stejně “socialistickým” stylem fungování, kde na jednoho manuálně pracujícího dělníka/technika (který firmu živil) připadal jeden “TAP.” Zatímco dělník bral něco kolem 15-17 tisíc, administrativa se pohybovala na 1,5-2 -násobku, takže prakticky vzato, ten jeden pracující vydělával na 2,5-3 platy. Firma byla sice (nejen) díky tomu drahá, ale protože pracovala pro stát (podobně, jako DPP pracuje pro město) a ten neměl na výběr, musel platit leckdy přemrštěné částky za provedené práce. V DP Praha se sice pokoušeli o jakousi optimalizaci, ale co mám informace, jednalo se spíše o klasická “škatulata,” jako například v případě rozdělení Českých drah na ČD, ČD Cargo s SŽDC. Vlk se nažere, koza zůstane celá a ač bylo účelem snížení nákladů, náklady vzrostou. Místo, aby pražský dopravní podnik hledal cestu ven skrze úspory uvnitř firmy, zvolí jednodušší cestu – totiž obere zákazníky, kteří nemají moc šancí se bránit. Ty, co se rozhodnou drze přesednout do aut, pak následně zkasírují skrze mýtné, které se v Praze chystá.
Euroostuda. Češi neudrželi Sarkozyho tajemství
Schwarzenberg se omluvil Francii za zveřejnění Sarkozyho slov
Sarkozy Topolánkovi: Arabové jsou hrozní, víš?
Mirda s Nicolasem si žoviálně pokecali, Nicolas si postěžoval na “ty hrozné Araby”… …a pak se oba divili, když se slova z jejich jednání dostala ven. Nemohl jsem si nevzpomenout na film Adéla ještě nevečeřela, kde do Prahy přijíždí v nejvyšším utajení detektiv Sherlock Holmes. Zatímco ho drožka veze z nádraží městem, po ulici pobíhá kamelot s novinami a vykřikuje “Sherlock Holmes v Prazé!” Na Sherlockův nechápavý výraz ve tváři reaguje pohotově Rudolf Hrušínský slovy “Tady se všechno hnedka rozkecá.”
Je pravda, že tuto vlastnost lze, vedle závistivosti, označit za jeden z typických znaků Čechů. Šíření drbů a leckdy až osobních údajů rychlostí světla jsem zažil jak v nemocnicích v Praze a v Ostravě, kde byly stovky zaměstnanců, tak i v soukromé firmě, kde nás bylo šedesát. Když jsem například prováděl čerstvě nastoupivšího kolegu, věděli na druhé straně budovy ještě před naším příchodem, kolik mu je let a že je čerstvě ženatý. A pan prezident Sarkozy se diví, že se tu rozneslo, o čem se bavil s naším premiérem.
Metro musí omezit provoz. Praha dá miliardy na dálnici
Soudruzi, kontrolní otázečka: co sliboval pan primátor Bém, když se snažil o své znovuzvolení do funkce? Tak například, že tu bude pro obyvatele Prahy 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce. Hned poté, co vyhrál, odjel do Himálají. Nic proti tomu – přeci jen i čelní politik ODS si občas musí odpočinout. Co sliboval dál? Viz jeho billboard z roku 2006, kde slibuje “nové metro.” Zatímco za socialismu se postavilo několik desítek stanic pražského metra, po revoluci se pouze dokončilo to, co bylo rozestavěné a následná výstavba pak pokračovala jen velmi pozvolným tempem. Ceny za výstavbu jedné stanice a jednoho kilometru tunelu přitom vyskočily několikanásobně – rovnou o celé řády. Když se stavba pražského metra konečně doplahočila do Letňan, kde skončila uprostřed polí, následovalo velkolepé otevření, skoro jako za dob Gustáva Husáka, akorát s jinými figurkami. Krátce nato, jako reakci na chystané snížení dotací pro DP Praha (viz výše), přišel provozovatel s nápadem: když nebudeme moci zdražit, ušetříme alespoň tím, že do Letňan bude jezdit méně vlaků (konkrétně se uvažuje o tzv. “pásmovém provozu,” kdy na konečnou zajíždí jen každá x-tá souprava). Pokud se situace bude vyvíjet s podobnou tendencí, nebude nakonec do Letňan jezdit nic. Kdepak máme to “nové metro,” které nám primátor Bém sliboval? Že by zapomněl, když má teď tolik jiné práce a starostí před blížícím se kongresem? Bohužel podobně zapomnětlivých politiků máme dnes na scéně stovky :(.
Zimní výbava bude povinná na 70 kilometrech D1
Policejní samopalníci při obří akci hledali zbraně a drogy. Zastavili i D1
Opět se podíváme na naše dálnice. Po nekonečných tahanicích o tom, zda budou či nebudou na dálnici značky “Povinná zimní výbava” a následně o tom, za jakých podmínek budou platit, došlo k rozhodnutí, že značky prostě budou a jejich platnost bude neomezená – tedy od listopadu do dubna, bez ohledu na aktuální meteorologické podmínky. Že se při teplotách nad sedm stupňů zimní gumy sjíždějí, nikoho nezajímá – spíše naopak: výrobci pneumatik budou mít radost, že na ně hospodářská krize nebude mít tak zásadní dopad. Poté, co povinnost jízdy na zimních pneumatikách platila jen v oblasti Vysočiny, padlo rozhodnutí protáhnout zakázaný úsek na celkových 70 km. Z trasy Praha-Brno tedy na celou jednu třetinu na normálních pneu nesmíte. Díky tomu každý, kdo potřebuje absolvovat zmíněnou trasu, musí nechat na svém autě zimní pneumatiky až do konce dubna.
Když náhodou naše dálnice jeden den nestála díky nehodě, objevili se na ní chlapíci v kuklách a se samopaly, kteří odkláněli dopravu na odstavné parkoviště, kde prováděli buzerakci. Kupodivu se nejednalo o teroristy, ani o kontrolu zimních pneumatik, ale mělo jít o akci, během které se hledaly zbraně a drogy. Vzhledem k délce trvání a počtu nasazených policistů se nejednalo o levnou akci. Jejím výsledkem bylo nalezení 80 gramů pervitinu, což se určitě vyplatí!
S čím si nevím rady, je otázka, zda musím uposlechnout výzvy nějakého maníka se samopalem, který zevluje uprostřed dálnice. Nepletu-li se, policista se, krom dalších artefaktů, prokazuje uniformou a nejsem žádným způsobem seznámen s tím, že by součástí oficiální policejní uniformy byla kukla na obličeji. Takhle si tady na policajta může hrát každý, kdo si vystřihne díry do kulichu a nasadí si takto upravenou pokrývku správnou stranou přes obličej.
Útok krumpáčem radar v Moravských Budějovicích zničil
V Týdnovinách ze 14.11. jsem psal o zničení buzerační budky v Moravských Budějovicích. Jednalo se o radar, který měřil rychlost na přejezdu přes nepoužívanou železniční trať. Místo toho, aby město překrylo dopravní značku, upozorňující na přejezd, z důvodu její neplatnosti, udělalo si z ní výnosný byznys. O míře korupce svědčí i fakt, že část vybraných pokut putovala do firmy Czech Radar, která buzerbudku instalovala.
Občané zkoušeli mnoho způsobů, jak se s tímto opatřením vypořádat – protestovali, publikovali informaci v médiích, až nakonec skupinka přezdívající se Crum Patch Team provedla jeho fyzickou likvidaci krumpáčem. Jaké jsou následky? Pachatel dopaden nebyl a asi není nikdo se zdravým rozumem, kdo by mu přál jakýkoli trest. Firma Czech Radar tak přišla o zařízení za dva miliony a kromě trestního oznámení začala vybírat dotace na novou výnosnou boudičku. Konkrétně v jednom diskuzním fóru objevila manželka informace o tom, že celé řadě lidí přišly pokuty za přejetí přejezdu nepředpisovou rychlostí z července a srpna. V některých případech šlo přitom o překročení povolené rychlosti o pouhých 8 km/h. Je zřejmé, že Czech Radar připraví moravskobudějovickým z jejich peněz pěknou vánoční nadílku v podobě nového radaru.
Radar bude zapnutý nepřetržitě, soudili mylně někteří senátoři
O umístění radaru v Brdech se nemůže hlasovat v celonárodním referendu, protože se jedná o otázku obrany státu a o té by měli rozhodovat výhradně odborníci. Takový je argument politiků na volání po demokratickém přístupu v této otázce. Jací odborníci o radaru nakonec rozhodují? iDnes položilo několik otázek na toto téma senátorům a průzkum jasně ukázal, že tito “odborníci” leckdy nevědí ani základní údaje. Přitom v otázce, jak budou hlasovat, mají podezřele jasno.
Letové časy hovoří proti radaru v Brdech
Že nám politici ze zásady lžou, to je v této zemi jasné snad už i malým dětem. Že tomu není jinak ani v otázce amerického radaru na našem území a raket v Polsku, dokazuje odkazovaný článek na Britských listech, kde bývalý specialista protiletadlového raketového vojska protivzdušné obrany státu – tedy opravdový odborník – spočítal zajímavá fakta. Ve zkratce jde o to, že antiraketa, vystřelená z Polska, by případnou nepřátelskou raketu zastihla až na území mimo Evropu! Jasně se tak ukazuje, že celý obranný systém v žádném případě nechrání naší republiku, jak se snaží lhát čeští politici, ale funkčně by ochránil pouze Spojené státy. To je ale překvapení, že? Politici samozřejmě podobné články nečtou – asi by na ně byly příliš odborné. Jim stačí, když jim vedení strany řekne “radar je dobrý, áno!” a zvednou pro něj ruku bez ohledu na to, jestli jejich voličům přinese, krom záření, ještě něco pozitivního.
Unie posluchačů paroduje autorské svazy
Ombudsman získal byt v Janově. Teď může okusit jak se tam žije
Dvě zprávy, které považuji za moc pěknou recesi. Po zvukařích, kteří se hlásí o svá práva na poplatky za to, že pracovali na ozvučení nahrávek, se ozvali i posluchači. Jsou totiž stejně nepostradatelní, jako mistři zvukaři – bez nich by prostě záznamy z koncertů nebyly “to pravé ořechové.” Unie posluchačů tak chce účtovat za každé tlesknutí a juchnutí, které se na nahrávkách ozve. Ani bych se nedivil, kdyby v tomto Absurdistánu se svým požadavkem uspěli :). Pak bych navrhoval zavedení poplatků za prdění, protože svým způsobem se také jedná o zvukovou produkci, v některých případech i veřejnou. V případě následného potlesku by pak samozřejmě část poplatku náležela Unii posluchačů.
To ombudsman Otakar Motejl bude mít jiné starosti. Dostal grátis byt na sídlišti Janov – prý aby si sám okusil, jaké je to žít s tamní komunitou. Obávám se ale, že milovník a velký zastánce romského etnika bude natolik zaneprázdněný, že se do bytu nenastěhuje. Sám jsem zvědavý na to, s jakou výmluvou nakonec přijde. Možná, kdyby se nastěhoval, by konečně začal hájit práva nás všech a ne jen minority, která je nejvíce vidět (a hlavně slyšet).
Web Národní strany zákon neporušuje
Tak nám chtěli zakázat web Národní strany – dle mého mínění jediné strany, která celkem rozumným způsobem nahlas mluví o tom, co obyvatele této země trápí. Nejvíce mě na snaze o zákaz webových stránek zaujal fakt, že se brněnským muslimům nelíbily výroky o válce proti islamismu. Mohl by teď zase někdo na oplátku podat žádost o zrušení Pákistánu a jiných teroristických zemí, ve kterých se nacházejí lidé, hlásající svatou válku všem, kdož nevěří v Alláha? Nevidím v tom totiž rozdíl. Tedy vidím – Národní strana chce bojovat proti jevům, projevujícím se především militantním až teroristickým způsobem, kdežto východní teroristé chtějí bojovat proti všem, včetně zcela nevinných lidí.
Kongres ODS nebude chybět na obrazovkách České televize
Česká televize, coby veřejnoprávní a námi všemi placené médium, chce od pátku do neděle vysílat přenos ze stranického sjezdu ODS. Takový kabaret, jakým bývají přenosy z Parlamentu, to asi nebude. Přeci jen Poslanecká sněmovna v některých momentech překoná i Mr. Beana. Co by mě ale jako koncesionáře zajímalo, zda v rámci vyváženosti, objektivity a nestrannosti budou i přenosy ze sjezdů ČSSD a KSČM. Ty by mě osobně zajímaly více, než strkanice ve straně, která ani po projetých volbách není schopna reagovat sesazením svého předsedy. Na současné dění v ODS výtečně sedí D-Fensova teorie o zmrdech, která říká, že když koncentrace zmrdů dosáhne určité úrovně, pobijí se zmrdi mezi sebou, protože nikoho slušného už mezi sebe nepustí.
PS: Vynikající článek, analyzující současný stav ODS, sepsal Jirka Hlavenka (ex-předseda představenstva Computer Pressu) pod titulkem Modré kořeny ODS! Svatá prostoto!
V Tatře doufali, že už bude dobře. Teď mají zase strach
Vždycky, když čtu ty neveselé zprávy z naší kdysi nejslavnější automobilky, vzpomínám na časy, kdy Karel Loprais s Tatrou drtil sovětské Kamazy v rallye Paříž-Dakar. Tatra byla na vrcholu, exportovala do spřátelených zemí, dařilo se jí. Kde je dnes? Po mohutném propouštění se zaměřila především na dodávky vozidel pro armádu. Odbyt ale není zdaleka takový, jako býval v dobách socialistického plánování. EU prostě není tak dobrým odbytištěm, jakým byly země tehdejšího východního bloku. Speciál Tatrovky, který objel během dvou let celou zeměkouli, je dnes jen tichou vzpomínkou v kopřivnickém muzeu. Je málokdo si vzpomene na to nadšení, se kterým čtenáři Světa motorů hltali novinky z této nesmírně náročné expedice, plné nástrah a komplikací. Kde je dnes konec Vagónce Studénce, která tehdy vyrobila nástavbu na tento skvost? Kde je konec našeho kdysi silného průmyslu? Asi bych neměl být vulgární, že?
Zpátky do lavic: Netvař se tak tajemně, nebo snad tajemě?
V iDnesu po delší době udělali i něco užitečného – totiž připravili další diktátek pro své čtenáře. Vůbec by nebylo špatné, kdyby si tyto diktáty vyzkoušeli redaktoři a to nejen iDnesu, ale třeba i Hospodářských novin/iHnedu, ČT24, Novinek a dalších periodik. Chyby, které nalézám ve článcích, mě leckdy dokážou pořádně iritovat (a zpravidla si neodpouštím komentáře v diskuzi pod článkem). Jak jste na tom vy? Jde vám rozlišování mezi mě, mně, mne a mi? Zkuste si to v testu a dejte vědět, jak jste dopadli! Já skončil s jedinou chybou, která je v mém případě takřka klasikou (dělám ji skoro vždy 🙂 ).
0 komentářů