Tip na výlet: Pelhřimov – město rekordů

Na tento víkend jsme si s Drahou polovičkou naplánovali výlet do města rekordů a kuriozit – do Pelhřimova. Toto městečko jsem dosud znal jen z filmu Vesničko má středisková díky nesmrtelné hlášce Rudolfa Hrušínského: “…jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš!”

Naše cesta započala na pražském roztylském autobusovém nádraží, kam jsme dorazili dvacet minut před odjezdem. Bohužel – i tato časová rezerva byla malá, takže jsme prakticky celou cestu, trvající přes dvě hodiny, stáli. Pokud tedy nechcete trávit celou cestu ve stoje na několika centimetrech čtverečních, pak rozhodně doporučuji obstarat si místenku!

Pelhřimov nás přivítal letním deštíkem, před kterým jsme se schovali v hospůdce poblíž nádraží. Ta byla milým překvapením: dobré jídlo, nízké ceny a hlavně velice ochotný personál, který nás nasměroval do centra a do muzea.

Muzeum se nachází v pěti patrech věže Jihlavské brány poblíž náměstí. Vstupné je přiměřené: 40 Kč a pokud se chcete podívat i na výstavu “Zlaté české ručičky” (výrobky postavené ze sirek), umístěnou v nedaleké budově, zaplatíte za návštěvu obou expozic 60 Kč.

V samotném muzeu je spousta zajímavých věcí – například obrovská lžíce, štětec, největší boty (číslo 57 🙂 ), velikánská bunda, kolo postavené ze dřeva (včetně dřevěné pumpičky a dřevěných brzd)…. Zhruba čtvrtina exponátů je vystavována ve své skutečné podobě, zbytek pak především na fotografiích. Na snímcích si můžete prohlédnout muže s největšími dlaněmi, který pobere 16 půllitrů piva (to by byl vrchní!! 🙂 ), nejošklivější ženu na světě (divte se – tato paní se několikrát vdala! 🙂 ) a celou řadu dalších rekordů a kuriozit, které byly zaznamenány agenturou Dobrý den nejen v rámci dne Pelhřimov – město rekordů, který se pořádá každý rok druhý týden v červnu. Celkem vás během této expozice čeká 101 schodů, takže zejména dámám nedoporučuji elegantní botičky s podpatky :). Fotografování je zde zakázáno, takže foteček se bohužel nedočkáte :(.

Z muzea jsme pokračovali po “stezce rekordů,” o níž se zmíním níže, na výstavku Zlaté české ručičky, kde byly prezentovány již zmíněné unikáty ze sirek. Exponátů je zde skutečně dost, počínaje nejrůznějšími talířky, přes čínské vázy, lodě…. U každého z vystavovaných předmětů se dozvíte, kolik sirek a především kolik hodin práce ten který unikát zabral. Pro zajímavost: všechny vystavené výrobky se skládají z více než 570 tisíc zápalek a jejich výroba zabrala panu Tomášovi Kordovi 63 310 hodin práce. Poblíž budovy se pak můžete zvěčnit u největší nerezové konvice, hrnce a trychtýře.

Na třech místech města najdete “mluvící knihy rekordů,” což jsou stojánky s tlačítky, na kterých si po volbě čísla zdarma můžete vyslechnout tři stovky spotů o zajímavých rekordech z nejrůznějších oblastí.

Zajímavý je také 1,5 km dlouhý okruh nazvaný “Procházka Českou knihou rekordů,” který začíná v Muzeu rekordů a kuriozit a končí v Domě dobrých dnů. Na této stezce potkáte celou řadu rekordních předmětů (např. největší poštovní schránku, nebo největší spínací špendlík).

I my sami jsme se stali svědkem nechtěného rekordu. Těsně po příjezdu nám vypověděly službu baterie ve foťáku a ani záložní sadu jsme nepřemluvili k činnosti. Po dlouhém shánění jsme se vydali do obchoďáku Julius Meinl, kde jsme zakoupili sadu 4 baterií Varta. Na cenovce sice bylo uvedeno, že stojí 60 Kč, ale u pokladny nám namarkovali jen polovinu. Kvalita, bohužel, odpovídala ceně a baterie vydržely rekordních 10 snímků, načež se poroučely. Fotoaparát přitom není řádný žrout – běžně vydrží až 250 snímků (bez blesku). I tak se nám ale podařilo zachytit pár zajímavostí, o něž se můžeme podělit v tomto článku :).

Cestu do Prahy jsme si díkybohu neodstáli, neb jsme na nádraží přišli skoro o hodinu dříve. Přijít 20 minut před odjezdem, by i v Pelhřimově znamenalo stát až do Prahy.