Babiš zachraňuje Důl Paskov * Babiš je nejdůvěryhodnější! * Eutanazie by měla být bezpodmínečným právem!
Babiš: Důl Paskov bude fungovat do konce 2017, vláda dá 600 milionů
Andrej Babiš sliboval při svém vstupu do politiky, že hodlá řídit stát jako firmu. Jak řídil své firmy? Ponechme nyní stranou státní dotace, které deformují trh, a zeptejme se: co udělal Babiš jako majitel, když některá jeho firma neprosperovala? Samozřejmě ji zavřel, jako by to udělal každý rozumný člověk, který vyčerpal všechny ostatní možnosti. Nikdo normální přeci nebude mít firmu na to, aby v ní utápěl své peníze.
Co byste tedy čekali od Babiše v roli ministra financí v případě dolu Paskov, který chce jeho majitel BWR zavřít z důvodu nerentability? V první řadě asi to, že se do situace nebude montovat stát. Důl patří soukromé firmě, proto není sebemenší důvod do jeho otevření, chodu ani uzavření zasahovat shora. Jenže naši politici to vidí jinak – včetně Andreje Babiše. V rámci role státu coby ochranitele (kdo se ho o to prosil?) hodlá stát důl zachránit, přestože matematika je jasná:
- V dole pracují horníci, kteří pobírají nějaký plat – to je výdaj.
- Dále jsou zde nějaké režijní náklady na techniku, osvětlení – to je výdaj.
- A nakonec je zde uhlí, které se vytěží a následně prodá – to je příjem.
Logicky pokud výše příjmů z prodaného uhlí není vyšší nebo alespoň rovna výdajům na těžbu, pak se nevyplatí takový důl nechávat běžet.
Jenže prostá matematika a základy ekonomie většině českých politiků nic neříkají. Oni se rozhodli “zachránit horníky před nezaměstnaností”, takže schválili “sociální programy pro horníky za 600 milionů korun” s tím, že důl poběží další tři doky. Do rovnice se tak přidává další, ovšem naprosto tržně nezdůvodnitelný příjem – dotace od státu. Tedy něco, co Andrej Babiš coby podnikatel velice dobře zná. Možná měl tento pán před volbami mluvit přesněji a říkat, že stát povede jako “svou firmu”.
Teď se ještě zeptejte sami sebe: kde vezme stát těch 600 milionů pro horníky? Ano, kde jinde, než v našich vlastních kapsách!
Nejdůvěryhodnějším politikem je Babiš
Opravdu nepotěší, když si s výše uvedeným kontextem přečtete na Novinkách titulek, že Nejdůvěryhodnějším politikem je Babiš. Údajně je dokonce pro “53 procent občanů nejdůvěryhodnějším politikem”. Uvědomme si, že mluvíme o těch samých občanech, kteří chodí k volbám a mají právo ovlivňovat chod a dalším směřování této země! Pokud ani po dosavadních aktivitách Andreje Babiše v roli ministra nepochopili, že se tomuto člověku rozhodně nedá věřit, pak skutečně asi máme vládu, jakou si zasloužíme.
Ostatně v tom žebříčku důvěryhodnosti je celkově pěkná sebranka – komu z následujících byste opravdu věřili jako člověku: Andrej Babiš, Martin Stropnický, Jiří Dienstbier, Tomio Okamura a Miloš Zeman? Já tedy ani jednomu a obzvláště populista Okamura nemá s důvěryhodností vůbec nic společného.
Zdravé seniorce provedli eutanazii. Chtěla zemřít, protože v moderním světě nestíhala
Bulvární a možná i zarážející titulek prezentuje eutanazii jako něco mýtického. Realita je prostší: “Devětaosmdesátiletá britská učitelka umění na penzi se rozhodla odjet do Švýcarska a ukončit svůj život prostřednictví tamní organizace Dignitas, která provádí asistované sebevraždy. Důchodkyni netrápila žádná nevyléčitelná nemoc, jen frustrace z moderního světa, kterému se nedokázala přizpůsobit.”
Osobně jsem pro to, aby člověk mohl rozhodovat nejen o svém životě, ale i své smrti. Bez ohledu na důvody, pro které se rozhodl “odejít” – těmi by rozhodně neměla být pouze vážná nevyléčitelná nemoc. Jak to funguje nyní bez eutanazie? Lidé skáčou pod rozjeté vlaky, věší se v parcích, podřezávají se ve vanách a postelích, padají z výšek a provádějí další různé, leckdy až hrůzné, úkony, aby dobrovolně odešli z tohoto světa. Výsledek pro dotyčného zpravidla nedopadá důstojně v té míře, jakou by si zesnulá lidská bytost zasloužila. Nemluvě o tom, jak taková událost může zapůsobit na nechtěné svědky, blízké a příbuzné.
Jsem přesvědčen o tom, že “asistovaná sebevražda” či lépe “asistované ukončení života” by mělo být základním lidským právem. Umím si představit jak variantu, kdy by takový úkon byl hrazen ze zdravotního či sociálního pojištění dotyčného, tak i verzi, kdy by šlo o komerční službu. Jedinou podmínkou k realizaci by měl být naprosto nevyvratitelný důkaz, že si zesnulý přál zemřít. Jakékoli další podmínky už jdou nad rámec eutanazie v té podobě, ve které by dle mého mínění měla být poskytována.
0 komentářů