V ČT, v nedělních otázkách V. M., vystoupil volební manažer vítězné strany ve volbách. Milan Chovanec, oddaný straně, odmítající nečinně přihlížet tomu, jak se ta strana rozkládá. Zdůraznil své přesvědčení o vyřešení situace ČSSD a o tom, že předseda Sobotka ze zasedání ÚVV, dne 10. 11., vyjde posílen. Také hovořil o pozitivu vývoje situace spočívající v katarzi strany. Katarzi zmiňoval věru opakovaně, takže by mohlo být na místě položit otázku, kdo si čo pod takým pojmom katarze, vlastně predstavuje.
Po vítězných volbách v roce 2010, získala ČSSD 22,08%, čili 56 poslaneckých mandátů. Z důvodu výrazně nízkého volebního zisku, oproti očekávání, bez prodlení rezignoval Jiří Paroubek a skončil i volební manažer, Jaroslav Tvrdík.
Po letošních vítězných volbách, při podobném, ne-li vyšším očekávání jak v roce 2010, získala strana 20,45%, čili 50 poslaneckých mandátů. Tedy o 6 méně než kdysi, před následnou rezignací Paroubka. Na místo očekávané rezignace je nyní skloňováno slovo puč do té míry, že to vypadá, jakoby pučista Paroubek tehdy uskutečnil puč proti sobě samotnému, proti předsedovi Paroubkovi.
Hlasování volebního manažera Chovance proti Sobotkovi na předsednictvu, zdá se nasvědčovat tvrzením, že předseda si do volební kampaně nenechal zasahovat. Tedy dokonce ani volebním manažerem. Nebo že by volební manažer chtěl odklonit příslušnou část jeho zodpovědnosti na samotného předsedu?
Z jiného pohledu ale, z pohledu na notoricky známých hrátek s nabízením a odmítáním nabízených rezignací, lze odmítnutí Chovancovy rezignace předsedou Sobotkou považovat za jasné vyjádření. Vyjádření toho, že k zodpovědnosti se může libovolně hlásit kde kdo. Pokud se to ale zrovna hodí, pak nenese proklamovanou zodpovědnost podmíněnou skutečnými důsledky, vůbec nikdo.
Slova volebního manažera o tom, že podporu Rusnokovy vlády zpětně považuje za velkou chybu, nasvědčují, že skutečně nemohl být dobrým volebním manažerem. Nejspíš v nastalých zmatcích zapoměl na tehdejší převažující mínění voličů.
Dosvědčují to jeho slova, jak Bohuslav Sobotka viděl dál, než jiní členové ČSSD, když byl proti podpoře vlády Rusnoka. Protože pokud by prý vládla až do termínu řádných voleb, pak by zvítězil Babiš. Tohle tedy hraničí s úplnou ztrátou soudnosti. To už je natolik nekorektní a manipulativní znásilňování reality, že je to k smíchu i k pláči zároveň. Vždyť bylo naprosto jasné, že na podporu dostatečný počet hlasů být nemůže. A kdyby ano, pak by tím spíš došlo k rozpuštění parlamentu. Vzhledem k předchozím, mnoha velice razantním vyjádřením představitelů parlamentních stran, týkajícím se vlády Miloše Zemana, by tomu ani jinak být nemohlo.
Na pováženou jsou a pro jednání ÚVV by měla být důležitá slova Milana Chovance o tom, že inkriminovaná schůzka, jejíž zapírání Michalem Haškem odvedlo pozornost od nejpodstatnějších problémů, nebyla svolána panem prezidentem. Ten, dle Chovance úvodem prohlásil: „vy jste tu schůzku iniciovali, tak si pojďme povídat“.
Za pozornost stojí i jeho tvrzení, že ČSSD není řízena z Hradu ani z Lán. Že se neřešilo nic, co by vybočovalo z nějakého standardu. Vzhledem ke skutečnosti, že taková vyjádření nekorespondují s dlouhodobě usilovně šířenými fabulacemi z Lidového domu o tom, jak ten Zeman chce se mstít sociální demoracii a jak ji chce rozklížit a zničit, je možné, že v těchto vyjádřeních dojde k posunu. Odmítnutí „předložené“ Chovancovy „rezignace“ předsedou, by tak mohlo být, ještě více zasloužené.
Závěrem si ještě troufnu předvídat výsledky jednání ÚVV.
Samotný ÚVV se skutečně sjednotí natolik, jako již dlouhou dobu sjednocen nebyl. To budiž po právu, před veřejností, vydáváno za sjednocení celé strany.
Dojde k opakovaně zmiňované katarzi celého ÚVV. A sice prostřednictvím katarze jednotlivých, všech do nedávna vybočujících od stanovené linie předsedou, členů ÚVV. Předseda a jeho věrní zapomenou na prohřešky vybočujících členů ÚVV a oplátkou bude zapomenuto na žalostnost volebního vítězství. Zároveň budou zapomenuty i jakékoli důsledky pro kohokoli, ze skutečné zodpovědnosti pramenící, s výjimkou obětních beránků. Na oko nějaké ty kompromisní závěry přijaty budou. Ale nesmí to moc bolet.
Nastane velké usmíření. Totální katarze bude dokonána. Slušná živobytí mnoha členů ÚVV zůstanou nadále zachována. Bez dalšího jejich ohrožování, nezodpovědnými hokusy pokusy o jakousi sebereflexi. Nebo dokonce pokusy o jakési vyžadování konkrétních důsledků, pramenících ze zodpovědností.
Nastane zklidnění situace v sociální demokracii u nás i v zahraničí, kde nynější obavy z násilného převzetí vedení ČSSD, mohou být zapomenuty.
Ustanou petice oddaných členek a členů: „My Sobotku nedáme! Nejsme Zemanovi (y)ovce“. Ustanou nesčetná podpůrná prohlášení, (jakési „podpetice“), stranických orgánů a orgánečků.
Nebude již potřebné narychlo svolávat demonstrace pod záštitou MSD, ani „vyrábět“ další podpůrná prohlášení a petice na obranu Sobotky.
Zkrátka a dobře, nastane potřebný a nezbytný klid na práci a na budování dobře fungujícího státu.
A úplně na závěr:
Pravděpodobná totální katarze ÚVV ČSSD, ve více či méně vzdálenější době, jistě a nevyhnutelně vyústí v transformaci do totální koroze celé strany sociální demokracie. Se všemi skutečnými důsledky z toho plynoucími. Ale to, v tuto dobu, nemusí nikoho z členů ÚVV trápit. Konec konců, sejmou zodpovědnost za žalostně vítězné volby z předsedy i z volebního manažera strany a přeberou tuto odpovědnost na sebe. Zároveň s tím převezmou na sebe zodpovědnost i za budoucnost sociální demokracie. A dnes už kde kdo ví, že to mimo pouhopouhých slov neznamená téměř, respektive vůbec nic.
Luděk Prokop.
0 komentářů