Zeman a jeho teorie o povinné volební účasti*Velký bratr bude v Unii hlídat maximální rychlost na silnicích
Prezident Zeman: Neúčast u uren by vyřešila volební povinnost
Nemíním tu rozebírat všechny levičácké bláboly, které Pan Becherovka pronesl v rozhovoru pro Deník při návštěvě Zlínského kraje, ale zaměřím se na jednu myšlenku, kterou tento politik razí už dlouho.
“Takovým zcela radikálním návrhem na řešení problematiky volební účasti by bylo zavedení volební povinnosti. Já samozřejmě vím, že v dohledné době tento návrh neprosadím, nicméně má to dva důležité argumenty. Volební povinnost existovala už za první republiky, což málokdo ví. Za druhé volební povinnost existuje i v zahraničí.”
Miloš Zeman tak posloužil jako klasická ukázka levicového politika. Argumenty typu “v zahraničí je to tak a tak” bývají v 99 % naprosto irelevantní a svou váhou odpovídají někdejší odpovědi malé neteře mé manželky, která na dotaz “A proč ne?” odpověděla “Protože ne!” Malou slečnu, na rozdíl od Zemana, omlouvá, že se jednalo o dítě předškolního věku.
Ohánět se tím, jak to chodí v zahraničí, je sice časté a mezi politiky oblíbené dogma, nicméně v tomto případě si Zeman, abych tak řekl, sám nasral do hnízda. Přistoupíme-li na jeho tvrzení, že co se dělá v zahraničí, je dobré i pro nás, pak musíme logicky dedukovat, že když se to tak ve většině zahraničních zemí nedělá, nemělo by se to dělat ani v Česku. Použít argument, že se něco dělá ve třech zemích, je asi tak stejně relevantní, jako kdybych tvrdil, že ve Frenštátu pod Radhoštěm někdo vyhodil do vzduchu panelák, a že je tedy správné tak činit všude.
To samé platí pro odkazování se na první republiku. V tomto případě jde o typické povalečské “Vždyť se to tak dělalo vždycky, tak se to tak bude dělat dál!”
Nejmarkantnější je ovšem v Zemanově sdělení ta snaha lidem nařídit něco, co dosud závisí na jejich svobodném rozhodování. To je typické téměř pro všechny politiky, kteří se v této zemi dostali k moci v posledních 95 letech. Věci, o kterých si občan mohl rozhodovat sám (a fungovaly), jsou najednou striktně nařizovány zákonem. Ještě několik let nazad jste si doma mohli svítit, čím jste uznali za vhodné, teď už nesmíte používat (či přesněji řečeno nakupovat) žárovky. Proč? Protože je to pro dobro všech – je to prý ekologické. Takových příkladů by jistě každý z vás vyjmenoval nespočet.
V případě volební účasti vidím takovou myšlenku jako velmi nebezpečnou. Občan má právo volit své zastupitele, a mělo by být výhradně na něm, zda svého práva využije, nebo ne. I neúčast ve volbách může být vyjádřením občanského postoje, byť za cenu, že nějaký zlomek procenta za to dostanou strany, jdoucí svým programem přímo proti zájmům a představám dotyčného.
Myšlenka povinné účasti ve volbách stojí také na tom, aby si nevolič nemohl stěžovat stylem: “To je hrůza, co se tady děje! Ale já jsem je nevolil, já za to nemůžu!” Za to, kdo točí kormidlem moci, může každý, kdo má volební právo. Bez ohledu na to, zda se voleb aktivně zúčastní, či na protest nebo z pohodlnosti zůstane sedět doma.
Umím si představit situaci, kdy volič nemá v obálce ani jeden lístek, který by měl chuť vhodit do volební urny. Sám jsem byl v podobné situaci u prezidentských voleb. Nakonec jsem se rozhodl podpořit Pana Bechera, a ačkoli s ním názorově nesouzním a nelíbí se mi, co a jak dělá, jsem rád alespoň za to, že v čele státu nespí Karel Rohypnol. Vyjádřil jsem tím svůj občanský názor “Nechci Karla!”, nicméně mělo by být mým právem se moci nevyjadřovat vůbec.
Takže ačkoli Zeman nakonec svou vizi otočil ve zdánlivě smířlivé řešení, když navázal glosou: “Pak je i řešení postupné. To by spočívalo v tom, že by politické strany motivovaly své voliče tím, že by nabízely stále lepší kandidáty a stále promyšlenější volební programy”, tak kdo byl alespoň na jedné z přednášek “důchodce z Vysočiny”, ten ví, že představa povinné volební účasti není Zemanovi ani trochu cizí.
EU chce vynutit dodržování rychlostních limitů systémem ISA
Jak jistě víte, politici jsou tu od toho, aby činili kroky, vedoucí ke kolektivnímu dobru. Zde máme jeden příklad za všechny: “Britští řidiči by už v budoucnu nemuseli mít úplnou kontrolu nad svými vozy. Evropská unie chce totiž zavést automatické omezovače rychlosti.”
K čemu je dobré omezovat rychlost? No přeci k tomu, aby si každý nejezdil po silnicích tak rychle, jak ho napadne! Jak by k tomu přišel chudý majitel Fabie modelové řady HovnoToPojede, aby ho na dálnici předjíždělo milionářovo Porsche? Rovnost musí být! Takže se nastavily limity, a ti, kteří je nedodržují, jsou policií i médii stíháni jako “piráti”. Vždyť jediná správná cesta je, jak říká Standa Huml, jezdit podle předpisů.
Nepřekvapuje mě, že v Británii – zemi, kde jsou totalitní praktiky prorostlé hluboko do minulosti – přišli s nápadem omezovat rychlost na silnicích pomocí “chytré krabičky”. Velký bratr má na ostrovech tradici a Britové se salámovou metodou dopracovali k tomu, že už si nemohou ani prdnout, aby je při tom neviděly alespoň tři kamery. Aktuálně se tedy plánuje systém ISA, jež by měl zabránit jet řidičům rychlostí vyšší než 113 km/h. Už sama nastavená hodnota je absurdní, že?
Vezměme nyní v potaz další faktory – například skutečnost, že za určitých situací – třeba při předjíždění, kdy se v protisměru objeví další auto – je zrychlení nad limit rozhodně méně nebezpečné než případná čelní srážka. Pokud by systém fungoval na principu satelitní navigace, bude situace ještě horší – žádný civilní přístroj totiž není schopen určit svou polohu s přesností na metr. Kdo někdy jezdil s navigací, určitě občas narazil na to, že se “plechová huba” pohybovala na souběžné komunikaci, s leckdy i výrazně nižší povolenou rychlostí. Teď si zkuste představit, jak systém zareaguje při jízdě po dálnici, pokud si GPSka “odskočí” do přilehlé obytné zóny.
0 komentářů