Zeman se dostal na Hrad přes stoku, píší deníky.
To je naprosto přesný. Pravičáci a pravicová média. Věřím, že zdaleka ne všichni, nicméně určitě ti kteří jsou zásluhou médií nejvíc slyšet. Brečí o hlubokém příkopu, o potřebě hluboký příkop zaházet. A hned se dají do díla, jak to už pravicoví bolševičtí soudruzi mají v krvi. Slovní útoky, urážky překračující veškeré meze slušnosti.
Jednou nás nazvou primitivním davem nebo ulicí, jindy lůzou a dnes je z nás stoka, přes kterou se Zeman dostal na hrad. Křik zlodějů, chyťte zloděje, již přestává plnit svůj účel. Stejně jako nadávky a osočování oponentů z nechutných vlastností, kterými sami oplývají. Lži, závist, zapšklost, totalitní myšlení, neschopnost přijmout a smířit se s většinovými rozhodnutími vzešlými z demokratických procesů. Na jedné straně brečení a volání po odstranění příkopu, na druhé straně sveřepě infantilní výkřiky o tom, že president byť demokraticky zvolený, presidentem mým, respektive prezidentem té či oné významné, slovutné osobnosti, rozhodně není.
Pravda, takový stav zrealizovat jistě možné je. Nezbytné k jeho dosažení je ale získání občanství jiného státu a hlavně a především, zbavit se občanství ČR.
V každém jiném případě je prohlášení o tom, jak Miloš Zeman není mým prezidentem, za vrcholně trapnou plytkost. Za vrcholně trapné divadelní gesto nulové hodnoty. Nepočítáme-li ovšem hodnotu informace, kterou ta či ona, více či méně významná osobnost, nám tím o sobě samé poskytuje.
Pokud pak připočteme pokrytecký pláč o zahrabávání příkopů, nevyhnutelně a k naší lítosti dojdeme k přesvědčení, že je zde celá řada lidí, s nimiž zahazovat příkopy prostě nelze.
Luděk Prokop,
28. 1. 2103
0 komentářů