Skoncuje novela zákona s osobou blízkou?*Proč je progresivní zdanění špatné?*Daň z prodeje nemovitosti – několikanásobné zdanění téhož nevadí*Náš daňový systém: obdoba výpalného*Heger chce mluvit do cen alkoholu.
Nepředvídané důsledky progresivního zdanění
Sice poněkud starší, leč obsahem stále aktuální pojednání Radima Smetky o socialisty (bohužel nejen oranžovými, ale též modrými) prosazovaném progresivním zdanění. Sám se nad tématem zdanění procenty z platu opakovaně pozastavuji a kladu otázku, proč by ten, kdo vydělává více, měl také více sypat do státní kasy? Platba “za kus” by byla výrazně spravedlivější. Tedy spravedlivější do momentu, kdy si položíme otázku, zda je morální brát někomu část peněz jen proto, že se rozhodl pracovat. Prý se tomu říká “solidarita”. Tedy tvrdí to alespoň naši zvolení politici.
Když už jsme se tedy smířili s tím, že stát nám bere část výdělku, a dokonce i s tím, že je to nikoli fixní částka, ale poměrná část, přišli “lidumilní” politici s tím, že by lidé s vyšším platem měli odvádět do společné kasy ještě více peněz. Oni sice už předtím více odváděli, protože 50 % ze stotisícového platu je nepochybně více než 50 % z platu 20 000 korun, nicméně v rámci solidarity by “bohatí” měli platit ještě víc. Říká se tomu “progresivní daň” a bohužel s tímto termínem operovali nejen Jiří Paroubek a Bohuslav Sobotka, od kterých bych to čekal, ale i Petr Nečas, předseda údajně pravicového subjektu, donedávna považovaného za stranu, podporující podnikatele (tedy v obecném mínění právě “ty bohaté”).
Smetka v odkazovaném článku na názorném příkladu poukazuje na možný dopad progresivní daně: zatímco již tak dobře vydělávající zubař si i s progresivní daní stejně přijde na své, jiné profese, které bezodkladně nepotřebujeme, mohou na následky vyšších cen dentistových služeb výrazně doplatit. Zatímco zubař si bez uzardění promítne vyšší daň do svých cen a pacient-zákazník tyto ceny bude muset akceptovat, protože jeho služby nezbytně potřebuje, v mnoha jiných oborech to tak fungovat nebude. Je to jednoduchý příklad elasticity poptávky.
“Ti obtížně nahraditelní, ti, kteří mají kvalifikaci nebo ti, které potřebujeme akutně, ti si mohou dovolit zvýšit svou cenu, když budou více zdaněni. Ale nedoplatí na to sami. Doplatí na to i jejich zákazníci, ale i ti, na které už zákazníkům nezbudou peníze: ti nejméně kvalifikovaní, ti nejsnáze nahraditelní.” konstatuje výstižně Radim Smetka.
Za prodej domu nebo bytu se od ledna bude platit vyšší daň
Také vám připadá nemorální platit daň z prodeje svého vlastního majetku? Přitom například v případě domu či bytu prakticky každý majitel platil daň hned několikrát:
- Platil DPH z materiálu, ze kterého bylo obydlí postaveno.
- Platil v ceně práce řemeslníků jejich daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění.
- Každý rok povinně platí daň z nemovitosti – tedy daň za to, že objekt vlastní, což je další paradox.
- Platí v cenách energií, vody, plynu a vybavení státu DPH.
Jistě sami najdete další příklady zdanění majitelů nemovitostí (můžete se o ně podělit v diskuzi pod článkem).
Nevidím jediný důvod, když občan – majitel domu či bytu – zaplatil všechny výše uvedené a mnohé další daně související s bydlením, proč by měl cokoli platit v momentě, kdy se rozhodne svůj příbytek prodat! Jedná se jednoznačně o několikanásobné zdanění jedné a téže věci.
Na podobném principu, jako náš daňový systém, funguje výpalné: zločinecký gang (zde stát) zastraší majitele obchodu (zde majitele obydlí), že když mu nebude platit výpalné (zde daně), může jeho provozovna vyhořet (zde půjde dotyčný do vězení). Je zvláštní, že výběr výpalného nezávislými organizacemi je považován za trestný čin, kdežto na stejné jednání státu pohlíží většina společnosti jako na naprosto normální věc.
Nealko levnější než pivo – plán ministra Hegera pro příští rok
Svobodní na svém Twitteru upozornili na další omezování svobod v naší zemi. Kdo zažil reálný socialismus, ten si patrně vzpomene na doby, kdy ceny veškerého zboží a komodit určoval stát. Například “čtvrtka” másla stála deset korun bez ohledu na to, zda jste ji koupili v prodejně na Václaváku, nebo v samoobsluze na Jižním Městě. Jednou z věcí, na které jsme se po roce 1989 těšili, byl i volný trh, na kterém cenu určuje nabídka a poptávka.
Dočkali jsme se jen z části, nicméně i o tuto svobodu postupně přicházíme. Zatím naposledy přišel s typicky “totalistickým” návrhem ministr zdravotnictví Leoš Heger. Podle něj by “nejlevnější nápoj v restauraci měl být nealkoholický”.
Pokud by se tuto typickou snahu o centrální plánování podařilo prosadit, museli by provozovatelé restauračních zařízení reagovat. Možnosti by měli v podstatě tři:
- Zlevnit některý ze stávajících nealkoholických nápojů.
- Sehnat a zařadit do sortimentu nějaký velmi levný nealkoholický nápoj (pravděpodobně vodu).
- Zdražit pivo.
V případě první varianty je nasnadě otázka: proč by hospodští sebe a své dodavatele připravovali o zisk?
Druhá varianta sice vypadá slibně, nicméně pohled do českých obchodů jasně ukazuje, kam až dokáže zajít snaha o minimalizaci ceny. O rybích prstech bez ryby či drůbežích produktech z rozemletých kuřecích kostí a strouhanky jste jistě už četli.
Zbývá tak poslední varianta a ta se zdá být z pohledu politiků schůdná.
Samozřejmě totalitní opatření musí být řádně zdůvodněno, aby občané ocenili, že ho stát nezavádí kvůli sobě, ale pro dobro všech. Jinými slovy: cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. V tomto případě je tedy Hegerův návrh zdůvodněn takto: “Ministr i odborníci na závislosti shodně říkají, že pro mládež je finančně mnohdy dostupnější pivo než limonády.”
Napadá mě: jak by pan ministr mohl pokračovat dál? Limonády obsahují spoustu cukru, nebo údajně škodlivá umělá sladidla. Bude tedy nutné na limonády zavést speciální daň. Následkem toho by se ale pivo dostalo pod cenovou hladinu limonád. Výborně! Ideální důvod pro zdražení piva!
Kde je schovaná pointa? Podle mého názoru v základní otázce: proč by měl stát rozhodovat o tom, co a za kolik budou pít naše děti?
Odpovědnost za přestupky už jen v rukou majitele vozidla
Od 19. ledna začne platit novela zákona, která stanovuje odpovědnost majitele vozidla za přestupky. V praxi to funguje zhruba následovně: půjčím si od manželky kladivo a utluču s ním souseda. Manželku seberou policajti a když jim sdělí, že a) neví, kdo si kladivo půjčil, nebo b) že nebude vypovídat, protože by tím poškodila sebe či osobu blízkou, dostane trest místo mne ona. Je to spravedlivé? Podle mne nikoli. Ale je to snadné, rychlé a především se policajti nemusí obtěžovat získáváním nezvratných důkazů o vině. Přitom manželka opravdu nemusí vědět, že jsem si kladivo půjčil, případně, pokud by o tom věděla, nemusí vypovídat, což jí garantuje čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Proč byla zavedena klauzule, že “Provozovatel vozidla má od 19. ledna povinnost zajistit, aby s vozidlem nedocházelo k porušování pravidel silničního provozu. Týká se to přestupků, které jsou zadokumentovány automatizovaným systémem (…), které nepracují na vůli policisty, ale automaticky…”? První varianta je verze pro lid (“cesta do pekel…”): jistě jste v uplynulých letech zaznamenali mediální kampaň, pojednávající o tom, kterak se piráti silnic vymlouvají na osobu blízkou. Co na tom, že nic jako “výmluva na osobu blízkou” neexistuje? Existuje pouze možnost odmítnout výpověď – a ta platí i po 19. lednu. Kromě toho se ve většině případů nejednalo o “osobu blízkou”, ale pouze o uplatnění práva nevypovídat proti sobě.
Všimněte si oné zmínky o automatizovaných systémech. Jedná se zpravidla o radary nebo kamerové systémy (leckdy a leckde provozované za tučnou provizi soukromými firmami), určené k výběru peněz za spáchané přestupky. Jsou to prostředky, díky kterým nemusí policisté ani strážníci do ulic, ale stačí jim jen stáhnout záznamy a rozeslat předvolání. Cílem hry je získat další finance do obecní pokladny (mnohá města mají dokonce zisky z pokut zakomponované v obecním rozpočtu), eventuálně pro soukromou společnost, která radary či kamery pronajala.
Jenže protože existuje presumpce neviny, která říká, že na obviněného musí být nahlíženo jako na nevinného, dokud mu není prokázán opak, a současně předvolaný není povinen policajtům sdělovat, zda to byl skutečně on, kdo spáchal přestupek, docházelo často k tomu, že policie kýžený finanční obnos nevybrala.
Možností bylo několik:
- Poslat více policistů do ulic. To by znamenalo, že by policajti museli něco dělat….
- Zlepšit způsob dokumentování přestupků, aby nebylo možné zpochybnit identitu pachatele. To by obnášelo vyšší náklady pro provozovatele.
- Vymyslet to tak, aby alespoň někdo zaplatil, bez ohledu na to, jestli daný přestupek spáchal nebo ne. A tahle varianta se nakonec ukázala jako “cesta nejmenšího odporu”, proto byla zvolena jako správná.
Skoro mě až překvapilo, v kolika směrech jsem se na novou právní úpravu shodl s právníkem JUDr. Tomášem Beranem, který připravil pro řidiče seriál Právo nevypovídat (1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl a 5. díl). Když hodně shrnu jeho radu pro rok 2013: zatímco dosud jsme se mohli policii regulérně bránit právem nevypovídat proti sobě, nově bude nutné přistoupit ke lži a tvrdit, že vozidlo řídil cizinec. Pokud řešíte morální dilema, zda je správné lhát, položte si také otázku, zda je správné obcházet Listinu základních práv a svobod. Já v tom mám jasno.
Pokud by vás, jen tak mimochodem, zajímal můj přístup, vidím to následovně: jestliže policie dělá svou práci tak, jak má – tedy jsem zastaven hlídkou, která mi prokáže porušení zákona, vezmu si bez diskuze složenku a zaplatím pokutu. Už se to nejednou stalo. Pokud mě ale vyfotí “buzerbudka” tak blbě, že na fotce bude sotva poznat, o jaké auto se jedná, natož že jsem seděl za volantem já, rozhodně nebudu ulehčovat policajtům práci, za kterou je ze svých daní platím, a přiznávat se jim, aby mě mohli zkasírovat.
0 komentářů