Berlín: turistický průvodce centrem města

V dubnu tohoto roku jsme s manželkou navštívili hlavní město Německa – Berlín. Protože jsme sami zvažovali, která místa navštívit, rozhodli jsme se případným následovníkům připravit itinerář, podle kterého jsme Berlín prošli my. Inspirací nám byla aplikace pro mobilní telefony s operačním systémem Android Berlin City Guide od TripAdvisoru. Celý výlet čítá 22 zastávek a neměl by být delší než sedm kilometrů.

Začali jsme na ulici Friedrichstrasse (konkrétně na křižovatce s ulicí Georgenstrasse), což je jedna z největších ulic a významný dopravní uzel v centru města, na který se lze snadno dostat jak metrem (U-Bahn), tak i příměstskými vlaky (S-Bahn). Na nádraží najdete obchody, restaurace, na ulici pak můžete potkat prodejce grilovaných klobás zvaných “bratwurst”, prodávaných za cenu mezi 1 a 1,5 eur. Ulice je pojmenována po Friedrichu III. Brandenburském, který vládl v letech 1688 – 1713.

Ulice Friedrichstrasse

Pokračovat budete ulicí Georgenstrasse podél železniční trati, až dojdete na nábřeží Am Kupfergraben, kde se dáte vpravo k mostu a následně vlevo na most. Po asi 300 metrech dojdete ke Staré národní galerii neboli Alte Nationalgalerie, ve které jsou k vidění sochy a malby z 19. století. Budova byla postavena v letech 1867 – 1876, následně zničena během druhé světové války, poté byla rekonstruována a znovu otevřena roku 1955. V roce 2001 se dočkala další rekonstrukce. Stará národní galerie je jednou z pěti národních galerií a patří do souboru muzeí na Muzejním ostrově, který je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Stará národní galerie (Alte Nationalgalerie)

Třetí zastávkou bude muzeum Pergamon – německy Pergamonmuseum. Budova byla postavena v letech 1910 až 1930 a k vidění je zde rekonstrukce pergamonského oltáře nebo třeba milétská brána datovaná do roku 120 našeho letopočtu. Tato dvě historická díla rozhodně stojí za vidění, a pokud budete mít více času, můžete zhlédnout například kolekci umění z blízkého východu a muzeum islámského umění. S více než milionem návštěvníků ročně je nejnavštěvovanějším berlínským muzeem a současně nejnavštěvovanějším německým muzeem umění.

Muzeum Pergamon (Pergamonmuseum)

Muzejní ostrov neboli Museumsinsel, na kterém se budete nacházet, je sídlem hned několika proslulých muzeí. Pokud je budete chtít navštívit, počítejte s tím, že vám ani zdaleka nebude stačit jediný den. Možná i proto lze zakoupit třídenní vstupenku, opravňující ke vstupu do všech zde deponovaných expozic. Muzejní ostrov je v současnosti pro turisty jednou z nejnavštěvovanějších destinací a jedním z nejvýznamnějších muzejních komplexů na světě. Od roku 1999 je ostrov pro svou celosvětově unikátní strukturu a kulturu na seznamu světového dědictví UNESCO. Opusťme ale na chvilku ostrov a vydejme se ulicí Burgesrtrasse na druhý břeh, kde odbočíme vlevo do Stadtbahnbogen.

Muzejní ostrov (Museumsinsel)

Když se u hotelu Taunus vydáte vpravo, dorazíte na Hackescher Markt což je místo, kde se můžete zastavit na oběd nebo na skleničku, především je ale centrem nočního života. I když je zde mnoho restaurací, rozhodně doporučujeme zvolit venkovní zahrádku, kde můžete nasávat atmosféru.

Vraťte se ulicí Stadtbahnbogen a u mostu se dejte vlevo do ulice Anna-Louisa-Karsch-Strasse. Na druhé křižovatce se vydejte vpravo do ulice Rosenstrasse. První synagoga mezi paneláky působí poněkud depresivně – jen málokdo by ve zbytcích soch a rozvalinách hledal někdejší svatostánek. Ze stavby, postavené v letech 1712 – 1714, zbylo jen několik fragmentů. V době vzniku se jí říkalo “Velká synagoga”, protože v Německu toho času byly jen menší židovské svatostánky. Poslední bohoslužba se zde konala 20. listopadu 1942 a během druhé světové války byla budova zcela zničena.

První synagoga

Budete-li pokračovat ulicí Rosenstrasse, vyjdete přímo u kostela sv. Marie (St. Marien Kirche), který je nejstarším kostelem v Berlíně a jediným středověkým kostelem, kde se i dnes slouží pravidelné bohoslužby. Stavba kostela započala roku 1270 a po požáru v roce 1380 byla obnovena téměř do původního vzhledu. Kostel je jednou z původních šesti středověkých církevních staveb v historickém centru Berlína.

Kostel sv. Marie (St. Marien Kirche)

Pokračujte vlevo po bulváru Karl-Liebknecht-Strasse a asi po sto metrech byste měli přijít na Alexandrovo náměstí (Alexanderplatz), kterému místní neřeknou jinak než “Alex”. Toto místo významným dopravním uzlem, náměstím a nákupním centrem. Je pojmenováno podle ruském carovi Alexandru I.. Většina okolních budov byla zničena při bombardování během druhé světové války. Určitě si nezapomeňte prohlédnout “hodiny světa” – Weltzeituhr – které jsou na náměstí od roku 1969 a zobrazují aktuální čas ve všech časových pásmech.

Alexandrovo náměstí (Alexanderplatz)

Hodiny světa (Weltzeituhr)

Z Alexandrova náměstí určitě nepřehlédnete nedalekou televizní věž (Fernsehturm), která je od něj jen kousek. Byla postavena v letech 1965 až 1969 v tehdejší NDR. Je to nejvyšší objekt v celém Německu a celkově čtvrtý nejvyšší objekt v Evropě, takže ji určitě nepřehlédnete. Je vysoká 368 metrů včetně antény, v horní části najdete otáčející se restauraci, do které se můžete nechat vyvézt výtahem. Berlín tak budete mít doslova jako na dlani. Provozovatelem a majitelem je Deutsche Funkturm GmbH (DFMG) se sídlem v Münsteru , dceřiná společnost Deutsche Telekom AG.

Televizní věž (Fernsehturm)

Projděte podél stanice nadzemních vlaků a dejte se doprava na Rathausstrasse. Zde najdete Červenou radnici (Rotes Rathaus), která je sídlem starosty a vedení Berlína. Budova, postavená v letech 1861 až 1869, byla vážně poškozena během druhé světové války, jako ostatně celá řada dalších ve východním Berlíně. Její obnova je datována do let 1951 – 1956. Název Červená radnice pochází z červené cihlové fasády a původním vzorem byla budova radnice v Toruni v západním Prusku. Od roku 2005 do roku 2006 byly renovovány věže a opraveny číselníky hodin, jež byly pozlaceny. V červnu 2010 byl na střechu nainstalován fotovoltaický systém se 160 solárními panely, který zvládne dodat 36 000 kilowatthodin elektřiny ročně. Panely naštěstí nijak nenarušují vzhled budovy.

Červená radnice (Rotes Rathaus)

Za radnicí se vydejte do parku vpravo – je zde socha Marxe a Engelse, jež se nachází východně od Muzejního ostrova a je jedním z nejznámějších monumentů v Berlíně. Má reprezentovat chyby komunismu. My jsme se k němu, bohužel, kvůli probíhajícím stavebním pracím nedostali.

Postupně se vrátíte k řece, přejdete most po ulici Schlossplatz a po pravé straně spatříte Berlínskou katedrálu (Berliner Dom), což je evangelický svatostánek na Muzejním ostrově, vystavěný v letech 1745 – 1747 a přestavěný o padesát let později. Je to největší církevní stavba v Berlíně – celková výška je 116 metrů, rozloha 114 x 73 metrů, kupole má maximální výšku 74,8 m a průměr 33 metrů. V současné době se využívá nejen k bohoslužbám, ale též koncertům a dalším událostem. Například v době vánočních svátků zde můžete zaslechnout sborem zpívané koledy. Ani tato budova nebyla ušetřena a během druhé světové války byla poškozena bombou. V roce 1975 byla rekonstruována, nicméně obnova interiéru nebyla hotova ani v roce 1993, kdy byla znovu otevřena.

Berlínská katedrála (Berliner Dom)

Hned vedle katedrály je Staré muzeum (Altes Museum), které je jedním z mnoha muzeí na Muzejním ostrově. Budova byla postavena v letech 1823 až 1830 Karlem Friedrichem Schinkelem ve stylu klasicismu a původně sloužila jako sbírka umění pruské královské rodiny. Dnes je v prvním patře expozice řeckého umění, ve druhém jsou speciální sbírky. Na trávníku před muzeem je k vidění několik velkých soch.

Staré muzeum (Altes Museum)

Vraťte se na ulici Schlossplatz a přejděte most směrem k bulváru Unter den Linden, na který se tím dostanete. Asi 200 metrů za mostem se po levé straně nalézá Bebelplatz – menší náměstí, nacházející se na jižní straně bulváru. Je ohraničené na východě budovou Státní opery, na západě budovami Humboldtovy univerzity a na jihovýchodě katedrálou sv. Hedviky (první katolický kostel, postavený v Prusku po reformaci). Náměstí je pojmenované po Augustu Bebelovi, zakladateli sociální demokratické strany Německa v 19. století. Bebelplatz je znám jako místo, kde nacisté pálili ve večerních hodinách 10. května 1933 na popud ministra propagandy Josepha Goebbelse knihy. Jako vzpomínka na tuto událost je dnes na místě památník Micha Ullmana – skleněná deska zakomponovaná do dláždění, skrze kterou se naskýtá pohled do prázdné knihovny. Kromě toho studenti Humboldtovy univerzity v den výročí prodávají na tomto náměstí knihy.

Bebelplatz

Jedna z budov Humboldtovy univerzity

Dostali jsme se na hlavní berlínský bulvár Pod Lipami (Unter den Linden), na kterém najdeme mnoho důležitých institucí a turistických atrakcí. Můžete zde vidět například jezdeckou sochu Bedřicha Velikého (Friedrich des Grossen).

Jezdecká socha Bedřicha Velikého na ulici Unter den Linden

Další důležité budovy na ulici Unter den Linden:

Severní (při pohledu na Braniborskou bránu pravá) strana ulice:

• Maďarská ambasáda (Unter den Linden 76)
• Muzeum Madame Tussauds (Unter den Linden 74)
• Původní polské velvyslanectví, v současné době nevyužité (Unter den Linden 72)
• Kanceláře poslanců Spolkového sněmu (Unter den Linden 50)
• Dům Pietzsch s Café Einstein (Unter den Linden 42)
• Berlínská studia německé televizní stanice ZDF (Unter den Linden 36-38)
• Královský soud (Unter den Linden 26-30)
• Švýcarský dům (Unter den Linden 24)
• Římský soud (Unter den Linden 10)
• Berlinská knihovna (Unter den Linden 8)
• Humboldtova Univerzita – bývalý palác prince Jindřicha (Unter den Linden 6)
• Nová strážnice (Unter den Linden 4)
• Zbrojnice – německé historické muzeum (Unter den Linden 2)

Jižní (při pohledu na Braniborskou bránu levá) strana ulice:

• Hotel Adlon (Unter den Linden 77)
• Ruská ambasáda (Unter den Linden 63-65)
• Velvyslanectví Království Dánska (Unter den Linden 41)
• bývalý Dům odborů (Unter den Linden 15)
• dům guvernéra (Unter den Linden 11)
• Starý palác (Unter den Linden 9)
• Státní opera (Unter den Linden 7)
• Prinzessinnenpalais (Unter den Linden 5)
• Palác korunního prince (Unter den Linden, 3)
• Staré velitelství , zbořeno v roce 1950, zrekonstruováno v roce 2003 a dnes funguje jako sídlo Bertelsmann AG (Unter den Linden 1)

Zkuste odolat mámení Braniborské brány a těsně před ní odbočte vlevo do ulice Wilhelmstrasse. Hned na první křižovatce se dejte vpravo a dorazíte k velmi zajímavému památníku, věnovanému zavražděným Židům, zjednodušeně nazývaný jako památník holocaustu (Holocaustmahnmal). Jeho architektem je Peter Eisenman a skládá se ze 2 711 betonových pilířů různé výšky a naklonění umístěných v 54 x 87 řadách. Dokončen byl 15. prosince 2004 a slavnostně otevřen 10. května 2005 – přesně šedesát let po skončení druhé světové války. Během prvního roku ho navštívilo 3,5 milionů návštěvníků. Návštěvníci se mohou památníkem procházet 95 centimetrů širokými chodbami – určitě doporučujeme vyzkoušet, protože jen tak můžete nasát jedinečnou a působivou atmosféru pomníku.

Památník zavražděným Židům (Holocaustmahnmal)

Památník zavražděným Židům (Holocaustmahnmal)

Pokračujte ulicí Ebertstrasse, po pravé straně opět minete Braniborskou bránu, a po přibližně 400 metrech od památníku se dostanete k budovám Německého spolkového sněmu (Bundestag) a Říšského sněmu (Reichstag). Německý spolkový sněm je sídlem parlamentu, který byl ustanoven ústavou roku 1949 a aktuálně v něm sedí 620 poslanců. Říšský sněm byl sídlem parlamentu předtím. Budova byla postavena roku 1894, ale v noci 28. února 1933, čtyři týdny po jmenování Adolfa Hitlera kancléřem, vyhořela. Jednalo se o žhářský útok, za kterým měl údajně stát nizozemský komunista Marinus van der Lubbe spolu s prominentními členy komunistické strany. Ten byl za tento čin roku 1934 odsouzen v politickém procesu a nakonec i popraven.

Říšský sněm (Reichstag)

Konečně se vrátíme k Braniborské bráně (Brandenburger Tor), která je jedním z nejslavnějších evropských symbolů a národní ikonou. Je 26 metrů vysoká, 65,5 m široká a 11 m hluboká s pěti průchody, ve stylu raného klasicismu. Byla postavena mezi roky 1788 a 1791 na pokyn pruského krále Friedricha Wilhelma II., původně jako vstupní brána do ulice Unter den Linden, vedoucí do Pruského paláce. 14. srpna 1961 došlo při rozdělení Berlína k uzavření brány. K jejímu opětovnému otevření došlo po spojení Východního a Západního Berlína 22. srpna 1989. V její horní části můžete spatřit čtyři koně, táhnoucí dvoukolový kočár s bohyní míru. Sochu v minulosti zabavil Napoleon a vystavil ji v pařížském Louvru. Když ji Prusové získali zpět, přejmenovali bohyni na bohyni vítězství. V postranních sloupech jsou k vidění velké sochy římského boha války Marse , který zasouvá meč do pochvy, a bohyně Minervy s kopím. Modely obou soch pochází z dílny Johanna Gottfrieda Schadowa, který je vytvořil v roce 1792.

Braniborská brána (Brandenburger Tor)

Branou projdete na Pariser Platz – náměstí o rozloze 1,5 hektaru, kde bývalo několik důležitých vládních budov, jež byly zničeny během druhé světové války. Většina z nich byla po válce zrekonstruována. Na náměstí je pořádána celá řada akcí a shromáždění. Nachází se zde stanice Brandenburger Tor, ze které jezdí vlaky U-Bahn i S-Bahn, takže pokud jste z bezmála sedmikilometrové procházky s více než dvaceti zastávkami unaveni, můžete využít služeb hromadné dopravy.

Pariser Platz