Cikánská strana nebude – pokladník utekl i s penězi*Ponechme Řecko jeho osudu a odborářům!*Vězňům měla být servírována zvěřina. Co mají obědvat pacienti v nemocnicích?*Smažka, která si nevážila vlastního talentu*Osobnosti podepsaly výzvu. Jen ony vědí, co je pro nás dobré!*Diskriminace ve vlacích Českých drah?*A zase o těch bílých sviních….
Sotva Romové založili politickou stranu, zmizel pokladník s příspěvky
Co k tomuto titulku dodat? No, dobře, dodejme podrobnosti: “Krachem skončil v Ústí nad Labem pokus Romů založit vlastní politickou stranu nazvanou Evropská romská strana. Její budoucí členové se totiž nedočkali příjezdu pokladníka strany Jana Horvátha. Zmizel i s penězi vybranými na členské příspěvky…”
Takové příběhy nedokáže vymyslet ani Bravo, ba ani Blesk s Aha! dohromady. Takové příběhy je schopen napsat jen život.
Každopádně doba je asi zlá. Není to tak dávno, co se tradovalo a vyzdvihovalo, jak jsou cikáni soudržná komunita, protože cikán cikána neokrade. A hleďme – okrade!
Nechme Řeky konečně zbankrotovat
Rudolf Polanecký rozhodně patří k tomu nejlepšímu čtení, jež najdete na blozích iDnes. Jeho názory bývají věcné a velice trefné, což potvrzuje i tento článek. Odboráři – a platí to nejen pro ty řecké, ale i české – staví své požadavky stylem “my se chceme mít dobře, a to, že náš zaměstnavatel a/nebo stát zítra zkrachuje, je nám úplně jedno.” Situace v Řecku je sice kritická, hrozí zhroucení celého systému, ale odboráři stávkují, demonstrují, zapalují domy, protože oni chtějí “to svoje.”
Pokud bychom chtěli chování odborářů přirovnat k něčemu z přírody, tak nejlépe odpovídá parazit, který svou činností zahubí svého hostitele, namísto toho aby, když už parazituje, žil v symbióze.
Polanecký kromě toho upozorňuje na kontrast: “Řecko má snížit minimální mzdu na úroveň 586€ (cca 14700 Kč) a snížit důchody. Podle časopisu Týden (údaje převzaty od Eurostatu) činila v roce 2008 průměrná řecká mzda 2175€ a důchody se vyplácely ve výši 75% mzdy, tedy průměrně 1600€. Je to výsměch, protože například sousední Slovensko, které bylo přinuceno k pomoci Řecku, mělo tato dvě čísla ve výši 692 a 351€. V Česku se v tutéž dobu pohybovaly mzdy a důchody v hodnotách 912 a 396€. Za dva roky se do Řecka nalilo tolik peněz, že by s ními náš stát vystačil hospodařit bezmála šest let.”
Vidím to podobně, jako autor: ponechme Řecko jeho osudu. Nechť si odboráři bojují za své vysoké platy, brzké odchody do důchodů a nadstandardní zajištění. Ať je to řecká vláda, kdo buď najde či vytiskne miliardy na udržení stávajícího systému, nebo naopak zavede nepopulární kroky, z nichž tamní obyvatelé nebudou moci vinit všechny kolem, kromě sebe.
Vězeňská služba si přeje pro vězně zvěřinu
Nad touto zprávou mi zůstal rozum stát, a málem se už znovu nerozjel: “Vedení Vězeňské služby zaslalo loni v listopadu ředitelům věznic pokyn, ať nešetří na jídle pro vězně a dají si na něm záležet. Konkrétně, ať jim občas do jídelníčku zařadí zvěřinu. Vězeňská služba to vysvětluje tím, že v té době hrozily ve věznicích nepokoje a že šlo o to, aby vězni neměli žádnou záminku k revoltě.”
Pracuji pět let v ostravské nemocnici, celkem se ve zdravotnictví pohybuji osm let, takže mám docela slušnou představu o tom, jaká strava je podávána pacientům. Když někdejší ministr zdravotnictví Julínek začal prosazovat koncept regulačních poplatků, hodně se spekulovalo o tom, zda pacientům vyšší výdaje přinesou alespoň o něco lepší komfort – třeba chutnější a kvalitnější jídlo v nemocnicích. Jeden z argumentů tehdejších zastánců poplatků byl, že nemocnice má sloužit k léčení, ale nikoli k poskytování “hotelových služeb” – tedy ubytování a stravy. Logicky by se tedy zvýšení spoluúčasti pacienta mělo někde projevit. Neprojevilo. Pacienti dál dostávají jídla, u kterých leckdy nejen na pohled, ale ani po ochutnání nepoznají, co vlastně bylo záměrem kuchaře. Často nepomůže ani pohled do jídelníčku. Ostatně kdo měl někdy možnost stravovat se v kuchyni Eurestu, ten má alespoň vzdálenou představu.
Ale budiž, řekl bych si na jejich místě – zdravotnictví je v krizi, je nutné šetřit, což se holt odrazí i v této položce. Jenže když jsem si přečetl zprávu o tom, jak vězni mají dostávat jelení gulášek, aby nezlobili, nevěřil jsem vlastním očím.
Srovnejme si situaci:
- Pacient je v nemocnici obvykle nedobrovolně, protože to vyžaduje jeho zdravotní stav. Vězeň je ve věznici také nedobrovolně, ale protože spáchal nějaký trestný čin.
- Pacient svůj pobyt v nemocnici hradí hned dvakrát: povinným zdravotním pojištěním a povinným regulačním poplatkem. Vězeň má svůj pobyt zdarma.
- Je v zájmu brzké rekonvalescence pacientů, aby se v nemocnici měli dobře. Je v zájmu společnosti, aby se vězni ve vězení měli špatně – odradí je to od opětovného páchání trestné činnosti.
- Z logiky věci tedy plyne, že pacienti by měli dostávat když už ne chutné, tak alespoň zdraví prospěšné jídlo. Naopak v případě vězňů by měly stačit blafy.
- Přesto je tomu naopak – pacient si v nemocnici příliš nepošmákne, a to přesto, že jen za těch 100 Kč regulačního poplatku by šikovná hospodyně navařila/připravila chutnou snídani, svačinu, teplý oběd, odpolední svačinu a teplou večeři (přesně s touto částkou na osobu a den disponuje moje manželka, takže to není výmysl). Vězni žádné regulační poplatky neplatí a přesto má být postaráno o to, aby si neměli důvod stěžovat na kvalitu jídla? Kam jsme to dospěli? Nepřijde vám to postavené na hlavu?
Ostatně vzpomínám na základní školu, kdy těsně po revoluci nebylo jasné, co se má vlastně vyučovat v hodinách občanské nauky. Dostali jsme tehdy šikovnou mladou paní učitelku, která nás nechávala psát eseje na nejrůznější témata, a pak je přednášet a obhajovat před celou třídou. Jedna z mých esejí se týkala tehdejších vězeňských vzpour, při kterých vězni vyhazovali z oken ovoce – například v té době ještě docela exotické a ne právě levné kiwi. Podivoval jsem se nad tím, že zatímco já, který jsem jako dítě strávil v motolské nemocnici opakovaně opravdu mnoho týdnů, jsem jako “největší odvaz” viděl hrušku, a úplnou nirvánu jsem zažil, když nám sestřička namazala chleba hořčicí, vězni dostávali a následně vyhazovali z oken plody plné vitamínů.
Od té doby uplynulo více než dvacet let. Bohužel se nic nezměnilo na faktu, že pokud vy, nebo vaše dítě skončíte v nemocnici, budete jíst horší jídlo, než kdybyste seděli v base za vraždu. Ale tak je to asi správné. Nebo ne?
R.Ý.P. Whitney Houston
“Tak nám zemřela Whitney Houston. Internet je zase plný RIPů …” začíná komentář, který k úmrtí zpěvačky napsal Starý Mrzout. Nepokračuje tentokrát, jak u něj bývá zvykem, vtipnou glosou, ale zamyšlením nad lidmi, kteří měli talent – řekněme “dar shůry,” a sami s o něj připravili. “Nechápu to. Narodila se s velkým talentem a byla dostatečně pracovitá a vytrvalá, aby se dokázala dostat až na vrchol a taky svým talentem vydělat peníze. Ale co pak? Poslední slušnou věc nazpívala snad před deseti lety, místo hlavy měla lajnu a nebrala ohledy ani na svou kariéru, ale což je ještě horší, ani na svou rodinu,” pokračuje Mrzout bez patosu v racionálním pohledu na věc. Pod závěrečnou větu bych chtěl připojit svůj pomyslný podpis: “Odmítám oplakávat smažky, které si neváží vastního talentu, vlastního života ani vlastního okolí. A nechtěl bych, aby takoví lidé byli vzorem pro mé děti.”
“Osobnosti”
Jan Sychra se tentokrát – na něj až nezvykle 😉 – rozohnil nad takzvanými “osobnostmi,” které neustále někoho k něčemu vyzývají. “Osobnosti prý podepsaly výzvu,” začíná autor komentář, a pokračuje: “No nevím, já tam tedy vidím (opět) jen významné pravdoláskomily a jinou verbež.” Následně kritizuje fakt, že se ony “osobnosti” touto formou neustále dožadují práva rozhodovat o penězích daňových poplatníků, ba co více, o osudech obyvatel celé země. Proč? No protože “to chtějí ty osobnosti, je to přece správně, což my, majitelé těch peněz, nemůžeme poznat.”
Připojuji se k výzvě a též posílám milé osobnosti do prdele. Zejména pana Halíka, který by sice oficiálně měl být katolickým knězem, reálně ale funguje jako názorná ukázka historicky profláknuté snahy církve o zisk moci ve státě. Nutno uznat, že panu Halíkovi to docela dobře politicky myslí – podobně, jako jeho jmenovci z Černých baronů.
| Halík – politicky myslet |
Ve středu po Twitteru začal kolovat velmi trefný vtip, jehož autorem je pravděpodobně mmister: “Halík přijde do restaurace, jdou k němu číšníci s nápojákem a jídelákem a Halík povídá: “Ale jistě, pánové, obě výzvy rád podepíšu.”
Mimochodem z Halíkova životopisu mě zaujalo: “1966-71 studium sociologie a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; PhDr. 1972. (1968 semestr na University of Wales v Británii).” Dobře, uvěřil bych snad ještě, že s trochou štěstí bylo možné studovat vysokou školu bez správného kádrového profilu, politického přesvědčení a angažovaných rodičů. Nevěřím ale, že by se bez těchto artefaktů dalo dostat na “University of Wales v Británii.” Že by další pravdoláskař, který se za komunistů měl tak špatně, že musel jezdit v Mercedesu?
Unie otců žene ČD před soud, kupé pro dámy považuje za diskriminaci
“Unie otců podala trestní oznámení na České dráhy. Jejich novinku, ženská kupé, ze kterých mohou být muži vykázáni, považují za diskriminaci.” Byť považuji “Unii otců” za poněkud zvláštní sdružení, s tímto krokem rozhodně souhlasím.
Kritikou nové nabídky Českých drah, které vyhradily některá kupé jen pro ženy, jsem vzbudil poměrně živou diskuzi na Twitteru. Argumentů bylo více, dovolím si komentovat některé z nich:
- ČD prý mají právo nabídnout takovou službu. Ano, měly by, kdybychom žili v opravdové svobodě. To, zda v ní žijeme, poznáme snadno z odpovědi na následující otázku: mohou ČD udělat kupé/vagóny jen pro bílé?
- A rovnou odpovím dalším “argumentem” – kupé jen pro ženu jsou prý legální, kupé pro pasažéry tmavé pleti nikoli. Dobře, ale kde je ten rozdíl a hranice? V legálním případě rozlišujeme podle toho, co má člověk mezi nohama, v nelegálním podle toho, jakou barvu má jeho kůže? V obou případech se jedná o dané fyziognomické znaky. Kde přesně je ten rozdíl, který z jednoho činí legální nabídku a ze druhého nelegální rasismus?
- Další argument byl, že invalidé mají také privilegia v podobě vyhrazených míst, a není to diskriminace. Paralela ale kulhá na obě nohy. O tom, že invalida má větší zdravotní obtíže ve srovnání s průměrným člověkem, a že mu každý ušetřený krok pomůže, není pochyb. Rozdíl mezi invalidou a zdravým člověkem je jasně viditelný. Rozdíly mezi muži a ženami tak jasné – až na pohlavní orgány – nejsou. Jistě i vy znáte ženu, která svou postavou zastíní leckterého muže, stejně tak určitě máte ve svém okolí nějakého toho muže-střízlíka, který má 40 kilo i s postelí.
Na celé kauze se mi nelíbí více věcí. V první řadě: v mnoha oborech se brojí proti tomu, aby byli rozlišováni muži a ženy. Pokud jde o výši platu či nabízené možnosti, je požadována rovnoprávnost. Nedávno se v tomto směru hrabalo do sektoru pojišťovnictví. Výše pojistného se počítá z řady faktorů, jež ovlivňují riziko a potenciální výši škody. Jeden příklad za všechny: ženy-řidičky obvykle způsobí při autonehodě menší škodu, protože se vybourají v nižší rychlosti. Ač donedávna podobné vstupy byly základem pro výpočet výše pojistného, najednou se nesmí rozlišovat mezi muži a ženami. Přistoupíme-li na to, že rozlišování mezi pohlavími je diskriminací, pak měřme stejným metrem i ve vlacích!
Navíc se mi skutečně nelíbí, že služba Českých drah stojí na představě mužů “jako osob nebezpečných ženám, potenciálně je ohrožujících, před kterými je nutno ženy chránit.” Jezdil jsem vlakem pět let a nikdy jsem žádnou ženu neobtěžoval. Nevím proč by se přede mnou měly zavírat v samostatném kupé.
A že se některé ženy bojí cestovat s muži? Já se také bojím cestovat s cikány a mám jen dvě možnosti: buď překonat strach a jet s nimi, nebo se dopravit jinak. Nevidím jediný důvod, proč by to ženy měly mít postavené odlišně.
Ty bílá p*čo, nadávají Romové rastisticky zaměstnankyni úřadu
“Deník.cz informoval, že již delší dobu čelí sociální pracovnice Městského úřadu v Králově Dvoře vulgárním nadávkám a urážkám s rasistickým podtextem ze strany příslušníků nepřizpůsobivé romské menšiny.” Deník.cz zjevně nepochopil jednu věc: “bílá p*ča” není rasistická nadávka, stejně jako není projevem rasismu označení bílá svině, což oficiálně potvrdil soud. Samozřejmě jiný případ by byla černá p*ča s černou sviní – to je rasismus jak vyšitý.
0 komentářů