Závěrečný díl zápisků, postřehů, zážitků a pocitů z cesty Pavla Horny po Číně.
Úterý 30. 3. 2010:
Budíček v 7:15, rychlá (poslední čínská) snídaně, hygiena, doplnění kufru o špinavé prádlo a převážení – 21,6 kg!!! Takže opět přerovnání a nacpání posledních věcí do batohu, takže v kufru bylo nakonec spousta místa (20,6 kg) a batoh byl natřískaný. Pak už jenom odjezd autobusem na letiště, kdy nás hned za výchozí stanicí předjel MAGLEV a po asi 5 minutách jsme mohli pozorovat (z nádherného místa – nadjezdu tratě) MAGLEV z letiště. Odbavení zavazadel proběhlo bez problémů a letenky jsme si zařídili podle možností ve skupinkách – po dvojicích. Letištní váha nakonec ukázala váhu mojeho kufru 20,1 kg. Při procházce odbavovací halou jsme zjístili, že letiště je hned vedle moře. Na druhé straně letiště byla dráha MAGLEVu, tak jsem si ještě jeho jízdu zdokumentoval. Oproti pražskému letišti zde byly ceny opravdu příznivé. Klidný nástup do letadla (Boeing 747/400), usazení kousek za křídlem a včasný a klidný odlet. Protože bylo zataženo, dlouhou dobu nebylo vidět nic než mlhu, později mraky. Až okolo Omsku se vyjasnilo. Letová trasa byla okolo Pekingu směr Mongolsko, k Bajkalu, Omsk, Moskva, Minsk a do Frankfurtu nad Mohanem. Let trval cca 10,5 hodiny. Nad Omskem ve výšce 10668 metrů nad mořem, s rychlostí 838 km/hod a venkovní teplotou -61*C, nám zbývalo do cíle ještě 5hodin a 5 minut. U Jižního Novgorodu rychlost 813 km/hod, výška 11582 metrů nad mořem. Na svačinu jsme dostali slané pečivo a pití, na oběd (něco s rýží a dušenou zeleninou, nebo) maso + 3 brambory + perník + masovo-zeleninový salát + loupákovou bulku + pití. Na druhou svačinu čínskou instantní polévku nebo malý toust + pití, na večeři nudle se sýrovou omáčkou + loupákovou bulku + ovocný kompot a pití. Pití jsme si mohli brát v podstatě bez omezení. Nad Polskem jsme míjeli 2 protiletící letadla. Přistání ve Frankfurtu bylo přes mraky s lehkými, ale vytrvalými turbulencemi. Dosedli jsme v pohodě. Začalo lehce pršet. Následovala celní prohlídka pro vstup do Evropské unie. Byla o poznání přísnější než při odletu z Vídně a Šanghaje. Přes rentgen jsem prošel v pohodě, ale spona z pásku se jim zobrazila jako černý flek (uložený) pod brašnou s kamerou, tak mi ji pečlivě (skoro) rozebrali, než zjistili, co to bylo… Následovala asi 2 hodinová pauza. Využili jsme automat na kafe, který byl zdarma, pro usnadnění pohybu zde byly jezdící chodníky. Naše letadlo od někud přiletělo a celou dobu, než byl povolen nástup našeho letu (opožděný) se technici šťárali v palubním počítači. Nastoupili jsme, odjeli k ranveji, ale neodletěli jsme, pilot hlásil, že se závada opět projevila, ale že oprava zabere asi 5-10 minut. Přijely schůdky, naskákali technici a opravdu asi po 10 minutách se odjelo na ranvej a odletělo. Zpoždění bylo asi 45 minut. Let byl o něco delší než do Vídně, ale taky jsme “zkrátili” – v Praze při přistání (kde bylo krásně teplo, nepršelo a ani vítr nefoukal, dokonce ani pražský “špinavý vzduch” nám nevadil) jsme měli “jen” 31 minut zpoždění. Původní plán na chytnutí Excelsiora byl jasně pryč. Tak jsme se aspoň nemuseli stresovat při čekání na kufry a loučení. Kufry dorazily v pohodě – nepoškozené. Přesunuli jsme se (z Frankfurtu objednaným) taxíkem na pražské hlavní nádraží (cena za přepravu vyšla na osobu 115 Kč) kde jsme prošli Fantovou restaurací a sedli si do haly, že počkáme ty 2,5 hodiny na další vlak. ALE přišla místní (státní) policie, že je nádraží uzavřené a že ho musíme opustit. Po krátkém rozhovoru jsme se ale domluvili, že tam můžeme zůstat. Odešli a pohoda – asi další 3 minuty, když přišla místní soukromá ochranná agentura a taky že musíme nádražní halu opustit. Informace, že jsme s kolegy od policie domluveni a tak… nepomohly, tak jsme byli (slušně) vyvedeni do Šervůdu, který jsme raději urychleně opustili a zakotvili jsme na Václaváku – nakonec v KFC, kde jsme si dali první “české” jídlo – něco s kuřetem a “bezedný kelímek” nápoje. Mě to vyšlo na 75 Kč – kuře v pitě + hranolky + pití. Poseděli jsme tady v poklidu do 3 hodin – kdy se zase otevírá hlavní nádraží – a přesunuli jsme se zpět – do nového ČD Centra – k pokladnám, kde jsme počkali na ohlášení přistavení našeho (pro 7 osob) vlaku EX 141 Beskyd a odjeli jsme včas domů. V Opavě jsem byl v 8:26, hned jsem šel k fotografovi s fotkama (po dofocení 3 fotek na Horním náměstí v Opavě). Hotové budou až druhý den. Doma jsem byl přesně v 9:00 hodin. Moje váha po příjezdu byla 64 kg. Natočeno mám téměř 6 hodin videa, uděláno bylo 350 fotek (cca 250 z filmů, 110 z mobilu).
Celá akce byla z mojeho pohledu PERFEKTNÍ!!! O dokonalý stav akce se zasloužilo několik faktorů. Jeden z hlavních byla perfektní organizace celého zájezdu průvodkyní paní Sylvií Strompovou (ESO TRAVEL), skvělým výběrem “zdravého jádra” účastníků zájezdu panem Pavlem Surým (a také skvělým doplněním o kolegy, příbuzné a známé) – protože za celou dobu si nevybavuju neshodu, jemu také za doplnění programu (např. přesuny vlakem mezi městy určitě nepatří mezi standartní plán zájezdů po Číně), samozřejmě taky perfektním počasím – kdy bylo skoro pořád jasno – a hlavně nikdy nepršelo, a musím taky zmínit vstřícnost a spolupráci samotných Číňanů – kdy nebyl problém se vyfotit s vojáky, usmlouvat (pro nás) skvělé ceny za zboží… .
Prostě – kdo tam s náma byl, je (bez pochyby) spokojený. Kdo nebyl – ZAVÁHAL!!!
0 komentářů