Předposlední, šestý díl cestopisu se zápisky, postřehy, zážitky a pocity z cesty Pavla Horny po Číně.
Neděle 28. 3. 2010:
Budíček v 6:51 telefonem (plánovaný na 7 hodin). Celkem slabá snídaně – skoro žádný “evropský” výběr. Rychlé ranní nasázení Tipsportu a v 8:30 odjezd do “sousedního” (1,5 hodiny vzdáleného) města Sazhou, které se proslavilo nádhernými, zachovanými (památka Unesco) a hlavně krásně udržovanými typickými čínskými zahradami. Počasí bylo dokonalé – jasno, teplo, bezvětří. Zde jsme navštívili celkem 3 zahrady (Zahrada mistra sítí, Skvostná zahrada, Zahrada prostého úředníka). Jedna byla krásnější než druhá. Bylo vidět, že i na malém prostoru jde udělat krásná (opticky rozlehlá) zahrada. Další místní atrakci byla plavba po kanále (podobně jako v Benátkách) v motorových člunech. Pro nás – “civilizované lidi ze Západu” – bylo zajímavé sledovat, jak si ve vodě několik lidí pere prádlo (stylem mácháním, namydlením, mácháním a pověšením na kraj břehu, nebo na tyče z okna). Před obědem jsme se byli podívat v továrně na zpracování hedvábí – s celým postupem práce. V jedné místnosti se z kokonu Bource morušového (namočeného v nádobce s vodou – s několika dalšími) odmotávala hedvábná nit do přehledných držáků, v další se z nich již pletl na automatickém stroji koberec – vzor byl vytlačen na nosiči ve stylu flašinetářského strojku. Další místnost byla pro povlékání polštářů hedvábím a další už byla prodejna, kde si bylo možno vybrat z mnoha druhů velikostí a “teplosti” povlečení. Následoval v podstatě typicky evropský oběd (stylem švédským stolem), kdy nechyběly sladké zákusky s ovocem, ovocné kompoty, … . V Sazhou jsem využil možnost nákupu napodobenin hedvábných obrazů (za 30 juanů). Večerní dojezd do hotelu a konec programu.
Pondělí 29. 3. 2010:
Odjezd byl stanovený na 9 hodin a prvním cílem byl Chrám jadeitového Budhy s okolními modlitebnami. Místní se zde modlili, do velkých “kotlů” házeli celé svazky vonných tyčinek, v jedné modlitebně měli mniši obřad. Část chrámů se opravovala a lešení bylo typicky šanghajské – z bambusu. Pro našince nepředstavitelné, ale podle Číňanů lehké na přesun a i při “pouhém” přivazování k sobě velice pevné. Následoval přesun do centra Šanghaje, kde jsme vystáli 20 minutovou frontu do muzea. Někteří tu dobu využili ke koupi velkého draka – včetně dlouhého navijáku – za 70 juanů. Původní cena byla ale 250 juanů jen za draka + dalších asi 100 juanů za naviják. Obchodník odcházel ale již značně nespokojen… V muzeu bylo vystavováno pradávné náčiní, nádoby, sošky, obrazy, sbírka čínských mincí a tradiční oblečení Číňanů a Tibeťanů. Pak se jelo na poslední oběd ve stylu mongolského “Barbekiou”. Maso, zelenina, omáčky, koření, vše se dá do misky, která se předá 1. kuchaři, který vše vysype na plotnu, potříská to tyčkami – až se to rozprskne do “velkých” vzdáleností, shrne to dohromady, předá 2. kuchaři, ten udělá totéž, předá 3. kuchaři, který to po dosmažení shrkne do nové čisté misky a předá to jedlíkovi. Sami si pak už doplníme rýži, další studenou zeleninu, čaj, džus, … . Polévka byla vyjímečně “až” perfektní! Navíc měli skvělé máslové sušenky. Následoval odjezd do městské zahrady (Yu Yuan), kdy se procházelo starým městem s původní architekturou. V zahradních rybníčcích bylo šíleně moc zlatých ryb. Tato zahrada byla rozdělena několika zdmi na malé části. Vzhledem k nedalekým obřím věžákům nad starou zástavbou vyčnívaly jejich vrcholky, což vypadalo celkem paradoxně. Protože to byl poslední poznávací a nakupovací výlet, kupovaly se poslední suvenýry a dárky (magnet opět za 10 juanů, pohlednice za 15 juanů a hlavně malá plyšová panda s bambusem za 45 – při původní ceně 135 juanů – ale to už jsem slyšel, jaká je tu drahá elektřina, nájem, a kdoví co ještě, jak potřebuje aspoň trochu vydělat,…). V 16:30 jsme se opět všichni sešli a po projití bambusového háje jsme autobusem zácpami dojeli do restaurace v jihočínském stylu. Kromě klasického kulatého švédského stolu byla možnost ochutnat vodku s příchutí mravenců nebo hadů. Pak následoval odjezd (pro zájemce za 180 juanů) do Akrobatického divadla. Vstupenky měli cenu 280 (!) juanů. Při asi 1,5 hodinovém představení hrála živá muzika a zpívala zpěvačka “na živo” velice nádherně s tím, že jsem se za nedlouho rozhodl koupit si CD s touto muzikou. Představení lze okomentovat tak, že jsme celou dobu nedýchali, byli jsme celí zpocení a bylo to prostě neskutečné, úchvatné, šílené, … . Protože představení nás všechny nadchlo, rozhodl jsem se i pro koupi DVD. Po představení prodávali vše v předsálí – i s podpisem “vrhače misek na loďce” za 180 juanů/kus (o přestávce jen za 160 juanů!!!). Původní plán zpětné výměny 400 juanů byl rázem zrušen. Cesta zpět do hotelu byla teda plna dojmů. Před hotelem se opravovala cesta a byl zatarasen vjezd i výjezd. Řidič to vzal zadem, kde prokličkoval na cestě mezi protijedoucími auty a “nějak” nás dostal před hotel. Nastal čas na zabalení kufru a batohu. Váhový limit do letadla na osobu je 20 kg. Na váze v hotelové recepci jsem si zvážil kufr v podobě (pro mě) ideálního zabalení – 25,9 kg!!! Nastalo tedy několikeré přeskládávání, balení do batohu, …, až nakonec se to (v rámci nějaké tolerance) povedlo ve 23:30 urovnat na 20,8 kg.
0 komentářů