Václav Klaus opět udeřil hřebíček na hlavičku*Jaký bude příští prezident?*Studentské volby trnem v oku ČSSD*Solidarita a povinnost*V Ostravě hrozí žalobou za pravdu*Paroubek se bojí hlasu lidu.
Kdo dnes ještě může volit ČSSD?
“Chápal jsem to trochu v roce 1998, o něco míň v roce 2002, o hodně míň v roce 2006 a dnes to nechápu vůbec.” začíná svou úvahu o voličích ČSSD js. Přiznám se, že i jako bývalý levicový volič to vidím velice podobně. Možná jsem prošel vývojem, který svým citátem dokonale popsal Winston Churchil: “Kdo nebyl do 30 let levičák, nemá srdce. Kdo není po 30. roce pravičák, nemá rozum.” (tímto děkuji své kamarádce ze Zrcadla, která mi tento citát poslala 🙂 ). Možná jsem – asi díky častému zamýšlení se nad příčinami a následky, určitě i díky diskuzím s lidmi “z opačného břehu” – časem pochopil, jaká je skutečná cena toho, co ČSSD slibuje. Principy, na kterých tato strana chce stavět, se dají shrnout takto: my vám sebereme co možná nejvíce peněz, část z toho přerozdělíme a tím se o některé z vás (většinou o naše voliče) postaráme. Asi je jasné, že nejvíce na takovém systému vydělají ti, kteří do něj nasypou nejméně, případně vůbec nic.
Možná jsem jen dospěl a jako takový bych se rád (slovy ze Samotářů) podílel na příběhu svého života. Nechci spoléhat jen na to, že se o mne postará hodný strýček stát. Vím, že i s nikterak vysokým platem (který ovšem doplňuji pěti “vedlejšáky”) jsem schopen zajistit nejen provoz domácnosti, ale také zafinancovat ochranu sebe i manželky před případnými riziky. Ano, vyžaduje to něco víc, než jen chodit na osm hodin do práce, ale je to daň za mou jistotu, kterou ochotně zaplatím.
Proto, ve shodě s odkazovaným, dnes nechápu lidi, kteří své naděje upínají k ČSSD. Možná kdyby si uvědomili, kolik skutečně stojí ony “jistoty a prosperita,” by voliči této strany uvažovali jinak.
Vlček na svém odchodu vydělá, dostane 633 tisíc odchodného
Asi nikdy mě nepřestane překvapovat, jaké prebendy si přiklepli porevoluční političtí funkcionáři. Soudruzi z někdejší jediné strany mohou jen tiše závidět. Předseda Sněmovny Vlček se ukázal býti lhářem a to ještě lhářem velice špatným. Nakonec byl přistižen a dostal mat, na který mohl reagovat pouze odstoupením. Aby mu to nebylo líto, dostane coby zasloužilý resp. vysloužilý politik více než půl milionu korun.
Nejen státní zaměstnanci by přitom mohli referovat o tom, kterak je těžké domoci se alespoň zákonného odstupného ve výši tří měsíčních platů.
Nevidím absolutně žádný důvod, proč by politik, který byl okolnostmi donucen k opuštění dobře placeného místa, měl dostávat jakékoli odstupné. Pokud odstupné nedostávají řadoví zaměstnanci, proč politici ano? Jednoduše proto, že to sami sobě odhlasovali. V tom vidím jistou zvrácenost: umí si někdo z vás představit, že by předstoupil před ředitele svého podniku s tím, že si odhlasoval nějaký plat a výslužné? Přitom šéfy našich politiků bychom měli být my – nejen proto, že jsme je zvolili, ale také proto, že je platíme. Stranou bych neponechal ani fakt, že Vlček dostane královské odstupné v době, kdy se naše ekonomika nachází v krizi, máme deficitní rozpočet a situace je tak vážná, že ministr financí plánuje další úsporná opatření. První, co by měl škrtnout, by měly být právě podobné výdaje, což ale neudělá, protože by tím vypustil rybník i sám sobě.
Z projektu Studentské volby se po Rathově výzvě odhlásila čtvrtina škol
Politici ČSSD mají panický strach ze studentů
Studentské volby jsou pro ČSSD agitace, Paroubek ale do škol může
Přiznám se, že jak se mi původně nelíbilo vyobrazení Davida Ratha na titulní stránce Reflexu coby Adolfa Hitlera, stále častěji se mi tato karikatura vybavuje, když sleduji jeho počínání v roli středočeského hejtmana. O projektu studentských voleb jsem již v Týdnovinách psal, takže pravidelní čtenáři vědí, že tento nápad podporuji a domnívám se, že může jít o signál starším generacím, co by si přály jejich děti. Souběžně s tím je to také celkem zajímavá možnost, kterak přimět alespoň část studentů k tomu, aby se více zajímali o dění v této zemi.
Oranžovým se ale studentské volby nelíbí – argumentují tím, že školní půda by měla být apolitická a neměla by být využívána k politické agitaci. Přitom ale ČSSD nijak nebrání svému předsedovi v tom, aby navštěvoval střední školy a pořádal na nich své – jistě zcela od politiky oproštěné – přednášky. Tomu se dříve říkalo “srát si do huby.”
Projekt studentských voleb podporuje i místopředseda SSO Matějka, který konstatuje, že jde o: “Způsob, jak zpřístupnit mladým lidem dění kolem parlamentních voleb a jak jim ukázat, že i jejich pohled na svět je pro nás dospělé důležitý.” Pravdou ale zůstává, že mladý volič – pokud patří mezi ty přemýšlivější – opravdu nebude pro ČSSD tím správný cílem. Stačí se podívat na mítinky této strany, kde největší zastoupení mají agresivní geronti a bezdomovci.
Nezbývá než vzpomenout na nešťastný přešlap soudruha Štěpána, který řekl, že “v žádné zemi… …neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly kdy má odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být.” Myslím, že shoda s Davidem Rathem a dalšími hejtmany ČSSD je patrná na první pohled.
BTW: výsledky studentských voleb se nakonec dostaly na veřejnost dříve, než bylo dohodnuto. U mladých by vyhrála TOP 09 se 39% (což nechápu), následovaná ODS se 22% a Českou pirátskou stranou s 11%. ČSSD prý získala jen pouhé jedno procento voličů.
Zestárla jsem, ale ne zpitoměla
Video s Jiřím Mádlem a Marthou Issovou bylo samo o sobě dosti… …no, jak to říci… …jednoduché a hloupé. Samo o sobě by nemělo příliš velkou šanci upoutat pozornost, kdyby se ho neujala média a tím ho neuvedla do virálního nebe. V uplynulém týdnu snad nebyl nikdo, kdo by tento počin nekomentoval. Z těch desítek reakcí mě ale nejvíce zaujal dopis čtenářky Britských listů paní Vostré, která s lehkou ironií konstatuje: “Ještě nejsem tak senilní, abych si nemohla sama rozhodnout, koho budu volit.” V tom je podle mne pravá podstata šotu “přesvědč bábu” – odsuzuje babičky a dědečky dnešních juniorů do role senilních idiotů, kteří se radostí pokálejí, když po mnoha letech jejich vnouče přijede i z jiného důvodu, než že čeká peníze k narozeninám.
Samozřejmě je nesporné, že jistá část starší generace slyší na levicové sliby. Vyrůstali, pracovali a žili ve zcela jiné době a není se moc čemu divit, že je dnešní dění děsí. Přesto si ale myslím, že je přinejmenším nevhodné házet všechny babičky a dědečky do role nesvéprávných idiotů a jako takovým jim vnucovat volbu pravicových stran. Kam se poděla dříve tak často proklamovaná úcta ke stáří?
Konec jedné éry: Sony přestává vyrábět diskety
Co si teď počneme? Firma Sony prý definitivně přestala vyrábět diskety! Přitom zrovna minulý týden jsem instaloval počítač jedné své kolegyni a potřeboval jsem disketu k nahrání ovladače diskového řadiče. Windows XP totiž neumí načíst ovladač z flashky. Překvapilo mě, že na celém oddělení informatiky jsem nenašel byť jednu jedinou disketu, když dříve se jich ve skříních válely celé krabice.
Nakonec jsem si musel poradit sám a pomocí programu nLite zaintegrovat chybějící driver přímo do instalačního média.
S disketami odchází významný kus naší historie. Nejen moje generace jistě vzpomene na doby DOSu 6.22, který se instaloval z pouhých tří disket, nebo Windows 3.11, které byly na deseti magnetických kotoučcích. Byly s tím spojené i takřka legendární problémy, kdy zpravidla poslední z médií ohlásilo chybu čtení a nedokončená instalace nakopala celý systém. Proti kazetám či děrným štítkům se sice jednalo o rapidní pokrok, nicméně proti dnešním flash diskům jde o neporovnatelně zaostalou technologii. Takže sbohem, diskety!
Solidarita musí být právem, ne nekontrolovatelnou povinností
František Matějka také konečně naťuknul téma, ve kterém s ním nebudu beze zbytku souhlasit. Autor má jistě pravdu, když říká: “Současní politici však nalezli “řešení” v tom, že udělali se solidarity de facto povinnost, kterou díky stále většímu přerozdělování našich daní ani nemohou kontrolovat ti, co to platí, tedy daňoví poplatníci.” S tím nelze nesouhlasit. Ostatně skutečnost, že svými nemalými odvody z platu sponzorujeme ty, kteří nikdy nic neodvedli, kritizuji poměrně často. Jednu formu nedobrovolné solidarity ale podporuji: zdravotní pojištění. V případě zdraví totiž nelze příliš dobře predikovat, kdo bude ten šťastný, který sice bude celý život platit, ale nebude nikdy potřebovat lékařskou péči a kdo bude mít tu smůlu, že onemocní. Platit do společné kasy by podle mne měl každý – “padni, komu padni” – protože jedině tak lze zajistit leckdy finančně náročnou lékařskou péči, kterou by si mnozí nemohli dovolit.
Často se uvažuje nad možností pojištění, fungujícího na podobných principech, na kterých stojí běžné komerční pojistky. Je tu ale jeden rozdíl: zdravotní stav nelze stoprocentně ovlivnit. Pokud si například pojistíte dům proti vykradení, můžete si snížit pojistné instalací bezpečnostních zámků, kamer, čidel a dalších systémů, které budou chránit majetek a odrazovat zloděje. Zdraví lze sice chránit správnou životosprávou, ale za mnoha nemocemi stojí geny a ty při sebelepší vůli a snaze ovlivnit nelze. V tomto směru je tedy správné nemyslet jen na sebe a postarat se i o ostatní, kteří to potřebují. Asi jen psychicky narušený jedinec bude čerpat zdravotní péči dobrovolně – ti normální si to rozhodně sami nevybrali. Navíc nikdy nevíte, kdy ošklivá nemoc ukáže právě na vás a pak rádi přijmete pomoc, včetně toho, že vám na léčbu přispějí i ostatní.
Ostrava hrozí vědci žalobou. Řekl, jak škodí ovzduší
Ostravská radnice se hádá s vědcem kvůli znečištění ovzduší
Říkat nahlas v této zemi pravdu je úplně stejně o ústa, jako tomu bylo za reálného socialismu. Vědec Radim Šrám prezentoval výsledky svého výzkumu, podle kterého již při třítýdenním pobytu na Ostravsku dochází k poškození DNA. V civilizované zemi by po takové zprávě nejspíš nastal poprask. V Česku ale problémy řešíme jinak – respektive je neřešíme, ale potrestáme toho, kdo na ně poukázal. Přesně podle této metodiky zareagoval i ostravský Magistrát, což pro mne osobně není překvapením, protože partička, která tam sedí, je kapitolou sama pro sebe. Myslím, že naší magistrátní sebranku nám mohou závidět i v Praze a netrumfnou ji ani Bémem s Jančíkem dohromady. Teprve v Ostravě jsem totiž opravdu pochopil, co to znamená mafie (případně “oranžová mafie” nebo “politická mafie”).
Magistrát samozřejmě nepůjde proti hlavnímu znečišťovateli zdejšího ovzduší firmě Arcelor Mittal a my se můžeme jen dohadovat o tom, proč je k němu dlouhé roky tak shovívavý a tolerantní. Proč by se politici měli starat o to, aby jejich voliči dýchali čistý vzduch? Mají jednodušší řešení: snaží se donutit nepohodlného vědce k omluvě a “přiznání,” že výsledky výzkumu zveličil. Když nebude skákat tak, jak bude Magistrát pískat, může očekávat žalobu. Nechci rýpat do citlivého tématu, které jsem nezažil, nicméně napadá mě paralela s Miladou Horákovou. Kdo je režimu nepohodlný, bude po zásluze potrestán. Pomalu bychom mohli vyhlásit soutěž O zlatou mříž – Radim Šrám je zatím nejžhavějším adeptem na vítěze.
EU rozšiřováním ztrácí svobodu, hlásá Klaus. Unii přirovnal ke komunismu
Klaus: Vlajky EU vlají všude, ale skutečnou moc má Německo a Francie
Prezident Václav Klaus si opět rýpl do Evropské unie. Chtěl bych někdy vidět jeho potměšilý výraz v okamžiku, kdy píše takový projev :). Každopádně – jak je již v tomto tradicí – mi promluvil z duše. Celý projev si můžete přečíst na iDnesu (doporučuji tomu věnovat pár minut, protože stojí za přečtení a zamyšlení). Já si dovolím zmínit jen několik trefných hlášek, které mne nejvíce zaujaly.
- O rozšiřování EU: “O racionalitě tohoto projektu, o jeho výhodách i nevýhodách, nákladech a výnosech se již nediskutuje, je nesporným, byť často nikoli explicitně formulovaným předpokladem. To však není pravda. Tento projekt nesporný určitě není.”
- “Chci Evropu, která bude založena na racionální a přátelské spolupráci rovnocenných a suverénních států, nikoli shora uměle organizovanou “domovinu” všech Evropanů.”
- “Sílí ničivý diktát politické korektnosti (jak se “politicky korektně” říká obyčejnému pokrytectví).”
- “…dominuje sociáldemokratismus se svým pečovatelským státem, vysokým zdaněním, vysokou mírou přerozdělování a se stále se zesilujícím potlačováním a deformováním trhu.”
- “EU ztrácí na přijatelnosti, neboť zavádí – a to za zády občanů – stále větší rozsah regulace.”
- “Klíčovou otázkou je, zda existence Lisabonské smlouvy do evropského prostoru přinese více demokracie, svobody a prosperity. Má odpověď zní nikoli. Pokládám za scestné usilovat o hladší a rychlejší fungování EU na úkor svobody a demokracie, o což zjevně usilují jiní. “
- “EU má svou ústavu, prezidenta, ministryni zahraničí. Je tedy státem – i když bez vlajky a hymny. Ve skutečnosti je ale všechno jinak…. …skutečná moc i nadále spočívá v tandemu Německo – Francie. Jeho síla je Lisabonskou smlouvou ještě posílena.”
- “Co je ohroženo v Evropě?… …Ohrožena je svoboda a prosperita.”
Co dodat? Snad jen to, že jsem rád, že máme asi poprvé za posledních 60 let prezidenta s vlastním názorem, který stojí na racionální úvaze. Václav Klaus u mne nejen tímto projevem získal respekt a vážnost. Obávám se okamžiku, kdy skončí jeho mandát. Po této zkušenosti totiž nejspíš bude našimi politiky nahrazen pasivní loutkou “bez chuti a zápachu” s vlaječkou Evropské unie zapíchnutou v řitním otvoru.
Veřejné kecy i strana na jedno použití, zhodnotil Jakl VV a TOP 09
Opravdu skvostný rozhovor s člověkem, který má co říci a přitom to umí podat stručně a jasně. Takových je na naší politické scéně minimum. Myslím, že nemá smysl komentovat jednotlivé odpovědi poradce prezidenta Ladislava Jakla. S potěšením jsem si přečetl odpověď na otázku blížících se voleb, kde chce Jakl volit SSO. Je to pro mne dalším potvrzením, že inteligentní a uvažující lidé s podobným způsobem smýšlení vidí tuto stranu jako dobrou volbu.
Jiří Paroubek překvapil. Nechce se mu do pořadu České televize
Jiří Paroubek sice sám sebe považuje za výborného diskutéra, ve skutečnosti jím ale ani zdaleka není. V diskuzích s politickými protivníky vyniká maximálně tak arogancí, absencí argumentů a domnívám se, že i zdravého rozumu. Již delší dobu mám pocit, že jestli je Jiřímu Paroubkovi něco opravdu nepříjemné, pak jsou to občané, kteří nevěří jeho pohádkám. Proto mě ani příliš nepřekvapilo jeho vykličkování z pořadu Hyde Park České televize, který je z podstatné části založen právě na konfrontaci pozvané osobnosti s “hlasem lidu.” Paroubek jistě nemá problém s tím, aby dělal idiota z moderátora či politického soka, v případě občanů by se ale mohl se zlou potázat. Raději, než aby riskoval ztrátu své domnělé aureoly, poslal do studia místopředsedu Urbana. Jak podotkl v diskuzi jeden ze čtenářů: “Nojo, on to je rozdíl odpovídat na předvídatelné a zavedené otázky Václava Moravce a odpovídat na otázky obyčejných lidí.”
O trapnosti a upatlanosti Paroubkovy argumentace svědčí i výmluvy, proč nešel do této formy debaty. Mluvčí ČSSD sice tvrdí, že “Kvůli časové zaneprázdněnosti předsedy nebylo možné termín pozvání akceptovat,” nicméně Česká televize mu nabízela hned několik různých termínů. Přesto předseda ČSSD ani jeden z nich nepřijal
Často zmiňuji zajímavý jev v chování Jiřího Paroubka – pokud se tzv. “dostane na koně,” začne se chovat jako arogantní papaláš. Z jeho odmítnutí debaty s občany tedy usuzuji, že až bude premiérem naší země, s “prostým lidem” se vůbec nebude bavit.
PS: přijďte se podívat i příští týden – v pondělí vyjde levicový pohled z pera Luďka Prokopa, na úterý je pak přichystaná má první nesouhlasná reakce na článek člena SSO, která vznikla jako samostatný komentář právě v rámci “redukční diety” Týdnovin.
0 komentářů