Komentovaný rozbor programů KSČM a TOP09*12 000 firem už uteklo do daňových rájů*Opera má radost z ballot screenu*Opilí řidiči unikají trestům*TOP09 očima místopředsedy SSO.
Jeden z největších a nejdražších omylů českého voliče v roce 2010
Pokud by Strana svobodných občanů (SSO) chtěla po volbách někomu poděkovat za propagaci svých myšlenek, tak rozhodně by jedním z oceněných měl být její místopředseda František Matějka. Ten mě, spolu s dalšími internetovými osobnostmi, jež SSO vyjadřují podporu, často přesvědčuje, že toto politické uskupení je vhodnou volbou pro přemýšlivé a přemýšlející voliče.
V odkazovaném zamyšlení se zabývá novou politickou stranou TOP09 a nutno uznat, že se dívá sice kritickým, ale podle mne objektivním pohledem. Bohužel ve většině médií se můžeme setkat pouze s nadšením a masivní propagandou této strany, která má díky tomu velkou šanci na vstup do Sněmovny.
Matějka připomíná, že jádro TOP09 tvoří politici, jež byli “zvoleni za peníze a program zcela jiné strany.” Toto je, bohužel, jeden z problémů českého parlamentního systému, kdy po volbách může kterýkoli poslanec přeběhnout prakticky kamkoli a vykašlat se jak na stranu, tak i na voliče, kteří té straně dali hlas. Opět se ukazuje, že současný systém není ani zdaleka spravedlivý – ze dvou stovek poslanců jich bude možná ani ne desetina zvolena pro své jméno, zbytek tam sedí jen proto, že je některá z politických stran nominovala na kandidátku na volitelném místě. Ta strana zaplatila kampaň, vytvořila program a přesvědčila voliče, aby do urny vhodili právě její hlasovací lístek. Přesto se skoro ve všech stranách najdou zrádci a bohužel neexistuje páka, která by jim v jejich úmyslech zabránila.
Podle mne by v Parlamentu mělo fungovat rozdělení křesel podle stran (samozřejmě poměrné, tj. za každých 0,5% jedno křeslo). Pokud by z nějaké strany byl poslanec vyloučen či by sám odešel, mělo by se jeho křeslo postoupit dalšímu v pořadí. Zajistila by se tím loajalita, zabránilo by se korupci a mafiánským praktikám, kterých jsme byli v uplynulých letech opakovaně svědky. Otázkou je, proč s tímto návrhem ještě nikdo nepřišel.
Matějka se zaměřuje na dva čelní představitele TOP09. O “nejlepším ministru financí všech dob” (díky jehož neschopnosti jsme v uplynulém roce dosáhli rekordního schodku) Kalouskovi říká: “Kalouska by po rozebrání státních rozpočtů za dlouhé roky zpět a za jeho plánovanou vládu s ČSSD za otevřené podpory KSČM, … …už nikdo nezvolil.” K nejpopulárnějšímu politikovi Karlu Schwarzenbergovi pak dodává: “je podle mě typickým představitelem nic neříkající politiky Zelených a KDU-ČSL dohromady, hájící v praxi zájmy socialistické EU a ne České republiky, což je pro stát kombinace přímo vražedná.” Musím naprosto souhlasit. Ostatně právě zmíněné faktory jsou důvodem, proč jsem ani na okamžik o této straně neuvažoval jako o své volbě. Bohužel TOP09 přetáhla celou řadu nerozhodnutých voličů, případně těch, kteří by rádi nějakou změnu. Jenže Kalousek není příslibem změny – tento člověk je naopak tou největší jistotou, že žádné změny proti uplynulým čtyřem rokům nebudou.
Šéf Opery: EU umožnila férovější souboj prohlížečů, soutěžit s Microsoftem nás baví
Svou myšlenku z minulých Týdnovin jsem nakonec protlačil o do pravidelných pondělních novinek ze světa prohlížečů na Intervalu. Jsem sice nadmíru spokojeným uživatelem a tak trochu i fanouškem norské Opery, nicméně poměrně citlivě vnímám její tažení proti Microsoftu. Nevadilo by mi, kdyby se Opera snažila prosadit vlastními silami, tedy nabídkou kvalitního produktu. Bohužel ale zvolila podle mého názoru velice nešťastný způsob: stěžovala si u Evropské komise a protože Evropská unie často jedná stylem “To je blbé, to budeme prosazovat,” dosáhla nakonec svého. Microsoft tak povinně od začátku března nabízí uživatelům svého operačního systému alternativní prohlížeče. Toto je jen jeden z mnoha případů, které ukazují, že EU funguje podobně direktivním způsobem, jako někdejší komunistický režim. Konkurenti Microsoftu tak dosáhli stavu, kdy redmondská firma na vlastní náklady vyvíjí komerčně úspěšný produkt a na základě nařízení v něm dělá bezplatnou reklamu konkurenci.
Technický ředitel Opery Hakon Wium Lie se pochopitelně raduje a v rozhovoru pro iDnes pronesl: “Dělá nám radost soutěžit s Googlem a Microsoftem a dalšími o lepší prohlížeč. Ale chceme soutěžit prostřednictvím předností samotného produktu, ne neférovými výhodami. A Ballot screen je dobrý pokus, jak toho dosáhnout.” Obávám se ale, že tzv. “ballot screen,” jehož prostřednictvím si uživatel může vybrat a nainstalovat jiný prohlížeč, není zrovna ukázkou férové soutěže. Pomíjet bychom neměli ani skutečnost, že řadu uživatelů tato obrazovka překvapí a jednoduše nechápou, co s ní mají dělat (podloženo reálnou zkušeností). Nevěřím tomu, že každý uživatel, který si přes ní vybere Operu, tak činí proto, že je přesvědčen o kvalitách této aplikace. Část novopečených uživatelů tak učiní ze zvědavosti, další část ani netuší, co po nich onen dialog chce. Jestliže se Opera chtěla srovnávat s konkurencí, měla tak činit způsobem obvyklým v tržním hospodářství: tedy kvalitním produktem a dobrým marketingem.
Jistě existuje mnoho důvodů, proč používat právě Operu. Určitě není náhodou, že tento prohlížeč často volí profesionálové v IT. Stejně tak ale jsou i důvody, proč Operu nepoužívat: někomu bude vadit přílišná komplexnost ve stylu “all-in-one,” dalším může být proti vůli nedotahování novinek do konce. Do zásahu Evropské komise odpovídalo rozšíření Opery, ale i konkurentů, kvalitě a marketingu. Volba byla projevem svobodné vůle každého uživatele. Jak je ale v EU zvykem, svoboda se nenosí a tak se z normálního trhu stala parodie, z níž mají radost jen ti nejslabší.
KSČM představila program, chce progresivní daň či zrušení poplatků
Pod minulými Týdnovinami se js s Almadem pozastavili nad mou názorovou rozpolceností, když jsem jako své dva “nejžhavější” kandidáty do nadcházejících parlamentních voleb nominoval SSO a KSČM. Dlužím jim v tomto směru odpověď, takže ji s dovolením zahrnu do komentáře k volebnímu programu KSČM.
Patrně nejzásadnějším faktorem, proč se mé preference rozdělují na zcela opačné strany politického spektra, je skutečnost, že jak KSČM, tak i SSO mají ve svém programu věci, se kterými zásadně nesouhlasím. Stejně tak ale nabízejí i teze, s nimiž se ztotožňuji. Teoreticky vzato: kdyby se vzalo to nejlepší (tedy nejlepší z mého pohledu) z programů a názorů obou stran, vzniklo by tak politické uskupení, které by mělo mou plnou podporu. Jenže to se s největší pravděpodobností nestane :).
Almad, protože mě zná dlouhé roky a několikrát jsme spolu živě diskutovali, jistě může potvrdit názor někdejší internetové komunity, kde jsem byl často označován jako extrémista. Tedy nikoli extrémista v současném mediálním podání – rozhodně jsem neházel zápalné lahve cikánům do obýváku – ale extrémista názorový. Je pravdou, že od té doby jsem poněkud dospěl a ve vnímání světa už nevidím jen černou a bílou, nicméně uvědomuji si, že tyto kořeny ve mne stále ještě existují a projevují se třeba právě tak, že jsem schopen vedle sebe posadit dva naprosté protiklady.
Tolik tedy stručné vysvětlení. Nyní se, když dovolíte, podívám na program KSČM a zkusím si s ním trošku zapolemizovat.
- Práce a sociální jistoty – přiznám se, že tento slogan mi v mysli evokuje “jistoty a prosperitu,” což je spojení, o které se často otírám. Sociální jistoty ano, ale s velkými ALE. Rozhodně nejsem pro sociální stát v dosavadním stylu “každému podle jeho potřeb” (čili “é, có ty dylyno, potřebujeme novou plazmu, dávej dávky!”). Sociální solidarita by měla fungovat jen do té míry, že se postaráme o nemocné a zajistíme ty, kteří přišli o zaměstnání za předpokladu, že se budou prokazatelně snažit najít nové místo. Rozhodně nejsem pro nynější sociální systém, kdy občané dostávají peníze, aniž by za to (či pro to) museli cokoli udělat.
- zruší takzvanou superhrubou mzdu – v tomto jsem zásadně proti, protože superhrubou mzdu považuji za jeden z mála dobrých nápadů, které přinesla ODS ve svém posledním volebním období. Zaměstnanec respektive občan by měl vědět, kolik stojí svého zaměstnavatele a především kolik peněz mu celkem sebere stát. Snaha zakrývat tyto skutečnosti není ničím jiným, než tendencí vytvořit iluzi “hodného strýčka,” který se “zadarmo” stará o své občany. Zadarmo to totiž v žádném případě nedělá!
- zavedou progresivní zdanění lidí i firem – další bod, ve kterém jsem zásadně proti. Progresivní zdanění není ničím jiným, než daní za úspěch (případně za schopnosti, pracovitost atp.). I u rovné daně (za předpokladu, že by byla opravdu rovná) je otázkou, zda je vlastně spravedlivé danit pracující podle toho, kolik si vydělají (byť s “jednotnou platbou za hlavu” se zatím stále neztotožňuji). I se znalostmi matematiky na úrovni základní školy si každý hlupák musí umět spočítat, že při stejném procentuálním zdanění zaplatí “bohatí” do rozpočtu více peněz, než “chudí” a jsou tedy solidárnější. Nevidím důvod, proč kohokoli “odrbávat” ještě víc.
- Hodlají prosadit státní odkup akcií podniků, které se dostávají do ekonomických problémů – tady jsem lehce na vážkách, protože nejsem ekonom, abych mohl objektivně hodnotit takový nápad. Z laického pohledu si ale myslím, že stát může na podobných akcích pouze tratit. Ostatně kdyby akcie takových podniků byly lukrativní, jistě by je s velkou chutí koupil soukromý investor.
- Odmítají důchodovou reformu, která by část peněz z pojištění vyvedla do soukromých fondů – safra, zase nesouhlasím :). Začínám být na vážkách…. Nicméně: pokud máme současný důchodový systém, do kterého platíme peníze (z nichž se vyplácejí současní důchodci), měli bychom také “na oplátku” něco dostat až půjdeme do důchodu i my. Rezervy jsou poměrně velké a kdyby se zrevidovaly, mohl by tento systém opravdu fungovat ještě poměrně dlouho. Jenže to by se musel někdo podrobně podívat na to, jaké dávky, komu a především proč jsou vypláceny. Neměl by existovat “automatický nárok,” na který spoléhají spoluobčané, žijící z přídavků na šest a více dětí, ale jakýkoli výdaj v sociální oblasti by měl být podmíněný buď dobrým důvodem (tj. např. invalidita), nebo povinnou činností (práce pro město, kraj či stát). Pak bychom mohli ušetřit dostatek peněz na to, aby důchodový systém mohl fungovat dál. Nebránil bych ale občanům ve svobodné volbě, tedy nechal bych jim možnost “rozložit riziko” mezi stát a soukromý penzijní fond. Samozřejmě pokud by se někdo rozhodl, že 50% svého odvodu na důchod dá do fondu, měl by mu o tuto částku být snížen sociální odvod. Bylo by na každém, jak se rozhodne: tedy zda podstoupí větší riziko a bude (možná) dostávat vyšší důchod, nebo jestli se svěří do náruče státu a v důchodu vystačí s tím, co dostane.
- chce dále zrušit poplatky ve zdravotnictví – zde naprostý souhlas (konečně)! Poplatky nepřinesly nic z toho, co lháři z ODS slibovali. Jediné, co regulují, je přístup nízkopříjmových vrstev obyvatelstva k lékařské péči. Finanční situaci ve zdravotnictví nepomohly, ač to tehdejší ministryně zdravotnictví Filipiová v OVM tvrdila, protože již letos se hovoří o nutnosti rapidního omezení lékařských zákroků. Nebyly ani spravedlivé, neboť například poplatek za lůžko platí i ti, kteří se díky závažnosti svého zdravotního stavu nemohou rozhodnout, zda chtějí či nechtějí setrvat v nemocnici.
- nechce školné – opět souhlas. Příklady ze zemí, kde je školství placené, ukazují mnohé problémy, jež jsou s tímto spojené. Zavedením školného bychom znepřístupnili vzdělání lidem z chudších vrstev a dostali bychom se tak do stavu, kdy by vysoké školy absolvovali pouze ti, kdož mají bohaté rodiče. Neberu také argumenty, že vzdělání je investice, tudíž by se za něj mělo platit. Například takový pedagog opravdu většinou nevydělá tolik, aby po škole mohl platit půjčku na školné, hypotéku a ještě mu zbylo na vlastní živobytí či dokonce takový luxus, jakým se stalo založení rodiny. Nebráním se ale tomu, aby existovaly soukromé školy, kde by studenti školné platili. Vždy bych ale chtěl možnost volby: tj. ve státním “zadarmo” (respektive z našich daní) a v soukromém “hezky na dřevo.” Podobný systém bych viděl jako rozumný i ve zdravotnictví. Já bych například byl ochotný připlatit si za nadstandard (pokud bych na něj v daném oboru měl), ale chci mít jistotu, že v případě špatné finanční situace dostanu za své daně alespoň standard.
- by také zavedli vázaný mandát poslanců proti takzvanému přeběhlictví – o tomto jsem psal výše, takže je vám asi jasné, že s tímto nápadem bezmezně souhlasím. Opravdu mám jako volič dost té komedie, kdy dáme hlas nějaké straně a následně můžeme jen bezmocně sledovat, jak páni poslanci putují politickým spektrem. Měla by existovat nějaká “páka,” která voličům zajistí, že když zvolili do Parlamentu například dva členy SSO, tak tam prostě budou celé volební období dva lidé, hájící zájmy a ideje SSO. Pokud někdo, jako pan Kalousek, Wolf, Snítilý a další, během volebního mandátu “zázračně prozře” a “pochopí,” že se dostal do názorového rozkolu se svou stranou, nechť odstoupí a v příštích volbách kandiduje sám za sebe, nebo za jinou stranu.
- posílili by přímou demokracii uzákoněním obecného referenda – ano, to tady potřebujeme už dlouho. Jenže “hlas lidu, hlas boží” platí v Česku pouze před volbami. Pak už můžeme jen tiše sledovat panoptikum, sestavené z našich politiků a závistivě pokukovat po Švýcarsku, kde opravdu o mnohém rozhodují občané.
Celkově vzato, vezmu-li v úvahu i váhu jednotlivých tezí, kterou jim přikládám, to u mne komunisté mají tak 50 na 50. Snad si někdy najdu čas, abych podobně analyzoval i program SSO. Samotného by mě zajímalo, jak by dopadl výsledek :).
TOP 09: Konec porodného a plošné škrty v dávkách
TOP 09 chce zrušit porodné a snížit sociální dávky
Svůj program představila i TOP09. Vysloužila si za něj poměrně značnou kritiku oponentů a naopak nadšené hýkání svých přívrženců. Jak vidím nabídku TOP09 já?
- navrhuje zrušit porodné – Na jednu stranu říkám ano. Pokud se někdo rozhodne pořídit si dítě, pak by se měl o svého potomka postarat. Součástí toho je i finanční zajištění. Bohužel je jakýmsi podivným zvykem, že mnoho lidí přivede na svět dítě, které je pro ně velkým finančním nákladem, jež “si nemohou dovolit.” Zcela jistě je za tím slabá osobní zodpovědnost. Není přeci problém udělat si kalkulaci a spočítat, zda (se zohledněním potenciálních rizik) je právě nyní ten správný moment na uvázání se k de facto celoživotní (tj. minimálně osmnáctileté) nevratné investici v podobě potomka. Alespoň u nás doma tímto způsobem – nejen v otázce dítěte – uvažujeme. Na druhou stranu říkám nápadu TOP09 ne, protože již tak máme malou porodnost a ve srovnání se socialismem je podpora rodin s dětmi prakticky nulová. Porodné je jen plivnutím v moři vynaložených financí, jež rodiče musí vydat na výbavičku, plínky, kočárek atp.. Nezapomínejme na jeden důležitý aspekt: dítě není jen radost pro své rodiče, ale je přínosem i pro stát. Jednou z něj totiž vyroste daňový poplatník, který bude spolufinancovat provoz této země a například se bude podílet na důchodech pro současné generace.
- aby v následujících letech bylo možné zvyšovat důchody, není podle Kalouska možné příští rok důchody valorizovat – jinými slovy “abychom se zítra měli lépe než dnes, musíme se dnes mít hůře než včera.” Tato myšlenková linie se táhne programem TOP09 jako červená nit. Bohužel (nebo bohudík) mám dobrou paměť, takže si pamatuji období před dvaceti lety, kdy nám tehdejší ministr financí Václav Klaus sděloval, že si budeme muset utáhnout opasky, abychom za deset let dohnali západ. Opasky si nakonec utáhli jen pracující, zatímco příživníci, které by dříve “zlí a oškliví komunisté” zavřeli do kriminálu, mohli naopak své opasky pěkně povolit (někteří si dokonce museli koupit delší pásek). Věřím, že citovaná myšlenka má sama o sobě racionální základ, nicméně věřme jen prví části: tedy tomu, že nebude žádná valorizace. Druhá část – tedy zvyšování důchodů v dalších letech – patří spíše do říše pohádek.
- Karel Schwarzenberg pak jako největší problém naší země vidí toleranci bezpráví. S tím nelze nesouhlasit. Obávám se ale, že pan šlechtic má na mysli něco úplně jiného, než si pod tímto pojmem představím já. Nevěřím tomu, že by v této zemi skončila diskriminace většiny na úkor menšiny. Nevěřím ani tomu, že se změní postoje v případech, kdy bílý napadne cikána (=je rasový útok) a kdy banda cikánů vymlátí hospodu a okrade hosty (=není rasový útok). Už takhle jsme ze zahraničí kritizováni za údajnou netoleranci a rasismus. Karel Schwarzenberg podle mne “nemá koule” na to, aby se pustil do tak zásadních témat. Spíše předpokládám, že šlo z jeho strany pouze o výrok, pod kterým si každý může představit co chce a tudíž to bude mít úspěch.
- Předseda strany kritizuje i mrhání veřejnými prostředky. To je opravdu velký problém. Má ale jako “hlavního koně” někdejšího ministra financí, který za své působení měl možnost s tímto alespoň něco dělat. Jaká byla realita, to nejspíše víte sami: míra rozkrádání státních financí a jejich odtékání do soukromého sektoru, kde byly následně přerozděleny mezi kamarády, dosáhla v uplynulých letech vrcholu. Kalousek byl u toho a neudělal proti tomu vůbec nic. Proč bychom měli věřit tomu, že pod novou vlajkou bude v tomto směru fungovat jinak?
- navrhuje ve volebním programu kvůli omezení rostoucího zadlužování státu například snížit o deset procent objem mezd vyplácených z rozpočtu, platy ústavních činitelů a sociální dávky. Plošně snižovat platy, což je jedna ze dvou možných cest, je velice nešťastným řešením. Již nyní sedí na mnoha postech neschopní lidé, protože ti schopnější už dávno odešli do soukromého sektoru, kde si díky svým schopnostem vydělají více. Pokud by se platy snížily, odejde další část státních zaměstnanců. Dobře to vidím ve svém současném zaměstnání: protože v regionu stoupla poptávka ze soukromého sektoru, který nabízel vyšší platy a lepší pracovní podmínky, odešla tímto směrem během dvou let polovina našeho oddělení. Zaměstnavatel byl nucen reagovat, pokud nechtěl ztratit zbytek, což se nakonec povedlo. Po zvýšení platů se fluktuace zastavila. Druhou cestou je propouštění, do čehož se ale Kalousek nepustí, protože čísla nezaměstnanosti jsou již nyní na skutečně varující úrovni. Co se týká sociálních dávek: zde je velký prostor pro nějakou smysluplnou akci. Otázkou ale (opět) je, že když se dvacet let s tímto prakticky nic nedělalo, zda je to opravdu právě a jedině TOP09, kdo tento problém vyřeší. Osobně o tom nejsem přesvědčený.
- v současné situaci nevidí prostor pro snížení daní, nechce je ale ani zvýšit – no, alespoň něco, co v programu TOP09 shledávám jako smysluplné.
Zdvižený prostředníček Evropské komise, aneb návrh referenda EU
Pojďme si zase spravit chuť k místopředsedovi SSO. Ten se zaměřil na možnost, kterou dala Evropská unie svým občanům šanci ovlivňovat politiku. Stačí maličkost: sehnat jeden milion podpisů z devíti zemí. František Matějka podrobně rozebírá veškeré podmínky, které je nutné splnit, aby se Evropská komise takovou iniciativou vůbec zabývala. Jistě není náhodou, že drtivá většina českých médií tyto podmínky vůbec nezmínila – najednou by se totiž ukázalo, že celý proces je ještě mnohem komplikovanější. Autor nakonec dodává: “Demokracie v Evropě dostala další ránu. Zezadu a do slabin.”
Polovina řidičů přistižená pod vlivem alkoholu vyvázne bez trestu
Média vychvalují šéfa dopravní policie Leoše Tržila za to, jak po jeho nástupu do funkce klesla nehodovost. Zapomínají zmínit fakt, že v lednu a v únoru bylo takové počasí, že někteří řidiči se sebereflexí nechali raději auto v garáži a po českých silnicích se tak prohánělo významně méně vozidel, jež mezi sebou mohla kolidovat.
Stejně tak se jakoby náhodou opomíjí fakt, že nehody do 100 000 Kč se – na rozdíl od minulosti – nemusí hlásit. Je asi jasné, že pokud opilý řidič někoho nabourá, raději se s druhým účastníkem dohodne, než aby nechal přivolat policajty. Úspěšně tak statisticky klesá počet nehod pod vlivem alkoholu, což média ochotně připisují Tržilově buzeraci v podobě povinnosti podrobit se testu na alkohol při každé kontrole.
Tržil je prostě superman, který zachránil svět, nebo alespoň zlepšil stav džungle na našich silnicích. Co na tom, že jeho podřízené nadále prakticky nevidíme na silnicích a když už, tak buzerují kvůli tomu, že někdo šlápl na plyn deset metrů před značkou konce obce?!
Velkou ironií a výsměchem všem slušným řidičům je ale statistika, která říká, že ze 27.868, které policajti přistihli v roce 2008 pod vlivem alkoholu, jich bylo potrestáno jen 13.386. Celých 14.482 tedy sice požilo před jízdou alkohol, byli přistiženi, ale mohou se smát na celé kolo, protože unikli trestu.
Teď je samozřejmě na řadě otázka, co za tímto fatálním nezvládnutím situace stojí. Je to nedostatek úředníků? Nemyslím si. Vzhledem ke zkušenostem s mnoha státními firmami vím, že mnozí pracovníci (přesnější by bylo používat pro ně označení zaměstnanci) reálně pracují jen třetinu pracovní doby. Je ale na zaměstnavateli, aby toto hlídal a postihoval. Dalším faktorem bude – o tom jsem v našem státě bytostně přesvědčen – korupce. Z čeho myslíte, že má státní úředník vyšší míru osobního uspokojení: z toho, že podle zákona potrestá nezvedeného řidiče, nebo z obálky nadité tisícikorunami? Stačí si odpovědět na tuto otázku a myslím, že pak velice snadno dojdete k závěru, proč tolik řidičů zůstalo bez trestu.
Až bude zase někdo z politiků tvrdit, že žijeme v právním státě, vzpomeňte si na tento případ.
Chcete komentovat? Tak nejdřív přispějte nadaci!
Se zajímavou myšlenkou, jak omezit žumpu v internetových diskuzích, přišel Arthur Dent. Navrhuje zavést platby za komentáře – konkrétně zvažuje symbolickou částku 1 Kč za jeden komentář, která by putovala na konto nějaké nadace. Myslím, že to není špatný nápad. Pravdou ale je, že mnoho českých uživatelů považuje komentování článků za jakési právo a když je jim toto upíráno, ohánějí se svobodou slova. Na toto téma jsem se vyjadřoval už opakovaně, takže pravidelní čtenáři nejspíš vědí, že zastávám názor, že o webu má právo rozhodovat ten, kdo ho platí. Možnost komentovat znamená, kromě jiného, i možnost využívat prostředky (databázi, rozhraní, …) webového projektu, které někdo financuje. Stejně, jako neexistuje právo jezdit v cizím autě (i když máme svobodu pohybu), neexistuje ani právo psát cokoli kamkoli. Ostatně přečtěte si odkazovaný článek a popřemýšlejte, zda načrtnutý systém má či nemá své výhody.
České firmy častěji uvažují o stěhování do daňových rájů, i kvůli politice
Když se mluví o zvyšování daní (oblíbený způsob řešení krize dle ČSSD a KSČM), ozývají se hlasy, že takové opatření může být kontraproduktivní, neboť firmy přesunou svá sídla do zahraničí. Reakce politiků jsou vlažné a nesou se ve stylu “ale to se nebojte, to jen tak někdo neudělá.” Ve včerejších zprávách ČT jsme se mohli přesvědčit, že to majitelé firem nejen dělají, ale dokonce tak činí dokonce v poměrně hojném počtu. Představte si, že sídlo v zahraničí má 12 000 firem! Další firmy takový krok plánují. Proč tomu tak je? Jednoduše proto, že nechtějí cpát své zisky nenasytnému chřtánu státních financí. Vůbec se jim nedivím. Dosavadní předvolební průzkumy totiž ukazují, že volby vyhraje strana, která nebude řešit schodek státního rozpočtu úsporami, ale prostým oškubáním každého, kdo včas neuteče.
Následně se k tomuto problému vyjádřil Jiří Paroubek. Nutno uznat, že nepřekvapil: svou obvyklou povýšenou rétorikou pronesl, že takovým firmám trošku přišlápnou krk tím, že je nepustí ke státním zakázkám. Nejsem zrovna odborník na ekonomii, nicméně již v tom okamžiku mi bylo jasné, že těm nejbohatším firmám se sídlem v zahraničí mohou být nějaké Jiříkovy zakázky ukradené, protože se zaměřují na investování. Tuto mou domněnku potvrzuje i ČT, která jako příklady uvádí Penta Investments, KKCG nebo PPF Group.
Jeden ze čtenářů v diskuzi pod článkem navíc poukázal na další fakt, který ukazuje nekompetentnost předsedy ČSSD v tomto směru: “Firma, která žije ze státních zakázek a platí ze zisku na nich daně, není pro ekonomiku země žádným přínosem. Každý, kdo dával pozor v době, kdy se ve škole probíralo sečítání a odčítání pochopí, že když se z daní něco zaplatí a část z toho se znovu zdaní, nedochází k žádnému přírůstku.”
Paroubek tak ukázal, jak špatný je jeho přístup k vedení této země. Místo toho, aby byly vytvářeny podmínky pro rozvoj podnikání, jsou tyto podmínky stále více zhoršovány. Když se firmy začnou bránit, není jim nabídnuto řešení, ale z úst Jiřího Paroubka se dočkají pouze vyhrožování. Takhle tady prosperující kapitalismus opravdu nevybudujeme. Jedině, že by ČSSD nechala znovu vybudovat železnou oponu.
0 komentářů