Bém chce populisticky zvyšovat rychlost*Svoje jsme si rozkradli, teď budeme tunelovat evropské fondy*Podívejte se na Romale Facebook*Tlustý odchází z politiky
MNOHO POVYKU PRO NIC aneb Jak se z Duška stal nacista
I tento týden se krátce vrátím k odboráři Duškovi. Jako další v řadě komentoval jeho výrok o homosexuálech, jež si vzájemně přihrávají vedoucí místa, můj oblíbený Adam B. Bartoš. Jak už to u tohoto autora bývá, shoduji se prakticky s celým jeho článkem. Podepsal bych se zejména pod následující odstavec: “Většina musí kolem menšiny chodit po špičkách a nesmí říci nic kritického, jinak je hned nařčena z nejrůznějších druhů fóbií a nenávisti. Minority zatím dostávají privilegia, o kterých si většina může nechat jen zdát.” Jistě je každému, kdo alespoň jedním okem sleduje dění v naší zemi, jasné, že není řeč pouze o čtyřprocentní menšině. Jen abychom se z těch minorit jednoho dne nepo….
Bém chce rušit nedávno zavedená omezení rychlosti v Praze
Bém žehlí pověst pražské ODS. Chce zase zrušit omezení rychlosti
Není to tak dávno, co v Praze namísto protihlukových opatření zavedli na mnoha čtyřproudých silnicích omezení rychlosti na 50 km/h. Leckdy se tak řidiči musí šourat i místy, kde nikdo nebydlí a kde by tedy mohli jezdit rychleji. Konstatoval jsem tehdy, že doufám, že si voliči ODS uvědomí, která strana sedí na Magistrátu a může tak za nesmyslné restrikce. Mezitím proběhla řada protestních jízd, o kterých média raději neinformovala, aby nešířila “blbou náladu,” nebo nepodporovala odpůrce režimu. Přiblížily se volby a co se nestalo?! Pavel Bém chce nechat některá rychlostní omezení zrušit. To je skutečně laciný a populistický tah! Najednou jsou některá omezení nesmyslná. Ano, jsou, a není jich málo! Jenže opravdu by to pan primátor přiznal i v momentě, kdy by se pod ním nehoupala židle a neblížily se volby, jež patrně pro jeho stranu skončí fiaskem? Obávám se, že nikoli.
Je jednoznačné, že auto, jedoucí 50 km/h, nenadělá o moc méně hluku, než totéž auto pohybující se rychlostí 70 km/h. Důvod je prostý: protože u většiny aut znamená snížení rychlosti nutnost podřazení na nižší rychlostní stupeň a tím pádem vyšší otáčky, větší hlučnost a emise. Jediný zdroj hluku, který se takovým způsobem sníží, pochází od odvalujících se pneumatik, případně aerodynamický hluk. Ten je ale v celkovém součtu hluku, vydávaného jedoucím vozidlem, relativně zanedbatelný. Horší ovzduší pak zajistí prostý fakt: zatímco vozidlo, pohybující se rychlostí 50 km/h ujede jeden kilometr za 1 minutu a 12 vteřin, při rychlosti 70 km/h potřebuje na ten samý úsek 51 vteřin. Smrdí tedy v oblasti o celých 21 vteřin respektive 41% času déle. To se pochopitelně musí projevit na množství zplodin, které při průjezdu vypustí.
Je smutné, že Magistrátu takto elementární logika chyběla v okamžiku, kdy rozhodl o omezení rychlosti. Je ještě smutnější, že nyní populisticky ústy svého čelního představitele s pompou chce své nesmyslné opatření revidovat. Možná by bylo lepší, kdyby Bém držel ústa a v tichosti nechal značky omezující rychlost sundat a nahradit původními.
„Zlaté“ cyklostezce vyroste konkurence, spojení z Komořan bude ještě dražší
Máme tu další ukázku toho, v čem je Evropská unie špatná. Její systém dotací totiž umožňuje doslova masivní rozkrádání společného majetku. Obávám se, že tak velké úniky peněz “ze společné kasy” se neděly ani v době fungujícího RVHP.
Posuďte sami: po předchozím rekordu, kdy tři kilometry cyklostezky stály 140 milionů korun, přišel další triumf: 700 metrů stezky pro cyklisty za neuvěřitelných 104 milionů. Jednoduchou matematikou dospějete k výsledku, že jeden metr přišel na bezmála 150 000 Kč.
Předseda magistrátní komise pro cyklodopravu (to je jistě hodně vytížený člověk, který se celý den nezastaví) Pavel Polák vyzdvihl úsporu pro městskou kasu, když zdůraznil, že “Peníze půjdou převážně z evropských fondů.” Na jednu stranu se můžeme radovat: příznivci cyklistiky mají pěknou novou stezku a řadového poplatníka to zase nestálo tak moc. Na stranu druhou je tu ale otázka, zda se tak velká suma nedala investovat do něčeho, co by bylo užitečné většímu počtu obyvatel města. Za podobnou sumu dokázali například vybudovat celou budovu pro Expo 2010, kdežto v Praze za ní vyasfaltovali ani ne kilometr trasy a postavili jednu lávku. Strany před volbami skoro vždy slibují podporu rodin s dětmi. Za těch 104+140 milionů by se dalo postavit kolem 24 rodiných domků, nebo možná i 200 malých bytů.
Překvapuje mě, že nikdo (zejména z EU) nechtěl vidět podrobné vyúčtování. Dost možná by v něm našel zajímavé věci. Opravdu ani při nasazení největší fantazie, které jsem schopen, nevěřím tomu, že tak kratičký úsek může stát tak velké peníze. Možná kdyby byl dlážděný zlatými cihlami, což ale nejspíše nebude, protože tím by se jistě pánové z Magistrátu pochlubili. Mnohem pravděpodobnější tak je varianta, že ona cyklostezka je vlastně tunelem (nikoli ale tunelem podzemním, nýbrž finančním) a někdo si na této akci pořádně namastil kapsu. Inu svoje jsme si rozkradli, teď budeme tunelovat evropské fondy.
Nebylo by špatné zamyslet se také nad tím, zda má podpora cyklistiky v hlavním městě za tuto cenu smysl. Návratnost investice je prakticky nulová, ani obyvatel, pro které by bylo těch 700 metrů zásadním přínosem, není mnoho. Je zvláštní, že na jednu stranu stát, kraje a města nemají na opravy silnic po zimě a na stranu druhou jsou bez uzardění prošustrovávány stamiliony. Kdo ale odvádí státu více peněz: cyklista, nebo motorista? Odpověď je jednoznačná – a to se ještě uvažuje o silniční dani pro všechny majitele aut! Zatímco řidiči kličkují mezi dírami a když přijdou o kolo či celou nápravu, mají smůlu, cyklisté si budou užívat luxusní cyklostezku. To přeci není fér!
Očividně se naši mocní poučili z minulosti, kdy platilo pravidlo “kdo nekrade, ten okrádá vlastní rodinu.” Už se ale nekrade ze “společného socialistického vlastnictví,” protože v tuto chvíli už není co rozkrást (vše bylo rozebráno a rozkradeno v prvních letech po revoluci), takže se začalo krást ze zdrojů Evropské unie. Hoši, kteří o těchto zakázkách a jejich realizaci rozhodují, nejsou očividně žádní troškaři a jistě by bylo zajímavé podívat se na to, jak bydlí, v jakém autě jezdí a jak se vlastně mají…. Jak dodal v diskuzi pod článkem jeden ze čtenářů: “A pak že už je vytunelováno.”
Učme romštinu na školách, navrhuje ministerstvo školství
Po neuvěřitelných návrzích ministrů Stehlíkové a Kocába přišla tentokrát s dalším ministryně školství Kopicová. Na školách by se prý jako nepovinný předmět měla vyučovat romština. Připosranost a poklonkování této menšině vygradovala v podání současné vlády na své maximum.
Proces integrace menšin do společnosti v žádném případě nemůže fungovat tímto směrem. Naopak by bylo vhodné jít přesně opačně – tedy aby se menšiny učily jazyk, kterým se mluví v této zemi a který je jazykem úředním. K čemu bude Čechovi, že se domluví v nějaké cikánské osadě (kam normální občan nepáchne), když se leckterý cikán není schopen domluvit kdekoli jinde? Ostatně máme tu i řadu jiných národností, takže by mě zajímalo, proč se takto masivně nebude vyučovat například vietnamština či nějaký arabský jazyk. Odpověď je prostá: protože tyto minority tak hlasitě nekřičí a nemají či nepožadují tolik privilegií, jako cikáni.
Jak je tento nápad nedomyšlený, ukazuje již základní otázka: totiž kdo bude romštinu vyučovat? Každá škola bude muset mít učitele s aprobací, jehož pracovní vytížení bude ale záviset pouze na tom, jaký bude o hodiny romštiny zájem. Co si budeme povídat – patrně žádný rodič z většinové společnosti nedá své dítko na hodiny jazyka, který nemá skoro žádné uplatnění. Pokud tedy ratolest nechce v budoucnu pracovat jako poradce pro cikánské otázky, nejspíše pro něj bude užitečná angličtina, němčina, francouzština či ruština.
Paradoxem také je romština jako jazyk – kromě toho, že není definována žádná spisovná varianta této řeči, existuje celá řada nářečí. Kdo tedy rozhodne o tom, jaká verze se bude učit? A k čemu případným studentům bude, že budou znát jedno nářečí, se kterým se jinde domluví velice špatně, nebo vůbec?
Jako daňový poplatník proti tomuto protestuji (což je samozřejmě prd platné). Neshledávám na nápadu paní Kopicové ani jedno pozitivum, tedy kromě snahy zavděčit se jedné z mnoha menšin. Tudy opravdu cesta k integraci a pochopení části našich spoluobčanů nevede!
Vyberte volitelný jazyk pro Vaše děti. Je libo AJ nebo romštinu?
Trefně se do kauzy “učme naše děti romštinu” trefuje na svém blogu František Matějka. Ten se hned v úvodním odstavci ptá na několik důležitých otázek, které si naši mocní v čele s ministryní školství zcela jistě nepoložili: “Máme se obávat období, kdy nastane čas na další volitelné marginální jazyky za státní peníze? Opravdu musíme platit ze státních peněz takový opět uměle vytvořený stav, kdy budou v základních a středních školách připraveni podle nějakých hloupých směrnic pedagogové, vyučující romštinu? Zaznamenal snad někdo skutečnou a hlavně přirozenou poptávku rodičů, dětí a pedagogů v praxi po takovém řešení, nebo se jen zase sešla nějaká přerozdělovací partička na ministerstvu? Nebylo by pro příslušníky romské menšiny i pro nás o mnoho lepší, aby se naučili jazyk český? Tedy národní jazyk většinové společnosti, který v našem státě primárně užívá každý ve své budoucí práci?”
Nemohu si odpustit komentář k jazyku, který se primárně užívá v budoucí práci. Znám samozřejmě pracující cikány, ale ti patří ve své komunitě spíše mezi vzácné výjimky, potvrzující pravidlo. Čeština je pro některé spoluobčany z této minority užitečná pouze při žádosti o sociální dávky, případně při hromadné návštěvě úřadu, který je odmítl vydat.
Pan Matějka taktéž dochází k závěru, že “Příslušníci národnostních menšin se mají podle mě naučit jazyk náš, aby byli uplatnitelní ve většinové společnosti, s níž žijí. Ne primárně my, ale oni se mají naučit lépe vnímat naši problematiku a seznámit se s naším původem, historií a jazykem. Opačný postup jen opět prohloubí problémy, kterých v této oblasti nemáme zrovna málo.”
To bychom ale museli žít ve státě, kde má každý stejná práva a příležitosti. Bohužel žijeme v zemi, která postupně spěje k unikátní verzi apartheidu.
Romale Facebook
Romštinu jsme probírali v těchto Týdnovinách, Facebooku jsem se věnoval minule i v samostatném článku. Tentokrát mám pro vás ale speciální web, kterému se přezdívá “romale Facebook.” Stačí kliknout na odkaz v nadpisu tohoto odstavce :-D.
Vánoční MMS Vodafonu nešly deaktivovat, operátor odpustí poplatky
V rámci vánoční akce, nabízející 77 MMS měsíčně zdarma, jsem si v prosinci objednal balíček “MMS naplno.” Ve webové samoobsluze Vodafone byl tento balíček prezentovaný jako “zdarma do 15.3.2010” (tj. na čtyři měsíce). Vodafone tehdy sliboval, že před ukončením akce bude zákazníkům, kteří si tuto službu aktivovali, posílat informační SMS.
Protože jsem skeptik, chtěl jsem si 15. března (tj. poslední den, do kdy měl balíček platit) MMS naplno deaktivovat. Bohužel ale v internetové samoobsluze nebylo u této nabídky tlačítko DEAKTIVOVAT, jak je tomu u ostatních (placených) balíčků. (Mylně) jsem z toho tedy vyvodil, že balíček bude deaktivován následujícím dnem.
16. března mi začalo nové zúčtovací období. Chtěl jsem se tedy přesvědčit, zda již nemám aktivní MMS naplno. Po otevření internetové samoobsluhy jsem byl ale překvapen: v tzv. “rychlém přehledu” byla hned první den částka o 77 Kč vyšší než má být. Balíček MMS naplno byl aktivní, ovšem už bez dovětku, že je zdarma, nicméně přibyla možnost deaktivace, kterou jsem také následně provedl. Cena ale zůstala stejná (podle všeho Vodafone účtuje každý započatý měsíc).
Protože jsem neměl možnost tento balíček s předstihem zrušit (ani jsem nebyl operátorem informován o tom, že končí – to jsem si hlídal sám, což se nakonec ukázalo jako dobrý krok), rozhodl jsem se zavolat na infolinku. Operátorka mě vyslechla, mé poznámky, že informační SMSky neposlali, jak slíbili, přešla. Na mou výhradu, že přes internetovou samoobsluhu nebylo možné balíček před vypršením deaktivovat, mi odpověděla že “byly nějaké výpadky a proto tam to tlačítko nebylo” (což je hloupost).
Nakonec přislíbila, že až dostanu vyúčtování za tento měsíc (tj. v polovině dubna), tak mám částku 77 Kč reklamovat a dostanu ji zpět. Samozřejmě je otázkou, jak se k tomu za měsíc postaví.
Hlavní problémy tedy vidím v tomto:
- Vodafone neinformoval SMSkou o tom, že balíček zdarma bude končit.
- Balíček následujícím dnem převedl na standardní placenou službu, o čemž opět neinformoval.
- Balíček nebylo možné – dokud byl zadarmo – přinejmenším přes webovou samoobsluhu deaktivovat a zabránit tak jeho zpoplatnění.
- Balíček se účtuje prvním dnem zúčtovacího období, přičemž konec platnosti balíčku zdarma je nastaven na poslední den předchozího zúčtovacího období.
Dal jsem tedy o tomto problému echo Mobilmánii, abych varoval ostatní uživatele, kteří by mohli narazit na podobný problém. “Případu” se aktivně ujal Aleš Pospíšil, který se mě vyptal na podrobnosti a následně si vyžádal oficiální vyjádření operátora. Výsledkem je článek, na který odkazuji a také příslib Vodafonu, že částku, kterou naúčtoval dle mého mínění neoprávněně, z faktury odečte. Samozřejmě za všechno mohly “technické chyby.” Divné ale je, že jsem ještě nikdy u žádného z našich mobilních operátorů na “technické chybě” nevydělal já….
Alimenty podle Kovářové: Likvidace otců!
Kovářová navrhuje alimenty: pro studenta až 25 % platu
Otcové nesouhlasí s tabulkami na alimenty. Dítě přitom stojí mnohem víc
Poměrně zřídka kdy odkazuji v Týdnovinách na Blesk. Tentokrát ale nelze jejich komentář k návrhu ministryně Kovářové přeskočit. Shrňme si zásadní fakta: dosud se alimenty na děti určovaly systémem “baj voko” – tedy záleželo například na tom, jak byl otec (ne)sympatický soudkyni, či naopak jak dobře dokázal sehrát etudu na téma “jsem ve špatné životní situaci.” Nebylo tak výjimkou, že za stejně staré dítě platil jeden otec pár stokorun a jiný v řádu tisíců. Právě těmto nespravedlnostem mají zabránit jasně deklarované tabulky, podle kterých by otec (nebo matka – záleží na rozhodnutí soudu) měl platit na dítě až 24% své mzdy.
Blesk se ale k novince postavil zcela opačně, než jakýkoli rozumný člověk. Uvádí příklad řidiče autobusu s platem 30 tisíc a třemi vyživovanými dětmi, který by podle nového systému měl platit alimenty ve výši až 22,5 tisíce. Dosud přitom takový otec platívá kolem 4,5 až 7,5 tisíc – veškeré další náklady ratolestí musí hradit matka.
Bohužel v naší společnosti panuje v této oblasti velká nezodpovědnost. Lidé si nadělají děti, vztah přestane fungovat a oni namísto toho, aby se problém snažili vyřešit, jdou do rozvodového řízení. Soud zpravidla rozhodne o přidělení dětí matce, čímž jí přiváže k povinnostem, zatímco tatínek si může dosyta užívat svobody. Poměr rozdělení nákladů na “provoz” dítěte bývá zpravidla velice podivný a otec v drtivé většině případů platí částku, postačující v dnešní době možná na kapesné, ale rozhodně ne na vzdělání, stravu a bydlení potomka. Můj názor je, že 24% je poměrně rozumná hranice. V případě dvou dětí tak sice rodič přijde skoro o polovinu mzdy, což zní skoro až strašidelně, nicméně podíváme-li se na to ze druhé strany, tedy z pohledu dítěte, jež rozhodně nemůže za rozpadlý vztah svých rodičů, pak lze s takovou částkou souhlasit.
Jak jsem uvedl výše: zatímco pro matku rozvodem začne dvojnásobek povinností (pokud tedy nevykonávala veškeré domácí práce již během manželství), otec se může radovat ze svobody bez závazků. Nechť se tedy tatínkové podílejí na financování dítěte, za jehož existenci mohou stejně, jako bývalá manželka. Pokud je někdo tak nezodpovědný, že “si udělá” tři děti a pak se rozvede, ať také za to platí.
Paradoxně se výrazně objektivněji tímto tématem zabýval iDnes. Redaktoři vyčíslili náklady na dítě v neúplné rodině a došli k částce 7 500 Kč měsíčně u desetiletého a 15 000 Kč měsíčně u osmnáctiletého potomka. Vzhledem k současné průměrné výši alimentů je pochopitelné, že se otcům jejich zvýšení nemusí líbit, nicméně jde o spravedlivé opatření.
Invalidé nemají na BMW, říká sdružení a větří korupci
Konečně si někdo posvítil na “podezřelé invalidy.” Jistě i vy jste nejednou viděli na místě pro postižené luxusní auto s modrou samolepkou, do kterého nastoupil naprosto zdravý člověk. Samozřejmě nevylučuji variantu, že si invalida může vydělat slušné peníze – to ale záleží, kromě jiného, i na míře jeho postižení a schopnostech, které mu zbývají. Většina invalidů ale na nové BMW z invalidního důchodu skutečně nevydělá.
Na tento problém se zaměřila nezisková organizace Acta non verba, jejíž členové pořizovali fotografie luxusních vozidel, stojících “legálně” na místech pro invalidy. Nyní více než 140 snímků předali policii společně s trestním oznámením na toho, kdo vydal povolení k parkování na vyhrazených místech. Doufají, že se prokáže korupce, díky které někteří ze zdokumentovaných získali právo parkovat na místech pro invalidní občany.
Osobně tento krok oceňuji a přál bych si, aby se policie případem pečlivě a svědomitě zabývala. Vzhledem ke skutečnosti, že některé případy pravděpodobně budou napojeny na vyšší místa Magistrátu, ale předpokládám, že policie “nezjistí žádné pochybení” a celou kauzu kopne pod koberec. Tak to v naší mafiánské zemi prostě funguje.
Vítejte v Ostravě! Poškodíme váš genetický materiál
Další “moc pěkná” zpráva o stavu životního prostředí v Ostravě, se kterým místní magistrát prakticky nic nedělá (raději investuje do letadla s nápisem OSTRAVA!!! na boku a do tří vykřičníků, navržených studiem Najbrt coby loga města). Podtitulek článku hlásá: “Nové výzkumy vědců z Ústavu experimentální medicíny v Praze ukázaly, že třítýdenní pobyt v Ostravě poškodí člověku chromozomy a změní genovou výbavu.” Přiznám se, že ačkoli subjektivně vnímám například špatné ovzduší v našem městě, neměl jsem představu o tom, že je až tak moc škodlivé. Po pouhých třech týdnech pobývání v “černém srdci republiky” (které je podle primátora Kajnara nikoli černé, ale zelené) údajně dojde k velice zásadním změnám v genech. Jak by asi vypadaly výsledky těch, kteří v regionu žijí deset, dvacet, nebo více let, si raději nechtějme představovat. Patrně ani vědci, jež prováděli výzkum, nenajdou mezi sebou dobrovolníka, který by se obětoval a žil zde dlouhodobě.
Co se stane nyní? Jak je v Ostravě tradicí, nestane se nic. ArcelorMittal Ostrava bude dál tvrdit, jak investuje do technologií, snižujících znečišťování ovzduší, jeho čelní představitel jednou ročně zasadí pár stromků, o čemž budou regionální média ještě týden poté nadšeně informovat a řadový občan bude cestou do práce meditovat nad tím, zda to, co právě cítí ve vzduchu, je “jenom” chlor, nebo jiná, zákeřnější chemikálie. O hrozivých statistikách nádorových onemocněních v kraji se veřejně nemluví vůbec a v podstatě jediný, kdo je občas slyšet, je dětská lékařka Eva Schallerová z obvodu Radvanice a Bartovice. No a takhle si tu budeme spokojeně žít až do naší (nejspíše urychlené) smrti.
Vlastimil Tlustý: Za čtyři roky se možná vrátím
Vlastimil Tlustý se oficiálně stahuje z politiky. Je mi to líto, protože jsem bývalého stínového ministra financí považoval za jednoho z mála slušných politiků ODS. Kromě toho měl nesporně celou řadu dobrých nápadů, jak rozhýbat národní ekonomiku. Ty ale díky vlezdoprdelismu modrých, jež dali ministerské křeslo “nejlepšímu ministru financí s rekordním schodkem,” nemohl realizovat. Vážně jsem o něm uvažoval i před volbami do Evropského parlamentu, kam kandidoval za Libertas.
Tlustý byl výjimečný politik: aktivně poukázal na mafiánské praktiky, které se děly (a pravděpodobně nadále dějí) v ODS. Učinil tak i přesto, že musel vědět, že za takový krok přijde o teplé a dobře placené politické místečko. To, podle mého názoru, ukazuje, že jde o člověka s charakterem, jakých je na české politické scéně minimum, pokud vůbec existují. Alespoň u někoho “tam nahoře” nebyly peníze až na prvním místě.
Mrzí mě, že v nadcházejících volbách nenajdu Tlustého na žádné kandidátce – byl by pro mne velkým důvodem, proč o takové straně vážně uvažovat. Nezbývá tedy než doufat, že se jednou do politiky vrátí a třeba přijde se stranou, která bude příslibem jak dobrého a zajímavého ekonomického programu, tak i lidské a politické slušnosti.
Petr Behún: šílený korektor 🙂 u výslechu
Výjimečně si v Týdnovinách přihřeji vlastní polívčičku. Dělal jsem rozhovor s jazykovým korektorem a autorem knihy Pište správně česky Petrem Behúnem. Kromě toho, že vám doporučím jeho knížku, odkážu vás i na tento článek, kde se dozvíte – tedy alespoň myslím – řadu zajímavých postřehů nejen z korektorské praxe.
CVVM: Přes 60 procent Čechů považuje daně lidí s vysokými příjmy za nízké
Tady vidíte praktickou ukázku, proč v této zemi má vyhrát volby ČSSD. “Přes šedesát procent Čechů si myslí, že lidé s vysokými příjmy odvádějí státu na daních málo, zatímco chudí moc” – to uvádí průzkum CVVM. Díky systému rovné daně odvádí do státní pokladny každý stejnou poměrnou část svého platu. Teoreticky je tedy pro každého pracujícího daňové zatížení stejně citelné – samozřejmě prakticky je většinou pro občana s příjmem 10 000 Kč tisícovka citelnějším zásahem do rozpočtu, než např. čtyři tisíce pro člověka s příjmem 40 000 Kč. “Chudí” žádají “spravedlnost” v tom smyslu, aby “bohatí” pocítili odvody do státní kasy stejně citelně, jako oni. To je ale nesmysl – k jejich spokojenosti by totiž vedla jediná cesta: nastavit nějaký fixní plat a cokoli nad tuto částku povinně odvádět.
Takové opatření by bylo nesmyslné a demotivující – proč by pak jedinec měl pracovat na svém vzdělávání, kariéře a rozšiřování schopností či znalostí? Jako by nestačila už současná situace, kdy ti, jež pracují více (případně na vyšších odborných pozicích, protože se více vzdělávali či na sobě pracovali), musí “za trest” také více odvádět!
Chápu, že z pohledu člověka, který si vydělá třeba 10 000 Kč a po večerech tyto peníze utrácí v hospodě, je někdo, kdo si například koupil dům či auto, terčem závisti. Takový závistivec zpravidla neřeší, jak ten úspěšnější přišel ke svému majetku, že na něj například dosáhl proto, že po večerech pracuje, aby si zajistil lepší životní komfort. Počítá pouze příjmy a majetek, ale nikdy nesrovnává, jaké úsilí musel ten druhý vynaložit, aby ho dosáhl. Sám ale zpravidla odmítá vyvíjet jakoukoli jinou činnost, než “hákovat” osm hodin denně.
Původně jsem se bránil myšlence, kterou před časem navrhl v diskuzi js – totiž aby každý odváděl do “společné pokladny” fixní sazbu. Představoval jsem si například uklízečku s platem 48 Kč/hod, pro níž by třeba 5 000 Kč měsíčně bylo moc a nejspíše by s takovým odvodem neměla šanci přežít. Když se ale nad tímto nápadem zamyslím znovu, docházím k závěru, že by to bylo opravdu spravedlivější řešení – čímž ale neříkám, že bych toto chtěl v praxi. Určitou logiku ale “platba za osobu” proti nynější “platbě za pracovitost či úspěch” má. Kdyby se ovšem něco takového nasadilo v praxi, to bychom se teprve od voličů ČSSD dočkali řevu a pocitů nespravedlnosti!
Opravdu nevím, kde lidé berou tu drzost chtít po “bohatších” procentuálně vyšší odvody než platí sami. I tak ti s vyššími platy odvádí do rozpočtu v absolutních částkách více než oni! To si tuto jednoduchou matematiku voliči opravdu neumí spočítat? Vždyť procenta se snad učí na základní škole, nebo ne?
Na jednoho důchodce dva poplatníci
Je zajímavé a zvláštní, že jsou to právě Haló noviny, kdo už podruhé přináší varovná čísla z České správy sociálního zabezpečení. Považte sami: máme celkem 4 874 442 poplatníků, platících do sociálního systému. Proti nim stojí 2 792 060 lidí pobírajících nějaký důchod. Průměrný starobní důchod činí 10 033 Kč měsíčně a pobírá ho 2 220 211 lidí. Znamená to tedy, že každý poplatník musí na starobní důchodce odvést 4 570 Kč. Průměrná hrubá mzda v uplynulém roce přitom činila 23 598 Kč, ze které platí zaměstnanec sociální pojištění ve výši 2 596 Kč a zaměstnavatel celých 8 024 Kč (celkem tedy 10 620 Kč). Je tedy zřejmé, že na důchody (dokonce na lepší důchody) by bylo peněz relativně dost – kdyby je ovšem ze sociálního systému neodčerpávali nezaměstnaní (u těch, kteří ztratili práci, ani nemám nic proti) a další skupiny obyvatel, které nejen že nikdy nepracovaly, ale ani nikdy pracovat nebudou.
Pokud by si tedy stát posvítil na výplatu všelijakých dávek (jež mnohdy končí nákupem alkoholu či drog), provedl důslednou kontrolu a zavedl přísnější pravidla, nemuseli bychom řešit ani to, že na účtě pro výplatu důchodů nejsou peníze, ani bychom se nemuseli zabývat zvyšováním odvodů. Dokonce je možné, že by se pak důchody mohly o něco zvednout. Dokud ale budeme vyhazovat peníze do vzduchu, zejména pak skupinám, které jejich automatické nepřidělení vnímají jako diskriminaci, bude se náš rozpočet posouvat do stále horšího svrabu.
0 komentářů