Zase platíme o něco více na sociální stát.*Stát nemá peníze na opravu silnic. Raději je sype do agentur na podporu integrace cikánů.*Zmlaťte si beztrestně svého strážníka!*Soud v politickém procesu zrušil Dělnickou stranu. Policie pak v rozporu se zákonem rozehnala demonstraci.
Auto zaparkované týdny na chodníku zmizelo, demonstrace se nekonala
Kauzu kolem auta podnikatele Pavla Skřiváčka z Litomyšle jsme rozebírali v Týdnovinách minulý pátek. Ovčané přímo ukázkově předvedli, co pro ně znamená “právo na soukromý majetek.” Někteří Skřiváčkovu drzost v podobě auta zaparkovaného na chodníku, který je jeho majetkem a ze kterého platí daň z nemovitosti, opětovali demolicí – například ukradli registrační značku, poškrábali lak a prokopli dveře. Toto je, bohužel, typické pro mnoho Čechů, smýšlejících stylem “vždycky jsem tudy chodil, takže to je všech.” Běda ale, pokud by chtěl někdo stejným způsobem využívat jejich majetek! Jistě se našli i tací, kteří své destruktivní chování zdůvodnili sami před sebou slovy: “je to podnikatel, určitě krade, tak mám právo mu zničit auto.”
Davová hysterie došla dokonce tak daleko, že se místní rozhodli uspořádat demonstraci. Jejich cílem ale neměla být radnice, která všem obyvatelům (až na několik VIP) zpoplatnila parkování na náměstí. Proti vrchnosti si dnes už nikdo protestovat nedovolí a to ani v případě, kdy krok podnikatele zapříčinil přímo starosta města, který se nechal slyšet, že by podnikatelé měli k parkování využívat vlastní pozemky, což se také stalo. Lidé chtěli protestovat proti tomu, aby pan Skřiváček parkoval v podloubí domu. Tuto opravdu zvrácenou logiku nejsem schopen pochopit. Zajímalo by mě, jak by účastníci oné akce vnímali, kdyby někdo chtěl protestovat proti tomu, že oni parkují ve své garáži.
Češi budou letos vydělávat na stát do 20. června, déle než loni
Ministr Janota navrhl pro letošní rok rozpočet s obrovským schodkem ve výši 164 miliard. Aby deficit nebyl tak velký, připravil Janota celou řadu opatření, jejichž výsledkem je zvýšení daňového zatížení občanů. Letos se díky tomu tzv. “den daňové svobody” posunul až na 20. červen. V roce 2008 byl přitom tento den – především díky reformám z pera Vlastimila Tlustého – již 7. června, loni pak 13. června. Znamená to tedy, že z letošních 365 dnů pracujeme 171 na stát a 194 “sami na sebe.” Daňové zatížení tak proti roku 2008 vzrostlo dle této metodiky o 7,5%.
Čemu za to vděčíme? Sociálnímu státu! Bohužel v zemi, kde pracuje jen polovina obyvatelstva a druhá se pouze veze, je logicky poměrně značné procento těch, jež slyší na sliby, kterak se o ně hodný strýček stát postará, aniž by sami museli hnout prstem. Pokud se něco zásadního nezmění, dospějeme zanedlouho do stavu, že většinu peněz, jež za nás zaplatí zaměstnavatel, dostane stát a skrze něj pak různí nemakačenkové, “sociálně slabé” a “vyloučené” skupiny. Nedokáži na tom pochopit jednu věc: za feudalismu odváděli poddaní šlechtě tzv. “desátek.” Šlechta za to byla patřičně nenáviděná. Dnes “poddaní” odvádějí bezmála polovinu (přesně 46,8%) a mlčí. Skutečné zatížení je přitom ještě o něco vyšší. Již nyní se vláda nechala slyšet, že pro dnešní produktivní generace možná nebudou peníze na důchody. Komu není lhostejná jeho budoucnost, ten si již zřídil nějakou formu pojištění, které by ho mělo zajistit na stáří. Tím samozřejmě dále rostou výdaje domácností na to, co se dříve dařilo platit z povinných odvodů. Toto přitom nejsou jediné výdaje, kterými stát oškubává své občany více, než kdykoli v historii. Stačí se podívat na další poplatky a příplatky, jako jsou regulační poplatky ve zdravotnictví, nebo nedávno publikovaný návrh zubařů, aby jejich pacienti platili i za základní ošetření.
Jsem zvědav, jak dlouho si ještě toto sprosté okrádání nechají Češi líbit. Doufat, že jednoho dne vyjdou do ulic a nenažranému režimu připraví pěkné finále, ale bohužel asi nemůžeme.
Opravy silnic po zimě vyjdou na čtyři miliardy, ministerstvo je nemá
Tady máte názornou ukázku, jak špatným hospodářem je náš stát. Po poměrně kruté zimě jsou leckteré silnice v žalostném stavu. Podle předběžných odhadů by jejich opravy měly stát čtyři miliardy korun. Od letošního roku přitom výdaje motoristů významně stouply: díky vyšší DPH zdražila paliva, o 20% podražila dálniční známka a za auta nad 3,5 tuny se musí platit mýtné. Příjmy státní pokladny tedy značně vzrostly, přesto to stále není dost! Přitom když se zaváděly a následně opakovaně zdražovaly dálniční kupóny, vždy bylo tvrzeno, že peníze, jež zvýšení cen přinese, půjdou do budování nových úseků, rekonstrukcí a údržby. Ve skutečnosti jdou ale do permanentně rostoucích cen stavebních firem, napojených na stát či kraj.
K tomu ještě nedávno přišel návrh na zavedení plošné silniční daně pro všechna vozidla bez ohledu na to, jak často a kolik kilometrů kdo najezdí. Systém “padni komu padni” je ale pro vlády posledních několika let typický. Přitom například v sousedním Německu mají dálnice i silnice zdarma, přesto zde najdete jednu z nejhustších sítí rychlostních komunikací, kvalitativně naprosto nesrovnatelnou s tou naší. Příklady “ze západu” ale naši politici používají pouze tehdy, když chtějí zdůvodnit navýšení cen, kdežto kvalitu té či oné věci u nás a u Němců raději nikdy nesrovnávají.
BTW: cena oprav silnic po letošní zimě krásně ukazuje, za jak nízkou částku chtěla vláda Mirka Topolánka prodat ČSA. Pět miliard sice zní pro řadového občana jako hodně peněz, v praxi to ale – jak sami vidíte – stačí pouze na opravy silnic po jedné zimě. Kdyby se ČSA prodaly, možná bychom letos nemuseli řešit tento problém. Ale co za rok? Nebudeme mít ani peníze, ani leteckou společnost.
Bitka pražských taxikářů se strážníky není trestným činem, řekl soud
Začínám mít pocit, že svět v Praze se definitivně zbláznil. Představte si, že taxíkářská mafie, která se prala s městskými strážníky, se podle vyjádření soudu nedopustila trestného činu! Prý jde pouze o přestupek. Copak již nemáme zákon, který definuje “útok na veřejného činitele?” Nebo je snad městská policie jiným zákonem deklasována na úroveň ochranky supermarketu?
Pamatuji si, jaký respekt měli policisté za socialismu. Při silničních kontrolách měli řidiči “stažené pozadí” a policista byl přísnou a nekompromisní autoritou. Je pravda, že za současný stav může i skutečnost, že například u “měšťáků” ještě nedávno stačila k výkonu práce základní škola. Přesto ale nevidím důvod, proč by se kdokoli měl k policii chovat tak, jak to můžeme vídat právě u pražských řidičů taxi. Nemám sice respekt k dosazeným autoritám, jejichž moc se zakládá na jakémsi papíře (či zákoně), přesto ale s policisty a strážníky za všech okolností jednám slušně. To, co jsem viděl v televizi či na Internetu, bych si nikdy nedovolil.
Kdo jiný, než právě soud a potažmo stát, by se měl starat o to, aby jeho “ruce zákona” měly respekt? Tímto rozsudkem bylo všem primitivům, jež mají místo mozku sval, jasně řečeno: “Když se vám nebude chování strážníků líbit, můžete jim dát nakládačku.” Soud měl příležitost ukázat, že pokud někdo překročí hranici, bude následovat trest. Bohužel ukázal pravý opak a vlastně i situaci v této zemi: největší gauneři mají zelenou, zatímco ti slušní musí pokorně šoupat nohama.
Kult osobnosti po turkmensku: Lidé skončili v nemocnici po vítání prezidenta
Tak konečně jsem – kromě Slovenska – našel ještě jednu zemi na světě, kde jsou na tom s režimem hůře než u nás. Onou zemí je Turkmenistán, který v míře Kocourkovstí může Česku směle konkurovat.
Začalo to prezidentem Turkmenbašim, který přejmenoval kalendářní měsíce podle členů své rodiny, nebo nechal postavit na náměstí svou sochu, která se otáčela za sluncem. Připadá vám to padlé na hlavu? Tak se někdy důkladněji podívejte na aktivity našich politiků. Myslím, že některé jejich návrhy nemají do Turkmenbašiho daleko.
Aktuálně se Turkmenistán dostal do hledáčku médií tím, že obyvatelé města Dašoguz museli povinně vítat přijíždějícího prezidenta. Stáli tam, chudáci, v mrazu dosahujícím až -20 C několik hodin a kdyby se někdo z nich neúčastnil, přišel by o práci. Říkáte si, že k něčemu podobnému máme u nás daleko? Ne, u nás je to ještě absurdnější. Kromě toho, že jsou občané bráni do vazby jen za to, že si něco myslí, nebo sympatizují s nějakými myšlenkami, můžeme i v Česku narazit na podobné případy. Znám například příběh jednoho člověka, který se znelíbil jistému pánovi, majícímu vazby na vedení města. Ten člověk nejen že přišel o práci, ale zcela záhadně mu nebyla prodloužena smlouva na prostory, kde provozoval své soukromé podnikání. Nemá sebemenší šanci na obranu, protože vše bylo uděláno “v rukavičkách.” Tato forma trestu ho nestihla za to, že nevítal prezidenta, ale za to, že se znelíbil někomu, kdo má vazby na ta správná místa samosprávy.
Takže než se začnete posmívat Kocourkovu v Turkmenistánu, popřemýšlejte nad tím, zda něco podobného neprožíváme i u nás.
Vídeňáci si odhlasovali celonoční metro o víkendu
Názorná ukázka různého výkladu slova “demokracie.” Zatímco u nás o všem rozhodují “námi zvolení zástupci,” ve Vídni o klíčových otázkách rozhodují občané. Proč se domnívám, že u nás demokracie neexistuje? Protože oni “volení zástupci” jednají v zájmu svých voličů skutečně jen velmi ojediněle. Jejich motivací není “blaho občana,” nýbrž osobní profit. Když se tak rádi srovnáváme s vyspělými zeměmi, měli bychom také porovnat úroveň demokracie. V té se můžeme rovnat jen s výše zmíněným Turkmenistánem.
Ministerstvo chce pomoci cestovat sociálně slabým, spustilo nový dotační program
Cestovní ruch pro všechny
Prý sice máme krizi, musíme šetřit, ba dokonce jsme státní zaměstnance chtěli obrat o čtyři procenta jejich již tak povětšinou nízké mzdy, ale na chudé, na ty peníze najdeme vždycky! Tedy – já osobně bych neměl problém s pomocí chudým, kteří se v chudobě ocitli vinou nepříznivých okolností a nemají šanci vydrápat se zpět. Leč náš stát hází tyto lidi do jednoho pytle s etiketou “sociálně slabí.” Pod tímto štítkem se mi již vybaví podstatně jasnější představa o koho vlastně jde. Kromě “chudých” to jsou nejrůznější nemakačenkové, lidé, žijící z dávek vyplácených podle počtu dětí a další “sociální příživníci.” Již nyní jim cpeme peníze, které vydělal někdo jiný. Někdo, komu ty peníze pod pohrůžkou sebral stát. To je jeden ze základních rozdílů mezi solidaritou a “sociální solidaritou,” prezentovanou především stranami, jako je ČSSD. Nechcete pomáhat “sociálně slabým?” Pak jste sobečtí, nelidští a nevím ještě jací hajzlové.
iHNed představil tento týden další projekt, určený k vyhazování peněz. “Ministerstvo pro místní rozvoj v úterý spustilo dotační program na podporu cestování znevýhodněných skupin obyvatel, jako jsou senioři, postižení, rodiny s malými dětmi nebo mládež.” V základní otázce – totiž proč ministerstvo raději nespustilo program, který by lidem vysvětlil, že chtějí-li cestovat, musí si na to vydělat (jako my všichni ostatní) – se shoduji s js-em (viz druhý odkaz). Bohužel přesně takové “projekty” jsou důvodem, proč stále více přemýšlejících občanů ohrnuje nad termínem “sociální stát” nos. Nejde o to, že by snad nechtěli pomoc těm, kteří to potřebují. Většina lidí s něčím takovým nemá problém, další část solidaritu alespoň toleruje s argumentem “co kdyby se v podobné situaci jednou ocitli sami.” Skutečným problémem ale je, že onen “sociální stát” ve skutečnosti nepomáhá těm, co pomoc opravdu potřebují, ale preferuje tzv. “profesionální vyžírky.” Jak se ukazuje nyní, dalším důvodem, proč odmítat “jistoty a prosperitu,” je tento přímo ukázkový fakt, že peníze, jež by se mohly vynaložit účelněji (třeba na rekvalifikace), jsou vyhazovány z okna. Napadá mě otázka, zda ony dotace čistě náhodou nebudou vázány na soubor podmínek, které splní jen vyvolení a patřičně motivující.
Zakončím otázkou z js-ova zamyšlení: “Na co všechno by ještě měli lidé mít nárok, aniž by si na to museli vydělat?”
Rizika sociálních sítí a Webu 3.0 v praxi (přednáška)
Rizika sociálních sítí a Webu 3.0 v praxi (článek)
Kdo četl můj (jak se nakonec ukázalo dosti kontroverzní) článek Proč jsem nebyl, nejsem a nebudu na Facebooku, ten může pokračovat přednáškou a článkem Daniela Dočekala. Jistě v něm najde další zajímavé postřehy.
Soud zrušil Dělnickou stranu. Chtěla rozvrátit stát
Dělnická strana bude rozpuštěna. Soud vyhověl návrhu vlády
Soud rozpustil Dělnickou stranu. Ovládají ji militantní rasisti
Štětina využije argumenty pro zrušení Dělnické strany proti KSČM
Rozhodnuto: Dělnická strana se rozpouští
V demokratické zemi krok naprosto nepřípustný: na politickou objednávku byla v politickém procesu zrušena jedna ze stran, usilující o křesla v Parlamentu. Média – zcela v duchu předchozí hysterické mediální kampaně – o rozhodnutí soudu informovala s nadšením. Některá nezapomněla přidat do omáčky faktů i patřičné koření v podobě konstatování o “rozvračecských tendencích” či “militantních rasistech.” Je přeci samozřejmé, že republiku si rozvracet nedáme! Svou porci polívčičky si ohřál i senátor Štětina, který se sice za komunistů a díky komunistům měl “móc dobře,” ale po revoluci záhadně prozřel a pochopil, jak svinskému režimu oddaně sloužil. Předpokládám, že má-li pan Štětina alespoň nějakou sebereflexi, musí se u něj každé ráno při pohledu do zrcadla aktivovat dávící reflex.
Rozhodnutí soudu mne osobně překvapilo. Nepředpokládal jsem, že Dělnickou stranu zruší, protože by tak naši mocní přišli o oblíbený cíl. Možná ale již mají v záloze připraveného dalšího strašáka, kterého budou ukazovat ovcím a vysvětlovat jim na něm, co je dobré a co špatné.
Ač média prezentují tuto událost skoro jako pohádkové vítězství dobra nad zlem, já vidím zcela jiné souvislosti. V první řadě se hrozím toho, kam naše údajná demokracie dospěla. Po revoluci nám sice Havel a další slibovali pluralitu názorů, dvacet let poté jsou ale názory, vybočující z řady, potírány způsobem, který dobře znají pamětníci reálného socialismu. Stejně, jako komunisté striktně potlačovali jakýkoli nesouhlasný trend, i dnešní vlády jdou po krku těm, kteří si dovolí říkat věci, o nichž se nesmí mluvit.
Dělnická strana nebyla dobrou a z mého pohledu ani příliš inteligentní částí politického spektra. Stavěla především na naštvanosti občanů, kterým vadilo a vadí protežování jistých skupin obyvatel na úkor těch slušných. Protože ale nebyl nikdo jiný, kdo by o tomto problému byl ochoten rozumně veřejně mluvit, našla si DS své posluchače. I ti by v demokratické zemi měli mít právo projevit svůj názor například tím, že zástupcům strany dají svůj hlas ve volbách.
Tomu se ale garnitura snažila zabránit již za Mirka Topolánka a pokračovala v tom i pod taktovkou Jana Fischera. Občané prostě nemohou dostat právo svobodné volby! Kde to může skončit? Budou naši mocní pokračovat v tomto trendu tak, aby volič mohl rozhodovat pouze mezi “oranžovými” a “modrými,” případně ještě těmi, kteří jim po volbách půjdou na ruku? Vypadá to tak! Nakonec možná dospějeme do stavu, kdy 99% obyvatel zvolí ODSSSD a všichni budou spokojení. Tedy s výjimkou těch, jež před dvaceti lety doufali, že se moc konečně opravdu vrátí do rukou lidu. Vždyť přeci demokracie vznikla ze slov demos (lid) kratein (vládnout), nebo ne?
Policie rozehnala demonstraci příznivců DS protiprávně
Právo shromažďovací a hloupost policie
Kdo zažil “převrat,” ten si jistě vzpomene na několik měsíců, které mu předcházely. Nesly se ve znamení nejrůznějších demonstrací proti režimu, jež komunistická policie rozháněla všemi prostředky. Podobně ve středu skončili i příznivci Dělnické strany, kteří v Brně přišli vyjádřit svůj nesouhlas s rozsudkem. Byli rozehnáni státní policií s argumentem, že se jednalo o nepovolenou demonstraci.
Nad tímto obratem jsem se pozastavoval již v minulosti, kdy jsem ho použil jako ukázku, že v naší zemi nenápadně přicházíme o základní lidská práva, mezi které patří i právo shromažďovací. Z tiskové zprávy Ligy lidských práv vyplývá, že “Podle informací uveřejněných ve většině médií se v případě příznivců Dělnické strany jednalo o shromáždění „nepovolené“, což se oficiálně uvádí jako důvod pro jeho rozpuštění.” Liga dále zdůrazňuje, že termín “nepovolené shromáždění” v našem právním řádu vůbec neexistuje. Existuje jen oznamovací povinnost a i v případě, kdy svolavatel shromáždění neoznámí, nemá policie právo do takové demonstrace zasahovat. Tak může učinit pouze v okamžiku, kdy dojde k porušení zákona a tyto případy jsou konkrétně vyjmenovány. Účastníci brněnské demonstrace ale žádný z uvedených důvodů nenaplnili, čili policie jejich shromáždění rozehnala v rozporu se zákonem. Dokonce i “Julie Zelená z Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ale Lize potvrdila, že žádný z těchto důvodů nenastal a žádné projevy nesnášenlivosti nebyly zaznamenány.” Dostali jsme se tedy do stavu, kdy policie může na základě vlastního uvážení či na státní objednávku rozehnat prakticky jakoukoli demonstraci.
Vraťme se nyní do roku 1989 a porovnejme si, zda jsou mezi tímto a tehdejším počínáním policie nějaké rozdíly. Patrně žádné nenajdeme – snad s jedinou výjimkou, že předrevoluční demonstrace byly proti socialismu a dnešní proti novodobé totalitě. V obou případech ale účastníci protestovali proti pošlapávání základních práv a svobod, přičemž reakcí ze strany režimu bylo další pošlapání svobody – dokonce té nejzákladnější.
Média samozřejmě celou informaci interpretovala tak, že policisté rozháněli “ošklivé a zlé nácky, nebo přinejmenším holohlavce a sprosté podezřelé.” Ovčan přeci musí věřit tomu, že se jednalo o zákrok provedený v jeho zájmu. Tak daleko, aby se zabývali otázkou, zda by stejným způsobem neskončila snaha o jejich svobodné projevení názoru, většina lidí nepřemýšlí, protože nemají potřebu cokoli projevovat.
Řešení situace Romů přichází pomalu
V tomto komentáři si pomohu především citacemi, protože již ty samy o sobě stojí za přečtení. Nuže, začněme: “Na projekty, zaměřené na začlenění Romů do většinové společnosti to má být 750 milionů a na sociální služby jako azylové domy nebo klubovny pro mládež 550 milionů korun.” Přiznám se, že mi nějak nejde do hlavy, jak může azylový dům přispět k integraci cikánů. Mám dojem, že takové zařízení funguje přesně naopak. Každopádně to máme přes jednu miliardu, kterou tento stát vyfasuje od Evropské unie a prakticky ji vyhodí do vzduchu.
Zrovna nedávno jsem se bavil se svým vedoucím o zakázkách státem řízených/vlastněných firem. Podivoval se nad ochotou města zaplatit 600 tisíc Kč za audit, z nějž se firma nedozví nic, co by její vedení již předtím nevědělo. Já mu na to odpověděl jednoduše: “Když budu ředitelem nějakého státního podniku a budu potřebovat ulít 600 tisíc ze státních peněz do vlastní kapsy či do kapsy spřízněného podnikatele, jak to asi udělám? Oslovím třeba Vás, ať mi uděláte audit. Dohodneme se, že mi pak dáte třeba půlku z té částky, přinesete mi dvacet nebo padesát stran nějakých nesmyslů, které nazvete jako audit a dostanete kýženou částku. No a pak si ji někde za rohem pěkně rozdělíme.” Obávám se, že přesně o tomto jsou i projekty, prezentující sebe sama jako lidumilné a zaměřené na integraci kohokoli kamkoli.
Přesvědčte se, že si nemýlím: “V Chebu, kde Agentura již téměř dva roky působí, zatím konkrétní výsledky příliš znát nejsou… …Po dvou letech však zásadní pomoc je stále daleko… …Do září 2009 docházelo k nějakým schůzkám, nějaké intenzivnější výstupy z nich však nebyly.” Čili platíme (ať už z našich, nebo z unijních peněz) jakousi agenturu, která sice nic nedělá, ale zcela jistě pěkně kasíruje. Nestačí tohle jako důkaz všem těm, kdož mylně tvrdí, že v tomto státě kradou/si nakradli soukromí podnikatelé? Opravdoví mafiáni a zloději totiž nepracují v soukromém sektoru – tam jen těžko něco zpronevěříte (resp. můžete víceméně rozkrást jen vlastní zisk), ale ve státních, krajských a městských organizacích. Tihle lidé jsou těmi, jež okrádají nás všechny!
“V severočeském Mostě má agentura už přes dva roky na starosti zhruba 4000 Romů. Nikdo z romské komunity prý ale její pracovníky nikdy neviděl… …Agentura se k Romům víceméně vůbec nedostane. Respektive, ani jsem nepostřehla, že by měla potřebu se tam dostat.” No proč by také lezli mezi cikány, že? Plat mají jistý a teplá kancelář je jistě pohodlnější, než handrkování se s problémovými menšinami. Kdo viděl Jistě, pane ministře/premiéře, ten si určitě vzpomene na přebujelou státní administrativu, na kterou se nesmělo sáhnout, ani škaredě podívat. Tyhle agentury jsou naprosto to samé. Někdo chtěl prostě poskytnout teplé, jisté a ze státních peněz placené místečko svým známým, tak vymyslel agenturu, která nic nedělá. A proč by ne? Ten někdo to ze své kapsy neplatí.
0 komentářů