Ministr školství Liška – z vládní sestavy patrně nejsympatičtější “mladík” – představí své plány na reformu školství, tzv. Bílou knihu. Kromě jiného se opět otevírá otázka školného v našich vzdělávacích ústavech.
Zajímavá je Liškova motivace k zavedení školného – jeho slovy “Studenti budou moci kontrolovat kvalitu škol, vytvoří to vazbu mezi nimi a tím, kdo jim poskytuje vzdělání… …i studenti jsou nespokojeni s tím, jaká pozornost je jim v současném školství věnována. Chrlí desítky esejů, které si nikdo pořádně nepřečte. Oni pak mají právem pocit úplné marnosti.” a dále uvádí jako příklad Velkou Británii, kde je prý studentům věnována větší pozornost.
Prvním argumentem proti zavedení školného bývá fakt, že by se na školy dostávali jen ti, co na to mají peníze. Mnoho nadaných, kteří by pak náklady na školu vrátili v daních, by se na ní vůbec nemuselo dostat, protože by na studium prostě neměli peníze. V minulosti se hodně mluvilo o půjčkách, což ale není dobrá cesta, neboť jen málokdo by chtěl ve 24-25 letech vylézt ze školy s tím, že prvních X let nebude vydělávat na nic jiného, než na splácení jakékoli půjčky. Díky bytové politice by tak na nějaké rozumné bydlení, placené zpravidla formou hypotéky, dosáhl nejdříve ve 30-32 letech, což při délkách splácení bývá dosti neperspektivní a dotyčný by se ani nemusel dožít konce splátek.
I ministr Liška mluví o půjčkách, jako o možnosti financování vzdělání, přidává ale i studentské spoření a granty. Celkově vzato je ale zřejmé, že udrží-li se ODS u moci i po dalších volbách, budou naše děti moci na vzdělání zdarma nejspíš zapomenout. Není-li vám lhostejné, jak budou vaše děti studovat, zajímejte se tedy o to, jaký systém hodlá zavést ta která politická strana, před příštími volbami do Parlamentu.
Všimněte si ještě jednoho zdánlivého detailu: ministr Liška tvrdí cosi ve smyslu, že když bude student za vzdělání platit, bude mu věnována větší pozornost. To je samozřejmě poněkud postavené na hlavu. To, jakým způsobem se věnují učitelé a profesoři, je dáno celou řadou faktorů – například tím, jak jsou sami placení, nebo jak je jejich práce baví. Nepředpokládám, že by zavedení školného přineslo vyšší platy kantorům – spíše čekám, že by se následně snížily dotace do školství a nula by od nuly pošla – tedy učitelé by zůstali na svém. Motivaci z tohoto směru bych tedy příliš neočekával. To, jak někteří profesoři fungují, je dané systémem, který tu panuje i dvacet let po revoluci. Nejeden vysokoškolák vám potvrdí, že profesor na první hodině doporučí jím napsaná skripta (asi dostává honoráře od vydavatele), která pak následovně, bez jakéhokoli zanícení a nadšení, odříkává několik dalších hodin na přednáškách. To, zda se profesor studentovi věnuje, je spíše podmíněné tím, jak ho jeho práce baví a zda ji bere jako poslání, nebo (častěji) jen jako povolání. Bohužel je pravdou, že většina kantorů dá dobrou známku spíše za bezduché memorování a tupé předříkávní obsahu učebnice, než za kreativitu a využití vlastního mozku. Tento trend je v našem školství zřejmý – až na světlé výjimky – celá desetiletí a těžko ho změní zavedení školného. Starého psa (dlouholetého Ing. Mgr. Profesora CSc. v předdůchodovém věku) prostě novým kouskům nenaučíte.
Největší ironií na tom celém je fakt, že placení za vzdělávání prosazují ti, kteří sami vystudovali “zdarma” (“za státní peníze”), přesněji z daní těch, co v té době již vydělávali. Nezapomínejme na to, že většina dnešních vysokoškoláků má díky dosaženému vzdělání zpravidla vyšší plat a tudíž odvádí do rozpočtu větší daně, než středoškoláci, vyučení, nebo ti, kteří prošli jen základní školou. Návrh na zavedení školného je tedy od někoho, kdo sám vystudoval, aniž by musel cokoli platit, přinejmenším silně pokrytecké a amorální.
V souvislosti se snahou o stále vyšší placení všeho možného ze strany občanů – ať už se jedná o poplatky u lékaře, v lékárnách, nebo budoucí školné – přichází celkem logická otázka – totiž: kdy nám vláda sníží daně? V době předrevoluční platili občané daně a dostávali za ně bezplatnou zdravotní péči (ano, leckdy pochybné kvality, to nepopírám), mohli se vozit po dálnicích, které se stavěly výrazně vyšším tempem, než dnes, mohli studovat (tehdy to ale, bohužel, bylo podmíněné politicky, což bylo samozřejmě špatně), mohli jezdit MHD za 1 korunu, stejně tak i volat neomezeně dlouho za stejnou částku a měli nárok na celou řadu dalších věcí. Proč? No protože se to prostě platilo z daní! Dnes platíme daně, které rozhodně nejsou malé (zkuste si zjistit, kolik odvádíte vy a kolik zaměstnavatel) a stále více se omezuje to, co je z nich stát ochoten platit.
Protože jsem sám studoval zdarma, jsem celkem logicky pro to, aby i moje, nebo vaše děti měly nárok na bezplatné vzdělání. Pamatuji se, že jsem na základní škole dostával veškeré učebnice a finančně jsem se podílel jen tehdy, když byly na konci roku více opotřebené, než byla jakási nepsaná norma. Kromě toho jsme dostávali i nějaké základní pomůcky, jako byly pastelky apod.. Podobně na gymnáziu, to už bylo po revoluci, jsme dostali veškeré materiály “grátis” – s výjimkou učebnice angličtiny. Na vysoké škole se pak sice skripta kupovala, ale jejich ceny byly doslova “lidové,” v řádu několika desetikorun. Kdyby toho času bylo školství placené, patrně bych – s ohledem na finanční situaci naší rodiny – nikdy nešel studovat. I s gymnáziem byl můj první nástupní plat 5 500 Kč hrubého, který mi následně vzrostl na pěkných 7 000 Kč. Neumím si ale představit, jak bych z této směšné částky platil půjčku (ostatně když jsem t.č. o půjčku usiloval, banka mi ji, vzhledem k mým příjmům, neposkytla). Díky tomu, že jsem měl vzdělání, jsem se ale poměrně rychle “vyšvihnul” profesně i platově a společně se zaměstnavatelem jsem do státní kasy odváděl kolem 300 tisíc Kč ročně. Své vzdělání jsem tedy, myslím, zaplatil dostatečně. A to je, podle mého mínění, důvod, proč by se školné na našich školách platit nemělo (samozřejmě s výjimkou škol soukromých, které by měly být volitelnou alternativou).
0 komentářů