Policajti naháněli partičku zbohatlíků v luxusních vozech.*Ministr financí řídí cisterny na pražském letišti*Čeká útočníky z Duchcova podobný proces, jako ty z Vítkova?
Přehlídka rychlých kol a luxusu – policie dala 20 pokut
Každoroční jízda luxusních vozů napříč Evropou pod značkou Gumball 3000 i letos poutala zájem médií. Původní předpoklady, že účastníci projedou Ostravou a budou pokračovat po dálnici na Brno, se ukázaly jako mylné – trasa nakonec vedla jinudy. Na jedné straně mi bylo líto desítek profesionálních i amatérských fotografů a tatínků s dětmi i bez, stojících u dálnice snad všude, kde to bylo jen trochu možné: na mostech, za klimkovickým tunelem, na všemožných konstrukcích, z nichž mohl být alespoň trochu lepší výhled. Na stranu druhou mě zpráva, že k průjezdu byla zvolena jiná trasa, královsky pobavila, neb jsem měl zlomyslnou radost z toho, že policajti, kteří svedli provoz na D47 za Klimkovicemi do jednoho pruhu a omezili rychlost nejprve na 100, pak na 80 a nakonec na 60 km/h, odešli s prázdnou. Stáli tam jak dvě prostitutky a bavili se alespoň zastavováním a buzerací kamionů.
Na Internetu i v rádiu (poslouchal jsem Radiožurnál) byla celá akce propírána z jednoho jediného úhlu zhruba v tomto duchu: republikou projede partička zbohatlíků ve svých luxusních vozech, a protože určitě pojedou rychle, policajti na ně uspořádali manévry, aby ochránili nás – ne tak bohaté občany v průměrných automobilech.
V podstatě ale nešlo o nic jiného, než klasickou mediální kampaň, jejímž cílem bylo ukázat, že každý, kdo poruší státem stanovené předpisy, bude bez ohledu na cokoli náležitě potrestán. Je přitom úplně jedno, zda je Ferrari se zkušeným řidičem, jedoucím po nové dálnici 160 km/h, menším či větším ohrožením, než senilní zlínský řidič důchodového věku ve „velkoměstě“ typu Ostrava. Stejně tak je vlastně jedno, že i nejvyšší možná pokuta je pro většinu účastníků asi takovou „ránou do rozpočtu“, jako kdyby od průměrně vydělávajícího Čecha policajt „zkasíroval“ 20 korun. O to tu tentokrát nešlo – šlo jen a pouze o to hezky veřejně ukázat, jak stát zatočí s každým, kdo si dovolí vystoupit z řady.
Celá policejní akce byla pouze divadlem – účastníci tohoto „závodu“ (přesnější by bylo nazývat to spíše „happeningem“) sice občas nezvládnou řízení a havarují (ano, stalo se to i letos), nicméně z hlediska nebezpečnosti jsou na tom víceméně podobně, jako jakýkoli jiný řidič – od roku 1999 došlo pouze jednou (v roce 2007) k nehodě, na jejíž následky někdo zemřel. Akce se přitom za 15 let zúčastnilo několik tisíc řidičů a vozidel. Přesto ani statistika, mluvící poměrně hodně ve prospěch účastníků, nezabránila „veřejnosti“, aby v 80 % označila tento podnik za nezodpovědný hazard. A přesně pro tuhle veřejnost byly připravovány reportáže o policistech, střežících naše dálnice a s příkazem „zastavit muže s koženou brašnou“. A nakonec se samozřejmě hodný strýček stát musel pochlubit, o kolik ty odporné boháče obral na pokutách. Výdaji, které celá policejní akce stála, se ale už nikdo chlubit nebude. Ono by se totiž ukázalo, že organizovaný akt státní buzerace byl v konečném součtu prodělečný, jako mnoho dalších věcí, jež stát „dělá pro naše dobro“.
Ministr Kalousek nechal v Praze blokovat ruský letoun cisternou
Když jsem v rádiu slyšel tuhle zprávu, myslel jsem, že jde buď o špatný vtip, nebo nezodpovědně připravenou reportáž. Ptal jsem se sám sebe, z jaké pozice může ministr financí ovládat cisterny na pražském letišti. Server iDnes mi pak upřesnil situaci tvrzením, že: „Letiště Václava Havla spadá pod Kalouskovo ministerstvo.“ Proč právě pod ministerstvo financí? Co mají státní finance společného s místem, odkud odlétají a kam přilétají letadla? Zajímavé kompetence, nemyslíte?
Neváhal jsem a prošel jsem si Obchodní rejstřík (nejlepší je verze s vizualizací vztahů), kde jsem vypátral, že Ministerstvo financí bylo jediným akcionářem Letiště Praha, a. s. až do 5. dubna 2012. Od uvedeného data je jediným akcionářem Český Aeroholding, a.s. a teprve jeho jediným akcionářem je Ministerstvo financí. To ale stále nepotvrzuje, že by Kalousek skrze podřízené měl jakékoli právo mluvit do provozních věcí letiště.
Výjimečně budu souhlasit s ČSSD, konkrétně s Lubomírem Zaorálkem, který se rozčílil, a na účet Kalouska prohlásil: „Zneužil svou pravomoc a ohrozil bezpečnost cestujících v letadle … To, že se před letadlo postaví cisterna, že se téměř střetnou, to je ohrožení bezpečnosti životů cestujících v letadle, Čechů, Rusů. V civilizované zemi se to nemůže stát, aby někdo z vnějšku letadla vydával příkazy“.
Paradoxně médiím jaksi unikl i další možný rozměr této události: mezinárodní ostuda. Tedy otázka, jakým právem, byť na příkaz ministra nebo prezidenta, může česká cisterna zablokovat letadlo největší ruské letecké společnosti, pokud nebyly porušeny letecké předpisy nebo ohrožena bezpečnost. To, že Kalousek dle vlastních slov „bere všechnu zodpovědnost na sebe“, je nám asi tak platné, jako jeho předvolební sliby.
Procikánská kampaň v praxi
Pustíme si nejprve ukázku, proč si Češi zaslouží výtky všelijakých komisí a unií za své rasistické postoje k cikánům.
Jaký měl být správný postup napadeného manželského páru? Samozřejmě – pokud by nebyli rasisté – na jistě slušnou žádost cikánských útočníků by bez odporu vydali všechny cenné věci, případně ještě měli vybrat peníze v bankomatu, pokud u sebe neměli hotovost dostačující pro celou skupinu.
Podobné útoky nejsou ani zdaleka ojedinělé. Ovšem uznávám, že když skupina bílých hodí zápalnou lahev do oficiálně neobydleného objektu, kde shodou okolností nelegálně spí cikánská rodina, je nutné předvést veřejnosti, Evropě i světu monstr-proces za účasti všech televizí a rádií, aby všichni viděli, jak tu nakládáme s rasisty.
Předpokládám, že v případě útočníků z Duchcova na Teplicku se přímého přenosu ze soudní síně se nedočkáme ani omylem. Nejsme přeci rasisté a nesmíme ani ostatní k takovému smýšlení podněcovat, a to ani sdělením pravdy. Zatímco útočníci z Vítkova dostali exemplární tresty, tipuji tento případ na několik podmínek a dva, možná tři krátké pobyty za mřížemi.
Rudolf Polanecký na svém blogu trefně komentuje: „Žádná sebepozitivnější kampaň nedokáže z lidí vymazat jejich osobní zkušenost. Nadto, pokud jsou téměř denodenně konfrontováni s různými incidenty. Krádeže jsou to nejmenší. Horší jsou různá přepadení a brutalita, s jakou se romské útoky dějí.
Cikánská férovka se tomu říká. Kolik ti je? Dvacet? Nás je taky dvacet….“
Takže abychom nebyli označeni za rasisty, pojďme se shodnout na tom, že chyba byla v tomto případě na straně manželů, kteří se ocitli v nesprávnou dobu na špatném místě. Kdyby cikány nedráždili svou přítomností a nerozzuřili je tendencí se bránit, nikdy by se nic takového nestalo.
Já nevím, ale není už vážně čas pořídit si střelnou zbraň?
0 komentářů