Zlý Klaus nechce dávat peníze občanů na české filmy*V mačetovém útoku je jasno: cikáni nejsou rasisti!*OSA se s lázněmi soudí o výpalné*Exekuce mají dopadnout na oba manžele.
Mačetový útok byl podle psycholožky vyvolaný hněvem
Když hodila partička mladíků světlé pleti zápalnou láhev do domu ve Vítkově, kde oficiálně neměl nikdo bydlet, média na nás od začátku chrlila, jak je naprosto jisté, že se jednalo o rasově motivovaný čin. Aby bylo občanům jasno, že s rasisty tu nezacházíme v rukavičkách, bylo soudní jednání dokonce živě přenášeno Českou televizí (rozuměj: ideo-televizí). Pachatelé také nakonec byli exemplárně potrestáni.
Otočme situaci a na stranu útočníků postavme partičku cikánů s mačetami. Najednou je všechno jinak. Do soudní síně nikdo nesmí, protože mezi útočníky jsou nezletilí. Přímého přenosu se tedy určitě nedočkáme. Tím to ale nekončí! Nebudou ani žádné útlocitné reportáže a živé vstupy z rodin obětí. Zajímavý kontrast, když opálenou Natálku z Vítkova jsme měli k snídani, k obědu i k večeři (na obrazovce, samozřejmě 🙂 ).
Asi nejvtipnější je posudek psycholožky, podle kterého nebylo posekání bezbranných hostů podniku rasovým útokem, ale „byla to akce vyvolaná hněvem“. Jo, tak to je samozřejmě něco úplně jiného! Pokud se občan tmavé pleti nasere na bílého, je jeho útok z psychologického hlediska víc v pořádku, než když občan bílé pleti zaútočí obdobným způsobem na tmavého.
Vtipné jsou také další výňatky ze zprávy ČTK. Například: „Jasné zatím není, kdo a čím útočil. Mačetu ani jinou podobnou zbraň policisté nezajistili.“ Zvláštní, že rozbitou a ohořelou zápalnou láhev policajti sesbírali a soud ji uznal jako relevantní důkaz.
Inu, není nad nezávislé soudy, spravedlivý právní systém a rovný přístup ke všem bez rozdílů.
Podpora kinematografie: Klaus je opět proti
Václav Klaus – úhlavní nepřítel kvalitních českých filmů. Tak prezentovala naprostá většina českých médií v čele s ideo-televizí veto prezidenta republiky k zákonu o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie. Klaus je představitelem zla, které brání hodným českým tvůrcům ve vytváření filmových děl, jež by bez přispění státu – tedy z kapes všech daňových poplatníků – nevznikly. Chce se mi zvracet!
Dovolím si zdůraznit několik paradoxů:
- Proč by měli dotace dostávat filmaři a ne například skladatelé hudby, malíři, programátoři a další? Respektive proč by měl vůbec někdo dostávat dotace? Princip „sebereme peníze všem a dáme je jen několika vyvoleným“ je sice v naší zemi zavedený a osvědčený, často je nám dokonce prezentován jako projev solidarity, ale proč bychom měli být solidární právě s filmaři? Tím spíše s těmi českými, kteří – s čestnou výjimkou dokumentaristů Klusáka a Remundy – točí jednu sračku větší než druhou?
- Pokud jsme připustili stav, že naše peníze dostávají filmaři, jak je možné, že musíme jejich práci zaplatit nejen z daní, ale ještě vstupným v kině? Vždyť už za film zaplatili všichni pracující a podnikatelé, včetně těch, kteří na dotovaný film nikdy nepůjdou! Neměl by takový film být promítán zdarma, případně pouze za úhradu nákladů provozu kina?
- Když zavřeme oči i nad tím, že se za české filmy platí dvakrát, nemohu se nezeptat: kam jde případný zisk? Samozřejmě do kapes producentům, filmařům, hercům, …. Jenže co občané? Dostanou také nějaký podíl z toho, že nedobrovolně dotovali vznik výdělečného filmu? Samozřejmě nedostanou vůbec nic!
Václav Klaus v oficiální tiskové zprávě naprosto trefně konstatuje, že „filmový průmysl je standardním obchodním odvětvím, nikoli veřejným statkem, který by měl být financován z veřejných zdrojů, tedy i z prostředků těch, kteří by je sami na tento účel dobrovolně nedali.“ Naprosto pak souhlasím s prezidentovým závěrem, že „skutečným problémem současné české kinematografie není ani tak nedostatek financí – i za málo peněz lze natočit velmi dobrý film – ale spíše nedostatek tvůrčí invence.“
BTW: co nejhoršího se může stát, když nebude český film dotovaný? To, že nevznikne! Nebudou vznikat pseudoumělecké pokusy zaplacené daňovými poplatníky, které si na sebe neumí vydělat. No, to by byl fakt průser….
Nezvyšujme dotace filmovému průmyslu a raději snižme daně
V názorovém souladu s Václavem Klausem a ještě o krůček dál zašel ve svém komentáři předseda Svobodných Petr Mach. Začněme fakty: „Jen loni dostal na dotacích filmový průmysl v České republice od daňových poplatníků 647 milionů korun, více než kdykoliv v dějinách.“
Dále Mach upozorňuje, že za zhlédnutí filmu v kině už dnes platí diváci více než před léty: „V roce 1993 činila DPH účtovaná ke vstupence do kina pět procent. Vláda ji postupně zvyšovala: Nejprve Topolánkova vláda v roce 2008 z 5 % na 9 %, pak v roce 2009 z 9 % na 10 %, loni ji zvýšila Nečasova vláda z 10 % na 14% a příští rok má být 15 % – a k tomu má přibýt 1% sazba přímo ve prospěch Státního fondu kinematografie, takže zdanění kin bude vlastně 16 %.“ Možná by nebylo marné zavést ještě daň z daně.
Mach předkládá jednoduché a přitom funkční řešení. Má ale jeden háček, kvůli kterému se neprosadí: stát by musel přestat fušovat do věcí, o jejichž osudu může správně rozhodnout jen trh. „Než zvyšovat dotace a daně, raději bych zrušil dotace a snížil daně. Kdybychom zrušili Státní fond kinematografie a celé ministerstvo kultury, jakož i nově uvalené daně na kina a televize, mohli by mít filmaři více peněz i bez dotací. Více peněz získaných na základě dobrovolných kontraktů bych jim všem přál.“
Položme si ale otázku, co je lepší/výhodnější pro filmaře:
- Investovat do filmu své (resp. investorovy) peníze a natočit kvalitní film, který se následně zaplatí ze vstupného…
- … nebo dostat peníze z kapes občanů a natočit klasickou českou sračku, bez obav, že když na ní nebude nikdo chodit, prodělá boty?
Zaznělo na Twitteru
Jiří Rybář dospěl k podobnému závěru, jako já, takže nahodil řečnickou otázku: „Když někdo dává dotace z mejch daní na vybraný filmy, neznamená to, že si je teda mužů zadarmo stáhnout, že už jsem je zaplatil?“
Lázně jsou vlastně hotely, tvrdí OSA. A chce po nich doplatit miliony
Ochranný svaz autorský (OSA) chce po lázních miliony korun za televizory a rozhlasové přijímače na pokojích. Hádá se přitom s provozovateli o tom, zda jsou lázně hotelovým nebo zdravotnickým zařízením. Myslím, že tato argumentace je naprosto scestná a vůbec bych ji v uvedeném sporu nepoužíval.
Otázka stojí někde jinde: za co chce OSA peníze? Prý za autorská díla, která mohou pacienti/lázeňští hosté sledovat v televizi resp. poslouchat v rádiu. Až sem to zní docela racionálně, pokud nám sama podstata tohoto výběru nepřipadá absurdní.
Vezměme si takovou televizi. Co v ní divák může vidět? Například zprávy. Ty jsou zaplacené buď z koncesionářských poplatků (ČT) nebo z reklamy před, během a po zpravodajské relaci. Pak může sledovat třeba film. Jenže za ten film televize zaplatila distributorovi. Ten se pak následně rozdělil o utržené peníze s dalšími – od producentů, přes režiséry, herce, atd. Autorská práva jsou tím vyrovnána – televize, která film koupila, zaplatila za to, že film odvysílá a diváci se na něj budou dívat.
Zkuste mi nyní někdo vysvětlit, pro koho vybírá peníze OSA, když veškeré závazky vůči autorům a umělcům vypořádala televizní respektive rozhlasová stanice? Když v rádiu zpívá Karel Gott, přeci tam nezpívá zadarmo a nečeká, až mu OSA vyplatí vybrané tantiémy.
Osobně vidím sdružení OSA, Intergram a OAZA jako mafiánské organizace. Vybírají výpalné, a protože jsou to protřelí mafiáni, dokázali si prosadit tuto formu obživy u zákonodárců jako tzv. „kolektivní správu autorských práv“.
Jednou jste manželé, tak platíte dluhy i za druhého, zaznělo v ČT
„Novela exekučního řádu od začátku příštího roku změní řadu věcí. Nejvýznamnější změnu představuje zřejmě fakt, že exekutoři budou moci sáhnout nejen na majetek a výplatu dlužníka, ale také jeho manžela, případně manželky.“
Do jisté míry chápu, že když existuje institut společného majetku manželů, měl by jeho součástí být nejen majetek a peníze, ale také závazky. Nebyli bychom ale v Česku, abychom toto pravidlo neproměnili v kočkopsa. Na celém problému vnímám jednu zásadní absurditu: pokud za dluhy ručí svým majetkem oba manželé, jak je možné, že společnosti poskytující půjčky nevyžadují jako naprostou nezbytnost písemný souhlas obou manželů? Nechci se mýlit, ale mám dojem, že za socialismu to ani jinak nešlo!
Manželství je svazek dvou dospělých lidí. V ideálním případě samozřejmě tito lidé mezi sebou komunikují, takže pokud si jeden chce vzít půjčku, sdělí to tomu druhému, a neučiní tak bez jeho souhlasu. To je ale ideální případ, do kterého mají mnohé páry hodně daleko.
Jak tedy situaci řešit? Jednoduše: pokud si banka, nebo společnost poskytující půjčku, nevyžádá souhlas obou manželů, ručí majetkem pouze ten, komu byl úvěr poskytnut. Samozřejmě je logické, že takový úvěr bude – s ohledem na vyšší riziko – úročen vyšší sazbou. Jestliže o půjčku zažádají oba manželé společně, pak by pochopitelně ručili veškerým společným majetkem. Očekával bych ale, že jako protihodnotu dostanou nižší úrok.
U nás to ale bude takto: „Na plat manžela si budou moct sáhnout exekutoři i v případě, že manželka uzavře půjčku s nebankovním poskytovatelem s vysokým úrokem, a učiní tak bez vědomí manžela.“ Co dodat? Že tu máme opravdový Absurdistán!
0 komentářů