Testy na alkohol jsou šikanou slušných řidičů!*Hysterie pražských matek za hranou debility*Paroubek slibuje lidem, jak se budou mít lépe, přestože jim napaří vyšší daně. Ministryně spravedlnosti pustila cikánského policajta, který chtěl ututlat lynčování bílé svině.
Dechová zkouška není šikana, říká šéf dopravní policie
Šéf dopravní policie Leoš Tržil obhajoval na iDnesu své nařízení, aby policisté při silničních kontrolách kontrolovali všechny zastavené řidiče na alkohol. Sám tvrdí, že se nejedná o šikanu a zdůrazňuje, že v loňském roce zahynulo díky opilým řidičům 123 lidí. Patrně se snaží touto cifrou ohromit a přesvědčit, ale ve skutečnosti se jedná o relativně malé číslo. Například ve větší nemocnici zemřou zhruba tři pacienti denně, tj. nějakých více než tisíc mrtvých ročně.
Na jednu stranu je boj proti alkoholu za volantem jistě na místě – přeci jen jde o vážné porušení zákona a především o záměrné ohrožení všech ostatních. S panem Tržilem ale nesouhlasím z jiného důvodu – totiž že se policie zaměřuje jen na toto, zatímco například uživatele drog postihuje jen ve výjimečných případech (když najde v autě varnu apod.). Stejně tak v drtivé většině případů zůstávají bez trestu řidiči, předjíždějící na plné čáře, nebo projíždějící křižovatky na červenou, ačkoli nebezpečnost jejich počínání je srovnatelná s opilcem a těch, kteří díky podobným hovadům za volantem zemřeli, jistě také není málo. Pokud by tedy dopravní policie zvýšila svou dohledovou činnost a součástí toho zvýšeného dozoru by byly i častější kontroly na alkohol a návykové látky, neměl bych s tím problém, ba dokonce bych byl i rád. Vybrat si ale jednu jedinou skupinu přestupců zákona a otravovat kvůli ní i slušné řidiče, to skutečně není nic jiného, než obyčejná šikana.
Po Praze jedině padesátkou, místy jen třicítkou, žádají aktivistky
Sdružení Pražské krávy, pardon – Pražské matky – přišlo s nápadem, odpovídajícím výplodu typických hysterických tlačitelek kočárků. Tento typ žen není schopen vnímat nic jiného na světě, než své dítě, kterému podrobuje mu nejen svůj život, ale vyžaduje i po zcela nezúčastněných lidech, aby se mu přizpůsobili též. Jejich slepičí mozky prostě fungují na prosté logice „já jsem si udělala dítě, vy všichni na mne a na něj musíte brát ohled.“ Jakmile se takto uvažující drůbeže sejde více a spojí se do sdružení, hysterie jednotlivých slípek se sčítá, zatímco používání rozumu nepřímo úměrně klesá.
Jedním z posledních výkřiků takových spojení je nápad, že by se po celé Praze mělo jezdit 50 km/h a měly by přibýt úseky s maximální povolenou rychlostí 30 km/h. Přitom již nynější opatření Magistrátu hlavního města je postavené na hlavu – padesátkou se musí jezdit na čtyřproudých silnicích, kam chodci nemají přístup. Zatímco ještě za totality bývala dopravní omezení zdůvodněná zvýšením bezpečnosti, dnes se dělají jen pro komfort obyvatel. To je zásadní precedens.
Nejhorší je, že omezená rychlost je například u letiště, kde má údajně přinést snížení hluku z projíždějících aut, ale kde současně s tím několik desítek až stovek metrů nad domy prolétávají letadla s motory na plný tah, jež emitují více hluku, než stovka aut najednou. Nedivím se proto, že když čelní představitelé města přijdou s takovou debilitou, Pražské matky mají tendenci je trumfnout.
Dotyčným bych tedy vzkázal: žijete ve velkoměstě a život tam jste si samy zvolily. Pokud se vám to nelíbí, uvědomte si, že každý nemusí být z vás či vašeho dítěte posraný, jako vy. Řešením je například odstěhování se do menšího města či na vesnici, kde budete mít svůj klid. Tam můžete bojovat například za snížení hlučnosti kohoutů, psů a koček.
Nezaměstnaní pomáhali s úklidem sněhu
Už jsem se skoro lekl, že komunita, známá především tím, že odmítá pracovat, přiložila ruku k dílu a za to, že dostává dávky z kapes nás pracujících, také něco udělala. Realita je ale jiná: ten, kdo přišel pomoci se sněhovou kalamitou, dostal bonus ve výši 1000 Kč. Navíc původní vyznění článku bylo dodatečně změněno – patrně aby nevyvolávalo negativní emoce v lidech, jež přispívají nemakačenkům na jejich pohodlný život. Ve verzi, kterou jsem si označil v neděli, se totiž psalo o tom, že Litvínov nemá páku, kterou by přinutil nezaměstnané za jejich dávky alespoň minimálně pracovat. Předpokládám, že zapracovala mašinérie Kocábovské propagandy, která redakci donutila tuto pasáž zcela vypustit. V této zemi to totiž funguje tak, že když se o problému nemluví, tak neexistuje. O problémech s určitými menšinami se pak nesmí mluvit vůbec, případně jen v tom nejlepším světle.
D-FENS svým nezaměnitelným a svérázným stylem okomentoval aktivitu pražských úředníků, kteří vyrazili do ulic uklízet sníh. Myslím, že k tomuto článku není co dodat a nejlépe uděláte, když si ho přečtete :).
Paroubek: Velká koalice je krajní řešení
Předseda ČSSD Jiří Paroubek se nechal slyšet, že „Velká koalice ODS a ČSSD po nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny je v českém prostředí zcela nepravděpodobná a možná jen v krajním případě.“ Jeho politický protivník Mirek Topolánek z ODS pak velkou koalici připustil, „ovšem jen jako havárii, kterou si nepřeje a které by se neúčastnil.“ Jinými slovy: kdyby to nešlo jinak, ČSSD a ODS by se „jako krajní možnosti“ dopustily dalšího podvodu na voličích a ačkoli před volbami vystupují coby nesmiřitelní protivníci, po volbách by klidně šly do jedné postele. Chápu, že je pro poslance obou stran pohodlnější teplé křeslo a hluboké koryto za cenu zrady voličů, než aby tvrdě stáli za svým volebním programem.
Proto apeluji na všechny: jestliže se vám nelíbí to, co se tu dělo za posledních dvacet let, vybírejte v květnových volbách jakoukoli jinou stranu, než je ODS a ČSSD. Pokud dáte svůj hlas jedné z nich, s poměrně značnou pravděpodobností přivedete k moci i tu druhou. Oběma stranám přitom nejde o nic jiného, než o moc a tomuto cíli jsou ochotny podrobit cokoli, včetně vzdání se možnosti vládnout dle svých dosud proklamovaných tezí.
Volit někoho jiného také znamená nedat příležitost těm, jež do současnosti vládli v napojení na nejrůznější zájmové skupiny a podnikatele, přitom bych se nebál tvrdit, že tato napojení byla patřičně finančně či majetkově odměněna. Když pustíme k moci někoho jiného, máme šanci, že alespoň prvních několik měsíců (možná i let) nebude vládnutí této zemi založené na korupčnictví, lžích a osobních zájmech.
Paroubkův plán: Zvýším vám daně, abyste se měli líp
„Obnovíme daňovou progresi, zvýšíme daně firmám a totéž uděláme s daněmi na tabák a tvrdý alkohol.“ To jsou předvolební sliby Jiřího Paroubka. Výsledek by měl být ten, že se „všichni budeme mít lépe.“ Já s tím nesouhlasím z několika důvodů. První je ten, že již nyní pracujeme bezmála půl roku na stát – tj. téměř polovinu toho, co za nás náš zaměstnavatel zaplatí, jde do státní pokladny. Tak trochu paradoxní je, že po reformách z pera ODS (vycházejících především z návrhů Vlastimila Tlustého) se tzv. „den daňové svobody“ posunul na 7. červen, zatímco za vlád ČSSD byl o celý týden později. A přesně o tomto jsou ony „jistoty a prosperita“ v podání „oranžových socanů.“ Ačkoli pro zodpovědného občana by v mnoha případech bylo výhodnější zajistit se sám (např. pro případ nemoci, ztráty zaměstnání, důchodu), stát mu striktně přikazuje, že se o něj bude starat on. Není zde možnost výběru a výsledek je ten, že:
- Ten, kdo je zodpovědný a dostává alespoň průměrnou mzdu je na tom hůře, než by mohl být.
- Na celém systému vydělávají ti, kteří nepracují a tudíž z něj pouze berou, ale nic do něj nedávají.
- Platíme zbytečně vysokou režii, přesněji řečeno část peněz mizí v jakési černé díře.
Logika ČSSD je prostá: oškubeme vás a pak to, co vybereme, přerozdělíme mezi ostatní. Vydělat na tom mohou – kromě nízkopříjmových vrstev – pouze vyčůránci, kterých se opatření zvyšující daňovou zátěž obyvatelstva nedotknou, protože žádné daně neplatí. Prodělají naopak pracující a jejich zaměstnavatelé, což určitě není cesta k prosperitě.
Bohužel mnoho voličů na sliby typu „budete se mít lépe – my se o to postaráme“ slyší. Připadá jim to jednodušší, než kdyby se o sebe měli postarat sami a nejspíš ani nepřemýšlejí nad tím, zda je to pro ně výhodné. Část z nich se pak nejspíše i těší, jak si stát pěkně došlápne na bohaté – často proto, že žijí v představě, že většina těchto lidí si beztak svůj majetek nakradla a příjmy mají z nepoctivé činnosti, přičemž většinou nejsou schopni připustit, že vyšší plat může být odrazem vyšší kvalifikace, pracovního nasazení, nebo podnikatelské úspěšnosti. Mnoho lidí ani nepřemýšlí nad tím, jak „bohatí“ přišli ke svému majetku – patrně proto, aby si nemuseli uvědomit, že třeba pracovali více, než oni sami. A právě z této části voličského spektra se rekrutuje velké procento voličů ČSSD. Bohužel se proto pravděpodobně najde mnoho těch, kteří v květnu dají svůj hlas Jiřímu Paroubkovi a jeho straně a budou věřit, že se díky jakési „kolektivní spolupráci“ (přesněji řečeno hromadnému oškubání) dočkají lepších časů sami pro sebe.
Nejdřív si přišli pro Dělnickou stranu…
Tento článek mě překvapil už tím, že vůbec vyšel. Přeci jen podpořit Dělnickou stranu v této zemi znamená vysloužit si nálepku extrémisty, podvratného živlu, nebo rasisty. Konečně jsem tedy našel někoho, kdo (stejně jako já) chápe snahu o zrušení Dělnické strany jako akt ztráty svobody a posílení moci dosud vládnoucích politických stran.
Článek začíná – dovolím si tvrdit – nádherně výstižným citátem německého pastora Niemollera o situaci v nacistickém Německu:
„Nejdřív si přišli pro komunisty a já se neozval – protože jsem nebyl komunista;
Pak si přišli pro odbory a já se neozval – protože jsem nebyl odborář;
Pak si přišli pro židy a já se neozval – protože jsem nebyl žid;
Pak si přišli pro mě – a už nezbyl nikdo, kdo by se ozval.“
Autor pak zdůrazňuje, že není voličem DS a že se dokonce většinu jejich tezí vidí opačně. Přesto si dokázal udržet objektivní odstup a díky tomu pochopil, proč je snaha o zrušení této strany skutečným nebezpečím pro naší demokracii. Dále uvádí: „Více se obávám toho, že zde vzniká atmosféra, že je normální a správné, aby vláda potírala politické strany, pokud jsou nějakým způsobem špatné. A co bude dál? Pokud vláda se zákazem uspěje, jistě to dodá novou energii mnoha militantním demokratům, kteří už dlouho sní o zákazu komunistů.“ To je přesně to, o čem v Týdnovinách píšu v podstatě již od okamžiku, kdy se o zrušení DS respektive KSČM začalo mluvit. Nejde o to, co ta která strana hlásá či na co navazuje. Pokud jsme v demokratické zemi, nechť to jsou voliči a nikoli politici, kdo rozhodne o tom, zda se to či ono politické uskupení má objevit na výsluní, nebo zapadnout do propadliště dějin! Snad jsme nevolili politiky pro to, aby za nás rozhodovali, koho můžeme příště volit, nebo ano? Nepřipomíná vám to náhodou situaci, kdy si KSČ ústavou zaručila „vedoucí úlohu?“ Jak daleko je od současných snah k tomu, aby se stalo něco podobného?
Problém je následující: „Dříve nebo později se dostane k podílu na moci někdo s totalitními tendencemi. Nevíme, jestli přijde zprava nebo zleva nebo zprostředka…. …Jedno je ale jisté. Určitě bude vděčný současné vládě za to, že mu prošlápla právní cestu k boji s politickými stranami. On se už důvod, proč je daná strana špatná, najde.“
Chceme-li tedy nadále žít v demokracii, neměli bychom dovolit zákaz jakékoli strany a to bez ohledu na to, zda je podle současného režimu rasistická, extrémistická, nebo komunistická. Chtějí-li mocní bojovat s rasismem, nechť postihují jednotlivce, kteří se dopouštějí rasových útoků – ovšem ať to dělají spravedlivě „padni komu padni“ – černým, bílým, hnědým, …. Zaměřit se na jednu konkrétní skupinu, která je nejvíce slyšet a která je „rasistická“ jen proto, že říká pravdu o tom, kterak některé skupiny obyvatel parazitují na sociálním systému a zvyšují kriminalitu, je stejně totalitní a špatné, jako například fašismus.
Silniční daň pro všechny? Ministerstvo to zvažuje
Ach jo, budeme platit nové daně – tentokrát i silniční?
Silniční daň možná budou platit všichni majitelé aut
Silniční daň v ČR: Budou platit všichni?
„Kde bychom ty naše občany ještě odrbali?“ Tak přesně takto přemýšlejí vládní úředníci a politici. Místo toho, aby se vydali cestou úspor a redukce přebujelého státního aparátu, hledají cestu, kterak by do rozpočtu přilili více prostředků. Aktuálně se mluví o zavedení silniční daně, kterou nyní platí jen podnikatelé, pro všechny. Bylo by jedno, zda občan najezdí denně 5 kilometrů po vesnici do samoobsluhy, nebo zda se jeho roční nájezd pohybuje v desítkách tisíc km – všichni by platili stejnou fixní částku (možná lehce rozlišenou podle kubatury motoru).
První důvod, proč mám s tímto návrhem vážný problém, je skutečnost, že ony silnice a dálnice se postavily z našich peněz – tedy z prostředků, vybraných skrze daně z kapes poplatníků. Nebýt těchto daní, žádné silnice by nebyly a stát by pak neměl šanci vymýšlet podobné nesmysly. Prostě my jsme si ty silnice už jednou zaplatili!
Druhým důvodem je, že každý motorista platí již dnes při tankování hned dvě daně: z přidané hodnoty a spotřební. Díky tomu máme jedny z nejvyšších cen paliv v bývalém socialistickém bloku. Přesto to nestačí a stát chce vybírat ještě další daň? Opravdu nejsem schopen to pochopit. Současná míra danění motoristů je hodně vysoká, nicméně alespoň je nějak poměrná – tedy kdo jezdí více (a více „opotřebovává“ silnice), ten také musí častěji tankovat a logicky i více odvede na daních. Naopak kdo jezdí méně, ten také méně zaplatí.
Třetím důvodem je, že se v souvislosti se zavedením silniční daně neuvažuje o zrušení dálničních známek. Ten, kdo jezdí po dálnici, by tedy fakticky platil dvakrát – jednou kupónem, podruhé daní. Přitom tempo výstavby nových úseků je ve srovnání se socialismem, kdy podobná míra zdanění nebyla, nesrovnatelně pomalé. Pravda, nesrovnatelná je i kvalita, nicméně pořád platí, že cena za jeden kilometr dálnice je neúměrně vysoká. Ne snad proto, že by si stát neuměl vyjednat lepší ceny – to by dost možná bylo i reálné – ale jednoduše proto, že mnozí čelní představitelé mají své zájmy napojené právě na firmy, jež se živí budováním infrastruktury. Proč tedy neplatit více ze státní kasy do soukromé?
Argumenty, že „jinde se také platí“ absolutně neberu. Například v často zmiňovaném Německu sice platí, ale vzhledem k výši průměrného platu jde o výrazně nižší částku, než jakou chce stát postihnout naše motoristy. Kromě toho jsou u našich západních sousedů dálnice zdarma, smí se na nich jezdit neomezenou rychlostí a jsou kvalitativně úplně někde jinde, než naše tankodromy.
Důvodů a argumentů, kterými bych podpořil svůj nesouhlas, bych našel ještě mnohem více. Myslím, že poměrně výstižně je popsal ve svém příspěvku jeden ze čtenářů: „A co kdybychom zavedli daň za boty – máme asi 10 milionů obyvatel. Když vezmu, že každý má průměrně např. 4 páry, pak máme 40 milionů párů. Každý zdaníme 1000 Kč/rok a rázem má pokladna 40 miliard…
Nechápu, proč platit mýto na dálnici (pokud nepodnikám a nepřináší mi to zisk), když jsou postavené dílem i za moje prachy. Nechápu to brutální zdanění paliv. Stát nás odírá kde se dá. A tak nějak jsme si na to zvylki a necháváme si sr*t na hlavu
Nikomu to možná nepřijde, dřív se odváděli desátky šlechtě. A šlechta za to byla mnohými do krve nenáviděná jako vykořisťovatelé. Dnes člověk dělá skoro půl roku jen na stát a nikomu to nepřijde nějak divné Tohle není stát, tohle je novodobý otrokářský systém.“
Romové škrtili chlapce před obchodem
V první řadě nechápu neustálou snahu o korektnost, kdy média označují obyvatele cikánského původu jako Romy. Kdesi jsem četl, že prý „jim to vadí.“ Mně také vadí, že cikáni titulují většinu slovem „gádžové,“ což se zase nelíbí mně. Oni na to neberou ohled, takže nechápu, proč by většina měla brát ohled na ně.
Co dodat k oněm nezvedníkům, kteří – samozřejmě v přesile, jak je u cikánů zvykem – napadli za bílého dne před obchodním domem nezletilého? Že se samozřejmě nedočkají postihu, jako kdyby se totéž stalo v opačné sestavě, protože pokud napadne menšinový obyvatel většinového, není to projev rasismu a to ani v případě, kdy mu nadává do bílých sviní?! Naopak je ale ten samý čin označen jako rasistický, extrémistický, jeho původci jsou vláčeni médii a odsuzováni, jako nejhorší odpad společnosti. Divím se, že v této atmosféře může Kocáb a jemu podobní hlásat myšlenky o tom, jak je nutné tolerovat, integrovat a nevím co ještě ve prospěch nenáviděné menšiny.
Ministryně otevřela kauzu expolicisty, který kryl „lynčování bílé svině“
Ministryně Kovářová pustila na svobodu bývalého policistu Barkóciho, který se podílel na útoku cikánů. Patrně tím chce vyjádřit, že s podobným chováním menšinových obyvatel souhlasí. I když nikomu nepřeji nic špatného, zajímalo by mě, zda by podobně postupovala v případě, kdyby jí nebo její dítě v přesile napadli „sociálně vyloučení.“ Stejně tak předpokládám, že nabídku na bydlení vedle „problémových“ by zdvořile odmítla s tím, že nemá čas.
Dostáváme se do zajímavého stavu: na jednu stranu jsme Unií kritizováni za rasismus a xenofobii, na stranu druhou čin, kdy partička cikánů přepadne bílého, snaží se mu zapíchnout násadu od lopaty do obličeje a řve při tom „Zabiju tě, ty bílá svině. Žádnej bílej se nebude roztahovat na našem teritoriu,“ je soudem označen jako nerasistický. V těchto podmínkách se nelze divit faktu, že naštvanost přerůstá v otevřené projevy nenávisti a že zoufalí obyvatelé se alespoň v rámci jakéhosi vnitřního zadostiučinění uchylují k podpoře tzv. „extrémistů.“ Chce-li vládnoucí garnitura něco s tímto problémem dělat, tak nepomůže zákaz jedné, deseti, ani sta „závadných“ politických stran. Řešením je spravedlnost a rovnost před zákonem pro všechny a bez rozdílu barvy pleti. Právě spravedlnosti dala paní ministryně těžký pohlavek. Nechápu ani to, proč má ministr takovou pravomoc, když máme ústavou danou nezávislost soudů. Bohužel v zemi, kde si ústavou může kdejaký poslanec doslova vytřít zadek, se už nedivím ničemu.
Každopádně co mi vadí, je zaujatost a jednostranný způsob informování ze strany médií o cikánské problematice. Zrovna ve středu Deník přinesl tklivou reportáž o tom, kterak Deža a Aranku v běžné škole nepřivítají. Na to už jsem musel reagovat příspěvkem v diskuzi, kam jsem napsal: „….to je zase propaganda a výplach mozků. Teď byste pro změnu měli v rámci objektivního a vyváženého zpravodajství udělat reportáž o tom, jak rodiče malé Natálie Sivákové chodí do práce. Nemůžete přeci chtít, aby se pracující lid, který musí pracovat, aby přežil, díval rovnocenně na ty, kdož v pohodě žijí aniž by kdy museli jít do práce. To je logické, ne?“ Kupodivu – na rozdíl od vždy korektního iDnesu, mi tento příspěvek nesmazali.
Dovolím si tedy zmíněné upravit do otázky: myslíte, že manželé Sivákovi budou někdy pracovat? Nebo budou žít z Natálčina invalidního důchodu, přídavků na děti a když jim dojdou peníze, natočí televize dojemnou reportáž o tom, jak zase nemají peníze?
Kamión zabil na silnici neosvětleného cyklistu
Neosvětlený cyklista zemřel po srážce s kamiónem
O jednoho idiota méně, o jednoho kandidáta na Darwinovu cenu více. Bohužel neosvětlení cyklisté jsou problém, na který narážím poměrně často. Tito dobrovolní sebevrazi si patrně neuvědomují, že většina aut nemá termokameru, která promítá vše živé na čelní sklo. Když je pak někdo sejme, dívá se na dotyčného řidiče společnost jako na vraha.
Osobně bych byl pro to, aby podobné chování na silnicích nebylo trestným činem. Pokud tedy řidič srazí cyklistu, který nebyl osvětlený (ideálně bych do povinností dal i nošení reflexní vesty), dal bych mu maximálně pokutu, ale rozhodně bych ho netahal po soudech. Přeci jen takový řidič je sám obětí – přinejmenším se musel dívat na rozmasakrovanou mrtvolu a ten obrázek většina lidí z paměti prostě nevymaže.
Stejně bych postupoval v případě chodců, přecházejících mimo přechod, ačkoli je v blízkosti podchod, nadchod, nebo „zebra.“ V případě jejich „sestřelení“ bych veškerou vinu, včetně nákladů na opravu auta, přenesl na zraněného chodce a v případě jeho skonu na pozůstalé.
Řidiči jsou buzerování s lékárničkami, žárovkami, dýcháním do detektoru alkoholu a nevím čím ještě a přitom se ve vozovce může pohybovat kdejaké hovado a nemusí dodržovat ani elementární pravidla pro ochranu sebe a bezpečnosti provozu. Je jedině dobře, pokud se takový člověk již nikdy ve vozovce neobjeví.
Nemocnice v Lounech končí v agónii
Vždy jsem byl velkým odpůrcem rozkrádání majetku, které prosazoval bývalý ministr zdravotnictví Julínek (ODS) jako „privatizaci.“ S jeho vizí, že akciová společnost bude pro klienty (pacienty) lepší, než státem či krajem řízená nemocnice, nemohu souhlasit už z prostého důvodu, že pro soukromníka je důležitá jediná věc: zisk. To je pochopitelné v jakémkoli jiném odvětví, nikoli ovšem ve zdravotnictví, kde máme mnoho diagnóz a pacientů, jejichž léčba rozhodně není „podnikatelsky výhodná.“ Už jsme mohli sledovat několik soukromých nemocnic, které buď byly převedeny za velice podezřelých podmínek, stejně jako nemocnice, jež prostě uzavřely nerentabilní oddělení a nechaly pacienty (často důchodového věku), ať si dojíždějí desítky kilometrů „do státního.“ Nebraly se jakékoli ohledy na potřeby nemocných lidí – jediným měřítkem byla ziskovost toho či onoho oddělení. Za co pojišťovny neplatily dost, to soukromník zavřel.
Jak to může dopadnout v extrémním případě, ukazuje příběh nemocnice v Lounech, který popisuje Jan Vnouček na Britských listech. Tu převzala společnost podnikatele Hynka Páši a přivedla ji do stavu, kdy se od 1. února budou zavírat poslední dvě lůžková oddělení – chirurgie a interna. Asi nemusím sáhodlouze vysvětlovat, že právě tato oddělení jsou pro každou nemocnici klíčová – drtivá většina pacientů, přivezených sanitkou, končí právě na jednom z nich. Zdá se, že pan Páša by neměl hrát ani hry typu „cosi-Tycoon,“ protože s jeho strategií by skončil po několika minutách. Stačil jeden jediný rok a jeho soukromý subjekt poslal nemocnici až na nejhlubší dno.
Pacienti nyní mohou dojíždět do 25 či 34 km vzdálených nemocnic, což je zejména pro ty starší a vážně nemocné nesporně dosti časově i fyzicky náročné. Autor končí své postesknutí závěrem: „Ať ošklivý osud kdysi solidní lounské nemocnice slouží jako memento všem politikům v zemi. Jsou prostě věci, týkající se v tomto případě akutní zdravotní péče, s kterými se nesmí za žádnou cenu obchodovat!!“ Já s ním beze zbytku souhlasím. Můžeme se teoreticky bavit o tom, jak by mohlo vypadat zdravotnictví v soukromých rukách, ba dokonce můžeme dojít k závěru, že by v některých směrech mohlo fungovat lépe. Žijeme ale v Česku a praxe ukazuje, že tato cesta vede do záhuby.
Reklamace u Mironetu: Výhružky a finanční ztráta
Užitečná informace pro ty, kdož by si chtěli koupit notebook Lenovo, nebo cokoli u firmy Mironet. Celý případ se táhne již poměrně dlouho a výsledek rozhodně nelze označit jako uspokojivý. Chování firmy navíc není zrovna přívětivé. Mohu srovnávat s přístupem v Czech Computer, kde mi za DVB tuner ihned nabídli buď vrácení peněz, nebo výměnu za jiný typ. Reklamaci pak řešili tzv. „na vlastní triko.“ Překvapuje mě, že u Mironetu, který jsem považoval za solidní a zavedenou značku, to funguje jinak.
Podle databáze spotřebitelských zkušeností na serveru SOS nejsou problémy s reklamacemi u Mironetu ničím výjimečným. V dnešní době naštěstí existuje poměrně velká a leckdy i kvalitní konkurence – třeba CZC či Softcom, kde nakupujeme my :).
Na závěr jedna rada: nenechte se zastrašit výhrůžkami, že zveřejněním zkušenosti s nějakou firmou můžete být popotahováni za „poškození dobrého jména firmy.“ To by bylo možné jedině v případě, kdy byste si celou věc vymysleli. Zveřejnění spotřebitelské zkušenosti ale není poškozením jména firmy – to si většinou dotyčný subjekt poškozuje sám svým jednáním a chováním k zákazníkovi (což je přesně případ Mironetu). Dotaz na toto téma byl položen i Sdružení pro ochranu spotřebitelů, kde tazateli odpověděli: „Teoreticky by Vás mohli zkusit žalovat za poškozování dobrého jména (tzv. pro pomluvu), jestliže však zveřejníte pouze pravdivé události, nic Vám nehrozí. Je však dobré mít nějakou možnost doložit vše, co tvrdíte (svědci, předávací protokoly atd.)“
Uživatele prohlížeče Firefox jistě potěší nová verze s označením 3.6, která vyšla včera večer. Přehled hlavních novinek jsem sepsal pro server Interval.cz.
0 komentářů