Kde na to ti komunisté brali? * Volební teze ODS jen pro horních deset tisíc. * Topolánek parkuje jako prase. * Tak nám zase chtějí všechno zdražit. * Úchylný stařík a holčičky-kurvičky.
Autor tohoto článku dští síru a oheň na současný stav politiky a politiků. Za zamyšlení jistě stojí otázka „Bylo by dobré, aby konečně někdo zveřejnil, co a za kolik dělají ti, kteří revoluci dělali. To, že mysleli na prostý lid, je jen výsměch národu. Každý má nahrabáno na tři generace a na normálních slušných lidech mu vůbec nezáleží!“ Minimálně u ikony revoluce Václava Havla máme jasno – jeho rodina dostala zpátky Lucernu, což jistě není prodělek.
Chci se ale pozastavit nad otázkou z nadpisu: totiž kde na to ti komunisté brali? Zdravotnictví bylo zdarma, poplatky po pacientech nikdo nechtěl. Studovat se mohlo také zdarma a nikoho ani nenapadlo, že by se za to mělo platit. Metro se stavělo tempem, o jakém se nám dnes může jen zdát a stejně tak i dálnice – stačí se podívat na tu do Ostravy, která měla stát už dávno a ani letos nejspíš nebude.
Jak je možné, že to celé fungovalo? Částečně chápu, že to bylo způsobeno koloběhem peněz. Prakticky všechny podniky a firmy byly státní, takže když jste si koupili v samoobsluze rohlík, putovaly vaše peníze zpět státu. Ten za ně pak vybudoval třeba další prodejnu, nebo je investoval do stavby dálnice. Dnes jde státu pouze část příjmů – nejčastěji formou daně z přidané hodnoty – a zbytek odtéká do Německa, Holandska a nevím, kam ještě. Neříkám, jestli je to dobře, nebo špatně – ostatně když už jsme u těch samoobsluh, zrovna tam se dalo hodně zlepšovat. Spíše chci upozornit před blížícími se volbami věčné kritiky, pořvávající, že do roku 1989 bylo všechno špatné. Ne, všechno špatné určitě nebylo. Naopak některé věci fungovaly lépe, než dnes. Jenže to už vám v rámci boje proti komunistům nikdo nepřizná.
Turbomateřská se vyplatí při příjmu nad 98 000 Kč
Znělo to jako ohromný nápad: mateřská ve výši 100% platu. Kdo by to nechtěl, že? Vsadím se, že přesně v tomto znění to bude mít ODS i na svých předvolebních billboardech, ačkoli sliby tohoto typu bych čekal spíše od ČSSD. Leč když slyším předvolební slib, vždy se snažím najít nějaké to „ale.“ Je to podobné, jako když vám přijde obálka s dopisem, že jste vyhráli milion, ale musíte si nakoupit za několik tisíc a pak teprve budete zařazeni do slosování. Podobně je to i se „stoprocentní mateřskou.“ Ale spočívá v tom, že nárok by měly jen matky, které by se velice rychle vrátily do práce. Kam potom s dítětem, když jesle naše hrozně chytré vlády zrušily, to už návrh neřeší.
Hlavní ale je, že tato mateřská se netýká „průměrných občanů,“ ale pouze těch, jejichž příjmy jsou 98 tisíc korun a výše. Nevím, kolik žen s tímto platem znáte, ale pominu-li ministryně, patrně jich mnoho nebude. Přesně o tomto je program ODS: sice se tváří jako nesmírně sociální, leč pes je zakopaný v tom, že výhody z něj plynoucí jsou nejvíce výhodné pouze pro „horních deset tisíc.“ Na nějakých deset milionů lidí tam venku si Mirek Topolánek vzpomněl za svou kariéru jednou a to tehdy, když mu teklo do bot.
Drzý Mirek Topolánek: Parkuje na zákazu zastavení!
Na co jsou dopravní značky? Především na to, aby policisté mohli číhat za těmi vhodnými a následně kasírovat a přidělovat body. Pořádek musí být a jak jinak dát občanovi jasně a citelně najevo, že si nebude dělat cokoli si umane?! Leč stále je tady oněch „horních deset tisíc,“ tentokrát tedy nikoli po stránce finanční, ale po stránce politické. Jak asi dopadne policista, který by se pokusil udělit pokutu synovi ministra? Patrně by, stejně jako za socialismu, mohl po takovémto pokusu o pomáhání a chránění skončit u mytí výloh.
Že jsou naši politici v dopravním provozu prasata, je jasné asi každému – stačí si vzpomenout na svatební kalup Jiřího Paroubka, nebo na Topolánkův emergentní výlet na tenis do Brna. Jejich jistota vlastní nepostižitelnosti již přerostla do takové míry, že se nerozpakují ukázat všem „normálním lidem,“ že právě oni mohou to, o čem my si můžeme nechat jen zdát. Takže když přijel Mirek Topolánek do Kutné Hory, drze se postavil přímo za dopravní značku Zákaz zastavení. Zkuste se nyní zeptat sami sebe, jak byste asi dopadli, kdybyste udělali totéž. Topolánkovi už jeho arogance a pocit polobožství stoupl do hlavy tak vysoko, že se už ani nesnaží hrát na slušného člověka, ale klidně bude parkovat jako prase před zraky svých voličů. Stejně ho budou volit, tak co….
Janota navrhl záchranu rozpočtu. Za cenu zdražování
Ministr financí Janota navrhne zvýšit daň z přidané hodnoty
Opět špatný krok naší vlády v neprospěch občanů. Že rozpočet na další rok nevypadá vůbec dobře, jste patrně zaslechli. Otázkou je, co s tím. Podíváme-li se na stát jako na firmu, měl by nastoupit krizový management a provést opatření, aby se s očekávanými příjmy vystačilo. Tedy v první řadě zamezit plýtvání, snížit počet zaměstnanců a zvýšit efektivitu práce. To ale ve státním patrně nejde, protože dočasný ministr financí přišel s jinou variantou: návrhem na zvýšení daní. Připadá mi to stejně hloupé, jako když začne téct do lodi a námořníci 24 hodin denně odčerpávají vodu z podpalubí, aniž by se kdokoli snažil zalepit díry.
Bohužel se před volbami asi nedozvíme, která z politických stran s tímto způsobem řešení souhlasí. Ostatně byl to právě předseda ODS Topolánek, kdo řekl, že kdyby lidem říkali, co chtějí udělat, nikdo by je nevolil. Je to stejný podraz na voliče, jako americký radar či Lisabonská smlouva, kde se také až po volbách ukázalo, že zvolení politici hodlají konat zcela v rozporu s názorem většiny voličů.
Zvyšování daní je, bohužel, potvrzením mého názoru, že hlavním smyslem posledních vlád je maximalizovat odrbávání občanů. Začalo to poplatky ve zdravotnictví, nyní to bude pokračovat vyššími daňovými odvody. Ani když všechno kolem nás zásahem státu podraží, bohužel to s voliči nepohne a budou dál volit své Jirky a Mirky. Po volbách pak budou právě tito sedět u piva a nadávat, že jim ho zdražili.
K předchozímu tématu přidám článek mého oblíbence Pavla Kohouta, kterého jsem již v minulosti ocenil především za to, že dokáže vysvětlit a podat ekonomická témata i lidem, jež tento obor nestudovali. Pro mne je například zajímavá tato informace: „Zvýšení daní je recept na prodloužení hospodářské recese. Tento recept byl mnohokrát vyzkoušen. V roce 1997 to například vypadalo, že japonská ekonomika se dostává z vleklé recese. Premiér Rjútaro Hašimoto celkem mírně zvýšil daň z obratu, aby vyrovnal rozpočet – a následoval pokles spotřebitelské poptávky, další kolo recese, a ještě další podstatné zhoršení stavu veřejných financí. Japonské hospodářství prakticky stagnovalo téměř dvě desítky let.“
Máme se asi na co těšit 🙁
Díky Vítkovu zakážeme Dělnickou stranu, věří si Pecina
Po žhářství ve Vítkově dosáhnu rozpuštění Dělnické strany, věří Pecina
Ministr Pecina rozehrál vysokou hru. Aniž by se jakýmkoli způsobem prokázala souvislost mezi pachateli žhářského útoku ve Vítkově a Dělnické strany, ministr věří, že tato událost přispěje k šanci na zrušení tohoto politického subjektu.
Všimněte si role médií, které někdy méně, jindy více naznačují, že existuje spojitost mezi žháři a DS. Nikde ale neuvidíte byť jen minimální důkaz pro takové tvrzení. Je to totiž vykonstruovaná mediální masáž, která má patrně vytvořit obraz, že Dělnická strana rovná se banda hajzlů, upalujících malé cikánské holčičky.
Problém je ve skutečnosti mnohem širší. Strany, které byly u moci, zavedly politiku pozitivní diskriminace a další opatření, protežující cikánské obyvatelstvo. Je naprosto logické, že se to občanům z většinové společnosti příliš nelíbilo. Na tuto „poptávku“ zareagovala Dělnická strana a není příliš překvapivé, že si brzy našla nejen souhlasně přikyvující posluchače, ale také voliče. Nerovnocenné a leckdy až nespravedlivé nadržování jedněm prostě muselo způsobit rozvoj antipatií vůči nim.
Když Dělnická strana získala v posledních volbách 1,7%, začali bít politici na poplach. Co kdyby se do lobbismem promořeného rybníčku dostaly štiky, které by dělaly něco pro lidi? Jako správní totalitní vládci tedy ODSáci navrhli zrušení protivníka. V této zemi smí být v čele pouze Mao C Topolánek a nikdy jinak. Leč nezdařilo se – soudce dokázal zachovat chladnou hlavu, nenechal se unést na vině propagandy a Dělnickou stranu nezrušil. Protože ale přejímáme chování Evropské unie, není u nás rozhodnutí Ústavního soudu jednoznačným verdiktem, nýbrž celý proces se může cyklicky opakovat, dokud se nenajde dostatečně politicky korektní soudce. Pecina tedy teď skáče radostí a těší se na to, jak to DS nandá. Co na tom, že vazba mezi DS a žháři nejspíš nebude nikdy prokázána a celé to bude postavené maximálně na tvrzení, že jeden či dva z útočníků byli kdysi viděni na mítinku zmíněné strany? Pak by ale měli zakázat ještě školky a školy, protože tam útočníci nejspíš také chodili.
Komunisté mohou dnešní vládě závidět – takto viditelně, doslova před zrakem celého národa, prosazovat likvidaci svého protivníka, to by si za socialismu nedovolili.
Matné a 100wattové žárovky do dvou týdnů nahradí zářivky
Už jen jedenáct dnů bude mít občan svobodnou volbu, zda chce doma svítit žárovkou, nebo zářivkou. Od 1. září toto dilema za občana rozhodla Evropská unie, která prodej žárovek zakázala. Prý jsou příliš „žravé,“ což má být argument. Málokde se ale dočtete, že tzv. „úsporné žárovky“ jsou po ekologické stránce docela slušné svinstvo, které není radno vyhazovat do komunálního odpadu.
Na tomto příkladu se jasně ukazuje, jak je nám stále více omezována svoboda. Zatímco ještě dnes se můžete sami rozhodnout, zda chcete svícením spotřebovávat více, nebo méně energie, třeba z důvodu, že je vám více příjemné žárovkové světlo, od příštího pondělí už se rozhodovat (alespoň v segmentu nad 100W) nesmíte. Přitom je snad na každém z nás, kolik chceme platit za elektřinu a co pro to uděláme.
Přemýšlím ještě nad jednou věcí – totiž nad možným dovozem žárovek ze zemí mimo EU. Začnou snad na hranicích kontroly, které budou kromě levných cigaret zaměřeny právě na nelegální dovoz žárovek?
Britská vláda chce omezit reklamu podporující plýtvání
Mám pocit, že britská vláda je takovou malou laboratoří totality pro Evropskou unii. Jako by tam zkoušeli, co všechno ještě obyvatelé Británie snesou a pokud to projde, začne se s realizací příslušného opatření po celé Evropě. Jedním z nápadů Velkého bratra například bylo online měření rychlosti prostřednictvím GPS s možností stáhnout pokutu přímo z účtu majitele vozidla. Zatím se tento záměr nerealizoval, ale už jen představa, že o podobném šmírování vůbec někdo přemýšlí, je děsivá.
Naposledy se objevil návrh, že by prodejci měli přestat s akcemi typu „1+1 zdarma.“ Důvod je ten, že zmíněné akce údajně motivují k hromadění nadbytku a plýtvání. Ano, na jednu stranu je návrh na snížení ceny inkriminovaného zboží logický, ale na stranu druhou jedná-li se o soukromý sektor, nemělo by být do něj vstupováno tímto způsobem. Je přeci věcí podnikatele, aby sám rozhodl, jakým způsobem se bude ucházet o přízeň zákazníků a toto by mělo být nedotknutelné. Bohužel ale tendence rozhodovat za všechny a o všem jsou vlastní nejen britské vládě.
Vláda povolila product placement, reklamu ve filmech i seriálech
Vláda povolila reklamu ve filmech
To je ukázka lobbingu, jako prase! Před třemi lety jsem zde podrobně rozebral film Rafťáci, ve kterém je celých 9% času nějaké reklamní sdělení. Přitom tento film vznikl v době, kdy tzv. product placement ještě nebyl oficiálně povolený! Co se asi bude dít teď, když tyto praktiky dostaly oficiální požehnání? Zkusíme si to ukázat na příkladu. Vezměme si virtuální seriál z lékařského prostředí (třeba Nemocnice na kraji města po 25letech).
Příbuzná: „Pane doktore, tak jak to vypadá s mým manželem?“
Doktor Sova: „Posaďte se. Dáte si Mattoni?“
Příbuzná: „Ano, děkuji, Mattoni já ráda!“
Záběr na to, jak doktor Sova vyndavá z lednice láhev s minerálkou. Při nalévání do skleniček detail na logo Mattoni. Logo je samozřejmě i na skleničkách.
Doktor Sova: (napije se) „Dobrá, že?“
Příbuzná: „Ano, to je! Tak jak to vypadá s tím mým manželem?“
Doktor Sova: „No jo, Mattoni! To je kvalita! Takže, milá paní, Váš manžel na tom není dobře.“
Příbuzná: „Ach bože! Jaká je perspektiva?“ (opět se napije ze skleničky, samozřejmě v záběru, kde bude obličej přes celou obrazovku a bude tak vidět značková sklenička).
Doktor Sova: „Vypláchli jsme mu ránu Mattonkou, to pomáhá a nyní mu dáváme Mattoni i infuzí. Díky tomu se jeho stav zlepšuje.“
A tak dále, a tak dále. Kdo viděl nějaký český film z poslední doby, skoro jistě si umí představit, jak to bude vypadat, když už nyní byly filmy reklamou promořené a to se producenti museli snažit o její „ukrytí.“ Nové filmy tedy v televizi budou vypadat jako reklama s dějem, proložená reklamou bez děje. Potěš koště….
Senior zneužíval lolitky, jezdil za nimi na kole s kapsami plnými peněz
Nechci teď rozebírat otázku, kterou si občas kladu, totiž co se po fyzické a psychické stránce stane v noci před patnáctými narozeninami, když se ještě den předtím nesmí a další ráno už smí provozovat sex. Velice snadno byste mě totiž dostali na tom, že dívenkám z následujících řádků bylo mnohem méně a shodli bychom se i na tom, že tak malé děti by sexuální hrátky provozovat neměly.
Pominu i to, že většina médií opět použila zkratku pro nevzdělané čtenáře, když hebofila označila jako pedofila.
Chci se zaměřit jiným směrem: totiž k tomu, že většina médií odsuzuje chlípného staříka, ale jen málokdo se pozastaví nad chováním pubescentních dívek. Jaký byl tedy příběh: 64-letý muž přijel na přehradu, zahlédl tam koupající se děvčata od 11 do 14 let. Nabídl jim peníze, když mu ukážou poprsí, leč byl odmítnut. Nikoho nenutil, na nikoho nesahal, sedl na kolo a odjel. Protože ale zná mentalitu (části?) ženské populace, jakoby náhodou vytrousil na místě dva tisíce korun. Děvčata to byla jistě poctivá, neb peníze nevrátila, nýbrž se o ně kamarádsky podělily. Trestně odpovědné nejsou, tak co by chodily hlásit nález.
Po nějaké době se dědeček objevil znovu. Dívenky již předchozí peníze utratily, tak si patrně řekly, že proč by neukázaly, když dědek očividně prachy má a rád jim je dá. Tak mu je tedy ukázaly. Děda byl férový a za číslo jim zaplatil.
Malá odbočka: když slyším o emancipaci, říkám si, zda by se mezi ženami našla nějaká, co by mi platila jen za to, že jí ukážu prsa 😀
Tak, zpátky k přehradě. Děvčata byly očividně malé kurvičky a na prachy si rychle zvykly. Dědeček za nimi jezdil, ony ukazovaly a on platil. Řekl bych celkem vyrovnaný vztah. Připomeňme si znovu, že onen médii odsuzovaný muž nikoho nenutil, pouze nabízel. Nikdo nebránil oněm malým šlapkám, aby to doma řekly rodičům, nebo dokonce zašly na policii a úchyláka udaly.
Později se milé dívky přiznaly, že jim takový zdroj příjmů náramně vyhovoval – no posuďte sami: mohly si koupit třeba náramky, nebo oblečení a to vše jen za to, že zvedly tričko, případně (později) na sebe nechaly sahat. Postupně přivedly i další kamarádky, které si také chtěly přivydělat nějakou tu kačku a vykládat v supermarketu zboží do regálu jim přišlo příliš pracné. Kouzelný dědeček si díky své dobré platební morálce a sazbám vybudoval celkem slušný harém.
Jednoho dne ale spadla klec. Jedna ze slečen musela doma s pravdou ven a rodiče skoro jistě nerozčílilo, že se jejich dcera chová jako prostitutka, nýbrž co si dovolil ten starý perverzák, že milé dívence dával peníze. Vše samozřejmě oznámili a měsíc na to pána zadržela policie.
Podobný případ byl sochař Opočenský, který měl zálibu v mladých dívkách, kterým taktéž rád zaplatil za jejich službičky. Samozřejmě z jistého pohledu, zejména s přihlédnutím ke konvencím společnosti, to byl úchyl. Leč je tu i druhá strana mince: i k němu děvčata chodila sama, dobrovolně a za finanční odměnu. Nikdo je nenutil, ale když přišlo na lámání chleba, šel do vězení Opočenský a jaksi se zapomnělo na to, zda by milé nezletilé neměly být obviněny alespoň z prostituce.
Takže pro všechny, kteří třeba nadšeně aplaudovali, že chytili úchyla: zkuste se zamyslet spíše nad tím, zda je normální, že se de facto malé holčičky chovají jako malé kurvičky. Nebo nad tím, jak je možné, že si rodiče těch malých šlapek nevšimli, že holky mají nové věci, jež si nemohly koupit z kapesného.
Nechtěným vtipem také zavání hláška, že si děvčata ponesou psychické následky. Ano, možná ty, že již v útlém věku pochopily, jak se mohou živit vlastním tělem. Každopádně tyhle děti už zkažené byly a ten pán je v tom pouze podporoval.
Na závěr bych přidal jeden velice výstižný vtípek:
„Šla byste se mnou za dva miliony?“
„No, alespoň bych o tom uvažovala.“
„A za stovku?“
„No dovolte?! Co si to o mně myslíte? Že jsem nějaká kurva?“
„Aha, takže se bavíme o ceně…“
Opravdu bojujeme proti dětské pornografii?
Martin Malý alias Arthur Dent přinesl zajímavé zamyšlení nad svobodou, tentokrát tou internetovou. Po Vodafonu totiž začala blokovat „závadné stránky“ Telefónica O2 a celkem logicky přichází na řadu otázka, zda naši mobilní operátoři nezačali stavět malou „čínskou zeď.“
Nejprve si dovolím malou odbočku: stav s blokujícími operátory opět ukazuje, že ne vždy dokáže situaci řešit trh sám o sobě. Hodněkrát jsme se o tom bavili v diskuzích v případě nemocnic, kde mí oponenti opakovali, že pokud pacientovi nebude vyhovovat přístup soukromé nemocnice, mohou přeci jít jinam. Mobilní trh je menší, proto již nyní ukazuje úskalí tohoto principu. Chcete neblokovaný mobilní Internet? Na Vodafone a O2 zapomeňte. Ale stále je tu T-Mobile. Jenže co dělat v případě, kdy filtrování zavede i tento operátor? Pak prostě budeme mít všichni smůlu. A podobné to bude i v případě, kdy by byla zestátněna všechna zdravotnická zařízení – pacient by byl dán na milost soukromníkům, pro které je většinou jedinou prioritou ekonomický zisk.
Další, nad čím se nemohu nepozastavit: O2 zdůvodňuje zavedení filtrování bojem proti dětské pornografii. Na první poslech to nezní nijak špatně, protože dětská pornografie je zcela jednoznačně závadná, leč začíná se úplně z opačného konce, než by se mělo začít. Navíc skuteční pedofilové mají nástroje, skrze které si vyměňují materiály a tyto nástroje filtr používaný Telefónicou ani Vodafone odfiltrovat neumí. Celé to tedy víceméně chrání pouze před přístupem nezkušených uživatelů, kdežto ti opravdoví pedofilové si své materiály mohou stahovat vesele dál. Takhle to vypadá, když o technické věci rozhoduje někdo, kdo tomu nerozumí.
Skýtá se také otázka, zda jde opravdu o boj proti dětské pornografii, nebo jen o snahu získat kontrolu nad dosud svobodným médiem, což je v Evropské unii celkem zřejmá snaha. Martin Malý to srovnává s oblíbeným bojem proti terorismu, díky kterému získaly zejména Spojené státy, ale i vlády dalších zemí dříve takřka nemyslitelné pravomoci, hraničící s totalitou.
Zakončím slovy autora: „Není na čase přiznat, že největší trumf v „boji proti dětskému pornu“ ve skutečnosti problematiku dětského porna naprosto míjí, stejně jako slavnostní vytrhání patnácti rostlin konopí za přítomnosti kamer není úspěch v boji proti drogám? Není na místě říct nahlas, že takzvaný boj proti dětskému pornu je jen pokrytecká zástěrka pro získání vlivu a kontroly nad Internetem jako takovým?“
0 komentářů