Co nám opravdu dělá ostudu v EU? Topolánek na Adama a vejce!*EU ukazuje svou aroganci*Jsou voliči ČSSD závistivci?*Několik podivných vizí z programu ČSSD*Fyzické útoky na levici pokračují*Zavřete okna! Leze sem Bobošíková!
Zahraniční média si na vajíčkové kampani smlsla
„Nemilosrdná“ vajíčková válka se „zlým mužem“ zaujala svět
Od chvíle, kdy ČSSD vyslovila nedůvěru vládě Mirka Topolánka, slyšíme při každé příležitosti, jaká to před Evropou prý byla ostuda. Nemyslím si to – Evropská unie jede nerušeně dál a o nějakém dopadu naší vládní krize na její život nelze hovořit. Pokud si Česko něčím ušilo mezinárodní ostudu, pak jsou to aférky, jako premiér Topolánek, pobíhající „na Adama“ po Berlusconiho zahradě (viz níže). Tím například žijí bulvární (nejen) italská média. Další, čím Češi upoutali pozornost zahraničního tisku, jsou vrhači vajíček na politiky sociální demokracie. Tímto jsme zaujali zcela bez diskuze – v civilizovaných zemích nebývá zvykem vyjadřovat svou nespokojenost podobným způsobem. Stačí se podívat na západ od nás, kde jsou-li občané nespokojeni, buď vyjdou do ulic, nebo vyhlásí stávku. Je zřejmé, že „vajíčková aféra“ nám nikde v zahraničí dobré jméno neudělá, přesto se nenajde nikdo z pravice, kdo by se stejným zanícením, jaké bylo vidět po pádu vlády, pohovořil na téma „ostuda v zahraničí díky primitivním masám.“
Díky ODS a vrhačům vajíček za blyštivou reklamu – Jiří Paroubek
Blogger Vladimír Daníček přišel s fiktivním dopisem Jiřího Paroubka, adresovaným Mirkovi Topolánkovi a vrhačům vajíček. Lehce parodickou formou v něm děkuje za nepovedenou volební kampaň ODS, která by ve svém důsledku mohla přihrát hlasy právě „oranžovým.“ V souladu s tím, co jsem napsal výše, je součástí dopisu také následující konstatování: „Vy všichni jste společně vrátili ČSSD na mapu Evropy, dnes je jméno Topolánek zapomenuto a před Evropskými volbami je známo jen jedno jméno.“
Přesně o tom hovořím: my jsme si v Evropě odvoláním vlády žádnou ostudu neušili. Většina obyvatel starého kontinentu nejspíš nevěděla ani to, kdo byl českým premiérem předtím, natož aby znala toho současného-dočasného. Dost možná velká část Evropanů ani netušila, že Unii předsedá „nějaké Česko.“ Vajíčkové útoky nás ale dostaly na přední stránky zahraničních novin, stejně jako do vysílání tak renomovaných televizí, jako je BBC a další. Dnes díky tomu v zahraničí znají nejen Česko, ale i Jiřího Paroubka.
Rozpoutali vajíčkovou válku, teď hlásí: Skládáme vejce, jdeme volit!
Alespoň část tupých ovcí, napodobujících svůj první vzor, dostala rozum. Došlo jim totiž, že házením vajíček ničeho nedosáhnou – snad kromě toho, že udělají z Jiřího Paroubka mučedníka, jehož smutná tvář, oblepená žloutky, obletí všechna média. Každopádně to, že tato forma vyjadřování nepřinese kýžené očekávání, jim mohlo dojít již dříve – ostatně v těchto řadách bylo nemálo mladých lidí a vysokoškoláků. Kritizovat s půllitrem v ruce, nebo hodit vejce, je na srovnatelné primitivní úrovni se stejným – tedy žádným – výsledkem. Nejste-li spokojeni, jděte volit – to je jediná cesta, jak se civilizovaně vyjádřit k politické situaci. Alespoň těm inteligentnějším tohle došlo už dávno.
S komentářem k vajíčkovým incidentům přišla i má oblíbená bloggerka Hana Formánková. Ta se zabývá především průzkumem mínění veřejnosti na toto téma. Mne osobně překvapilo, že dvě třetiny respondentů zůstaly vůči takovému chování netečné. Dosti to vypovídá o názorové kultuře našeho národa. Přeci jen je spíše zvykem sedět z lahváčem „z Penoše“ hezky v klídku, s nohami v teple, než se alespoň elementárně zajímat o dění ve vlastní zemi. Podle toho to pak vypadá u voleb, kdy tito „neteční“ jdou a bez jakékoli úvahy hodí hlas ať už pro ODS, nebo ČSSD. Kdybyste se jich zeptali, proč se tak rozhodli, maximálně by vám odpověděli „protože Mirek/Jirka.“
Úvahu o vajíčkách zakončím citací: „Jestli si vysokoškoláci neuvědomují, že kdyby se všichni odpůrci stran chovali stejně, skončila by recese pouličními válkami, které by pak ohrožovaly všechny, pak vyvstává otázka, jaká je úroveň našeho vysokoškolského vzdělání?“
Konec klasických žárovek, EU je zakázala
I když mají tzv. „úsporné žárovky“ mnoho negativ (jmenujme například nevhodnost jejich nasazení na místa, kde se rozsvěcí často, ale jen na krátkou dobu, nebo obsah rtuti), Evropská unie rozhodla o tom, že jejich „klasické“ kolegyně musí zmizet z pultů. Žádná „volná ruka trhu,“ kde by si zákazník mohl vybrat podle svých potřeb, zda chce běžnou, nebo úspornou žárovku, ale tvrdý diktát, nepřipouštějící žádnou diskuzi. Budete-li chtít na některých místech svítit „po staru,“ nezbude, než si udělat tučné zásoby žárovek. Zkuste si nyní představit, oč drsnější bude bruselská diktatura v případě, kdy začne platit Lisabonská smlouva! To pak nebude záležet na každém hlasu v Europarlamentu, ale například Německo, Španělsko a Francie se na něčem dohodnou a zbytek Evropy bude muset skákat tak, jak velké země budou pískat. Takto všeobjímající diktaturu jsme tady neměli ani v době věčného přátelství se Sovětským svazem.
Je kampaň ČSSD založená na vyvolávání závisti?
Ano, bohužel musím konstatovat, že kampaň ČSSD je skutečně ze značné části založená na typické české vlastnosti – závisti. Jak nedávno dohledal jeden z našich čtenářů: díky rovné dani se vybralo více peněz, než kdykoli předtím, kdy fungovala tzv. daň progresivní. Již tento fakt sám o sobě by měl být logickým důvodem, proč zůstat u stávajícího systému. Je tu navíc i otázka morálně-etická: totiž proč by úspěšnější měli být více zatíženi, než ti řekněme méně úspěšní? Z hlediska absolutních čísel i tak odvádějí do systému vyšší částky a nevidím logický důvod, proč je ještě zvyšovat.
Bohužel velkou část voličů ČSSD tvoří tzv. „masy,“ na které platí celkem jednoduché sliby typu „sebereme bohatým a dáme samozřejmě vám, chudým, těžce pracujícím, protože ti bohatí si to beztak určitě vydělali podvodem.“ Asi bych dokázal skousnout mírné a rovnoměrné navýšení daní – například daně z příjmu. Přeci jen je krize a osobně bych neměl problém se trošku podílet na jejím řešení, nebo alespoň zlehčení jejích dopadů. Byly by ale nutné dvě podmínky: vybrané finance by musely jít na protikrizová opatření a především po pominutí krizového období by daně musely klesnout přinejmenším na dnešní úroveň. Uvažovat ale stylem „je krize, zaléčíme si ji na skupině s vyššími příjmy,“ je přinejmenším hloupé, amorální a hlavně beze smyslu, protože jak nám ukázala minulost, dočkáme se spíše snížení celkového příjmu státní pokladny.
Koho volit do evropského parlamentu?
Další, kdo si udělal test na kohovolit.eu, je našim čtenářům a diskutérům dobře známý js. V mnoha závěrech, prezentovaných v jeho článku, se shodneme, ač jsme se každý ve svém důsledku rozhodli pro jinou stranu politického spektra. V čem s autorem nesouhlasím, je konstatování, že slušný člověk nemůže volit KSČM ani ČSSD, myslící pak Národní nebo Dělnickou stranu. Dovolím si polemizovat – já například nepovažuji za slušné lidi větší část politiků ODS, která během svého vládnutí předvedla takové praktiky, za které by se nemusela stydět ani italská mafie. Sbírání kompromitujících materiálů, které měly být (a dost možná i v mnoha případech byly) použity k vydírání „neposlušných,“ opravdu nelze považovat za chování slušných lidí. Kdybych použil jednoduchou logiku, pak by do stejné škatulky spadli i ti, kteří budou volit ODS, protože tím vlastně vyjádří, že s podobným způsobem vládnutí souhlasí.
Pro mne osobně je volba levicových nebo dokonce extremistických stran především způsobem vyjádření nesouhlasu s dosavadním vývojem. Pokud je občan nespokojený s politikou, kterou předvedla dosavadní vláda, musí volit buď opozici (tedy levici), nebo některou z neparlamentních stran, které ale mají jen minimální, ne-li nulovou možnost na zvolení. Pokud tedy chcete, aby v Parlamentu sedělo co možná nejméně Topolánkových kamarádů a „soukmenovců,“ pak je jedinou volbou, kterou to můžete změnit, právě ČSSD, nebo KSČM. Bohužel, nebo bohudík – jak kdo chce (za sebe říkám spíše bohužel). Hlasovat pro jakoukoli jinou stranu znamená přinejmenším nesnížit počet křesel, která zaujímají ODS, KDU-ČSL a Zelení.
Dokáži pochopit i příklon k nacionalistickým stranám. I mně samotnému vadí soustavné pardonování cikánské menšiny, pro kterou platí jiná pravidla, než pro všechny ostatní. Začalo to jakousi „pozitivní diskriminací,“ která již sama o sobě byla špatná, neboť prakticky zvýhodňovala jednu skupinu lidí na základě etnických znaků. Je pak celkem pochopitelné, že „odstrkovaná většina“ nebude mít ráda „privilegovanou menšinu“ a bude to projevovat sympatiemi s každým, kdo postaví svou propagandu na rovnosti, ne-li dokonce opaku současného stavu. Ostatně kdo z vás měl ve školce, škole, nebo zaměstnání v oblibě protekčního spratka, nebo někoho, kdo za své postavení vděčil jiným faktorům, než vlastním schopnostem?
Závěrem: volba ČSSD, KSČM, nebo nacionálních stran nemusí být nutně znakem hlouposti či neslušnosti, ale též projevem nesouhlasu těch slušných a přemýšlejících. Chceme-li zůstat u slušné formy a neuchýlit se k podobným výpadům, jaké jsme mohli vidět například na předvolebních mítincích, je tohle jediná cesta, jak nahlas říci „A dost! My tohle nechceme!“
Italský bulvár tvrdí, že má snímky nahého Topolánka
To nám tady ještě chybělo! Už jsme viděli nahou Terezu Pergnerovou, Michaelu Dolinovou i Dianu Kobzanovou. Chtělo by to větší kalibr, který by potěšil i ženské oko. O vše se možná postará sám pan ex-premiér Topolánek. Toho totiž prý při návštěvě italského premiéra Berlusconiho nenapadlo nic lepšího, než pobíhat po zahradě „dole bez.“ Nevím, jestli si zapomněl plavky, nebo jestli se jedná o nějakou formu exhibicionismu. Doufám, že „modrý Mirek“ zachoval dekorum alespoň do té míry, že měl na hlavě hučku a v ruce valašku. Čím jsem si ale jistý, že je-li to pravda, pak to ze strany našeho předního politika byla korunovaná blbost. Berlusconi je oblíbeným cílem bulvárních novinářů – sám jim k tomu opakovaně zavdává – takže v každém okamžiku je nutné počítat s tím, že v okolí jeho obydlí budou rejdit bulvární fotografové, dychtící po nějaké pikantní fotečce. Nedovolím si odhadnout, v jakém stavu byl Topolánek, když se rozhodl předvádět své mužství, každopádně rozhodně to nebylo jednání střízlivě, nebo chcete-li racionálně uvažujícího člověka. Ještě více nechápu takový risk, když jde o předsedu strany, proslavené právě vydíráním skrze podobné materiály. Asi bylo v Itálii pořádné horko.
Berlusconi dal sice fotografie zabavit, ale byl-li pan fotograf chytrý, jistě má někde v záloze kopie inkriminovaných snímků. Představa, jak by asi s takovými obrázky naložila opozice v době předvolební kampaně, je celkem jasná.
Ale chtít po Mirkovi Topolánkovi něco, jako používání zdravého rozumu, je patrně nad lidské schopnosti a možnosti.
Příteli, pusu na zámek, vzkázal Topolánek Berlusconimu
Čekat od Mirka Topolánka vyjadřování na úrovni je asi stejné, jako očekávat, že vám přiletí do úst pěkně propečené holoubě. Slovy Václava Klause „falešný, prázdný Topol“ nepřekvapil ani tentokrát, kdy nedokázal odvětit italskému premiérovi diplomaticky, nýbrž způsobem, hodným toho nejprostšího lidu. Na druhou stranu poté, co nahatý Mirek pobíhal Berlusconimu po zahradě, je docela možné, že vzájemná komunikace těchto dvou pánů probíhá právě na takovéto úrovni.
Lisabon je mrtvý, řekl Topolánek. Zelení i euroskeptici se zlobí
Topolánek: Lisabonská smlouva o EU je mrtvá
Další perlou z úst pana ex-premiéra je hláška, že Lisabonská smlouva je v podstatě mrtvým dokumentem. Zajímalo by mě, co stojí za takovým názorovým obratem, když nejprve Topolánek sliboval kancléřce Merkelové a prezidentu Sarkozymu, jak Lisabon schválíme a podnikl veškeré kroky k tomu, aby svůj slib splnil.
Opravdu nevím, co si mám myslet o člověku, který nejdříve něco tvrdošíjně prosazuje a pak následně prohlásí, že to je mrtvé a neodpovídá to současnému století. Při prvním přečtení tohoto Topolánkova výplodu jsem pouze konstatoval, že „Mirkovi asi hráblo.“ Ostatně tento dojem z něj nemám poprvé.
Ostravané mají v těle tolik jedů, že to ohrožuje zdraví
Opravdu „potěšující“ zpráva pro mne a další, kteří žijí v tomto městě. Kromě toho, že se konstatuje tento již léta trvající stav, by se mělo také říci, co se s tím bude dělat. Paradoxně je pro Ostravu krize přínosem, protože zdejší podniky omezily výrobu a tudíž „méně čoudí.“ I když část průzkumu probíhala již v době krize, přesto ukázal Ostravu jako město s nejškodlivějším ovzduším. Nutno říci, že magistrát se snaží, co to jen jde, ale stále je to málo. Chtělo by to přitlačit na pilu a směrovat politiku Ostravska ekologičtějším směrem.
Rath a spol.: Poplatky zrušíme, ale o moc méně stejně nezaplatíte
Rath představil odvážné zdravotnické plány ČSSD
David Rath představil „oranžovou“ koncepci zdravotnictví pro případ, že by ČSSD vyhrála předčasné volby. Na iDnesu to samozřejmě přeformulovali svým typicky pravičáckým způsobem, protože i kdyby levice slíbila každému modré z nebe, v podání tohoto média by to bylo špatně.
Když se na Rathovu reformu podívám podrobněji, tak se zrušením stávajících poplatků souhlasím. O tom, že jsou nekoncepční a amorální, jsem tu psal už několikrát. Souhlasím s tím, že by pacient, ležící v nemocnici, mohl připlácet za jídlo – pochopitelně jen tehdy, když jí a pouze nějakou adekvátní částku. Současné obírání pacientů jen za to, že si přijdou nechat napsat lék, naštěstí podle návrhu zmizí.
Co se mi v návrhu nelíbí, jsou úvahy o slučování pojišťoven. Nevidím k takovému kroku žádný důvod – stávající systém funguje, až na občasné drobné problémy s platbami jsou pacienti a podle všeho i lékaři spokojení. Navíc vytvoření jediné pojišťovny by prakticky nastolilo monopol, což je, jak známe i z naší minulosti (viz například někdejší Český Telecom), velice špatný stav. Monopolní podnik si pak může diktovat pravidla hry, stanovovat ceny a prakticky si s trhem dělat, co chce. Je-li pro klienty nezbytný, nebo dokonce povinný (což zdravotní pojištění je), pak takový stav přinese koncovému zákazníkovi jen samé nevýhody. Takže skutečně bych byl nerad, kdyby se trh se zdravotními pojišťovnami měl ubírat tímto směrem. Velmi negativně také vnímám snahu o to, aby stát tímto způsobem zasahoval do soukromého podnikání – přeci jen to jsme tady již měli a nic dobrého to občanům nepřineslo. Pokud tedy ČSSD v tomto směru výrazně nepoleví, bude to pro mne jeden z důvodů, proč ji nevolit ani ve volbách do Parlamentu.
Otázkou je pro mne zvyšování platby za státní pojištěnce. Tam nemám vyhraněný názor, ale celkově vzato – pokud stávající odvody stačí na to, aby pojišťovny byly v zisku (je samozřejmě otázkou, jak na tom budou nyní v době krize), pak mi takové opatření nedává smysl.
Jurásková chce s krizí bojovat jinak než Filipiová
Kdyby dočasná ministryně zdravotnictví Dana Jurásková uznala, že stávající koncepce „regulačních“ poplatků je nesmyslná a potřebuje změnu, pak bych s ní souhlasil asi ve všem, co říká. Její návrhy jsou totiž rozumné a podložené praxí, na rozdíl od předchozích dvou ministrů ze stáje ODS. Škoda, že Jurásková nemá tendenci setrvat v politice déle – očividně mohla provést reformu zdravotnictví, která by měla hlavu a patu.
ČSSD chce zdražit mýto. O kolik však neprozradila
Další ze zjevně nesmyslných nápadů z dílny ČSSD. Přišla krize, klesla výroba a s tím celkem logicky poklesl objem nákladů, přepravovaných po našich silnicích. Firma KAPSCH, coby budovatel mýtného systému u nás (tuhle zakázku dostali právě za vlády ČSSD), zjevně není spokojená s poklesem provizí a patrně zatlačila na ty správné lidi. ČSSD tak nyní přišla s nápadem, že mýtné zdraží, aby se i přesto, že jezdí méně náklaďáků, vybralo stejně, jako dřív. Řada dopravců přitom již nyní balancuje na hranici přežití, propouští zaměstnance a nechává stát auta na parkovištích. Zvýšení mýtného pak může těm slabším srazit vaz.
Takto si podporu v době krize opravdu nepředstavuji. Neříkám, že by se mělo mýtné snižovat – to ne. Ale přinejmenším by se nemělo do této pro dopravce citlivé otázky zasahovat. Ono by se také mohlo stát, že pak nebude mít kdo přivézt suroviny na výrobu základních potřeb. Kromě toho návrh postihuje jen jednu skupinu podnikatelů, což je přinejmenším nespravedlivé.
Kdyby tento krok dopravci rozdýchali, čekalo by nás – občany, voliče – celkem logické zdražení výrobků, které jsou nějakým způsobem závislé na dopravě, tedy prakticky úplně všeho. A to asi, vážení voliči, nechceme!
Po Lisabonu bude 90 procent zákonů z Bruselu, zve Paroubek k volbám
A já na to panu Paroubkovi odpovídám: ano, právě proto půjdu k volbám a právě proto nebudu volit ČSSD. Podpora Lisabonské smlouvy byla dle mého mínění zradou na voličích a to jak ze strany ODS, tak ze strany ČSSD. Ani jedna z nich nepřišla s možností celonárodního referenda. Přitom ani jedna z nich neměla mandát k zodpovězení tak zásadní otázky, zda přijmout nebo nepřijmout Lisabon. V roce 2006 se totiž nic takového neřešilo, strany ani nemohly deklarovat svůj přístup k tomuto tématu a voliči si tudíž nemohli zvolit ty, kteří budou zastupovat jejich názor. Byl jsem voličem ČSSD, proto mě pak velmi nemile překvapilo, když se objevila nejprve euroústava a následně Lisabon, jak se k němu tato strana postavila. Byl jsem překvapen, zklamán i zhnusen tím, že se nás – voličů – nikdo nezeptal, co vlastně chceme a celé to proběhlo stylem „zvolili jste si nás, my tomu rozumíme víc, tak držte huby a krok.“ Ale takhle si přízeň přemýšlejícího voliče udržet nelze. Možná tak fanatika s myšlením fanouška Baníku Ostrava, který neuvažuje a volí tu správnou barvu. Ale každý, kdo sleduje chování a kroky „svých“ politiků, musí být přinejmenším nemile překvapený.
Nepopulární spammer Hotel u Lípy končí
Tady jsem jako první konstatoval „dobře jim tak, sviním!“ Sám jsem byl jedním z těch, kteří na nevyžádané reklamní sdělení v e-mailové schránce zareagovali podáním stížnosti na Úřad pro ochranu osobních údajů. Hotel u Lípy pak právem dostal celkem mastnou pokutu. Je otázkou, zda to byla právě tato pokuta, co jej poslalo do kolen, každopádně mě těší, že firma, používající praktiky spammerů, vypadne z našeho trhu.
Štětina doporučil Fischerovi, aby dal KSČM přezkoumat u soudu
Postavte KSČM před soud, vyzval senátor Štětina premiéra Fischera
Ano, je to ten Štětina, který sockoval e-mailem, aby mu lidé přispěli na předvolební kampaň, ačkoli sám vydělal za pět let v Senátu bezmála tři miliony korun a patrně je všechny prožral. Ano, je to ten Štětina, který byl za socialismu reportérem v Sovětském svazu, kam se určitě nedostal za trest (ne, reportáže ze Sibiře určitě nedělal).
Jak je ale zvykem, mnoho těch, kteří se „za soudruhů měli dobře,“ po revoluci převléklo kabát a stali se z nich ti nejzapřísáhlejší odpůrci komunistů. Čekat nějakou vděčnost od těchto bezpáteřních lidí, kteří dostali příležitost se realizovat ať už studiem na prestižních sovětských školách, nebo v zaměstnání, je mimo realitu. O to více oceňuji kandidáta Vladimíra Remka, který se díky československo-sovětské spolupráci stal prvním československým kosmonautem ve vesmíru a nyní podporuje KSČM. To je pro mne charakterní člověk, uvědomující si, že pro něj tehdejší komunisté něco udělali.
Senátor Štětina by cokoli spjatého s komunisty nejraději sprovodil z povrchu zemského. Že se za socialismu měl dobře? To přeci nevadí. Kdo ví, proč se tak snaží. Možná jen chce spálit svou minulost, za kterou se sám stydí. Stydět by se ale měl pouze sám za sebe.
Fyzické útoky na nepravicové politiky vyvolává antikomunismus, který dlouhodobě šíří ČT
S autorem článku v mnohém souhlasím. Podobně, jako já v případě „vajíčkové války,“ poukazuje na fakt, že fyzicky napadáni byli vždy jen levicoví politici. Ti pravicoví se bát nemusí – opoziční voliči totiž necítí potřebu projevovat se primitivním, leckdy až nelidským způsobem.
Zejména se ztotožňuji s následujícím odstavečkem: „Fanatická antikomunistická minorita je všude preferována, je jí dáván co největší mediální prostor a je dokonce dotována a to nejen ze soukromých zdrojů. Snad nejhorší je, že zideologizovaný antisocialismus a především prezentace komunismu, výhradně coby zločinu, je jediným názorem, který může být vyučován na školách. Tím vším a nejen tím, je v naší společnosti udržována atmosféra zvrhávající politickou soutěž v totální netoleranci k jiným názorům, tedy v podstatě v odrůdu třídního boje.“
Ano, tak to skutečně je! A nejen v případě komunistů, ale i dalších stran, označovaných jako „nacionální“ či dokonce „extrémistické.“ To, co předvádí Česká televize, je cokoli jiného, jen ne objektivní a vyvážené zpravodajství. Chcete důkaz? Když ředitel ČT svévolně zakázal vysílání volebního spotu Národní strany, byl do „Událostí, komentářů“ pozván kdekdo, v první řadě pak Cikán, blahořečící Janečkovi až do nebes, ale z Národní strany nebyl ve studiu nikdo. Nezazněla ani žádná jiná oponentura, takže se celé vysílání zvrtlo ve vzájemné plácání se po ramenou a povídání o tom, jak to ten Janeček dobře udělal.
Vloudil se ke starostce za ČSSD domů a napadl ji
Na rodinu starostky z Moravan u Brna zaútočil neznámý muž
Kam až může zajít agrese některých pravičáků a jejich nenávist vůči ČSSD a KSČM, to ukázala událost z Moravan u Brna. Na tamní starostku, členku ČSSD, bylo zaznamenáno již několik útoků. Například na její dům kdosi hodil zápalnou láhev. Že jste o tom nečetli v médiích? Já se tomu nedivím – paní starostka patrně nemá tu správnou barvu pleti, aby se jí dostalo patřičné medializace. Dokonce ani ministr pro lidská práva ji tehdy nepřijel politovat, protože ministři za lidská práva se zabývají jen právy těch, kteří se o ně nejhlasitěji hlásí.
Politické útoky na starostku neustaly a vyvrcholily tuto středu, kdy byla fyzicky napadena tak, že skončila v nemocnici. Je více než pravděpodobné, že útok byl politicky motivovaný. Jednak se zamýšlím nad tím, jak daleko je od házení vajíček právě až k podobným událostem. Stejně tak přemýšlím, čím to je, že na žádného pravicového politika takto nikdy nikdo nezaútočil. Že by se ta „levičácká lůza“ nebyla ochotná snižovat k podobně primitivním projevům?
Kde bral asi pachatel inspiraci? Že by u super-hulváta a předsedy Oné jeDiné Správné strany Mirka Topolánka? Nebo u dalšího čelního ODSáka s hospodským chováním Miroslava Macka? Ti přeci uznávají řešení případných neshod fyzickou silou! Tak se asi nějaký jejich volič inspiroval a vyjádřil svůj politický názor podobným způsobem.
Dnes možná někteří schvalují události, jako bylo napadení Davida Ratha, nebo házení vajíček, ale právě událost z Moravan ukazuje, kam až podobné skutky mohou dovést tu hloupější část veřejnosti. Proto opakovaně říkám, že nesouhlasím s podobnými projevy, které jsou primitivní, nepatří do slušné společnosti a jediné, co mohou zapříčinit, je další vlna násilí. „Nic by vám nemělo bránit vyjádřit se,“ je patrně jeden ze sloganů vrhačů a jim podobných. Běda ale, kdyby se podobně chtěli vyjadřovat například voliči komunistů – to by se hned v médiích propíralo, že chystají další vítězný únor.
Ve finále volby ředitele ČT je Janeček i Bobošíková
Vize kandidátů na šéfa ČT: Janeček chce malé sporty, Bobošíková vzdělávací kanál
Do druhého kola volby ředitele ČT jdou Janeček i Bobošíková
Jana Bobošíková je pro mne velmi nesympatickou osobností. Asi nejvíce se do povědomí veřejnosti dostala v roce 2000 v době tzv. „krize v České televizi.“ Tehdy dostala post ředitelky zpravodajství a předvedla ukázkové manažerské selhání. S arogancí sobě vlastní tehdy naprosto odmítala s kýmkoli komunikovat a dokázala jen rozdávat výpovědi a převádět nespokojené redaktory na jinou práci. Dnes na toto období mnozí zapomněli, nicméně Bobošíková tehdy ukázala mnohé ze své osobnosti. Alespoň na mne působila hystericky, arogantně, až afektovaně. To určitě nejsou vlastnosti dobrého manažera.
Nejinak na mne působí i nyní, před volbami do Europarlamentu. Ostatně tato dáma se doslova cpe všude, kde se objeví zajímavé místo. V České televizi například pracovala do roku 1998, odkud odešla, protože byla kritizována za způsob řízení zpravodajství a personální politiku. Na výsluní ji právě v roce 2000 přivedl tehdejší ředitel ČT Hodač a Bobošíková opět předvedla, že s lidmi pracovat neumí.
Každý soudný člověk by se následně stáhl do ústraní, leč tuto dámu jako by každá negativní událost ještě posílila. Po odchodu z ČT se přesunula na Novu, kde uváděla diskusní pořad Sedmička. I odsud ale byla vyhozena. Bobošíková se následně vrhla na politickou dráhu a dostala se do Evropského parlamentu za hnutí Nezávislí, ze kterého ale následně (asi jako důkaz vděku) vystoupila a stala se předsedkyní strany Politika 21 (no jo, lepší místečko, na to tato dáma slyší).
O charakteru Bobošíkové svědčí, že když ji v roce 2008 navrhla KSČM jako kandidátku na prezidenta, dorazila oděná v rudém kostýmku s třešňovými náušnicemi. Krásná ukázka toho, jak tato paní převléká kabáty podle potřeby, když je na blízku nějaká pěkná funkcička.
Letos Bobošíková kandiduje jak do Evropského parlamentu, tak se přihlásila i do výběrového řízení na funkci ředitele ČT. Patrně počítá s tím, že nevyjde první zmíněné, takže se raději jistí. Překvapivě postoupila do druhého kola, kde svede boj mimo jiné i se stávajícím ředitelem. Vzhledem k tomu, jaký má Bobošíková přístup k lidem, bych se ani nedivil, kdyby se v případě vítězství ve výběrovém řízení začala mstít všem, kteří se jí v roce 2000 postavili. Ostatně u mimořádných Otázek Václava Moravce, vysílaných toto úterý, jsem vstupy s Bobošíkovou komentoval slovy „Moravče, nebuď drzý, nebo půjdeš!“
Já jen doufám, že ti, jež o budoucím řediteli ČT rozhodují, budou mít rozum a obsadí pozici člověkem, kterému nejde jen o kariéru a který umí alespoň elementárně pracovat s lidmi. Bobošíková takovým kandidátem určitě není a nedivil bych se, kdybychom se v případě jejího vítězství dočkali další televizní krize.
Zmíněná dáma je ukázkou člověka, kterého vyhodíte dveřmi (ČT 1998 a 2000) a on se vrátí oknem (ČT 2000 a 2009). Nezbývá než doufat, že to okno bude dobře zavřené.
0 komentářů