Velikonoční trip report: Třebíč, Jihlava a Žďár nad Sázavou

Blížily se velikonoční svátky a Kiki už s týdenním předstihem avizovala, že by ráda na nějaký delší výlet s přespáním. Já chtěl původně jet na jednu noc, Kiki na dvě, ale nakonec jsem uznal, že přeci jen bude lepší jet na pohodu, tedy na dvě noci. Přesně v duchu textu Pokáčovy písničky „Jednou mi drahá říká: Miláčku, já chci kočku, Já na to, že chci spíš psa, A jeli jsme pro kočku.“ Našim cílem bylo navštívit města Třebíč, Jihlava a Žďár nad Sázavou.

Zásadní byl pro nás zejména třebíčský okres, ve kterém jsem jako v posledním moravském okrese neměli dosud odlovenou ani jednu jedinou keš. Ubytování jsme ale nechávali až na poslední chvíli, protože nebylo jasné, jaké bude počasí. Byla by hloupost někam jet, a tam pak sedět zavření jen proto, že prší. Nakonec předpověď vyšla dobře: v sobotu a v neděli sluníčko, pršet začne až v pondělí.

V pátek 29. března sedáme k počítačům a hledáme ubytování. Ano, dalo se čekat, že to bude pěkně probrané, ale že až tak moc? Trochu nás to překvapilo. Většina zbývajících hotelů vypadala jako z osmdesátých, v nejlepším případě z devadesátých let. Po dvou hodinách hledání se nás zmocňuje bezmoc. Já na Airbnb objevuji byt v jakémsi paneláku v Novém Městě na Moravě a chystám se ho zarezervovat.

Těsně před tím však Kiki hlásí: „Jé, tady mají pštrosy! A klokany!“ Objevila na Airbnb Statek U dvou keřů. Je to sice v trochu jiné lokalitě, než jsme původně hledali, ale stačí změnit pořadí plánovaných návštěv jednotlivých městech a dává to smysl. Obhlížíme prostory, ve kterých budeme bydlet, a během několika minut rezervujeme. Pak si ještě asi tři hodiny vybíráme keše, které chceme odlovit.

Sobota 30. března – jedeme na výlet!

V sobotu vstávám v osm hodin. Odpovím na dotazy v zákaznické poradně a nechávám Kiki spát. Ta se probouzí o něco později. Balíme věci, chystáme svačinu na cestu a v 10:05 vyrážíme na cestu. Čeká nás asi 250 kilometrů dlouhá trasa, kterou bychom měli zvládnout za nějaké tři hodiny. Ještě tankujeme na Eurobitu plnou nádrž nafty „bezBabišovky“ (tj. bez řepky) a frčíme.

První zastávkou na trase je železniční stanice Hranice na Moravě. Sem už minimálně pět let jezdíme kvůli jedné keši. Abychom získali souřadnice jejího uložení, bylo nutné se patnáctkrát připojit k Wi-Fi na nádraží a získat kód. Měli jsme splněno už v září, leč kešku jsme nenašli a v únoru byly vykáceny všechny stromy v jejím okolí, přičemž zmizla i keška.

Jedeme tedy na nádraží, kde po připojení k Wi-Fi získáváme nové souřadnice. Jsou nedaleko těch původních, takže se přesouváme k autobusovému nádraží, kde je docela velké parkoviště. Bohužel – patrně kvůli probíhajícím velikonočním svátkům – je zaplněné do posledního místečka. Nezbývá, než pokračovat v cestě.

Cesta pěkně ubíhá, takže ve 12:26 jsme v Brně, kde máme připravenou další keš naší výpravy. Nalákala nás na vysoký počet „srdíček“, kterými hráči geocachingu označují kešky, jež se jim líbí. Odstavujeme na čerpací stanici a díky nám známému provedení krabičky rychle nacházíme. Pak si ještě kupujeme kafe, limonádu a pokračujeme dál.

Zhruba po půl hodině sjíždíme do obce Ledce, kde nás čeká další keška, lákající na spoustu srdíček. Bohužel čas a početné návštěvy kačerů se na ní podepsaly, takže už zdaleka nemá ten „wow efekt“, který jsme očekávali. Otiskujeme tedy naše razítko do logbooku a pokračujeme dál.

Protože přijíždíme se zhruba hodinovým předstihem, rozhodli jsme se dát si něco dobrého na zub. Zajíždíme tedy do Moravských Budějovic, kde Kiki vytipovala MUFin coffee & cakes. Oba si objednáváme kávu, domácí limonádu a zákusek. Sedíme na venkovním posezení a sledujeme okolní ruch.

Pokud mám hodnotit za sebe, tak káva nebyla špatná, ale určitě mě nevystřelila z bot. Domácí limonáda byla fajn – ta si určitě zaslouží pochvalu. Větrník s Nutellou byl dobrý (s tím, že dobrý je za tři). Chutnal dobře, o tom žádná, ale že by to bylo něco, kvůli čemu bych se měl tendenci vracet do Moravských Budějovic, to určitě ne.

Pokračujeme prohlídkou nejbližšího okolí – konkrétně chrámu sv. Jiljí a Muzea Moravské Budějovice. Dovnitř ale nejdeme – na to momentálně není čas. Ve tři hodiny se vracíme k autu a míříme směrem do Zvěrkovic na ubytování.

Ubytování – statek U dvou keřů

V 15:18 přijíždíme na ubytování. Dům z venku působí nenápadně. Vybíráme ze schránky s kódem klíče a vstupujeme dovnitř. Musím říci, že nám spadla brada. Ubytování v původním fotografickém ateliéru má své kouzlo a liší se od všeho, co jsme dosud měli možnost vyzkoušet. Fotografie na Airbnb rozhodně nebyly ani trochu přikrášlené – opravdu to tu vypadá tak, jak na snímcích. Posuďte sami!

Třebíč

První den byl v plánu výlet do Třebíče. Ani jeden z nás v tomto okresním městě nikdy nebyl, takže jsme netušili, co nás zde vlastně čeká. Po obhlédnutí ubytování jsme kolem čtvrté odpolední vyrazili na cestu. Jako první jsme si zajeli pro kešku k židovskému hřbitovu v Moravském Berouně. Hřbitov je pěkný, ale překvapuje nás, že v budově vedle něj očividně někdo bydlí.

Pokračujeme dál. Kolem 16:20 se jdeme podívat na kešku, která nás má poučit o nějakém geologicky zajímavém místě. Cestou míjíme karner svatého Michaela a přicházíme k parurulové vráse, která je nejen na našem území velkým unikátem, jak se později dozvídáme. Měříme, fotíme, hledáme odpovědi na kontrolní otázky, a poté se vracíme k autu. Třetí keš nás pak přivádí k místní TJ Sokol.

V 17:14 konečně dorážíme do Třebíče – přímo na hlavní Karlovo náměstí. Zde nás čekají tři úkoly: vyfotit se se dvěma zdejšími kašnami a sochou Cyrila a Metoděje. Vše postupně plníme a během toho obdivujeme krásu historického dlážděného náměstí a sbíráme takzvané lab keše (keše, kdy se nehledá fyzická krabička, ale na mobilu se odpovídá na kontrolní otázky).

Poté se přesouváme na druhý břeh řeky Jihlavy, procházíme židovskou čtvrť a vydáváme se k zámku a bazilice svatého Prokopa. Je to trochu do kopečka, ale rozhodně to jsou památky, které stojí za vidění. I zde si odlovíme několik labek a pokocháme se výhledem na město.

Další zastávka nás zavedla k větrnému mlýnu. Už se smrákalo a my si jaksi zapomněli přečíst popis keše. Jinak bychom věděli, že je dostupná jen v určitých časech. Takže jsme odjíždíme s nepořízenou. Ani u další keše nejsme úspěšní, takže společně docházíme k závěru, že máme hlad.

Sedáme tedy do auta a míříme k autobusovému nádraží. Kiki zde vytipovala podnik jménem Adam’s Bar & Bistro, o kterém paní majitelka ubytování psala, že je lepší udělat si rezervaci. Tu samozřejmě nemáme, takže s prázdným žaludkem, ale velkou nadějí vstupujeme do zjevně obsazeného podniku.

Ujímá se nás mladá servírka a hned první dotaz zní: „Máte rezervaci?“. No, nemáme! Už se pomalu obracím směrem k východu, nicméně servírka nás vede do salónku a usazuje nás ke stolečku. Objednáváme si domácí limonády. Já si následně dávám zdejší Adam’s double bacon cheeseburger s farmářskými hranolkami smaženými v hovězím loji, Kiki sází na pomalu pečená vepřová žebra s Adam’s whiskey omáčkou.

Jídlo dostáváme poměrně rychle a musím konstatovat, že nejen dobře vypadá, ale i výborně chutná! Jako že fakt – tohle byl jeden z nejlepších burgerů, který jsem kdy měl. Pět hvězdiček z pěti. V duchu hesla „Vezměte si moje peníze!“ zakončuji večer odpovídajícím spropitným, které si podnik zaslouží nejen za vynikající jídlo, ale také velice příjemný a ochotný servis.

Z Adam’s Bar & Bistro odcházíme naprosto spokojení. Tohle byl kulinářský zážitek za pět hvězdiček z pěti! Poté se ještě pokoušíme odlovit jednu keš, jejíž souřadnice získáváme z názvu Wi-Fi u jednoho z třebíčských paneláků. S přibývající tmou však nejsme úspěšní, tak se přesouváme do Kauflandu, kde nakupujeme na snídani. Cestou na ubytování nás navigace protahuje opuštěnými silničkami, kde nám přes cestu přebíhá několik srn a zajíců. Jedeme tedy krokem, čímž se cesta protahuje. Přijíždíme ve 21:46, děláme ještě nějaké úkoly a pak jdeme spát.

Neděle 31. března – Jihlava a Ždár nad Sázavou

V pohodlné posteli a v tichu vesnice se velice dobře spí, takže nějakou dobu trvá, než přestaneme odkládat budíky a vstaneme. Následuje lehká snídaně a plány na dnešní. Jako první si chceme prohlédnout historické centrum Jihlavy, následovat bude Žďár nad Sázavou a podíváme se na Zelenou horu.

Vyjíždíme v až 10:48. Obloha je šedá, lehce zakalená saharským prachem, ale celkově je příjemně – tak akorát teplo. Cestou se nejprve zastavujeme pro kešku, ke které je to od parkování sotva deset metrů. Rychle nalézáme a pokračujeme dál. Další zastávkou na naší cestě je Brtnice s necelými čtyřmi tisíci obyvateli. Zde nás čekají dvě kešky.

Musím říci, že tohle městečko na mě udělalo docela dojem. Malebné domky kolem náměstí, krásný historický most přes říčku Brtnici a socha medvěda brtníka mají nesporné kouzlo českého venkova.

Jihlava

Prakticky přesně v poledne vjíždíme na území Jihlavy. První keš nás přivádí na poměrně netradiční místo: k domu, kde na střeše garáže stojí tramvaj. Ne, nedělám si legraci – jedná se o starou tramvaj T3 z Olomouce, kterou patrně někdo koupil a takto ji umístil. Přesně tohle se mi na geocachingu líbí – že přivádí hráče na zajímavá místa, která by jinak dost pravděpodobně minuli.

Poté se přesouváme na Masarykovo náměstí. Proplétáme se uličkami a lovíme jednu kešku za druhou. Někde se musíme zapsat, jinde stačí fotka. Centrum města působí docela příjemně, ale asi jsem od něj čekal trošičku víc. Vlastně ani nevím proč. Při brouzdání ulicemi se mi asi nejvíc líbí Brána Matky Boží v podobě věže s hodinami.

Postupně procházíme až k ulici Hradební, kde děláme otočku a vracíme se zpátky k náměstí. Ve městě se zajímavým způsobem mísí moderní architektura, socialistické a historické stavby. Mimo jiné si můžeme prohlédnout zbytky někdejších hradeb či kino Dukla. Věřím, že na podzim – v šeru a v lehkém mlhavém oparu – to tu může být docela pěkné.

Zatímco některé historické budovy jsou zjevně dobře udržované, část je zjevně zanedbávaná. Opakovaně mě překvapuje, jak často jsou vedle starých budov nové, přičemž je docela evidentní, že se nikdo příliš nezabýval tím, aby nepůsobily rušivě. Mám takový pocit, že tohle je docela signifikantní znak postsocialistických zemí.

Po zhruba hodinové procházce se vracíme zpátky na Masarykovo náměstí. Doslova jako pěst na oko na něm působí socialistická budova obchodního domu PRIOR postavená uprostřed. Bez ní by to bylo moc pěkné historické centrum, ale ta budova to neskutečně kazí.

Kolem půl druhé ukončujeme návštěvu historického centra a vydáváme se dál. Cestou ještě bereme jednu kešku a zastavujeme se u řeky Jihlavy, kde se fotíme s památníkem 17. listopadu, který má podobu obrovských klíčů, kterými se tehdy zvonilo za konec socialismu a vlády jedné strany. Pak už naše cesta vede do Žďáru nad Sázavou.

Žďár nad Sázavou

Já navštívil Žďár nad Sázavou asi před jedenácti roky, nicméně hodně jsem chtěl, ať Kiki vidí zdejší krásný historický most a zejména pak nádherný poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Žďár nad Sázavou nás vítá kolem 14:45. Protože jsou Velikonoce, jsou ulice plné návštěvníků.

První keš nás přivádí k hranici Moravy a Čech, kterou od roku 2009 zdobí betonové sousoší s českým lvem a moravskou orlicí od sochaře Michala Olšiaka rodáka ze Žďáru nad Sázavou. Úkolem je vyfotit se s ním a můžeme frčet dál. Pak bereme ještě jednu kešku, která nebyla příliš zajímavá.

Protože jsou parkoviště plná velikonočních návštěvníků, rozhodujeme se pro vyklizení pozic. Pomalu ale jistě už máme hlad, takže se přesouváme do Nového Města na Moravě, kde parkujeme na Vratislavově náměstí. Zdobí ho kostel svaté Kunhuty, ale my máme namířeno jinam.

Naším cílem je podnik BONA café, kde si dáváme kávu a lehký brunch. Já si objednávám wafle se sýrovou omáčkou, které jsou naprosto vynikající a olizuji se až za ušima. Kiki si dává „hot dog“, který zde má podobu párku v croissantu. I ona si pochutnala. Poté ještě obcházíme několik lab keší a krátce po čtvrté hodině se vracíme zpátky do Žďáru.

Je tu opět Žďár nad Sázavou a my jako první míříme k hlavní atrakci – již zmíněnému poutnímu kostelu svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Náš plán vyšel na jedničku: nacházíme parkování jen asi sto metrů od našeho cíle. Postupně dvakrát obejdeme celý kostel z venku a jednou zevnitř. Tohle se prostě neokouká!

Po téměř hodinové exkurzi se přesouváme dolů do města Žďár nad Sázavou. Procházíme areál zámku, kde se neúspěšně pokoušíme o odlov další kešky.

Poté se přesouváme k nádhernému baroknímu mostu. Tato významná stavba sloužila jako hlavní přístupová cesta do blízkého kláštera a jistě nepřekvapí, že velkou inspirací byl Karlův most v Praze. Kocháme se kouzlem té stavby a zjišťujeme indicie pro odlov další keše.

U kešky se pak shodujeme, že začínáme být ucajdaní, a vybíráme poslední tři keše – ty s nejlepším hodnocením. Dvě z nich jsou nakonec docela povedené. Následně se zastavujeme v Lidlu pro snídani, pak Žďár nad Sázavou opouštíme a míříme na ubytování. Cestou navštěvujeme Café Restaurant Stern, které v manuálu doporučila majitelka ubytování. Dáváme si pizzu, která je určitě dobrá, ale pro mě nijak výjimečná.

Pondělí 1. dubna – návrat domů

Poslední ráno ve Zvěrkovicích vstáváme výrazně ochotněji než předchozí den. Máme totiž od paní majitelky slíbené, že nám ukáže svou farmu, na které chová dva klokany, dva pštrosy a dva psy. Nasnídáme se a následně se přesouváme na dvůr, kde se seznamujeme se zvířaty.

Check-out máme v jedenáct, takže si ještě dáváme kafe a v 10:56 vyrážíme na cestu do Ostravy. Zastavujeme ve vinařství Lahofer, které jsme viděli v pořadu architekta Adama Gebriana a velice nás zaujalo. Můžeme konstatovat, že jde o nesmírně zajímavou stavbu, která je v dokonalé symbióze s okolním prostředím. Kupujeme také degustační sadu šesti zdejších vín.

Na cestu máme připravené čtyři kešky, které se nám povede všechny najít. Nejdůležitější je ta v Hranicích, kterou na nevím kolikátý pokus konečně nacházíme. Z toho jsem měl opravdu velkou radost!

Přesně v 16:00 přijíždíme domů. Celkem jsme během tří dní jsme navštívili tři města (Třebíč, Jihlavu a Žďár nad Sázavou) najezdili jsme asi 900 kilometrů a posbírali 79 keší (z toho 33 klasických a 46 labek). A hlavně jsme si náramně odpočinuli a užili si společně strávený čas.