Povinná kvóta na české potraviny * Povinná platba za televizi a rozhlas * Povinné kamery v lihovarech.
Zatímco před týdnem jsem horko těžko hledal témata, ke kterým bych se chtěl vyjadřovat, tento týden byl doslova nacpaný k prasknutí. Tak pojďme na to – nakonec jsem vybral tři z mého pohledu nejpalčivější události.
Budoucí ministr Jurečka zvažuje kvóty pro české potraviny v supermarketech
Často poukazuji na fakt, že levicoví politici bývají naprosto odstřiženi od reality, zejména té ekonomické. Jejich představy stojí na absurdních či smyšlených základech, což by ani tak nevadilo, kdyby na těch základech nestavěli dál – třeba nevymýšleli, jak domnělý problém opravit.
Typickou ukázkou je budoucí ministr zemědělství Marian Jurečka, který získal pocit, že je v obchodech málo českých potravin. Liberál v takovém momentě celkem logicky vydedukuje, že je to buď následek malé poptávky, nebo nezajímavé nabídky, případně obou faktorů. Jurečka je ale levicový politik, takže dedukuje, že se s tím musí něco dělat! Přichází tedy s nápadem, že „Obchodní řetězce by mohly mít v Česku povinnost nabízet určitý podíl potravin od tuzemských dodavatelů.“
Upřímně nevím, komu by takové opatření prospělo – s výjimkou českých dodavatelů, kteří by pak mohli bezdůvodně navyšovat ceny, protože jejich zboží by obchody měly povinnost nabízet. Jakýkoli vnější a nepřirozený zásah do volného trhu přináší jen negativa.
Kdyby pan ministr trochu více přemýšlel, nechal by si udělat analýzu, proč je na pultech prodejen méně českého zboží, než by chtěl. Hlavním důvodem patrně bude buď to, že čeští zemědělci utlumili pěstování celé řady plodin ve prospěch Babišovy řepky, takže je nutné obrátit se na jejich rozumnější zahraniční kolegy.
Dalším důvodem mohou být vysoké ceny českých dodavatelů. Manažer obchodního řetězce by byl sám proti sobě, kdyby nakupoval dráž jen proto, že je daná komodita česká. Většina zákazníků totiž hledí v první řadě na cenu, výrazně menší část na kvalitu, a skoro nikdo na zemi původu.
Ano, existují výjimky, které navíc potvrzují fungování volného trhu v praxi. Tak třeba česnek – obchody nabízely levnější čínskou variantu a čeští dodavatelé snížili produkci. Zákazníci ale rychle přišli na to, že čínský česnek je sice levný, snad i hezky vypadá, ale nijak nechutná. Tam, kde stačil stroužek českého česneku, bylo najednou nutné používat leckdy i celou paličku čínského. I ti méně důvtipnější rychle pochopili, že žádná sleva není zadarmo. Na poptávku reagovala nabídka – do menších obchodů se začal vracet český česnek. Zákazníci nechávali ležet ten čínský v supermarketech a najednou jim nebylo líto zaplatit podstatně více na tržišti nebo v místní zelenině. Supermarkety také časem pochopily, že chtějí-li uspět, měly by nabízet českou produkci.
Vidíte? Šlo to i bez přispění ministra. Trh sám zafungoval tím nejlepším možným způsobem – tedy především logicky.
Proč by měl někdo někomu nařizovat, zda musí mít na pultě polskou šunku, české uzené, případně v jakém poměru? Je to podobně hloupé, jako prodejci Ferrari museli mít v nabídce alespoň jednu Škodovku a prodejci Škodovek alespoň jedno Lamborghini.
Za televizi budou platit i ti, kteří žádnou nemají, zvažuje Herman
Ať platí České televizi úplně všichni, navrhl lidovec Herman. Víme, jak pochodil a je to pestré
Nápad „stájového kolegy“ pana Jurečky, tedy budoucího ministra kultury Daniela Hermana, vypadal docela hodně dlouho jako žhavý adept na „debilitu týdne“. Nakonec byl ale překonán, jak uvidíte níže.
Nuže, Herman přišel s návrhem, že by koncesionářské poplatky za televizní a rozhlasové vysílání měli platit všichni. Tedy aby bylo úplně jasno: úplně všichni, včetně těch, kteří vůbec nevlastní televizní ani rozhlasový přijímač. V podstatě by tak vznikla další státem inkasovaná daň, jakou se staly zdravotnické poplatky, poplatek za svoz odpadu a mnohé další, kterými stát vybírá peníze od občanů, aniž by zvedl oficiální daňovou zátěž.
Náš pan politik se prý inspiroval v Německu, kde také platí všichni. OK, pokud budeme takto pěkně dohánět našeho západního souseda ve všech směrech, nebudu mít s paušální platbou „hlava nehlava“ problém, když budu mít průměrný německý plat.
Ještě zábavněji podaly celou kauzu Parlamentní listy, které uvedly: „Televizní poplatek platíme – podobně jako sociální a zdravotní pojištění – na solidárním principu na vysílání a výrobu pořadů pro všechny skupiny obyvatel, i pro ty, které nejsou atraktivní pro komerční média.“
Všimněte si zdánlivě maličkosti – postupného překroucení významu slova „solidární“. Toto slovo je odvozeno od solidarity, kterou Wikipedie definuje jako dobrovolnou společenskou soudržnost, ochotu ke vzájemné pomoci a podpoře v rámci nějaké skupiny. Solidaritu politici postupně posouvají od dobrovolnosti k povinnosti – musíme například povinně platit „solidární“ dávky těm, kteří nechtějí pracovat. „Solidárně“ platíme léčbu feťákům, kteří si záměrně zničili zdraví, a podobně.
Nuže, nezůstávejme při zemi a pojďme ještě dál! Nechme platit daň z lihu i abstinenty! Povinné ručení by také mohli platit i ti, kteří nemají auto. A spotřební daň z nafty a benzínu by měli také cvakat všichni. Co dál? Kdy se konečně dočkáme daně ze vzduchu? Vždyť není přeci spravedlivé, že ho někdo dýchá víc a někdo méně, přesto ani jeden nemusí platit!
Český Big Brother
Jak jsem uvedl výše, tento týden přišla ještě bizarnější zpráva než povinné placení poplatků za telku a rádio. Začněme od lesa – rodinná firma Žufánek provozuje ovocný lihovar, přičemž denně stáčí kolem tří stovek lahví. Soudě dle ohlasů si jejich produkty získaly poměrně slušnou oblibu, pan majitel také zaujal na sociálních sítích. Právě touto cestou také rozšířil povědomí o tom, co stát aktuálně vymyslel na drobné podnikatele. Musím říci, že kdyby autor neměl v mých očích renomé věrohodné osoby, tak bych snad ani nevěřil, že něco takového může být pravda – především že máme AŽ TAK blbé politiky.
Nuže, po metanolové kauze přišla protiopatření, ze kterých mám jistě nejen já dojem, že jejich cílem není ani tak zamezit produkci škodlivého či nelegálního alkoholu, jako spíše zlikvidovat menší firmy podnikající v tomto oboru.
Prvním krokem bylo povinné složení kauce, ve výši 500 000 nebo pět milionů korun, podle počtu odebraných kolků. Můžete si společně s panem Žufánkem zaspekulovat nad tím, jak tento krok pomůže v boji proti nelegálním výrobcům alkoholu. Samozřejmě nijak. Tedy pomineme-li skutečnost, že stát dostane miliony bezúročné půjčky.
Utahování šroubů ale pokračuje – jako další byla na řadě Celní správa. Ta si usmyslela, že každé povolené místo značení lihu a každý daňový sklad provozovatele, musí být vybaven sledovacím zařízením. Proč? Proto, aby se celníci mohli dívat, jak se stáčí a značí alkohol. Projděme si v bodech některé požadavky.
- Základním požadavkem je vzdálený přístup k podnikovému kamerovému systému pro Celní správu (ano, to obnáší speciální techniku a slušné internetové připojení).
- Aby se Velký Bratr mohl dívat pěkně z blízka, vyžaduje na kamerách 30x optický zoom.
- Protože by se někdo mohl vymlouvat, že mu vypadl proud a špehování tak nemohlo fungovat, je další povinností záložní zdroj elektrické energie s výdrží alespoň 6 hodin!
- Kdyby se celníci chtěli podívat, jak se Franta ze stáčírny včera podrbal na zadku, je tu další povinnost – ukládat záznam po dobu 70 dnů! Na každou kameru je tedy potřeba diskový prostor v řádech terabajtů, což je další drahý špás.
Žufánek podotýká: „Tyhle specifikace jsou dle prvních kontaktů s firmami zabývajícími se zabezpečovací technikou napsány na tělo jednomu konkrétnímu typu kamer, jejichž cena se pohybuje v hodnotách desítek tisíc, ale i např. 83.000 Kč bez DPH.“ To nás asi nepřekvapí :).
„Tohle je přátelé absolutní hřebíček do rakve veškeré snaze slušně a poctivě podnikat v České republice. Kvůli jednomu mafiánovi, který bude nakonec propuštěn kvůli procesním chybám, je zotročeno celé odvětví výroby a distribuce alkoholu.“
Asi nemusím vysvětlovat, že nelegálních výrobců se toto opatření opět nijak nedotkne, že ne? Představte si, že budete ve svém sklepě nelegálně pálit alkohol. Poběžíte koupit kamery a připojíte celníky na svou palírnu? Asi ne, že? Kdežto pan Žufánek, který se snaží poctivě vydělávat na živobytí, musí vytáhnout ze šrajtofle investici v řádu stovek tisíc, a to ještě jen krátce poté, co složil přinejmenším půlmilionovou kauci.
Mně v souvislosti v výše uvedeným jen tak napadlo: nemá náhodou Babiš podíl v nějaké firmě, produkující alkohol? Pořád totiž nemohu pochopit, komu a proč by tak hrozně leželi v žaludku malí výrobci.
0 komentářů