Vláda bez důvěry Sněmovny a občanů nemá mandát k provádění jakýchkoli dalších kroků*Chcete provozovat benzínku? Navalte dvacet mega!*Klaus: Unie přispívá ke všemu špatnému.
Personální zemětřesení – ministr dopravy odvolal šéfa ŘSD a další dva manažery [1]
Nebudu hodnotit kroky ministra dopravy Zdeňka Žáka jako takové. Sám jsem v praxi opakovaně zažil, jak nově dosazené vedení podniku vyházelo bez jakéhokoli vyhodnocení předchozí práce dosavadní manažery a nahradilo je vlastními lidmi – velice často bývalými kolegy, známými a kamarády.
Nechápu ale jednu věc: kde Zdeněk Žák a další takzvaní (skoro až „samozvaní“) členové vlády získali mandát k jakémukoli rozhodování? Když si to zrekapituluji:
- Vláda Petra Nečase získala mandát v roce 2010 na základě dvou a půl milionu voličských hlasů. Ačkoli to není nadpoloviční většina občanů, měla zpočátku relativně silnou podporu. Proto chápu, že realizovala kroky, dělala opatření, dosazovala své lidi na důležité posty.
- Současná vláda Jiřího Rusnoka nezískala od voličů ani jeden hlas. Premiéra si vybral a jmenoval Miloš Zeman, aniž by jakýmkoli způsobem odrážel přání voličů, jak tomu bývá v případě, kdy prezident pověřuje sestavením vlády předsedu strany, která vyhrála volby. Členy kabinetu si poté vybral Rusnok, aniž by reflektoval přání kohokoli a Zeman poté ministry jmenoval.
- Seznam členů vlády Rusnok předložil Poslanecké sněmovně, kterou požádal o důvěru. Tímto krokem by alespoň částečně mohlo dojít k zisku mandátu, protože poslanci jsou zvoleni občany, aby je reprezentovali. To se ale nestalo – vláda důvěru nezískala a tím pádem není ani vládou, která by se mohla opírat alespoň o Parlament.
- Prezident by následně měl jmenovat nového premiéra, který by se pokusil o sestavení vlády. Logicky z toho plyne, že nezískáním důvěry ve Sněmovně vláda i s premiérem padá a na tahu je další premiér. Miloš Zeman využil faktu, že zákon nestanovuje, v jaké době má jmenovat dalšího premiéra. To ale nic nemění na skutečnost, že vláda bez důvěry Sněmovny a občanů nemá mandát k provádění jakýchkoli kroků!
Z tohoto důvodu nechápu, jak je možné, že ještě existuje nějaký ministr Žák, a že dokonce z této pozice mění personální složení svého resortu. V podstatě se dá říci, že o dění v této zemi rozhodují kamarádi Jiřího Rusnoka, který byl ustanoven jako jakýsi nikým neschválený protektor jen díky dobrým vztahem s prezidentem.
Podnikání s naftou a benzinem podléhá kauci. Zničí nás to, bojí se malí obchodníci [2]
Neuplyne týden, aby těm přemýšlivějším stát neukázal, jak absurdní roli hraje v našich životech. Představte si, že byste si chtěli otevřít třeba krejčovství. Nuž, otevřete – oběhnete několik úřadů, vyplníte pár formulářů, zaplatíte nějaké poplatky a můžete začít šít. Co kdybyste třeba chtěli provozovat cukrárnu nebo hospodu? Bude to o něco složitější – například budete muset splnit nějaké hygienické normy – ale nakonec ani zde nejsou překážky nepřekonatelné.
No a co kdybyste si chtěli otevřít čerpací stanici? Tak to prrr! Nejprve si připravte dvacet milionů korun. Proč? Protože: „Distributoři pohonných hmot musí ode dneška skládat dvacetimilionovou kauci. Novela má zabránit daňovým únikům. Ty se ročně odhadují až na osm miliard korun.“
Zásadní otázka zní: proč by měl stát omezovat vstup do jakéhokoli segmentu podnikání jakoukoli vstupní částkou? Právo podnikat by, dle mého mínění, mělo být součástí základních lidských práv a svobod – samozřejmě až do momentu, kdy dotyčný podnikatel poruší zákon.
Jenže náš stát na to jde z opačné strany – protože v podnikání s pohonnými hmotami často dochází k daňovým únikům, zatíží tento obor kaucí. Je to asi tak logické, jako kdyby po vás v supermarketu při vstupu požadovali kauci ve výši 10 000 korun, protože jste zákazník a zákazníci často kradou. Jenže zatímco vy byste v takovém případě mohli jít ke konkurenci, provozovatelé čerpacích stanic se mohou jít leda tak bodnout.
Zkusme ale pootočit úhel pohledu a zeptat se: kdo z takového zákona má prospěch? Zákazník určitě ne a stát vlastně také moc ne (v jeho rozpočtu se jedná o zanedbatelné částky). Jediný, komu to bude ku prospěchu, jsou provozovatelé velkých řetězců, a to z jednoduchého důvodu – protože malé řetězce nebudou disponovat dvaceti zbytečnými miliony, které by mohly složit jako kauci. Nejčastěji tak podnikání ukončí a na trhu zůstanou jen „velké ryby“. Čerpací stanice menších či lokálních provozovatelů přitom často bývají levnější než velcí konkurenti, kteří kromě pump musí živit i rozsáhlý administrativní aparát a zahraniční mateřskou firmu.
Výstižně komentuje tento způsob omezení konkurence předseda představenstva Společenství čerpacích stanic Ivan Indráček: „(Kauce) je zavedena asi ve dvou zemích v Evropě a to ještě zásadně jiným způsobem než v České republice. Jinak jsou daňové úniky řešeny mnohem efektivnějšími metodami. Kauce totiž přináší i velkou nerovnost na trh a ničí hospodářskou soutěž a to je špatně“. Inu, to je takový zvyk našich politiků, že implementují věci, které viděli „na západě“, ovšem dělají to „po svém“.
Za vším špatným u nás je Unie, vystupme z ní, vyzývá Klaus [3]
Novou knihu exprezidenta Václava Klause jsem sice ještě nečetl – ostatně vyjde až příští týden – ale rozhodně tak míním učinit. Asi není překvapením, že jako volič Svobodných se zcela ztotožňuji s názorem, podle kterého „Unie přispívá ke všemu špatnému, co se v české společnosti, politice i ekonomice děje – přílišné regulace, odnímání suverenity z národních vlád, rozmělňování zodpovědnosti, ztráta schopnosti politických stran cokoliv zásadního prosadit.“
K tomu asi není co dodat – snad jen podpis. Ostatně Svobodní se vyjádřili v oficiální tiskové zprávě [4], Svobodní považují současnou Evropskou unii, po přijetí Lisabonské smlouvy, za nereformovatelnou. Od roku 2010 Svobodní říkají, že „vystoupení z Evropské unie je legitimní cestou k samostatnosti, ke skutečné demokracii a k ekonomice založené na principech svobody“
Jsem rád, že se k tomuto názorovému proudu veřejně hlásí další důležitá osobnost.
🖨 Verze pro tisk [5]