Kalousek by chtěl povinný druhý pilíř*Jak by vládli Svobodní?*Zeman si sestavil svou vládu. Co na to Sněmovna?*Vypustí si kapříci svůj rybník?
Kalouska mrzí, že druhý pilíř penzijního systému není povinný [1]
Takzvaný „druhý pilíř“ důchodového systému se u občanů nesetkal s očekávanou odezvou – v prvním pololetí do něj vstoupilo necelých 75 000 lidí. Původní představy se přitom pohybovaly kolem půl milionu. Nyní si na tomto příkladu ukážeme, jak radikálně se liší uvažování podnikatele a politika, když zákazníci nemají o jeho produkt zájem.
- Podnikatel se zamyslí, proč je o jeho službu ze strany zákazníků malý zájem. Analyzuje, jestli nemohl udělat více pro propagaci, porovnává svou nabídku s konkurencí, zamýšlí se nad tím, zda je jeho produkt dobrý a jak ho udělat ještě lepším, aby zájem vzrostl. Prostě podnikatel se bude snažit hledat příčinu neúspěchu, dobrý podnikatel ji najde a upraví parametry služby tak, aby reagovala na poptávku. V krajním případě dospěje k názoru, že nabídnutá služba byla hloupost a zruší ji.
- Politik se nezamyslí, pouze konstatuje, že zájem je menší, než čekal. Neanalyzuje, neporovnává, nepřemýšlí a nic nehledá. Natož, aby upravoval parametry nějaké služby – ty přeci politici vymysleli nejlépe ze všech – nebo aby snad dokonce uznal hloupost. Příčina neúspěchu není v jejich vidění dána špatně postavenou nabídkou, ale „mohou za to oni!“ V případě druhého pilíře spatřuje končící ministr financí Miroslav Kalousek dosavadní neúspěch v „masivní protikampani“. Jak by tedy politik vyřešil problém služby, o kterou skoro nikdo nestojí? Jednoduše: nařídil by ji! „Kdybych měl říct, z čeho jsem velmi smutný, tak z toho, že jsme zůstali osamoceni v tvrzení, že druhý pilíř má být povinný pro všechny. Díky tomuto osamocení jsme nakonec přistoupili na kompromis dobrovolného pilíře,“ poznamenal Kalousek.
Pokud se někdy dostanete do diskuze s někým, kdo vám bude tvrdit, že stát je tu pro naše dobro a aby se staral o své občany, vzpomeňte si na tento příklad. Porovnání volného trhu se státem řízenou nabídkou je jako nebe a dudy. Zatímco na volném trhu rozhoduje zákazník, ve státem regulovaném podnikání drží taktovku v ruce politici. Chcete zdravotní pojištění? Nechcete? Musíte ho mít! Chtěli byste nastavit jinou výši splátek a tím i jiné služby, na které máte nárok? Naserte si – politici vědí, co je dobré pro všechny bez rozdílu!
Pánové Kalouskovského ražení by si měli uvědomit jednu věc: mnoho voličů jim nedalo mandát, ať už tím, že nešli k volbám, nebo dali hlas jiné straně. Ani ti, kteří dali hlas aktuálně vládnoucím zástupcům, je skoro jistě nenominovali proto, aby jim někdo říkal, jak mají nakládat se svými penězi.
Až Svobodní sestaví vládu [2]
Předseda Svobodných Petr Mach se zasnil. Nutno konstatovat, že se zasnil moc hezky – tedy soudě z jeho záznamu „myšlenkového experimentu“ na téma „Jak by to vypadalo, kdyby Svobodní sestavovali vládu.“ Za sebe mohu říci, že Svobodní jsou jedinou stranou, s jejímiž kroky bych patrně souhlasil beze zbytku. Zejména se ztotožňuji s tímto:
- Možnost zrušit zákon lidovým vetem. V současnosti dáváme politikům mandát na čtyři roky, které tito leckdy využívají k vlastnímu prospěchu. Myslíte, že by občané souhlasili s dotacemi do solárních panelů, které musí uhradit z vlastních kapes?
- Vyrovnaný státní rozpočet. Hospodařit se schodkem, který není nutné do nějakého termínu vyrovnat, je totiž možné opravdu jen v politice. Zkuste si takto vést domácí účetnictví, že….
- Zrušení zbytečných úřadů. Nezbývá než souhlasit – státní aparát nabobtnal do šílených rozměrů, aniž by to občanům přineslo nějaké zásadnější výhody. Daňoví poplatníci tak přispívají na provoz institucí, které jim a leckdy ani ostatním nic nepřinášejí. Jediný, kdo má z takových úřadů prospěch, jsou jejich zaměstnanci.
- Vystoupení z EU, respektive referendum o vystoupení. Rozhodně bych hlasoval pro opuštění „eurosajuzu“ neboli Sovětského socialistického svazu evropských republik. Raději bych svobodu a volný trh bez dotací, než nesmyslnou Potěmkinovu vesnici, ve které se točí fiktivní peníze bez reálné hodnoty.
- Zrušení vybraných daní. Nejraději bych zrušil všechny daně, ale když to zatím nejde, potěšilo by alespoň zrušení těch, které nemají jiný smysl, než vytahat z občanů jejich peníze do nenažrané státní kasy.
Těch pozitivních kroků, které by naší zemi prospěly, je v zamyšlení Petra Macha víc. Škoda, že většinu voličů, kteří přijdou volbám, nepřesvědčíme argumenty, ale párkem, polévkou, případně slibem, kterým nezarmoutíte.
Sněmovna musí Zemanovi vrátit úder [3]
Místopředsedu Mladých konzervativců Matěje Trávníčka jsme tu měli minulý týden a setkal se s poměrně pozitivním ohlasem. Tentokrát jsem si vytáhl jeho komentář k současné politické situaci.„Nevím, jak Vy, ale já pana Rusnoka do Poslanecké sněmovny nevolil. Ostatně on ani nekandidoval. Miloš Zeman se však rozhodl Poslaneckou sněmovnu ignorovat a vládu sestavit ze svých kamarádů a podporovatelů.“
Volil jsem Miloše Zemana jako menší zlo proti Karlu Schwarzenbergovi z prostého důvodu – protože jediný pro mne akceptovatelný kandidát Ladislav Jakl nezískal dostatečný počet podpisů. Myslel jsem, že Zemana znám, počítal jsem i s prosazováním jeho levicových názorů, které v mých očích selhávají – například cestu k prosperitě a blahobytu určitě nevidím ve státních investicích. Nikde jsem se ale před volbami nedočetl, jak se Zeman zachová v případě, že padne vláda. Čekal jsem standardní postup, to jest jmenování premiéra, který přinese alespoň 101 poslaneckých hlasů. To se údajně mělo povést Miroslavě Němcové, leč Zeman se na nějaké hlasy vykašlal a vše si udělal po svém.
Trávníček vidí v Zemanově rozhodnutí útok na parlamentní režim, v čemž s ním souhlasím. Podobné jednání bych očekával od ruské hlavy státu Putina, ale určitě ne od prezidenta země, která se hrdě hlásí ke střední Evropě. „Omezení pravomocí prezidenta, speciálně toho jménem Miloš Zeman, je v zájmu jak koalice, tak sociálních demokratů.“ a já bych dodal, že s velkou pravděpodobností i v zájmu občanů, přinejmenším těch, kteří chodí k volbám.
Mohu tedy jen souhlasit s autorovým závěrem, že: „Koaliční strany i obě křídla ČSSD tak sdílí společný zájem. Jen si jej musí uvědomit a nalézt ochotu překročit léta budované okopy a barikády. Charakter budoucího vládnutí je totiž důležitější, než to, kdo z dané změny bude momentálně profitovat více a kdo méně.“
Za týden se rozhodne o předčasných volbách. Poslanci k rozpuštění sněmovny potřebují 120 hlasů [4]
Musím říci, že jsem velmi zvědavý na to, jak to nakonec páni poslanci a dámy poslankyně uhrají. Vycházím z přesvědčení, že kapříci si svůj rybník nevypustí, tedy že zákonodárci se budou držet svých křesel i kdyby se měli vzdát svého programu a přesvědčení. Viděli jsme to v průběhu tohoto volebního období nesčetněkrát – asi jen málokdo by dokázal spočítat, kolikrát Věci veřejné hrozily odchodem z vlády, aby nakonec poslušně vycouvaly ze svých požadavků. Přeci jen křeslo v Parlamentu se hodí a poslanecký plat také není marný, tím spíše, když mnozí poslanci mají pěkně mastné hypotéky.
Budu-li tedy vycházet z bezpáteřnosti našich politiků, docházím k závěru, že Parlament se nejen nerozpustí, ale nakonec Rusnokovu vládu schválí. Přeci jen vzdát se více než stotisícového platu, kontaktů s vlivnými lidmi, úplatků od lobbyistů jen proto, že v čele vlády a na ministerstvech budou sedět Zemanem dosazení lidé?
Ve středu 17. července by tedy měla proběhnout mimořádná schůze, na které bude projednáváno rozpuštění Sněmovny. Je jasné, že pro rozpuštění bude hlasovat ČSSD, protože její členové by se rádi dostali k výživným korytům a udržení Parlamentu jde v jejich neprospěch. Proti bude zcela jednoznačně ODS a TOP 09 – pěkná místečka, imunita a dobrý plat nejsou zrovna motivací k tomu, aby „pravicoví“ politici sami sobě ukončili kariéru, tím spíše, podíváme-li se na volební průzkumy.
Moje prognóza tedy zní takto: Sněmovna se nerozpustí a Rusnokova vláda asi také nakonec projde.
Zeman sobě: Prezident si jmenoval svou vládu [5]
A na závěr moc pěkná prezentace nové vlády a jejích ministrů, kterou pro Aktuálně.cz připravil Vojtěch Marek – určitě doporučuji zhlédnout [5].
🖨 Verze pro tisk [6]