Chci se podělit o naše zážitky a dojmy z výletu do Budapešti, který jsme absolvovali v polovině května tohoto roku. Jednalo se především o výlet za keškami :).
Pátek 17. května 2013
Pátek 17. května 2013, 6:14 – vyrážíme ze Studénky směr Budapešť. Díky mému zaměstnavateli se mi naskytla levná možnost strávit dvě noci v tomto městě, což by byla škoda nevyužít. Jak jsme se přesvědčili v roce 2006, kdy jsme v Budapešti strávili Silvestra, je to krásné město s mnoha památkami. I coby Pražák, přesvědčený o tom, že Praha je nejhezčím městem na světě, jsem musel uznat, že Budapešť patří přinejmenším do “top 10”.
 |
| K Budapešti neodmyslitelně patří Ikarus |
O hodinu a deset minut později jsme ve Vyškově a chystáme se na odlov keše GC31MM9 “Strazce pramene”. Do stísněného tunelu nakonec vstupuje manželka. Čelovku jsme samozřejmě zapomněli v autě, takže si bere můj telefon s LED. V podzemí narazila na zajímavé věci, které by nejednomu kačerovi nahnaly strach, nicméně nebudu říkat podrobnosti, kdyby se někdo na tuhle kešuli chystal.
 |
| Kousek od strážce pramene |
Poté tankujeme a sjíždíme kousek za Vyškovem k dalšímu zajímavému místu, které asi každý, kdo jel někdy kolem, dobře zná. Keš GC4BACE “Hotel Tri Cisaru” je přesně zaměřená, navíc pomáhá nápověda, po jejímž přečtení přesně víme, kam sáhnout.
 |
| Kousek za Vyškovem |
Pokračujeme dál. Ani ne za deset minut je tu Rohlenka a s ní keš GC1X7VP “On the route”. Původně to vypadalo, že budeme muset počítat do 55, ale rychle jsme našli zjednodušující systém a keš byla za chvíli naše. Čeká nás chvilka oddechu – tuhle trasu máme poměrně důkladně odlovenou, takže další zastávka bude následovat až u slovenských Malacek.
 |
| U Rohlenky |
V 9:14 hlásíme nalezení keše GC24ZDP “Highway ZOO”. U té si dovolím chvilku zastavit – na první pohled to vypadá jako běžné dálniční odpočívadlo s motorestem, nicméně není to tak zcela pravda. Za motorestem je v ohradě malá improvizovaná ZOO – k vidění jsou kozy, slepice, kachny a další drůbež, ba dokonce i dvě (divoká?) prasata si válela šunky v bahně. Kousek od toho romantické jezírko s lavičkami na posezení. Paráda! Vše dokonale čisté, udržované, radost pohledět. Pojedete-li s dětmi po D2 kolem Malacek směrem na Bratislavu, rozhodně doporučujeme krátkou zastávku – jistě budete nadšeni!
 |
| Jezírko u dálniční ZOO |
Další keš přichází na řadu až u Budapešti – jde o GC29DRD “M1 22km South”. “Em jedničku” máme díky častým cestám na jih prakticky kompletně odlovenou – chyběla jen tato a 43ka ve směru do Česka. Zatímco v prosinci jsme zde neuspěli, protože krabičku patrně někdo ukradl, tentokrát jsme šli skoro na jistotu a získali jsme ji.
 |
| Dálniční odpočívadlo |
Protože nám zbývaly ještě dvě hodiny, odlovili jsme na parkovištích obchoďáků dvě jednoduché kešky ze série “I Hate Shopping” a následně jsme se vydali na část “řetězovky”, mapující původní hranice města. Keše jsou od sebe rozmístěny přibližně po 500 metrech, takže v případě přepravy autem nebo na kole naskakuje skóre doslova jako na drátkách. Fungujeme v režimu, že já zaměřím keš na mobilu, manželka si ji zadá do GPSky, zastavím co nejblíže k cíli (což v tomto případě bylo poměrně obtížné, neboť velká část trasy vedla po frekventované silnici), manželka vyběhne s razítkem, zatímco já nezhasínám motor, najde keš, zaloguje nás, já mezitím napíšu log do mobilu a nastavím jako cíl další kešku. Pokud se daří, trvá celá akce třeba jen půl minuty. Během hodinky a půl jsme si připsali dalších jedenáct nalezených “pokladů”.
 |
| Lovili jsme i u obchodních center |
Následovalo ubytování v hotelu, rychlá sprcha a hurá na keše do blízkého parku Városliget! Až na zastávce autobusu jsme si uvědomili, že nemáme jízdenky. Automat nikde, trafika jakbysmet, tak jsme se rozhodli spolehnout se na řidiče. Ten by sice lístky prodávat měl, ale “rukama-nohama” (najít Maďara, který umí alespoň základní anglické fráze, se rovná skoro zázraku) nám “vysvětlil”, že má vyprodáno. Už jsme se chystali vystupovat, když nám ukázal, ať s ním jedeme zadarmo. Milé překvapení!
Park, to byly doslova kačerské orgie! Na ploše přibližně kilometru čtverečního na nás čekalo přibližně patnáct keší. A začal kombajn! Ovšem ten byl hned ve druhém kroku ochlazen nenalezením keše GC25JDJ “Methuselah machine 02 – locomotive R 424,001”. Podle všech indicií byla krabička někde na parní lokomotivě, takže jsme prolezli všechna zákoutí, zkoušeli veškeré šrouby i nýty, odklápěli krytky… …a nic! Nakonec jsme se smířili s tím, že tady to nevyjde. Ostatně obtížnost nalezení 4,5 byla dosti výmluvná.
 |
| Keš byla schována na parní lokomotivě |
Pokračovali jsme dál – podařilo se nám například odlovit keš na rušném dětském hřišti, postupně jsme křížem krážem prošli celý park a připravovali jsme trasu do hotelu, kam jsme hodlali dojít pěšky. Cesta nás zavedla zpět k parní mašině a c:geo (aplikace, kterou používám na Androidu ke hledání keší) mile překvapilo – ačkoli při importu ze souborů GPX většinou nestáhne všechny obrázky, v tomto případě byl k dispozici fotografický hint! Že jsem si toho nevšiml dřív!? Během okamžiku jsme věděli, u kterého kola máme hledat a za chvilku manželka úspěšně lovila.
 |
| I na takových krásných místech jsme lovili |
Následovala krátká série věnovaná městské hromadné dopravě v Budapešti a celý den jsme zakončili snadnou keší GC3C83T “Budapest Football History # 1 – BVSC”. Nakonec to bylo devět nachozených kilometrů a v průběhu celého dne 38 nových kešek do našich statistik (rekord máme 41/den – to se nám povedlo 8. května na cyklistickém výletě po Chřibech).
 |
| I na takových krásných místech jsme lovili |
Sobota 18. května 2013
V sobotu jsme si lehce pospali, vstali jsme kolem osmé a vyrazili do suterénu na snídani. Kolem desáté hodiny jsme čekali na zastávce autobusu – překvapivě opět bez lístků. Společně s námi tu stáli ještě němečtí turisté, řešící ten samý problém. Nakonec se opakoval scénář z pátku: řidič, neumějící anglicky ani slovo, lístky neměl, ale svezl nás všechny zadarmo. Pokračovali jsme žlutou linkou metra z konečné Mexikoi Ut. na druhou konečnou Vörösmarty Tér. Tentokrát už s platnou jízdenkou – jinak by to ani nešlo, neb přímo u vchodu do stanice dlela dvojice revizorů, kontrolující všem vstupujícím jízdní doklady. Na trase jezdí kraťoučké žluté soupravy, připomínající spíše hračku než opravdové metro :).
 |
| Počasí bylo přímo pohádkové |
Pak jsme se vydali z levého břehu Dunaje přes most Széchenyi Láchíd na pravý břeh, kde nás čekaly kešky ve staré části města. Většina byla poměrně jednoduchá, a ač – na rozdíl od manželky – trpím poměrně značnou “geoslepotou”, našel jsem dokonce dvě “trojky”.
 |
| Most Széchenyi Láchíd |
Výhled na Parlament a další památky rozhodně stojí za to a cestou je opravdu mnoho krásných historických budov! Za dvě hodinky jsme přes most Margit Híd přecházeli na druhou stranu řeky s první desítkou keší.
 |
| Budapešťský parlament |
Podobně jsme pokračovali také na druhém břehu, kde jsme během dalších dvou hodin pobrali dalších osm kousků. Celkem jsme nachodili dalších devět kilometrů.
 |
| Most Margit Híd |
Návrat do hotelu probíhal linkou M3, na které jezdí soupravy typu “E” – tedy designově identické vlaky, jako v počátcích pražského metra s kabinou strojvedoucího v každém voze. V Praze je souprava tohoto typu provozována jako historická, svézt se s ní můžete jen jednou měsíčně za několik stovek. V Budapešti jsou sice vozy lehce (opravdu jen velmi lehce) rekonstruované, ale jde v podstatě o tentýž typ a vozit se můžete třeba celý den za nějakých 30 korun.
Ve čtyři odpoledne jsme si pochutnali na směsi grilovaných mňamek v hotelu, abychom následně lehce pospali. V 19:20 už jsme ale byli na cestě za dalšími kešemi. Tentokrát jsme byli limitováni časem, protože od devíti večer jsme chtěli sledovat finále Eurovision Song Contest, takže jsme víceméně jen pojížděli po okolí a sbírali “řetězovky” ze série “Újpest”. Protože jsem doma zapomněl řidičák, což jsem si samozřejmě uvědomil asi až po dvou kilometrech řízení, navrhl jsem manželce střídání a o odlovy jsem se tentokrát staral já. Přesto jsme během hodinky získali dalších jedenáct krabiček a denní počítadlo se tak zastavilo na čísle 29.
 |
| Hotel, kde jsme přebývali |
Neděle 19. května 2013
Neděle byla ve znamení návratu a původně jsme měli v plánu i nějaký ten nákup potravin. Nakonec ale vyhrálo keškobraní, takže jsme po budíčku proběhli koupelnou, nasnídali se a v osm jsme vyrazili na jihovýchod maďarského hlavního města, kde na nás čekala série u cyklostezky. Sice jsme nejezdili na kole, nicméně část krabiček se dala odlovit i z auta, takže jsme si mezi 8:27 a 9:18 mohli zapsat dalších jedenáct nálezů, převážně ze série “17BB Budapest XVII. By Bike” a jeden nenález.
Kolem 9:20 jsme se vydali směr Studénka. Nemohli jsme ale vynechat třetí pokus o odlovení keše GC3010K “M1 43km North”, ležící u dálničního odpočívadla ve velmi strmém a často i hodně kluzkém kopci. Na výpravu do krpálu se nakonec vydala manželka a keš objevila na jednom ze stromů. Štěstí, že se nebojí výšek ani stísněných prostorů, protože kdybych na to byl sám, mnohé z obtížnějších kešulí bych neměl. V 10:20 tedy logujeme úspěšný nález a pokračujeme dál.
Spěcháme, protože v pět už musí být manželka v Mošnově, kde má hodinu zumby, nicméně nemohli jsme bez povšimnutí projet kolem další čtyřky – GC47JR6 “Splaviska”. Opět je to “stromovka” s obtížností terénu 4, takže žena se hbitě drápe na strom, zatímco já dole bojuji s mobilem, který začal odmítat paměťovou kartu. Zatímco já jsem ve své snaze uspěl až druhý den, kdy jsem milou microSD naformátoval a smazal z ní fotky, které již mám v počítači, manželka během chvilky zapisovala do logbooku. Samozřejmě razítko jsme nechali v asi 200 metrů daleko odstaveném autě, ale protože známe pravidlo “Každý správný kačer nosí svojí tužku”, zapsali jsme se “manuálně”. Ve 14:00 tedy zaznamenáváme poslední úspěch naší výpravy a pokračujeme do Studénky, kde jsme v 15:30 náš výlet zakončili.
Shrnutí
Celkové skóre tedy vypadá následovně:
- 17. května: 38 keší
- 18. května: 29 keší
- 19. května: 13 keší
Celkem tedy rovných 80 pokladů během tří dnů. To jde, ne? 🙂
0 komentářů