Matka jedenácti dětí nechala v porodnici dvojčata*Papálášismus se rozmáhá*Volit KSČM by byla chyba*V Moskvě bojují proti prominentům s majáky*Komentář k programu VV.*Raiffka bude mít nový internetbanking.
Matka nechala dvojčata v pardubické porodnici, jedenáct dětí doma jí stačí
Matka třinácti dětí se vrátila pro dvojčata. Popírá, že je nechtěla
Nejprve si vysvětleme hovorový výraz „cigánit,“ což – jistě ne náhodou – znamená lhát. Cikánská matka Iveta Kokiová, která má již jedenáct dětí, odešla z porodnice od dvou novorozenců. Policejní mluvčí později uvedla: „Žena policisty poslala pryč s tím, že doktora nepotřebuje a o dvojčata nemá zájem.“ Kokiová však den poté médiím sdělila: „I policii jsem řekla, že o ně mám zájem.“
Samozřejmě je to slovo proti slovu, nicméně je otázkou, proč by policejní mluvčí měla lhát. Zajímalo by mě, zda je mezi čtenáři někdo, kdo věří tvrzení Kokiové.
Další věc, která zaujala i čtenáře v diskuzi: za ženou přijela policie, aby jí kromě jiného upozornila, že „vzhledem k zdravotnímu stavu by měla být v nemocnici.“ Možná mám nějaké mylné představy o tom, k čemu slouží (nebo by měla sloužit) policie, proto se opět zeptám: je tady někdo, za kým přijeli domů policajti s tím, že mají obavy o jeho zdravotní stav? Nebo jsou to nadstandardní neplacené služby jen pro určitou skupinu obyvatel, konkrétně pro ty, kteří policii ze svých daní určitě neplatí?
Je asi jasné, že jsem si důvod návratu matky k dvojčatům celkem rychle vysvětlil: asi si doma spočítali, kolik prodělají na porodném, přídavcích a sociálních dávkách, které by na ně dostali. Bohužel pro některé lidi je výroba dětí podobným příjmem, jako pro normálního člověka práce. Právě o tom je onen „sociální stát,“ který svým voličům slibují oranžoví i modří socani. Proto se slovo „sociální“ stalo synonymem slov zbytečně nákladný, neefektivní a nespravedlivý. Právě kvůli takovým lidem nemůže být tomuto národu být dána svoboda, která by zahrnovala i osobní zodpovědnost za sebe sama a své činy. Lidé, jako paní Kokiová, by totiž umřeli hlady, protože třináct dětí ani z hodně slušného platu jednoduše není možné uživit. Solidární musíme být proto, aby hloupí a nezodpovědní přežili.
Slovenská obec se zdí proti Romům připomíná Palestinu, píší New York Times
Spojené státy jsou sice prezentovány jako vzor demokracie, nicméně zejména po útocích z 11. září se obyvatelé této země značné části svých svobod zřekli, či o ně byli připraveni. Proto mě vůbec nepřekvapuje, že právě americký list New York Times kritizuje výsostné právo oddělit ty, kteří někoho obtěžují. V demokracii přeci každý musí mít právo projevit se! I kdyby oním projevem měl být zvyk etnických menšin dělat nepořádek, rušit hlukem, nebo si opatřovat majetek krádežemi.
Ve slovenských Ostrovanech oddělili cikány od ostatních zdí. To je samozřejmě z pohledu médií špatně, protože zejména tato minorita je v posledních letech stavěna na piedestal, aniž by se o to sama jakkoli zasloužila. Starosta Ostrovan sice logicky argumentuje, že ona zeď byla vybudována proto, aby se zabránilo krádežím a vandalismu, nicméně v New Yorku mají jasno: jde prý o stejnou situaci, jaká byla například v Berlíně. Možná by novinářům za oceánem měl někdo vysvětlit docela zásadní rozdíl: Berlín nebyl rozdělen zdí proto, že by východní Němci chodili krást těm západním zeleninu ze zahrádky. Pro průměrné Američany je ale nutné psát jednoduše, aby text vůbec pochopili, proto se nemůžeme divit, že jsou jejich média schopna překroutit i tak prostou věc, že pokud jedna skupina obtěžuje druhou, je jednou z možností řešení vybudování stavebních bariér.
Nedivil bych se, kdyby do celé kauzy – i když není na našem území – zasáhl ex-ministr Kocáb, který by požadoval nejen zbourání zdi, ale i povinné a pravidelné dodávky vypěstovaného ovoce a zeleniny přímo k domům místní cikánské komunity.
NYT nasadil korunu konstatováním: „Spor o zeď, která byla postavena v říjnu, se odehrává v čase, kdy světová finanční krize v celé oblasti přispěla k podnícení odporu vůči menšinám, včetně romské, protože (zdejší) obyvatelé hledají obětní beránky, kteří jim pomáhají vysvětlit jejich vlastní ekonomické potíže.“ Vidíte, jak je to jednoduché? Ekonomická krize je náš vlastní problém – sami jsme si ji způsobili! Fakt, že někdo odčerpává ze sociálního systému peníze, aniž by se vůbec kdy obtěžoval pracovat, je přeci v naprostém pořádku a se špatnou ekonomickou situací vůbec nesouvisí.
Chtěl bych být Američan! Měl bych evidentně mnohem jednodušší život.
Poslanci si za čtyři roky neomezili žádnou ze svých výhod
Překvapuje někoho skutečnost, že si poslanci v posledním volebním období nesáhli ani na jednu ze svých výhod? Mne to tedy neudivuje. Sice cenu pro největšího papaláše vyhrál Jiří Paroubek, nicméně obávám se, že „papalášismus“ je v našich politicích zakořeněný na všech úrovních.
Dovolím si na tomto místě ocitovat ze svého včerejšího mailu kamarádovi, se kterým často probíráme politická témata. Toto je má odpověď na jeho (řečnickou) otázku, zda si myslím, že se z kandidátů do Parlamentu nestanou stejní nenasytové, jako jsou ti dnešní.
„Jestli se z někoho u kormidla stane hamižník, jako se to stávalo dosud? Obávám se, že stane. Těch případů bylo už příliš mnoho na to, abych věřil iluzi, že tam přijde někdo charakterní, neúplatný, kdo odolá příležitosti si pořádně nahrabat. Stačí se podívat na některé dnešní politiky: když se například na politické scéně objevil Rath, byl tvrdý, neústupný, nekompromisní. Pak se stal poslancem, následně hejtmanem a podívej se na něj dnes. Ostatně nepletu-li se, žiješ v jeho kraji, takže sám nejspíš vidíš, jak prospěchářsky nyní tento člověk funguje. I pro mne to bylo velké zklamání, protože jsem mu ze začátku dost věřil.
Takže ne, opravdu nejsem takový idealista, abych žil v představě, že když se ke kormidlům dostane jiná parta, něco se zásadním způsobem změní. Bohužel v tomto směru jsme prostě Češi a jako takoví si každý dle socialistického pravidla „Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“ hrabeme především pro svůj vlastní prospěch. Případný prospěch někoho dalšího – například občanů – je bohužel v dnešní době až druhořadý.
Přesto si ale myslím, že bychom měli maličko píchnout do toho zatuchlého rybníku a vypustit do něj nějakou tu štiku, nebo ideálně více štik v podobě stran a zejména lidí, kteří dosud v politice nebyli. I kdyby se mezi nimi našel jen jeden slušný, stálo by to za to.“
Máš víc dětí? Zaplatíš násobně nižší daň, láká KDU-ČSL
Své voliče si snaží získat i oslabená KDU-ČSL, jejíž někteří členové spáchali zradu způsobem, který dlouhodobě kritizuji: ač byli zvolení za tuto stranu, vystupují nyní na parlamentní půdě pod zcela jinou hlavičkou.
KDU-ČSL jde do voleb s návrhem zvýšit daňovou úlevu na děti. Místopředseda strany Pavel Horák k tomu říká: „Současná daňová sleva na dítě je nízká a neodpovídá nákladům,“ a dodává něco, s čím naprosto souhlasím: „Navíc z ekonomického hlediska jsou děti investicí do budoucna.“
Právě toto je důvodem, proč jsem na vážkách ohledně zrušení porodného. Na jednu stranu bych i souhlasil, neboť pokud si někdo pořizuje dítě, měl by tak činit v situaci, kdy si to může dovolit (samozřejmě beru, že se taková událost i přes prevenci může stát nečekaně). Na druhou stranu dítě je potenciální budoucí poplatník a za svůj život zaplatí na daních daleko více, než kolik mu stát dá coby „dárek“ při jeho narození.
S nápadem KDU-ČSL podpořit rodiny s dětmi daňovými úlevami souhlasím, byť nejsem přesvědčen o tom, že je takový nápad rozumné realizovat v době krize. Mám k němu ale jednu zásadní připomínku: úleva by měla být opravdu výhradně na daně. Tedy v praxi: kdo má dítě a pracuje, odvádí daně a z těch by dostal úlevu. Kdo nepracuje, daně neodvádí a nedostal by tedy žádné zvýhodnění. Zabránilo by se tak lidem, jako je paní Kokiová z prvního odkazovaného článku, aby si z výroby dětí udělali „rodinný byznys.“ Současně s tím by se podpořila porodnost a pomohlo by se rodinám, pro které je dítě zásadním zásahem do domácího rozpočtu. To potvrzuje i místopředseda Horák, který vysvětluje návrh: „půjde o slevu na dani, nikoliv sociální dávku. Alespoň jeden rodič tedy musí nejdříve dostatečně vydělávat, aby vůbec mohl slevu využít.“
Ještě by to možná chtělo, aby se lidovci podívali i na současný systém sociálních dávek, které jsou doslova dírou do rozpočtu našich státních financí. Na to ale tato strana takříkajíc „nemá koule“ – „Právě u slevy na dítě to dosud ale do záporu jít může – díky takzvanému daňovému bonusu. (Lidé, kteří si vydělají alespoň 48 tisíc korun ročně, mohou vykázat zápornou daňovou povinnost, kterou dostanou proplacenou od státu.)“ podotýká Aktuálně.cz, na což Horák odpovídá: „Ano, daňový bonus chceme ponechat. Ale zastropovaný… Lidé nedostanou víc, než je ten strop… …ten by se nezměnil, zůstal by na dosavadní úrovni.“ V tomto bodě se mé představy od těch lidoveckých rozcházejí. Chceme-li během pěti let dosáhnout vyrovnaných rozpočtů, musíme omezit výdaje. Začít by se mělo těmi nesmyslnými a nespravedlivými, jako je například vracení daní těm, kdož nevydělávají či vydělávají velmi málo. Když už máme rovnou daň, udělejme ji skutečně rovnou – tedy každému, bez ohledu na výši jeho příjmu, strhávejme stejnou procentuální částku. Jinak se z toho svrabu, v jakém se tato země nachází, nikdy nevyhrabeme.
Nové VelociRaptory: až 600 GB
Odbočím do světa techniky: Western Digital přišel s dalšími dvěma kousky, kterými rozšiřuje rodinu pevných disků, jejichž plotny rotují rychlostí 10 000 otáček za minutu (běžné disky mají 7 200 otáček, některé notebookové dokonce jen 5 400 otáček). Sám jsem se nedávno stal majitelem 150 GB VelociRaptoru a připravuji buď na příští nebo po něm následující týden velice podrobnou recenzi, včetně detailních srovnávacích testů. Pokud tedy uvažujete o tom, že byste posílil výkon svého počítače právě rychlým pevným diskem, zůstaňte naladěni. Dozvíte se například, zda se investice do této „libůstky“ vůbec vyplatí.
Tak, malou upoutávku ve stylu „více najdete na tn.cz“ máme za sebou a jedeme dál.
Práce pro všechny za spravedlivou mzdu
Komunisté se mě patrně snaží přesvědčit, že jejich umístění na druhém místě mého virtuálního žebříčku má své racionální důvody a že bych možná měl přemýšlet i o jejich „vyřazení.“ Podložit volební heslo „Práce pro všechny za spravedlivou odměnu“ odkazem na Listinu základních práv a svobod mi připadá přinejmenším hodně odtržené od reality. Nevidím důvod, proč by se měl stát aktivně zasazovat o zřizování nových pracovních míst. To je totiž věcí trhu, nabídky a poptávky. Úlohou státu je zajistit podmínky pro zaměstnavatele – ideálně nastavit je tak, aby firmy mohly přijímat nové zaměstnance a nikoli jen pracovníky „na živnosťák.“ Jádro problému tkví v současném systému zdanění, kdy náklady na jednoho zaměstnance odpovídají bezmála dvojnásobku mzdy, kterou dostane „na ruku.“ Zatímco podnik zaplatí za jednu pracovní sílu například 30 000 Kč, zaměstnanci přijde na účet jen 17 495 Kč, což skutečně není mnoho.
Komunisté bohužel nenabízejí žádný pro mne přijatelný způsob podpory zaměstnanosti. Trumfování stylem „vytvoříme X tisíc míst“ je sice před současnými volbami populární, leč nikdo z politiků podrobněji nerozebírá, jak chce tohoto navýšení dosáhnout. Asi dobře ví proč. Nicméně slibem nezarmoutíš, říkává jedno přísloví.
Přiznávám, že i další argumenty z odkazovaného článku mě poněkud zarážejí. Přiřknout vysokou nezaměstnanost pouze pravicovým vládám svědčí buď o tom, že je autor nedostatečně informován o dění v této zemi za posledních dvacet let, nebo že záměrně zkresluje fakta. Osobně se přikláním ke druhé variantě.
Velice mě ale zaskočila formulace „Za 40 let socialismu se nezaměstnanost stala neznámým pojmem.“ Čtenáři Týdnovin patrně vědí, že neshledávám reálný socialismus, v němž jsme žili před rokem 1989, jako vysloveně špatný. Jistě byly věci, které byly dobré, nicméně uznávám, že bylo i mnoho vysloveně negativních. Dával jsem ale naději KSČM proto, že jsem věřil jejich profilování se do pozice „jiných komunistů,“ než byli Jakeš, Štrougal, Adamec a další. Očividně jsem se v tomto směru mýlil, protože pokud by KSČM byla jiná, nemohla by jako argument použít odkaz na předrevoluční politiku zaměstnanosti. To totiž opravdu není nic, na co by se mělo navazovat.
Umělá zaměstnanost, které jsme byli svědky, měla sice svá pozitiva – například i skupiny obyvatel, jež se nyní „živí“ dávkami, tehdy musely mít nějaké zaměstnání (neříkám, že pracovali). Nicméně inklinuji ke zvýšení svobod a osobní zodpovědnosti, proto je mi systém povinného zaměstnávání proti srsti. Pokud se někdo dokáže uživit, aniž by byl zaměstnán, nechť je to jeho volba a jeho právo.
Že je systém státem řízené politiky zaměstnanosti špatný, jsem viděl v praxi asi pět let nazad na Ukrajině. V místní samoobsluze stál za pokladnami člověk, který parkoval vozíky. Nedělal nic jiného – prostě stál, občas převzal od zákazníka vozík a zaparkoval ho k ostatním. Podivil jsem se nad tím, proč jednoduše nezavedou vratnou zálohu, jak jsme na to zvyklí u nás. Bylo mi vysvětleno, že tímto způsobem jsou vytvářena místa, aby se snížila nezaměstnanost. Děkuji komunistům, že se veřejně ztotožnili s tímto modelem. Alespoň mám jasno v tom, že volit je by byla chyba. Nechci totiž, aby to u nás fungovalo jako na Ukrajině.
Moskevští řidiči bojují proti prominentům s majáky
Rusové se vzepřeli autům prominentů s majáčky
V Moskvě začali někteří občané bojovat proti politickým činovníkům, kteří se prohánějí městem takzvaně „pod majáky.“ Řidič Andrej Chartly dokonce poté, co potkal v protisměru blikající BMW, zablokoval tomuto vozidlu průjezd, vytáhl kameru a šel se zeptat politika, kdo vlastně je a kam tak spěchá (patrně se jednalo o nějakou ruskou verzi Michaela Moora :-P). Politikův řidič patrně žil v přesvědčení, že je „něco víc“ a jal se dotyčného nesehnutého pacifikovat, nicméně se zlou se potázal – milému revolucionáři přišla na pomoc posila. Řidič limuzíny nakonec musel udělat nevídaně ponižující věc: zacouvat a tvrdohlavci se vyhnout. No uznejte sami: kam to v tom Rusku dospěli, když se soudruh politik musel vyhýbat řadovému občanovi?
Situace u nás se bohužel od té v Rusku prakticky neliší. Národ byl svědkem Topolánkovy závodní jízdy na tenisový turnaj v Brně, stejně jako Paroubkova chvátání na svatbu. Podobně, jako ve východní velmoci, i u nás byli spěchající politici příčinou dopravní nehody (Jiří Paroubek na Ostravsku).
Vzpomínám na dobu těsně po revoluci, kdy Václav Havel coby tehdy ještě „sympatický strejda“ sliboval občanům, jak láska a pravda zvítězí. Moc dobře si pamatuji, když říkal, že s modrými majáky budou v „novém režimu“ jezdit pouze sanitky, hasiči a policie.
Dnes máme dvacet let poté a situace je snad ještě horší, než bývala za socialismu. Majáky mají nejen vrcholní politici, ale také nejrůznější funkcionáři a jejich kamarádi. Nebudu jmenovat konkrétně, ale svolení k použití přenosného modrého majáku dostal i vedoucí činovník jedné z ostravských nemocnic. Ne, není to lékař, který by eventuálně mohl někdy spěchal k pacientům – jde de facto o úplně obyčejného manažera, který má nadstandardní vztahy s ostravským Magistrátem. Reálné využití vidím tedy jen v případě, kdy se dotyčný bude potřebovat rychle dostat z nějakého pohostinského zařízení domů.
Bohužel na rozdíl od Rusů, pro které je příznačná jistá hrdost, se v naší zemi patrně nenajde nikdo, kdo by proti tomuto rozmaru mocných bojoval. Zablokovat třeba Paroubka podobným způsobem, jako to v Moskvě udělal pan Chartly, by znamenalo opletačky s policií a tahanice na téma, proč dotyčný neuvolnil místo vozidlu s právem přednostní jízdy. V naší zemi máme velice účinný aparát, který by takto revoltujícímu řidiči přistřihl křidýlka. Co na tom, že pod tím majákem sedí nějaký papaláš či kamarád papaláše, který rozhodně nezachraňuje zdraví, ani životy občanů, ale v nejhorším případě – pokud by přijel pozdě – by propásl uvítací raut na nějaké akci? Bohužel zákon je zákon a ten nerozlišuje, zda takovým počínáním ohrozíte záchranáře, nebo kamaráda pana primátora.
Věci veřejné: Sebereme dávky těm, kdo si je nezaslouží
Daně podle Věcí veřejných: Platit budou i prostitutky
Věci veřejné jsou stranou, kterou sleduji s určitým pozitivním pocitem. Nepatří sice mezi mé favority do nadcházejících voleb, přesto jsem se rád začetl do jejich programu a o své dojmy se podělím i zde.
- Banky se chovají zcela nemravně, stát by jim mohl konkurovat prodejem dluhopisů přímo občanům – s tímto souhlasím. Nepatřím mezi občany, kteří čekají, jak se o ně postará stát. Proto mám uzavřené penzijní připojištění jak pro sebe, tak pro manželku, životní pojištění a v současnosti koketuji s podílovými fondy. Státní dluhopisy, prodávané lidem, by skutečně mohly být zajímavou možností investice. Nevidím důvod, proč to tak není již nyní.
- Obce by musely povinně a aktivně kontrolovat majetkové poměry příjemců dotací, pravidelnou školní docházku dětí nebo i další údaje. Kdo by do žádosti o dávku uvedl nepřesné údaje, dopustil by se trestného činu podvodu. – Takto to ale podle mne mohlo fungovat již dnes! Jenže to by se muselo chtít a něco pro to dělat. Místo spravedlivého přístupu a měření všem jedním metrem jsme si v této zemi nechali vnutit pokroucenou formu elitářství, kdy jedni sypou do rozpočtu celou polovinu svého platu a druzí z opačné strany ty peníze vybírají a dokonce to považují za své výsostné právo. Sáhnout této skupině na jejich „jistoty“ ale znamená riskovat vztyčený ukazováček EU, která podobné vyžírky podporuje s tím, že jsou to diskriminovaní chudáčci.
- Obce nebo jejich sdružení by také měly povinnost organizovat takzvanou veřejnou službu pro osoby čerpající podporu v nezaměstnanosti. – Snad by ani nebylo potřeba něco organizovat. Stačí jednoduchý princip: vyplácet peníze pouze za práci. Chceš dávky? Dobře, ale uklidíš sníh z chodníků, jež patří městu (které na to nemá peníze, prostředky, čas, …). Rázem by se vyřešil nepořádek, klesly by náklady na nejrůznější údržbu atd.. Důvod, proč to takto nefunguje, nějak nejsem schopen najít.
- Nesouhlasíme s názorem zrušit například porodné. V souvislosti s klesající porodností nám to nepřijde úplně nejšťastnější. – Víceméně souhlasím, byť – jak jsem uvedl výše – jsem v této otázce na vážkách a mám ve své mysli argumenty pro i proti.
- chceme podporovat rodiny s dětmi spíše formou slevy na dani než sociálními dávkami. Tedy aby byli zvýhodněni rodiče, kteří chtějí pracovat. – S tím nelze za stávající situace jinak než souhlasit.
- Státní podpora (stavebního spoření) dneska přijde rozpočet na zhruba 13,5 miliardy a na bydlení ji přitom používá minimum lidí. Jsme pro její zachování, ale jenom pokud bude skutečně určena na bydlení. – Opět souhlasím. Jen mě překvapuje, co tvrdí stínový ministr financí za Věci veřejné Kamil Jankovský – totiž že stavební spoření lidé využívají i na jiné věci, než je bydlení. Žil jsem v představě, že to nejde – ostatně proč by se to spoření jinak jmenovalo stavební? Důvod, proč by měl stát komukoli dotovat a zhodnocovat obyčejné spoření (resp. stavební spoření, využitelné na cokoli) opravdu nevidím – od toho tu jsou banky.
- v rámci rekvalifikačních kurzů by lidé mohli dostat i základ finanční gramotnosti. – Tohle by se, podle mne, nemělo řešit až v rekvalifikačních kursech, ale rovnou na základních školách. Zařadit do učebních plánů jednu hodinu finanční gramotnosti týdně by – samozřejmě při výuce z kvalitních podkladů a zábavnou formou – mohlo této zemi výrazně prospět. Náš stát ale raději prosadil nepovinnou výuku romštiny….
- Jsme pro zveřejňování celého průběhu veřejných zakázek. – Vynikající nápad! Jenže to se v naší zemi nikdy neuchytí, protože by politici, manažeři státních podniků a dodavatelských firem přišli o své kapříky.
- rozlišení odstupného podle délky zaměstnání. Kdo je u stejné firmy zaměstnán rok, bude mít státem garantováno odstupné ve výši jedné měsíční mzdy. Kdo je zaměstnán dva roky, získá dva měsíce a teprve kdo vydrží tři roky, získá tříměsíční odstupné. – To je sice moc pěkně znějící nápad. Nicméně podívejme se z opačného úhlu: zaměstnanec obvykle nemůže za to, že byl propuštěn – tedy samozřejmě je-li důvodem snížení poptávky po produktech či službách firmy, v níž pracuje. Tři měsíční platy jsou tedy alespoň malou kompenzací a způsobem, jak překlenout alespoň část období, než si propuštěný najde novou práci.
- Zavedení výdajových paušálů pro OSVČ bylo určitě přínosem, a to i díky výraznému zjednodušení administrativy. – Souhlas. Jediný důvod, proč ještě nepracuji jako OSVČ, je právě naprosto šílená administrativa s tím spojená. Opravdu nemám náladu trávit čas neustálým papírováním jako trest za to, že jsem se rozhodl pracovat na vlastní triko.
- Navrhujeme vznik druhé sazby daně ve výši 25 procent. Týkala by se lidí s příjmy vyššími než šestinásobek průměrné měsíční mzdy, tedy přes 145 tisíc korun měsíčně. – Jednoduše nesouhlasím, protože takový systém není spravedlivý. Trestá lidi za úspěch, případně za jejich pracovní nasazení či kvalifikaci. Žádné progresivní zdanění není fér a jedinou cestou, jak alespoň částečně dosáhnout nějaké rovnováhy, je podle mne jednotná daň pro všechny bez jakýchkoli stropů.
- Současnou hranici (stropů sociálního a zdravotního pojištění) považujeme z hlediska solidarity za dostatečnou. Vždyť přece lépe placený člověk nevyužívá nějak výrazně víc veřejné zdravotní péče. – Argument je to sice logický, nicméně v konečném důsledku znamená, že se z daně rovné stala daň degresivní. Jak uvádím výše, jsem pro stejné procentuální zdanění, čili s touto tezí nesouhlasím.
- Navrhujeme, aby pro základní, povinné zdravotní pojištění fungovala jen jediná pojišťovna. Nevidíme důvod, proč by zákonem definovaný standard mělo poskytovat více pojišťoven – vždyť si nemají v čem konkurovat. – Já to vidím opačně: pojišťovny by měly dostat volnější pole působnosti, aby mohly nabízet zákazníkům produkty podle jejich požadavků. Současný stav je samozřejmě špatný, protože je zakonzervovaný a zdravotní pojišťovny skutečně nemají žádné zásadní konkurenční výhody. Kdyby ale trh fungoval tak, jak má – tedy například jako v klasickém pojišťovnictví – vznikl by prostor pro různé výhody, bonusy, balíčky… …a pak by nejen nebyl důvod mít jen jednu pojišťovnu, ale naopak by pro zákazníka bylo dobré, kdyby byl výběr co nejširší.
- Chceme zrušit daň dědickou a darovací… …jde o věci, které už byly jednou zdaněné. – Uznávám, že toto je další rozumný návrh z pera VV.
Témat, jež bych mohl komentovat, mají Věci veřejné ještě mnoho. Dovolím si na tomto místě udělat takový malý souhrn. Je zřejmé, že VV jdou do voleb s vcelku racionálním a rozumným programem. Je možná paradoxní, že jsem v jejich tezích našel více shod, než například u komunistů. Určitě tedy budu tuto stranu před volbami i po volbách sledovat. Z těch, jež mají šanci na parlamentní křesla, jednoznačně patří k těm nejsympatičtějším.
Odměny za platbu kartou mají trhlinu, zajímají totiž finanční úřady
Danit, danit a danit. A již zdaněné zdanit ještě jednou, dvakrát, nebo třeba stokrát. Tak funguje systém výběru financí do státní kasy v naší zemi. Finanční úřady se prý nyní začaly zajímat i o odměny za platbu kartou. Nakonec proč ne? A aby to bylo fér, mohl by stát požadovat i daň za dárky, jež dostane řidič, který je věrným zákazníkem nějaké sítě benzínových stanic. Co na tom, že v ceně paliva zaplatil DPH a spotřební daň a že peníze, kterými platil, mu ještě před převodem na účet zdanili také? Pojďme zavést ještě daň z daně! Vytvořme 100 000 pracovních míst pro lidi, kteří to budou hlídat, kontrolovat a postihovat. Sice se z vybraných peněz nezaplatí, ale to přeci nevadí! Kázeň prostě musí být!
TOP 09 šlape na paty ODS
Mediální propagace Kalouskovy TOP 09 přinesla své ovoce. Podle internetového průzkumu společnosti SANEP by volby vyhrála ČSSD se 30,8% (bůh chraň tuto zemi) před ODS s 18,9% a TOP 09 s 15,1%. Opravdu nevím, zda alespoň některý z voličů četl program TOP 09. Myslím, že nikoli, protože jinak by tuto stranu přeběhlíků volit nemohl. Obávám se, že kromě masivní propagandy, podporované snad všemi médii včetně veřejnoprávních, stojí za úspěchem TOP 09 myšlenka „volme ty, kteří si už nakradli.“ Jinak si takové výsledky preferencí voličů opravdu neumím rozumně vysvětlit.
Rath varoval školy před volbami nanečisto, podle Bendla se bojí
Rath brání studentům vyzkoušet si volby, bojí se propagandy ve školách
Jak jsem o kousek výše vyjádřil zklamání z Davida Ratha na postu středočeského hejtmana, tak mi včerejší zprávy potvrdily, že mé pocity jsou opodstatněné. Společnost Člověk v tísni chce ve spolupráci s ministerstvem školství uspořádat takové malé „volby nanečisto.“ Účastnit by se jich studenti středních škol. Osobně mi to přijde jako velice dobrý nápad – proč by mladí lidé de facto formou hry neměli dostat příležitost vyjádřit svůj názor? Vidím i další pozitiva této akce. Prvním je fakt, že by se třeba alespoň ti odpovědnější o něco více zajímali o politiku. Studentské volby také mohou být signálem pro naší a starší generaci. Myslím, že bychom měli vědět, co si přejí naše děti, protože i ony musí žít v této zemi.
Negativní postoj Davida Ratha mi silně připomněl soudruha Adamce, který v revolučním období prohlásil: „V žádné zemi, ani v rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické, neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly to, kdy má odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být.“ Rath sice staví na jiných argumentech, ale pointa mi připadá víceméně stejná. Patrně si neuvědomuje, že právě ty „děti,“ kterým dnes upírá právo – byť jen virtuálně – hlasovat o svých zástupcích, budou během několika mála let skutečnými voliči. Nepřekvapilo by mě, pokud by mu to za pár let spočítaly ve skutečných volbách.
Středočeský hejtman sice argumentuje zákazem politické agitace na školách, nicméně já sám jsem přesvědčen o tom, že takové volby mohou proběhnout zcela regulérně. Co ale opravdu nechápu, je Rathův argument, že „Projekt by se podle něj neměl konat krátce před sněmovními volbami, kdy napomáhá volebnímu úspěchu pravicových stran.“ Možná neznám veškerá fakta, ale proč by, proboha, měla taková akce komukoli napomáhat? Bojí se snad Rath jisté neoblíbenosti ČSSD mezi mladými lidmi? Pak ji jistě nevyřeší snahou o zákaz demokratických projevů, nýbrž by se měl on a jeho spolustraníci snažit, aby u studujících získali podporu. Celkově vzato Rathova snaha zastavit studentské volby může být pro ČSSD naprosto kontraproduktivní. To si ale zástupce naší nejvýznamnější levicové strany patrně neuvědomuje. Jak typické je krátkozraké uvažování právě pro ČSSD….
Anketa: Nejvstřícnější bankou v ČR je Raiffeisenbank, nejhůře dopadla Citibank
S výsledky ankety o nejvstřícnější banku musím souhlasit. Pravda, nemohu srovnávat s jinými bankami (snad jen s ING), nicméně když se mě osobní bankéř při naší poslední schůzce ptal, co vidím jako zásadní plus jejich bankovního ústavu, odpověděl jsem mu, že z mého pohledu je to jednoznačně osobní přístup a způsob jednání se mnou, coby zákazníkem.
Jako příklad si dovolím zmínit poslední událost, která se mi přihodila. Mám novou platební kartu, takže si ještě ne zcela přesně pamatuji PIN. Vybíral jsem peníze v bankomatu ČS a na první pokus jsem se přehmátl. Sice jsem poté PIN opravil, nicméně bankomat jej patrně neakceptoval, neboť mi odmítl vydat požadovanou částku. Na druhý pokus již ale transakce proběhla v pořádku. Když jsem následně kontroloval stav účtu, s překvapením jsem zjistil, že mám výběr zablokovaný dvakrát. Tušil jsem velký průšvih, nicméně uklidňovalo mě, že jsem si z první transakce uschoval stvrzenku.
Zavolal jsem tedy na infolinku RB, kde slečna ihned uznala, že dvě blokace na stejnou částku v průběhu jedné minuty jsou nesmysl, když ještě navíc karta má limit nastavený právě na onu sumu. Přislíbila, že se mi ozve, jakmile se problém vyřeší. Asi o hodinku později jsem již měl jednu ze zablokovaných částek připsanou zpět na účtě. První bod pro RB. Odpoledne jsem měl jednání na pobočce banky a osobní bankéř se mě sám od sebe zeptal, co jsem měl za problém a zda byl vyřešen. To byl druhý bod pro RB.
Druhý den dopoledne mi volala slečna z infolinky, aby mě informovala, že částka byla připsána na můj účet a blokace byla zrušena. Kromě toho mi vysvětlila, jak případně postupovat, kdyby si ČS neuskutečněný výběr nárokovala. Další bod. Po skončení hovoru mi zavolal automat a požádal mě, abych zhodnotil práci operátorky (známkuje se jako ve škole, hodnocení se dává stiskem příslušné klávesy na telefonu). Opět bod a inspirace pro ostatní. „Raiffce“ jsem dal jedničku (uvažoval jsem ještě o hvězdičce :-D), nicméně třeba na takové infolince UPC bych se vyřádil. Nakonec mi ještě přišla SMS s poděkováním za to, že jsem se zúčastnil průzkumu spokojenosti zákazníků.
Jako klient RB opravdu musím chválit. Svůj podíl má na tom zcela jistě osobní bankéř – což míním jak z globálního hlediska (tedy že banka takovou službu vůbec nabízí), tak i z hlediska subjektivního. Je příjemný pocit jednat s jedním konkrétním člověkem, kterého znám (na rozdíl od infolinek) a který zná mne (např. ví, že pokud se mi něco nelíbí, důrazně se ozvu :-P). Když si vzpomenu na jedno jednání, které jsem zažil před asi pěti lety v České spořitelně, mám dodnes nepříjemné pocity – ať už z toho, že jsem musel čekat, nebo z toho, že jsem byl pro úřednici „jedním z mnoha anonymních klientů,“ a konče výsledkem tohoto jednání, kdy jsem si nechal volat vedoucího. Díkybohu, že s tímto ústavem už nemusím mít nic do činění a jsem klientem bankovního ústavu, kde se mnou jednají opravdu jako se zákazníkem.
Mimochodem pokud to ještě nevíte: Raiffaisen bank prý pracuje na novém internetovém bankovnictví pro klienty eBanky (resp. bývalé Expandia Banky). V tuto chvíli sbírají podněty od zákazníků, které předávají týmu, jež má nový web zavádět. Podrobnosti bohužel nejsou známy, ale vyrozuměl jsem, že přijdeme o „ebankovskou“ tmavě modrou barvu. Některé zdroje tvrdí, že nový internetbanking bude spuštěn již 1. června tohoto roku. Podle mne je to škoda, neboť internetová aplikace eBanky neměla v použitelnosti, uživatelské přívětivosti a bezpečnosti na našem trhu konkurenci.
🖨 Verze pro tisk [1]