Dopravní podniky a České dráhy opět berou zákazníky jako rukojmí. * Tři miliony z ostravského rozpočtu úspěšně vyhozeny do vzduchu. * Ovce prý souhlasí se zrušením Dělnické strany. * Daň pro bohaté chce už i ODS.
Stávka v dopravě zastaví v pondělí vlaky i pražskou MHD
Odboráři zase budou stávkovat
Při předchozí hrozbě stávkou se zaměstnanci pražského Dopravního podniku alespoň snažili hrát divadélko, že odmítnutí poskytnutí závazku (přepravení zákazníků s předplaceným jízdným) je vlastně pro dobro lidu. Tentokrát jde ale pouze o vlastní prospěch, což je zcela nezpochybnitelné – jedná se totiž o zdanění zaměstnaneckých výhod. Rukojmí v podobě cestujících si tentokrát berou nejen městské dopravní podniky, ale především České dráhy, což je komunistický podnik, který díky loajalitě státu stále může fungovat na stejných principech a se stejným vozovým parkem i službami, jako za starých časů. Místo, aby byli rádi a drželi hubu a krok, si ještě vyskakují. Začínám věřit tomu, že jediným dobrým krokem, který se s ČD dá provést, je privatizace a především vpuštění soukromých dopravců na koridory.
Samozřejmě na jednu stranu chápu, že se zaměstnancům nelíbí vyšší míra zdanění. Takové opatření udělá radost jen nepracujícím „menšinám,“ protože pro ně znamená jistoty a prosperitu. V žádném případě ale nepovažuji za akceptovatelné, aby zaměstnanci zneužívali k prosazení svých požadavků cestující. Mnoho z nich má předplacené jízdenky, tudíž zaplatili dopravcům za to, že je daný počet dnů budou přepravovat. Stávka by byla tolerovatelná jedině tehdy, pokud by stávkující sami ze svých peněz vrátili předplatitelům poměrnou část jejich jízdenky za dobu, kdy odmítli pracovat. Cokoli jiného je sprosté vydírání.
Jakým jiným způsobem by měli stávkující dát najevo svůj nesouhlas? Jde to jednoduše a přitom bez dopadu na klienty: blíží se volby, stačí nevolit strany, které v uplynulých letech nejvíce odrbaly své voliče. Zastavení dopravy na čtyři hodiny se našich mocných ani minimálně nedotkne – všichni beztak jezdí vládními limuzínami. Odnesou to ti, jež současný stav nezpůsobili. Naštvat své klienty skutečně není cesta, jak dosáhnout svého. Jenže odboráři jsou taková zvláštní sorta lidí, kterým podobné věci patrně nedocházejí.
Myslím, že nejvýstižněji a současně stručně popsal situaci js: „Samozřejmě rozumím lidem, kteří se snaží prosazovat svoje zájmy, jen mě nehorázně štve, že nehledají systémové řešení, jde jim jen natahovat ruku směrem ke státu. Navíc neváhají vzít si jako rukojmí své zákazníky, které mají na háku právě proto, že to jejich hraní si s vláčky daňový poplatník musí financovat, ať chce nebo nechce.“
Logo Ostrava !!! je již „v provozu“
Kupodivu nejsem sám, kdo si dovolí poukazovat na pochybné praktiky ostravského primátora Kajnara a jeho party. O „super-cool“ logu OSTRAVA!!!, za které město zaplatilo grafickému studiu Najbrt tři miliony, jsme již psali. Kamarádů má ale vedení Ostravy zjevně více a je nutné je, než budou komunální volby, patřičně zajistit z městské pokladny. Proto byla vyhlášena „soutěž“ na dopravce, který za další tři miliony umístí onen geniální grafický výtvor na své letadlo.
Slovo „soutěž“ dávám do uvozovek záměrně, protože v Ostravě se vyhlašují skoro výhradně jen „soutěže,“ které se od normálních soutěží liší například tím, že již několik měsíců před výběrovým řízením a vyhlášením výsledků je znám vítěz. Nejinak tomu bylo i v tomto případě: již v prosinci jsme psali, že „Zajímavé na celém případu jsou podmínky soutěže, které jako by byly ušité na míru jedinému možnému vítězi – společnosti Central Connect Airlines, patřící místnímu podnikateli Daneši Zátorskému.“ Světe, div se – vítězem oné zakázky se opravdu stala CCA. Připomeňme ještě, že „Společnost CCA ostravského podnikatele Daneše Zátorského přitom není pro politiky neznámá. Při rozlétávání pravidelné linky Ostrava – Vídeň získala od krajského úřadu, kde měl v té době dopravu na starosti tehdejší náměstek hejtmana Pavol Lukša, přes 75 milionů korun bez jakéhokoliv výběrového řízení.“
Uvedený případ může posloužit alespoň jako názorná ukázka rčení „vyhazovat peníze do vzduchu.“ Tady to platí doslova.
Na celé kauze je smutné, že o podivném hospodaření a chování ostravské radnice si už pomalu povídají i děti na místních základních školách. Není ale žádné páky, která by mohla takovému nakládání s městskými financemi zabránit. Můžeme jen doufat, že v podzimních komunálních volbách voliči vypráskají současnou sestavu z radnice bičem.
Účet za solární energii pro domácnost příští rok: až 2000 korun
To jsem se vás chtěl, milí čtenáři, zeptat: ptal se vás váš dodavatel elektřiny z jakých zdrojů chcete elektrickou energii? Patrně nikoli. Doslova jako blesk z čistého nebe přišla nyní informace, že příští rok zaplatíme za elektřinu až o 2000 Kč více. Důvodem prý je podpora tzv. „alternativních zdrojů,“ tedy solárních panelů a odpudivých „větrníků.“ Prosil snad někdo ze zákazníků ČEZ, aby mu dodával elektřinu právě z těchto zdrojů? Alespoň v mém případě jsem si jistý, ze nikoli. Je mi jedno, odkud můj dodavatel získává proud, který mi dodává do zásuvek. Zajímá mě jediné: cena. Pokud je výsledkem podpory alternativních zdrojů zdražení, pak děkuji, ale nemám zájem. Raději bych levnější elektřinu z Temelína. Chybí mi tu možnost volby, kdy by si klient mohl vybrat, zda chce „ekologickou“ a tedy i drahou energii, nebo zda raději ušetří, ale dostane energii z neekologických či méně ekologických elektráren. Jsem přesvědčen o tom, že být tu volný trh, ČEZ by velice rychle pochopil, že podpora alternativních zdrojů je zbytečným luxusem, o který nikdo nestojí.
Bohužel v zemi, kde stále ještě existují firmy s monopolem, odpadají základní elementy tržního prostředí. Není to zákazník a jeho poptávka, kdo určuje cenu. Je to energetická firma, která si může pískat, zatímco její zákazníci budou skákat. Šance na jakoukoli změnu je nereálná: státem podporované firmy mají garantované bezkonkurenční prostředí, díky čemuž si mohou dělat, co uznají za vhodné. Zákazník je až na posledním místě.
Češi souhlasí se zrušením Dělnické strany a chtějí boj s extremismem
Zrušení Dělnické strany podporuje většina lidí
Po vynesení rozsudku nad Dělnickou stranou musela samozřejmě následovat patřičná mediální masáž, aby ovce pochopily, že tento totalitní a nedemokratický krok byl pro ně tím nejlepším možným řešením. Ovce se mají pohybovat ve stádu, v čemž je stát podporuje právě takovými průzkumy, jako je tento, který se objevil minulý týden. Tvrdí, že 80 procent lidí považuje členy DS za extrémisty propagující nacismus. To aby i těm méně chápavým došlo, jak odsouzení-hodná Dělnická strana byla.
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že celý „průzkum veřejného mínění“ není ničím jiným, než pokusem o klasickou mediální manipulaci s názorem občanů. Ostatně již Winston Churchill říkal: „Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval.“ Přesně v tomto duchu se nese i zpráva o podpoře občanů, nadšených ze zrušení DS. Je nutné přesvědčit lidi o tom, že rušení politické strany není nedemokratickým krokem, ba naopak že jde o to nejlepší, čeho se občané mohli ze strany státu dočkat. Hlavní je nepřemýšlet, ale přijmout prostý fakt, že strana, která vybočuje z koridorů postavených na jedné straně ODS a na straně druhé ČSSD, je prostě extrémistická a tím pádem špatná.
Vzpomínám na předchozí režim, který také občany krmil informacemi o tom, jak dbá o jejich dobro. Kdo četl román 1984 George Orwella, jistě si vzpomene na názorovou masáž v podobě státní televize a tisku, který byl průběžně upravován podle aktuální státní politiky. Přesně to samé se děje i dnes: noviny jsou prostředkem moci a jsou poplatné režimu naprosto stejně, jako před dvaceti lety. Novinář, který tiše nešoupe nohama a nepíše, co po něm režim chce, je bez milosti vyhozen na dlažbu. Lidem to ale, bohužel, nedochází. Nechtějí přemýšlet, nechtějí nic změnit – raději sedí s pivem z Lídlu před Televizními novinami TV Nova a dívají se na zbytečné reportáže o ničem.
OVM: Miloš Zeman pro prolomení těžebních limitů
Toto je jeden z důvodů, proč přes značné předchozí sympatie nebudu volit Miloše Zemana. Ten se v nedělních Otázkách Václava Moravce vyjádřil pro prolomení těžebních limitů, jejichž důsledkem by mělo být smazání dvou českých obcí z mapy. Důvodem těžby není energetická krize, nýbrž export elektrické energie do zahraničí. Němci nejspíše musí na jednu stranu plesat a na stranu druhou si klepat na čelo nad zemí, kde za peníze rádi zlikvidují domy svých občanů a znečistí ovzduší spalováním uhlí, zatímco oni dostanou takřka „ekologickou energii.“
Nevidím sebemenší důvod, proč podporovat ČEZ v exportu elektrické energie. Nikdo z občanů, z jehož daní se před lety postavily elektrárny a infrastruktura, nedostává od této firmy nic nazpět. Nemáme díky exportu levnější elektřinu (budeme mít dražší), za vydělané peníze se nestaví ekologičtější alternativy (ty si my budeme muset zaplatit ve vyšší ceně elektrické energie) a jediný, kdo na tom celém pěkně vydělá, je ČEZ. Z tohoto důvodu nechápu, proč bychom měli umožnit další ničení našeho území. Už vůbec mi pak není jasné, proč tento trend podporují politici jako je Jiří Paroubek nebo právě Miloš Zeman. Kdo ví, zda za jejich loajalitou není nějaká pěkná odměna v podobě místečka v dozorčí radě nebo akciového podílu. Rozumnější důvod pro takovou podporu prostě nevidím.
Levičáci z ODS: Daň pro bohaté!
Jasnější potvrzení, ze není rozdíl mezi ODS a ČSSD, patrně už není třeba. Dosud byla „socko-politika“ ve stylu „oškubeme bohaté a rozdáme to chudým“ především doménou oranžových. Modří ale pochopili, že chtějí-li uspět u většiny národa, jehož celá polovina nepracuje, musí začít hrát podle stejných not. Stínový ministr financí Kocourek se dokonce nechal slyšet: „Určitě se po volbách podíváme na některé majetkové daně. Hlavně na daň z nemovitostí. Chtěli bychom díky ní do rozpočtu získat několik miliard korun navíc.“ Já bych ODS navrhoval, aby se zaměřila na daň ze vzduchu. Dal bych to na starosti exministrovi zdravotnictví Julínkovi, který by jistě dokázal vysvětlit, proč není spravedlivé, že někdo dýchá více, než jiní a že také dochází k nadužívání vzduchu. Samozřejmě by se měl zmínit o pozitivním dopadu na státní rozpočet, ze kterého by pak bylo možné více sponzorovat „sociálně potřebné“ neboli profesionální nemakačenky. Jistě by se našli voliči, kteří by takový nápad přijali s nadšením.
Daň z nemovitosti není ve skutečnosti ničím jiným, než mafiánským výpalným, vybíraným státem. Nevidím rozumný důvod, proč by člověk, který si vydělal peníze, z nichž povinně odvedl daň a pojištění a ze zbytku si stavěl dům, přičemž za materiál a práce platil další daň, měl platit za již hotovou stavbu nebo pozemek. Co za to pro něj stát udělá? Samozřejmě vůbec nic! „Něco“ udělá jen pro ty, kteří žádné daně neplatí, protože je pro ně výhodnější nechodit do práce.
I kdyby se daň z nemovitosti pohybovala v rámci jednotek korun, nebyla by morálně zdůvodnitelná. Za co má majitel platit? Za to, že něco vlastní? Nemýlím-li se, podobný systém nefungoval ani ve středověku – i tam lidé odevzdávali desátek pouze z utržených hodnot. Bohužel jsme jednou tento systém nechali rozjet a nyní není mnoho možností, jak ho zastavit. Právě naopak: podle pravidla „s jídlem roste chuť“ chce náš stát po občanech stále více peněz, aniž by jim za to cokoli dával zpátky. Nějaké otázky o tom, co je a co už není morální, se posledních několik let vůbec neřeší. Poděkujme ODS a ČSSD.
Zákaz dělnické strany, co bude dál?
Díky inteligentním funkcím Google Readeru jsem objevil další blog, který (alespoň se mi to tak zatím zdá) stojí za sledování: Lafiho výlevník. V odkazovaném článku se autor zamýšlí nad tím, co může následovat po zrušení Dělnické strany. Rozhodně oceňuji střízlivý nadhled, který Lafi vyjadřuje větou: „…s DS nesympatizuji, nesdílím jejich názory a nechápu lidi co se k ní hlásí, ale není to pro mě důvod, proč bych měl schvalovat jejich zakazování.“ Bohužel očekávat takto rozumné myšlení od našich politiků již několik let nemůžeme.
Shoduji se i dále – totiž v názoru, že zrušením Dělnické strany se otevřel prostor pro likvidaci dalších nepohodlných politických uskupení. Podle mne jsme se tím vrátili do let krátce po únorovém převratu. Autor pak vyjadřuje domněnku, že na základě zdůvodnění zrušení DS by nyní měla přijít na řadu KSČM. Já v tomto nesouhlasím. Tato myšlenková zkratka totiž stojí na špatných základech, neboť předpokládá, že likvidace DS měla oporu v zákoně. Faktem ale je, že skutečným důvodem zrušení Dělnické strany není prokázané porušení zákona, nýbrž politická objednávka. Chtěli-li bychom být objektivní, pak bychom museli požadovat nikoli zrušení KSČM, nýbrž stran, jež přivedly naší zemi do současného neutěšeného stavu – tedy především ODS a ČSSD. To se ale bohužel nestane – těžko lze předpokládat, že některá z uvedených partají učiní politickou objednávku na likvidaci té druhé. Kromě personálních vazeb totiž modré a oranžové spojuje i celá plejáda „kostlivců ve skříních,“ takže když oranžoví vytáhnou na světlo jednu kauzu, modří již mají připravený protiútok.
Trvám si na tom, že v demokratickém systému je rušení jakýchkoli stran – byť by byly mediálně označovány sebepřesvědčivějšími nálepkami – totalitním krokem a pošlapáváním demokracie. Neuvažujme tedy nad tím, koho by měli mocní zrušit jako dalšího, ale spíše nad tím, jak podobným věcem zabránit.
ČSSD slibuje, že za jedno volební období zvýší důchody o pět tisíc
Ne jeden, ne dva, ale rovnou pět tisíc korun každý měsíc pro důchodce! To chce v letošních volbách slibovat ČSSD. Pomiňme nyní skutečnost, že předvolební sliby jsou od toho, aby se den po vítězných volbách hodily do koše na odpadky.
Zajímalo by mě, kde chce Zdeněk Škromach na tento záměr sebrat peníze. Již loni nebylo koncem roku na důchody a stát se kvůli tomu musel zadlužit. Peníze, které odvádíme do sociálního systému, totiž vehementně prožírají chroničtí nezaměstnaní a rodiny, které přišly na to, že je jednodušší žít z přídavků na šest dětí, než chodit každý den na osm hodin do práce. Pokud by se podařilo zamezit tomuto nesmyslnému plýtvání, pak věřím tomu, že by (nejen) na důchodce zbyla spousta peněz navíc. Jenže touto cestou se ČSSD zcela jistě nevydá. Způsobila by tak totiž masové protesty jedné menšiny, která je navyklá, že sociální systém je tu výhradně pro ní a pro její potřeby. Následně bychom se pak dočkali důrazného pokárání z Evropské unie, co si to dovolujeme takto jednat se „sociálně potřebnými.“ Zcela určitě by také následoval halasný řev, že nerozdávat peníze za nic je vlastně diskriminace.
Ačkoli odborníci spočítali, že důchodový systém se během dvaceti let dostane do hluboké krize, jejíž varovný předvoj jsme mohli zachytit již loni, Škromachovi v jeho výpočtech vyšlo, že důchodový systém potřebuje jen kosmetické změny, aby zajistil důchody ve výši 60% průměrné mzdy. Nemohu si pomoci, ale i jako vnímavý laik spíše věřím odborníkům než Škromachovi.
Ještě uhozeněji pak zní nápad, že prostředkem k získání zdrojů na důchody, by mělo být zvýšení minimální mzdy. Z té by se pak pochopitelně odváděly vyšší daně a vyšší sociální pojištění. Jde ale o riskantní krok – minimální mzda je totiž na druhé misce vah, zatímco na té první je zaměstnanost. Dá se předpokládat, že při navýšení nákladů na zaměstnance by mohlo nastat propuštění z firem, které v době krize balancují na hranici krachu. To si ale sociální demokraté nepřipouštějí a ochotně malují voličům vizi světlých zítřků.
Co jsem dříve neviděl a dnes vidím naprosto jasně, je způsob vládnutí sociálně demokratických vlád. Fungují na principu, kdy oberou občany o co největší balík peněz a ty následně přerozdělí mezi ty, jež přispěli nejméně či vůbec. Čeho se sociální demokrat bojí opravdu nejvíce, je okamžik, kdy by občan dostal možnost kontroly nad svým životem. Pak by politici nemohli hrát směšné divadlo na „hodné a starající se strýčky.“ Má slova opět potvrzuje Zdeněk Škromach: „Možnost vyčlenit část peněz z povinného systému do soukromých rukou vylučují; plánují však zavedení dalších zdrojů získávání peněz na důchody.“ Jak vidíte, jeho prohlášení se nese přesně v mnou uvedeném duchu: v žádném případě nesmíme voličům umožnit žít podle jejich uvážení a rozumu, naopak se musíme postarat o to, aby měli méně peněz a byli tím pádem závislejší na „naší“ podpoře. Děkuji, pane Škromachu, že jste mi tak transparentně potvrdil to, co mi někteří čtenáři tohoto blogu vysvětlovali pod mými články v době, kdy jsem byl ještě nadšen myšlenkou sociálního státu. Naštěstí jsem díky nim a mé snaze získávat informace pochopil, že onen „sociální stát“ přinejmenším v podobě, v jaké ho nabízí ODS a ČSSD, je pouhou zástěrkou pro tahání peněz z kapes pracujících a podporu těch, jež si to v žádném případě nezaslouží. Takové jistoty, že mi zdaníte úplně všechno, nač se podívám, opravdu nechci.
Po volbách to nebude ani k smíchu, ani k pláči, ale na ..
Že nejsem sám, kdo se nadcházejících voleb respektive jejich výsledku obává, potvrzuje i článek Tomáše Flašky, publikovaný na serveru ePortál. Kromě jiného se pozastavuje nad (nazvěme to slušně) otrlostí exministra financí Bohuslava Sobotky, který sice v životě nevydělal ani korunu normální prací, ale s výrazem Jánošíka vykřikuje do světa, jak by zdanil bohaté.
Autor také podotýká, že to byl právě Sobotka (a zdaleka ne jen on), kdo zneužil poslanecké náhrady a koupil si za ně byt, přičemž odkazuje na podobné případy z Velké Británie, které skončily odvoláním dotyčných lumpů. Je zřejmé, že sociálnědemokratický stínový ministr financí žije v úplně jiném světě, než většina této společnosti. Jeho svět funguje na principu, že vykáže nějaké fiktivní náklady a Parlament mu je ze státní kasy proplatí. Kdo z vás tohle má? Kdo si může říci „tenhle měsíc chci více peněz,“ vyplnit nějaký formulář a bez jakékoli práce navíc ty peníze opravdu dostane?
Můžeme se nad tím pozastavovat nebo třeba i rozčilovat, ale nebude to k ničemu. Podle hesla „kapři si sami rybník nevypustí“ se, přes značnou medializaci Sobotkova případu, vůbec nic nestalo. Přeci si poslanci nenastaví pravidla a kontrolní mechanismy tak, aby dostávali proplacené jen to, co skutečně utratili v souvislosti se svým zaměstnáním.
Tomáš Flaška také opakuje to, co naši politici nejsou schopni pochopit, ba ani připustit – totiž že vyšším zdaněním ekonomický úspěšnějších občanů rozhodně nezískají větší příjmy do státní pokladny. „Lze předpokládat, že se výběr daně od těchto nejvyšších příjmových skupin v celorepublikovém součtu spíše sníží než zvýší, to již velmi dobře vysvětlili mnozí odborníci. Předpokládat opak by znamenalo podceňovat inteligenci uvedené skupiny plátců daní.“ Bohužel voličům toto nedochází – ti se jen těší, kterak stát oškube ty, jež si „nahrabali.“ Ti méně inteligenčně zdatní pak snad i doufají, že tyto peníze následně přerozdělí mezi „chudé.“ Tak to ale skutečně fungovat nebude. Přes tento zjevný nesmysl je velice pravděpodobné, že i díky podobným slibům lze v této zemi vyhrát volby. Jinak by to přeci ČSSD a nově i ODS neslibovala.
Platit v obchodech kartou může být v budoucnu dražší
Máme tu další ukázku českého Kocourkova. Dosud byla situace následující: chtěl-li obchodník přijímat platby kartou, musel si pořídit terminál a platit bance provizi ve výši mezi 1 až 3%. Karetní asociace si pak dávala do smluv klauzuli, že tyto náklady nesmí být přenášeny na zákazníka a to ani formou navýšení ceny při platbě kartou, ani snížením ceny při platbě v hotovosti. Nikdo nenutil obchodníky platby kartou přijímat – kdo nechtěl, ten si jednoduše terminál nepořídil.
Očividně je ale procento zákazníků preferujících tento způsob platby zajímavé, protože přes úvodní nevoli začaly možnost placení kartou nabízet i dříve striktně odmítající řetězce. Vše fungovalo k vzájemné spokojenosti, což byl nakonec důvod, aby si na to posvítili naši zákonodárci. Když něco funguje, musí to pokazit.
Podle novely zákona o platebním styku by nově mělo být možné přenést náklady za platbu kartou na zákazníka. V praxi by to tedy znamenalo zvýšení ceny. Přitom je zcela nesporné, že platba kartou má pro obchodníka určité výhody – například nemusí řešit transport hotovosti, jež rozhodně nepatří mezi levné záležitosti. Peníze, zaplacené kartou, také nikdo neukradne ani neuloupí. Nevidím tedy důvod, proč by měli být zákazníci s kartou znevýhodněni, když sami obchodníkům přinášejí výhody.
Obchodní řetězce se zatím k této možnosti staví s rezervou a většinou vyčkávají, jak se zachová konkurence. Je pravděpodobné, že rozhodne-li se k přenášení nákladů na zákazníka nějaký významný řetězec, ostatní se přidají.
Já osobně toto odmítám. Neplatím sice kartou dva rohlíky, ale větší nákupy, palivo a další útraty nad 500 Kč raději zaplatím tímto způsobem, než abych musel tahat v peněžence tisíce korun s rizikem, že mi je někdo ukradne. Nesouhlasím také s výtkou mnoha zastánců „plateb na dřevo,“ kteří poukazují na údajné zdržování. Umí-li zákazník i pokladní s kartou pracovat, pak celý proces trvá rozhodně kratší dobu, než když důchodce nechává pokladní zobat drobné z dlaně. Zdržení nastává jen tehdy, pokud klient nemá dostatečnou hotovost na účtě/kartě, nebo když za kasou sedí neschopná pracovní síla.
Abych toto téma uzavřel: novela zmiňovaného zákona je krokem zpět. Když už jsme se konečně dostali do stavu, kdy koloběh peněz začal fungovat z významné části elektronicky, což přineslo vyšší bezpečnost pro obě strany, vymysleli naši poslanci cosi, čím nás chtějí vrátit o dvacet let zpátky. Bohužel, toto je typická ukázka zcela zbytečného vměšování státu do běžného života jeho občanů.
Zdravotní pojištění možná podraží, pojišťovnám chybí peníze
Když ministr Julínek zaváděl poplatky, měl plná ústa argumentů, proč by se měla tímto způsobem porušovat Listina základních práv a svobod. Jedním z nich bylo, že pojišťovny nebudou muset proplácet „zbytečné“ výkony a zbude tak více peněz na ty, kteří potřebují finančně náročnou léčbu. Opravdu se nakonec nějaké ty korunky ušetřily – pravda, patrně za cenu toho, že mnoho lidí přecházelo zdánlivě banální nemoci a léčilo se „dle svého uvážení,“ což ale v konečném důsledku může skončit podstatně horšími zdravotními následky.
Vzpomínám si na ministryni Filipiovou, kterak v Otázkách Václava Moravce šermovala Hospodářskými novinami a ukazovala, jak pozitivní výsledek poplatky přinesly. Po úvodní euforii ale přišel okamžik pravdy. Jisté náznaky se daly předpokládat již z vyjádření Dany Juráskové na sklonku loňského roku. Teď se to dozvídáme „natvrdo“: zdravotním pojišťovnám i přes ony „úspory“ chybí peníze.
Konečně přicházíme na to, proč jsem kritizoval regulační poplatky jako nesystémové. Problém zdravotnictví není v tom, že do něj přitéká méně peněz, než kolik je potřeba. Zalepování několika desítkami korun je jen maličkou náplastí na vyhřezlých střevech. Skutečnou příčinou všeho je nadměrné plýtvání. Ne snad, že by se tolik utrácelo za léčbu pacientů – ti dostávají víceméně stále stejně, nebo jen o kapku více. Peníze ale odtékají jinudy: ze státních zdravotnických zařízení skrze nejroztodivnější zakázky spřízněným firmám. Proč by se mělo například rekonstruovat oddělení za deset milionů, když to kamarádova firma udělá za patnáct a pak se rozdělí o zisk se všemi, kdo o takové zakázce rozhodovali? Proč kupovat generická léčiva, když můžeme brát sice stejná ale dražší, protože dealer farmaceutické firmy za to nabídl zajímavý honorář? Vždyť z cizího krev neteče! Pravda, přímo rekonstrukce oddělení zdravotní pojišťovny neplatí – berte to spíše jako ukázku, jak je možné odčerpávat peníze ze zdravotnického zařízení do vlastní kapsy. Najít management a nad ním vedení města či kraje, které by nepřemýšlelo podobným způsobem a motivací jejich činů nebyl osobní prospěch, obávám se, v naší zemi nelze.
Král je tedy nahý a všichni to vidíme. Místo toho, aby se začal problém řešit třeba úspornými opatřeními, jež by ale nebyla na úkor pacientů, se ale opět bude volit nejjednodušší a osvědčená cesta: oškubat ty, díky kterým tento systém funguje, tedy daňové poplatníky.
Možná je právě teď ten správný čas zamyslet se nad tím, zda opravdu potřebujeme sociální stát v jeho stávající podobě. Původně ctnostná myšlenka solidarity bohatších s chudšími se proměnila v nepříjemnou povinnost platit, platit a platit. Kdo neplatí, na toho si posvítí zdravotní pojišťovna, případně soud a kdo se systémem nesouhlasí, protože vidí jeho chyby, je prezentován jako „asociál.“ Já osobně raději budu tím „asociálem,“ než abych souhlasil se systémem, který funguje na principu tomboly ve filmu Hoří má panenko! Otázkou je, jak k tomu přišli ti, kdož si koupili los a nic si neukradli.
0 komentářů