Vždy to byla Visnery, kdo u nás fungoval jako paměť rodiny a „živý úkolníček.“ Tentokrát ale měla podobně špatný den, jaký já mívám pořád. Poslyšte, jak to díky tomu dopadlo.
[1]Musíme sehnat olej do auta, projasňovač vody do bazénu, vzít benzín do sekačky a koupit cigarety a prostředek na nádobí. Jako první musíme ale vyhodit odpadky (popelnice je 200 metrů od baráku, tak je vozíme autem).
K: „Zavolej do servisu, jaký olej tam posledně nalili, ať koupíme stejný.“
V: „Hm, hlásí mi to, že tam už dneska nejsou.“
OK, olej škrtáme, koupíme ho v pondělí.
Vyrážíme do města. Lámanou angličtinou se Visnery dohodla s prodavačem, co přesně chce. Večer se slovníkem zjišťujeme, že to není úplně přesně ono. To ale nevadí – do bazénu to nalejeme stejně.
Otáčíme se směrem domů.
V: „Teď vezmeme benzín do sekačky.“
K: „Vzala jsi kanystr?“
V: „A sakra! Nevzala!“
OK, benzín také dneska škrtáme, necháme to na pondělí. Jedeme tedy domů.
Po příjezdu mám chuť na jednu „kouřovou.“ A jéje, zapomněli jsme na cigára. A na JAR, ale bez toho ještě dnešek přežijeme. Nákup prostředku na nádobí necháváme na pondělí. Sedám do auta a mířím k nejbližší benzínce pro vytouženou krabičku.
Po příjezdu řešíme, co jsme to ještě jenom chtěli udělat…. JAR, benzín do sekačky i olej do auta jsme nechali na pondělí. Ale bylo tam skoro určitě ještě něco…
Když jdeme večer do garáže, nacházíme v kufru auta plný pytel odpadků….
[2]🖨 Verze pro tisk [3]
[4]